Poradna

Správní exekuce a maření výkonu správního rozhodnutí

Aktualizováno k právnímu stavu 8. 1. 2018

V praxi se často stává, že správní orgán uloží někomu správním rozhodnutím nepeněžitou povinnost, rozhodnutí ale není respektováno. V zásadě může jít zejména o povinnost něčeho se zdržet, něco trpět nebo naopak něco udělat.

Pokud jde o povinnost něčeho se zdržet, může být správním orgánem například uložena povinnost zastavit provoz zdroje znečišťování ovzduší podle zákona o ochraně ovzduší nebo může být správním orgánem omezena či zakázána škodlivá činnost podle zákona o ochraně přírody a krajiny. Příkladem povinnosti něco udělat (konat) může být povinnost uložená podle zákona o vodách provést v případě havárie opatření k odstranění závadného stavu.

Následující text se zabývá tím, jaké má v takovém případě správní orgán možnosti/povinnosti, jaké možnosti má oprávněný ze správního rozhodnutí a jaké možnosti má občan, pokud chce dosáhnout toho, aby bylo rozhodnutí skutečně respektováno.

Správní exekuce

Správní exekuce neboli výkon správního rozhodnutí slouží k vynucení splnění povinnosti tím, komu byla správním rozhodnutím uložena povinnost, pokud tuto povinnost nesplní dobrovolně. Exekuci lze provést na základě vykonatelného správního rozhodnutí nebo vykonatelného smíru, tzv. „exekučního titulu“.

Správní rozhodnutí, kterým je někomu ukládána povinnost, je vykonatelné tehdy, jestliže je v právní moci a zároveň uplynula lhůta pro splnění povinnosti. Správní rozhodnutí může být také tzv. předběžně vykonatelné (tedy rozhodnutí ještě není v právní moci, protože je proti němu možné podat odvolání – toto odvolání však nemá odkladný účinek).

Správní úřad

Základní právní úprava správní exekuce se nachází v zákoně č. 500/2004 Sb., správním řádu, v ustanovení § 103 a násl.

V prvé řadě je exekuci oprávněn/povinen provést tzv. „exekuční správní orgán“. V případě exekuce na nepeněžitá plnění (např. exekuce rozhodnutí o povinnosti zastavit činnost), je exekučním správním orgánem zásadně ten správní orgán, který vydal správní rozhodnutí v prvním stupni (př. Česká životní inspekce; obecní a krajské úřady, v případě, kdy rozhodnutí vydaly např. jako stavební úřady, orgány ochrany přírody apod.). Na žádost správního orgánu, který rozhodnutí v prvním stupni vydal, může provést exekuci také obecní úřad obce s rozšířenou působností, v jehož správním obvodu má správní orgán sídlo.

Správní orgány jsou obecně povinny chránit veřejný zájem - v případě České inspekce životního prostředí pak např. speciálně veřejný zájem na ochraně životního prostředí apod. Proto jsou správní orgány také obecně povinny nařídit exekuci z moci úřední, pokud jimi vydané rozhodnutí není respektováno.

Jestliže tak neučiní, můžete se jako občané zkusit obrátit na jejich nadřízený správní orgán s podnětem k uplatnění opatření proti nečinnosti podle § 80 správního řádu (30 denní lhůta podle § 80 odst. 2 zde však neplatí). Více viz: Podávání podnětů podle správního řádu.

Poznámka: Podle § 80 odst. 2 učiní nadřízený správní orgán opatření proti nečinnosti i tehdy, pokud příslušný správní orgán nezahájí řízení ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy se dozvěděl o skutečnostech odůvodňujících zahájení řízení z moci úřední. V případě exekuce správního rozhodnutí se však tato lhůta neuplatňuje -> její marné uplynutí nezakládá povinnost nadřízeného orgánu učinit opatření proti nečinnosti. To nic nemění na tom, že podnět k provedení opatření proti nečinnosti podat můžete.

Všechny správní orgány jsou povinny přijímat podněty, aby bylo zahájeno řízení z moci úřední (více viz Podávání podnětů podle správního řádu).

Uplatnit exekuční titul (tj. přímo se domáhat provedení exekuce) může ten, kdo je oprávněný z exekučního titulu. Oprávněným je ta osoba, které z vykonatelného rozhodnutí vyplývá nějaké právo vůči povinnému (tedy povinný má v její prospěch něco konat, něčeho se zdržet nebo něco trpět). Zatímco jsou správní orgány obecně vždy povinny zajistit výkon správního rozhodnutí, oprávněný se může rozhodnout, jestli a kdy se bude provedení exekuce domáhat.

