ZpravodajZpět na hlavní stránku zpravodaje

Překvapivý nález Ústavního soudu ohledně ČEZu a jeho možné důsledky

Aktuálně

Ústavní soud vydal minulý měsíc nález, který mnohé překvapil. Soud dal za pravdu společnosti ČEZ, a. s. v otázce, zda je či není veřejnou institucí a povinným subjektem zákona  č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Na soud se obrátila se stížností sama společnost ČEZ, neboť nesouhlasila s dřívějšími rozhodnutími správních soudů, které ji označily za povinný subjekt ve smyslu zákona.

Společnost ČEZ, a. s. dřívější rozsudky nerespektovala a setrvala na svém názoru, že veřejnou institucí není, tedy není ani povinným subjektem a nemusí poskytovat občanům informace podle zákona č. 106/1999 Sb.. Ústavní soud nyní její právní výklad potvrdil.

Jak sám Ústavní soud uvedl, „v demokratické společnosti umožňuje svobodná výměna názorů a informací nacházet rozumné odpovědi na otázky, které vyvstávají v průběhu jejího vývoje. Právo na informace podle čl. 17 odst. 1 zaručuje jednotlivci – společně se svobodou projevu – možnost aktivně vyhledávat či být příjemcem nejrůznějších informací ze všech oblastí jeho zájmu a tyto informace šířit.“

Co je veřená instituce? Ustálená judikatura a příklady

Povinnost veřejné moci poskytovat informace je výslovně vyjádřena v čl. 17 odst. 5 Listiny, podle něhož jsou státní orgány a orgány územní samosprávy povinny přiměřeným způsobem poskytovat informace o své činnosti. Podle ustálené judikatury správních soudů i soudu Ústavního jsou relevantní hlediska pro určení, zda se jedná o instituci veřejnou či soukromou:

  1. způsob vzniku (zániku) instituce (z pohledu přítomnosti či nepřítomnosti soukromoprávního úkonu);
  2. hledisko osoby zřizovatele (tedy zda je zřizovatelem instituce stát či nikoli);
  3. subjekt vytvářející jednotlivé orgány instituce (tj. zda dochází ke kreaci orgánů státem či nikoli);
  4. existence či neexistence státního dohledu nad činností instituce;
  5. veřejný nebo soukromý účel instituce.

Podle rozhodnutí soudů jsou tak povinnými subjekty obchodní společnosti jako např. státní podnik Letiště Praha, Ředitelství silnic a dálnic, Národní památkový ústav, České dráhy a. s., Fakultní nemocnici Motol, Dopravní podnik hlavního města Prahy a. s.. Soud také  jako veřejnou instituci kvalifikoval fotbalový klub založený ve formě akciové společnosti a 100% vlastněný městem. V neposlední řadě již v roce 2009 Nejvyšší správní soud (rozsudek ze dne 6. 10. 2009, čj. 2 Ans 4/2009-93) rozhodl, že společnost ČEZ, a. s., je ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, veřejnou institucí povinnou poskytovat informace vztahující se k její působnosti.

Překvapující nález Ústavního soudu

Ústavní soud (senát složený ze soudce zpravodaje Pavla Rychetského, soudce Vladimíra Sládečka a soudce Jana Musila) nyní tuto konstatní judikaturu narušuje. Podle jeho nálezu naopak společnost ČEZ, a. s. veřejnou institucí není a tedy není ani povinným subjektem, když uvedl, že „povahu veřejné instituce ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o svobodném přístupu k informacím naopak v žádném případě nelze přiznat obchodní společnosti, jejíž postavení se řídí zákonem o obchodních korporacích (dříve obchodním zákoníkem), pokud by stát, územně samosprávný celek nebo jiný povinný subjekt podle zákona o svobodném přístupu k informacím nebyly jejími jedinými společníky, případně pokud by všichni její společníci nesestávali z těchto subjektů.“ (bod 71. nálezu)

Soud dále v nálezu tento názor rozvedl a jako stěžejní důvod, proč osvobodil společnost ČEZ, a. s. (a jí podobné společnosti) z povinnosti poskytovat informace o své činnosti, konstatoval, že většinový podíl státu sám o sobě nic nemění na povaze stěžovatelky (tj. společnosti ČEZ, a. s.) jako soukromoprávního subjektu. Tento názor je opačný od názoru Nejvyššího správního soudu, který naopak jako stěžejní uvedl, že majetkový podíl České republiky umožňuje přímé ovládání ČEZ, a. s. a je tak pod dominantním vlivem státu.

Jako další argument Ústavní soud uvedl, že „povinnost poskytovat informace podle zákona o svobodném přístupu k informacím by totiž ovlivňovala její postavení v rámci hospodářské soutěže. Pakliže by šla nad rámec informační povinnosti ostatních soutěžitelů, mohla by v závislosti na povaze poskytovaných informací (např. pokud by se týkaly nějakého unikátního know-how) vést dokonce k ohrožení smyslu její existence.“ (bod. 76. nálezu)

Na rozdíl od Nejvyššího správního soudu, podle kterého není sporu o tom, že právě oblast energií představuje jeden ze strategických, bezpečnostních a koneckonců i existenčních zájmů, Ústavní soud dodal, že podstata existence společnosti ČEZ, a. s. spočívá především v podnikání, které plní veřejný účel. Nicméně stejnou činnosti vykonává celá řada dalších soukromoprávních subjektů a společnost ČEZ, a.s. má postavení toliko jednoho ze soutěžitelů na trhu vyrobců a distributorů elektřiny. Nemá tedy v této oblasti podnikání monopol.

Důsledky nálezu 

Tento nález Ústavní soudu bude mít následky, které v současné době nelze přesně predikovat. Určité dopady však odhanout lze. Jedním z hlavních argumentů soudu je, že stát nevlastní 100 % akcií společnosti. Soud tímto nastínil cestu pro mnoho městských firem, kterým stačí prodat část svého podílu, stále si držet rozhodující podíl, a vyhnout se tím povinnosti poskytovat informace o své činnosti. Nález tak může zapříčinit, že tyto subjekty informace poskytovat nebudou s odkazem na závěry Ústavního soudu.

Samozřejmostí zůstává možnost, v případě neposkytnutí informací, znovu se obrátit na soud. Tento nález je možné překonat, neboť jde o rozhodnutí jednoho ze čtyř senátů Ústavního soudu. Jiný senát, potažmo plénum soudu, může mít na věci jiný právní názor. Lepším řešením by však byla změna informačního zákona, a to upravením a zpřesněním pojmu „veřejná instituce“.