ZpravodajZpět na hlavní stránku zpravodaje

Záměr těžby v blízkosti vodního zdroje v Uherském Ostrohu je protiprávní

Aktuálně

Komentář k záměru těžby štěrkopísku v blízkosti zdroje pitné vody Bzenec-komplex v Uherském Ostrohu.

V Uherském Ostrohu plánuje soukromá firma těžit štěrkopísek v ochranném pásmu významného zdroje pitné vody. Záměr je z několika závažných důvodů v rozporu se zákony, a proto by neměl být realizován. Proti plánované těžbě protestují i okolní obce a odborníci na hydrogeologii, kteří upozorňují na ohrožení cenného zdroje pitné vody. Přesto plán zatím prochází povolovacími procesy a směřuje ke svému uskutečnění. V tomto textu shrnujeme, čím uvedený těžební záměr odporuje zákonu, a zamýšlíme se nad tím, jak je možné, že ho příslušné úřady navzdory jeho zjevné protiprávnosti zatím nezamítly.

Plánovaná těžební lokalita se nachází v Uherském Ostrohu, v záplavové oblasti řeky Moravy a v místech, kde se podzemní vody slévají do zdroje pitné vody Bzenec-komplex. Tento zdroj zásobuje vodou velkou část hodonínského okresu. Těžba štěrkopísku by ohrozila zdroj vody zejména tím, že by částečně odkryla podzemní toky, které do něj ústí, propojila je s těžebním jezerem, a tím vystavila zdroj riziku znečištění. Těžební záměr sice obsahuje nástin technického řešení pro případ kontaminace těžebního jezera, avšak toto řešení je nedostatečné, nevychází ze skutečných hydrogeologických poměrů daného místa a nelze se na něj spoléhat.

Těžba v blízkosti vodního zdroje Bzenec-komplex je v rozporu se zákonem rovněž tím, že její realizace v aktivní zóně záplavové oblasti se neobejde bez stavebních opatření, která by zhoršila odtok povrchových vod. Zároveň záměr předpokládá v aktivní zóně záplavové oblasti ukládání vytěženého materiálu, který by se v případě povodně mohl dostat do těžebního jezera a odtud do zdroje pitné vody. Kromě kontaminace vytěženým materiálem hrozí i znečištění zdroje hnojivy a dalšími látkami, zejména v případě povodně. To vše je v rozporu se zákonem o vodách. Vystavení vodního zdroje riziku znečištění navíc koliduje s existencí ochranného pásma vodního zdroje.

Jak je možné, že Ministerstvo životního prostředí (MŽP) k uvedenému záměru přesto vydalo souhlasné stanovisko k posouzení jeho vlivů na životní prostředí (tzv. EIA)? Vysvětlit to lze jedině neochotou úřadu převzít odpovědnost za rozhodnutí, že záměr nelze uskutečnit. Stanovisko EIA namísto toho obsahuje 58 podmínek, které má těžební firma splnit. V několika případech přitom jde o podmínky fakticky nesplnitelné.

Vydání kladného stanoviska EIA s výhradami představuje alibistický přístup, který v praxi nezabrání tomu, aby záměr prošel následným povolovacím řízením před Českým báňským úřadem a nakonec byl realizován. Zatímco MŽP tvrdí, že stanovisko EIA je „pouhým“ podkladem pro další rozhodování, úřady vydávající konečná povolení na ně odkazují s tím, že pokud je stanovisko souhlasné, je z hlediska životního prostředí vše v pořádku. Každá z institucí, které se podílejí na rozhodování o záměru, se tímto způsobem zbavuje odpovědnosti za konečný výsledek.

Za této situace zatím k zamítnutí záměru nevedly ani odborné a právní argumenty, ani podpisy občanů na nesouhlasných peticích. Doufáme, že změnu stanoviska MŽP přinese podnět k jeho přezkumu, podaný k ministru životního prostředí Richardu Brabcovi. Pokud se tak nestane, bude zřejmě o (ne)legálnosti záměru těžby muset rozhodnout soud.