Musí úřad zjistit informaci, kterou nemá?

Všichni, kdo musí podle informačního zákona poskytovat informace, se nazývají povinnými subjekty. Kdo se mezi ně řadí, popisuje náš manuál Kdo má povinnost poskytovat informace?

Tento manuál se zabývá specifickými případy, kdy povinné subjekty informace poskytovat nemusí. Ostatní důvody naleznete v manuálu Obvyklé důvody neposkytnutí informací.

Manuál upravuje „obecné“ právo na informace podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále jen „informační zákon“). Celý postup při poskytování informací popisuje manuál Kompletní průvodce právem na informace. Pokud se chcete dozvědět něco o informacích o životním prostředí, využijte náš manuál Kompletní průvodce právem na informace o životním prostředí. Obě úpravy srovnává manuál Jaký je rozdíl mezi právem na informace o životním prostředí a obecným právem na informace?

Musí povinný subjekt vytvářet nové informace?

Právo na informace je jedním z ústavně zaručených základních práv. Upravuje jej Listina základních práv a svobod v čl. 17. Z toho důvodu lze toto právo omezit pouze zákonem a za jasně stanovených podmínek. Informační zákon vylučuje z povinnosti poskytovat informace dotazy na:

• názory,
• budoucí rozhodnutí a
• vytváření nových informací.[1]

Všechny tři kategorie mají společné to, že v nich jde o vytváření nových informací. Jak dotaz na názor, tak na budoucí rozhodnutí v sobě totiž obsahuje požadavek na vytvoření (a následné sdělení) příslušného názoru nebo budoucího rozhodnutí – tedy požadavek na vytvoření nové informace. Obecně jde o případy, kdy žádáte o informaci, která sice náleží do působnosti povinného subjektu (jinak by totiž povinný subjekt žádost odložil[2]), ale v době podání žádosti informace neexistuje. Tím se vaše žádost dostává mimo režim informačního zákona, protože informací je pouze údaj „zaznamenaný“.[3]

Vaši žádost může povinný subjekt odmítnout pouze tehdy, pokud budou splněny dvě podmínky:

• informace se u povinného subjektu nenachází, resp. neexistuje, a zároveň
• povinný subjekt nemá zákonnou povinnost mít informaci u sebe.[4]

Obě podmínky musí být splněny současně. Povinné subjekty mohou i tak nad rámec své povinnosti informace poskytnout. Například ministerstva na žádost tazatelů standardně poskytují nezávazné výklady ustanovení právních předpisů, které obvykle reálně vytvářejí a které spadají do jejich působnosti.

Pokud povinný subjekt nemá informaci ani povinnost ji mít, vaší žádosti nevyhoví

Dotazy na názory, budoucí rozhodnutí a požadavky na vytváření nových informací, které povinný subjekt nemá a zároveň nemá povinnost je mít, povinný subjekt odmítne.[5] Stejně tak bude postupovat v případě žádosti o neexistující informaci.

Nejvyšší správní soud například dovodil, že když kraje objednávají veřejné služby u dopravců, nemají při tom povinnost mít k dispozici výkazy nákladů a výnosů podle jednotlivých linek (úseků drah). Dotazované Ministerstvo vnitra nemělo tyto údaje k dispozici (informace neexistovala) a nemělo ani povinnost je mít. Ministerstvo jako povinný subjekt tedy žádost po právu odmítlo.[6]

Od požadavku na vytvoření nové (resp. neexistující) informace je třeba odlišovat situaci, kdy nová (podkladová) informace vznikla při přípravě rozhodnutí povinného subjektu – což je zákonný důvod pro omezení poskytnutí informace do doby, než se příprava ukončí rozhodnutím.[7] Nová informace tedy v době žádosti již existuje. Avšak to, že je podkladem v dosud neukončeném procesu, dává povinnému subjektu možnost, aby ji v souladu se zákonem až do rozhodnutí v dané věci neposkytl. Více k tomuto důvodu se dočtete také v manuálu Obvyklé důvody neposkytnutí informací.

Pokud povinný subjekt má povinnost informaci mít, musí vám ji poskytnout

Pokud povinný subjekt informaci nemá, ale je povinen ji mít, pak ji musí (poprvé či znovu) vytvořit a na žádost vám ji poskytnout.[8] Výjimkou je, pokud už je fakticky nemožné danou informaci obnovit nebo znovu získat (například pokud byly zničeny podklady, ze kterých by bylo možné informaci znovu vytvořit).