Výjimkou by byla situace, kdy by oprávněným byla obec, protože podle zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, musí obec trvale sledovat, jestli dlužníci plní své závazky (tedy i povinnosti vyplývající ze správních rozhodnutí ve prospěch obce) včas a řádně, a dále zabezpečit, aby nedošlo k promlčení nebo zániku z nich vyplývajících práv.

V souladu se správní řádem může exekuční správní úřad nařídit a provést exekuci k vymožení nepeněžité povinnosti – podle povahy uložené povinnosti – těmito způsoby:

  • náhradním výkonem v případě zastupitelných plnění (tedy v případě, kdy může správním rozhodnutím uloženou povinnost splnit místo povinného někdo jiný, ovšem na náklady povinného)

Jednalo by se např. o situaci, kdy by orgán ochrany přírody uložil podle § 86 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, povinnost uvést do původního stavu nebo provést nápravná opatření tomu, kdo poškodil nebo zničil část přírody nebo krajiny. Pokud by povinný (původce neoprávněného zásahu) takovou povinnost nesplnil, mohl by orgán ochrany přírody vydat exekuční příkaz, na jehož základě by byla uvedením do původního stavu nebo provedením nápravných opatření pověřena jiná osoba, a to na náklady a nebezpečí povinného (původce).

  • přímým vynucením v případě nezastupitelných plnění (tedy v případě, kdy nemůže správním rozhodnutím uloženou povinnost splnit místo povinného někdo jiný), a to zejména vyklizením, odebráním movité věci a předvedením, nebo
  • postupným ukládáním donucovacích pokut (až do celkové výše 100 000 Kč).

Některé povinnosti není možné vykonat náhradním výkonem ani přímým vynucením (nebo to není účelné). V takovém případě zbývá podle správního řádu možnost postupného ukládání donucovacích pokut, a to do výše nákladů na náhradní výkon nebo v případě, že jej není možné provést, do výše 100 000 Kč. Jedná se o nepřímé vynucování splnění povinnosti, protože jednak pokuta sama o sobě ke splnění povinnosti nevede, jednak v případě, kdy není uložená pokuta dobrovolně zaplacena, nezbývá než vést další exekuci, tentokrát na peněžité plnění – pokutu.

Navíc je v souladu se zněním zákona (postupné ukládání donucovacích pokut) zřejmě nutné ukládat pokuty postupně, není možné rovnou uložit pokutu v maximální výši. V některých případech však i přes méně efektivní povahu donucovacích pokut jiný způsob exekuce není možný.

Příklad: Česká inspekce životního prostředí vydá rozhodnutí podle § 22 zákona o ochraně ovzduší (zákon č. 201/2012 Sb.), o zastavení provozu kotelny, protože provozovatel neprovede uložené opatření k nápravě. Jedná se o nepeněžité plnění (povinnost zastavit provoz) a Česká inspekce životního prostředí je správním orgánem, který vydal rozhodnutí v prvním stupni, je tedy také exekučním správním orgánem podle správního řádu.

Pokud provozovatel provoz kotelny nezastaví, měla by Česká inspekce životního prostředí z moci úřední nařídit exekuci vydáním exekučního příkazu. V daném případě v zásadě nepřipadá do úvahy provedení exekuce náhradním výkonem nebo přímým vynucením. Zbývá tedy ukládání donucovacích pokut. Pokud Česká inspekce životního prostředí pokutu uloží, je také orgánem, který pokutu vybírá, nebo provádí exekuci na její zaplacení, pokud není uhrazena dobrovolně.

Česká inspekce životního prostředí by se ale také mohla obrátit na soud nebo na soudního exekutora a požádat je o provedení exekuce.

Jestliže je Česká inspekce životního prostředí nečinná, můžete se zkusit obrátit na její nadřízený správní orgán (Ministerstvo životního prostředí) s podnětem k uplatnění opatření proti nečinnosti podle § 80 správního řádu.

Správní orgán, který v rozhodnutí povinnost uložil, nebo osoba oprávněná z exekučního titulu (z vykonatelného správního rozhodnutí) mohou o provedení exekuce požádat také soud nebo soudního exekutora. Výkon rozhodnutí tak může provést soudní exekutor (podle exekučního řádu, zákona č. 120/2001 Sb.) nebo soud (soudní vykonavatel) v občanském soudním řízení (podle občanského soudního řádu, zákona č. 99/1963 Sb.).

Správní orgán, který v rozhodnutí povinnost uložil, tak nemusí provést exekuci sám. Pokud je naopak z vykonatelného správního rozhodnutí někdo přímo oprávněn (povinný by měl vůči němu, v jeho prospěch splnit povinnost, ale dobrovolně tak nečinní), nemusí se obrátit pouze na správní orgán. I v případě exekuce na správní rozhodnutí je možné využít soudního výkonu rozhodnutí nebo služeb exekutora.

Exekutor

Soudní exekutor (exekutor) vykonává exekuční činnost nezávisle jako fyzická osoba pověřená exekutorským úřadem, tedy za úplatu, ale oproti výkonu rozhodnutí prováděného soudem většinou podstatně rychleji. Při provádění exekuce se řídí především exekučním řádem a dále také občanským soudním řádem.

Exekuční řízení se zahajuje vždy jen na návrh oprávněného. Exekuci provede ten exekutor, kterého v návrhu na provedení exekuce navrhne oprávněný (tj. správní orgán, který vydal rozhodnutí v prvním stupni, nebo oprávněný z exekučního titulu) a kterého soud svým rozhodnutím provedením exekuce pověří.

Exekutor, kterému došel návrh oprávněného na nařízení exekuce, předloží tento návrh spolu s exekučním titulem (tj. vykonatelné správní rozhodnutí) nejpozději do 15 dnů soudu a požádá ho o udělení pověření k provedení exekuce. Soud usnesením nařídí exekuci a jejím provedením pověří exekutora, jestliže jsou splněny všechny zákonem stanovené předpoklady pro nařízení exekuce.

Po doručení usnesení o nařízení exekuce nesmí povinný nakládat se svým majetkem (tzv. obstavení majetku) včetně nemovitostí a majetku patřícího do společného jmění manželů, vyjma běžné obchodní činnosti, uspokojování základních životních potřeb, udržování a správy majetku. Majetek tak nesmí převést na někoho jiného, zatížit ho (např. zástavním právem) nebo s ním jinak nakládat. Právní úkon, kterým povinný porušil tuto povinnost, je neplatný.

Exekutor poté, co mu bylo doručeno usnesení o nařízení exekuce, posoudí, jakým způsobem bude exekuce provedena, a vydá exekuční příkaz, tj. příkaz k provedení exekuce některým z možných způsobů (přípustné jsou pouze ty způsoby exekuce uvedené v exekučním řádu, případně občanském soudním řádu). Proti exekučnímu příkazu není žádný opravný prostředek přípustný.

V případě exekuce na nepeněžité plnění – exekuce ukládající jinou povinnost než zaplacení peněžité částky – může exekutor podle povahy povinnosti provést exekuci: a) vyklizením, b) odebráním věci, c) rozdělením společné věci, d) provedením prací a výkonů. Pokud ukládá vykonávané správní rozhodnutí jinou povinnost, ukládá exekutor povinnému v rámci exekučního příkazu pokutu do výše 100 000 Kč. Pokud ani potom povinný rozhodnutí nesplní, jsou mu na návrh oprávněného ukládány další přiměřené pokuty, a to až do doby, dokud výkon rozhodnutí nebude zastaven.

Takto uložené pokuty je povinný vždy povinen zaplatit na účet soudu, který vydal usnesení o nařízení exekuce.

Pokud by se Česká inspekce životního prostředí v ukázkovém případě obrátila na exekutora, aby vymohl plnění povinnosti zastavit provoz kotelny, exekuce by obdobně jako v případě správní exekuce mohla probíhat pouze prostřednictvím ukládání donucovacích pokut.

Soudní výkon rozhodnutí

Výkon správního rozhodnutí může provést také soud (zejména prostřednictvím soudního vykonavatele) podle občanského soudního řádu. K nařízení a provedení exekuce je příslušný obecný soud povinného, tj. zásadně okresní soud místně příslušný podle bydliště/sídla povinného. Výkon rozhodnutí ukládajícího jinou povinnost než zaplacení peněžité částky se řídí povahou uložené povinnosti a lze jej provést vyklizením, odebráním věci, rozdělením společné věci, provedením prací a výkonů.

Pokud ukládá vykonávané správní rozhodnutí jinou povinnost, uloží soud za porušení této povinnosti povinnému pokutu až do výše 100 000 Kč. Jestliže ani potom povinný rozhodnutí nesplní, jsou mu na návrh oprávněného ukládány další přiměřené pokuty, a to až do doby, dokud výkon rozhodnutí nebude zastaven.

Na rozdíl od exekuce podle exekučního řádu (soudním exekutorem) v tomto případě není majetek povinného automaticky obstaven, soud povinnému zakazuje nakládat s majetkem pouze v konkrétních případech (zejm. při přikázání pohledávky, prodeji movitých a nemovitých věcí). V případě výkonu rozhodnutí ukládajícího nepeněžitou povinnost k obstavení majetku nedochází.

Pokud by se Česká inspekce životního prostředí v ukázkovém případě obrátila na soud, aby vymohl plnění povinnosti zastavit provoz kotelny, exekuce by obdobně jako v případě správní exekuce mohla probíhat zřejmě pouze prostřednictvím ukládání donucovacích pokut.

Maření výkonu úředního rozhodnutí

Podle ustanovení § 337 odst. 1 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, se trestného činu ‚Maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání‘ dopustí ten, „kdo maří nebo podstatně ztěžuje výkon rozhodnutí soudu nebo jiného orgánu veřejné moci tím, že vykonává činnost, která mu byla takovým rozhodnutím zakázána nebo pro kterou mu bylo odňato příslušné oprávnění podle jiného právního předpisu“. Za takové jednání může být potrestán odnětím svobody až na 2 léta.

Za trestný čin může nést odpovědnost jak fyzická osoba, tak i osoba právnická – ustanovení § 7 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob výslovně stanoví, že právnická osoba je trestně odpovědná za trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání. Trestní odpovědnost právnické osoby je dána, pokud je trestný čin spáchán jejím jménem nebo v jejím zájmu nebo v rámci její činnosti, jednal-li tak a) statutární orgán nebo osoba oprávněna za právnickou osobu jednat, b) osoba vykonávající řídící nebo kontrolní činnost, c) osoba vykonávající rozhodující vliv na řízení právnické osoby, d) zaměstnanec právnické osoby, jestli jeho jednání lze právnické osobě přičítat. U právnické osoby však trest odnětí svobody až na 2 léta podle § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku nebude přicházet v úvahu. Právnické osobě lze za spáchání trestného činu uložit pouze tresty podle § 15 odst. 1 zákona č. 418/2011 Sb. a ochranná opatření podle § 15 odst. 2 téhož zákona. V případě trestního činu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání půjde pravděpodobně o peněžitý trest ve smyslu § zákona č. 418/2011 Sb.

Trestněprávní odpovědnost je odpovědností subjektivní, za zavinění. Zavinění tak musí být vždy prokázáno, a to buď ve formě úmyslu, nebo nedbalosti – tam, kde trestní zákon výslovně nestanoví, že postačí nedbalost, musí být prokázán úmysl. Dále nestačí, aby byly naplněny znaky trestného činu uvedené v konkrétním paragrafu trestního zákoníku, zde tedy „kdo maří nebo podstatně ztěžuje výkon rozhodnutí soudu nebo jiného orgánu veřejné moci tím, že vykonává činnost, která mu byla takovým rozhodnutím zakázána“. Aby byl konkrétní čin trestným činem, musí navíc dosahovat požadovaného stupně společenské nebezpečnosti. Podle § 12 odst. 2 trestního zákoníku lze trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu (např. uložení pokuty ve správním řízení).

Pokud byla uložena správním rozhodnutím právnické osobě povinnost zastavit činnost a toto rozhodnutí není plněno, nesla by případnou odpovědnost samotná právnická osoba; dle § 9 odst. 3 zákona č. 418/2011 Sb., by však nebyla vyloučena ani trestní odpovědnost fyzické osoby, která se trestního činu jménem, v zájmu nebo v rámci činnosti právnické osoby dopustila.

Jednou z možností při vážném maření výkonu správního rozhodnutí je tak podání trestního oznámení.

Nenašli jste?

Položit nový dotaz

Do pěti pracovních dnů se vám ozveme.

Položit dotaz

Občan 2.0?

Zajímáte se o problémy kolem vás? Možná jste Občan 2.0.

Chcete se zapojovat efektivněji?
Buďte Občan 2.0!

Přečtěte si více

Jde do tuhého?

Potřebujete pomoc advokáta?

Součástí konsorcia je i advokátní kancelář
Frank Bold Advokáti.

Pomoc advokáta