Nejvyšší správní soud například dovodil, že Lesy České republiky, s. p., musí mít k dispozici a musí poskytnout informace o pokutách, jež udělily v určitém období smluvním partnerům (kteří prováděli lesnické činnosti) za to, že včas nezpracovali kůrovcem napadené stromy. Soud tak zde dospěl k závěru, že povinný subjekt má disponovat i takovými informacemi, kterými doloží transparentní hospodaření s veřejným majetkem.[9]

Pokud povinný subjekt nemá povinnost informaci mít, ale přesto s ní disponuje, musí vám ji poskytnout

Povinný subjekt bude vždy nejprve zkoumat, zda informaci vlastní. To bude zkoumat ještě dříve než to, zda má vůbec povinnost informaci mít. Pokud totiž povinný subjekt informaci má, i když není povinen ji mít, nesmí žádost z tohoto důvodu odmítnout. Většina povinných subjektů totiž musí poskytovat všechny informace, které se vztahují k jejich působnosti.[10]

Podle judikatury se k působnosti povinného subjektu vztahují všechny informace, které má objektivně k dispozici. Pokud tedy povinný subjekt bude informací skutečně disponovat, nebude záležet na tom, zda má i povinnost ji mít – v každém případě vám ji bude muset poskytnout. Nejvyšší správní soud[11] přímo uvádí, že: „K působnosti povinného subjektu se tedy vztahují zpravidla všechny informace, které má objektivně k dispozici. Tento závěr logicky plyne ze zásady zákonnosti výkonu veřejné moci. Povinný subjekt je povinen vykonávat svou činnost pouze v mezích a způsoby stanovenými zákonem a pokud v rámci své činnosti fyzicky disponuje některými informacemi, mělo by to být pouze v důsledku výkonu jeho zákonné působnosti. Žadatel o informaci tak má právo na sdělení všech údajů, s nimiž povinný subjekt pracuje a jejichž poskytnutí není vyloučeno či omezeno podle § 7 - § 11 zákona o svobodném přístupu k informacím.“

Lze si ale představit i situaci, kdy by povinný subjekt mohl poskytnutí informace odmítnout i přes to, že ji má k dispozici. V takovém případě by se ale muselo jednat o informace, která nemá s jeho působností nic společného. Citovaný rozsudek uvádí tento příklad: „Nicméně lze si představit i situace, kdy by povinný subjekt určitou informací disponoval a ta by se přitom vůbec netýkala jeho působnosti. Např. kdyby žadatel po Státním úřadu pro jadernou bezpečnost či po Českém báňském úřadu žádal poskytnutí informací obsažených v knize Krakatit od Karla Čapka, pak by samozřejmě bylo na místě takovou žádost odložit podle § 14 odst. 5 písm. c) citovaného zákona, byť by se tato kniha fyzicky nacházela v knihovnách uvedených správních orgánů.“

Co když je k poskytnutí informace potřeba, aby ji povinný subjekt nejprve zpracoval – jedná se o vytváření nové informace?

Povinné subjekty musí vždy rozlišovat mezi vytvořením nové (resp. neexistující) informace a případy, kdy je třeba odpověď na žádost zpracovat. V případě, kdy jde jen o zpracování informace (např. je potřeba udělat jednoduchý výtah z databáze), vám ji povinný subjekt musí poskytnout.

Hranici mezi vytvořením nové informace (což může povinný subjekt odmítnout) a povinným sestavením požadované informace z těch, které má povinný subjekt k dispozici (nebo povinen je mít), vymezila judikatura. Je jí „intelektuální náročnost“ činnosti, která by byla nutná pro přípravu odpovědi na žádost:[12] „…o vytváření nové informace půjde pouze tehdy, jestliže k vytvoření odpovědi na žádost nestačí pouhé mechanické vyhledání a shromáždění údajů, které má povinný subjekt k dispozici a které jsou žadatelem poptávány, ale jestliže je nezbytné s těmito údaji provádět další zpracovávání nad rámec prostého „vtělení“ do odpovědi na žádost.“

Vytvářením nové informace není jakákoli „práce“ s existujícími informacemi navíc. Povinný subjekt nesmí odmítnout poskytnutí informace jen proto, že by s ní musel učinit něco složitějšího, než že by pouze okopíroval již existující listinu.

Rozhodující není, kolik času zabere shromáždit požadované informace. Důležité je, zda postačí jen mechanická, jednoduchá práce se zdrojovými daty. Pokud ano, nejde o novou informaci a povinný subjekt vaší žádosti musí vyhovět. Pokud je naopak potřeba "přidaná hodnota" práce, která nezahrnuje jen jednoduché úkony, jedná se o novou informaci a povinný subjekt vám vyhovět nemusí.

Informací je přitom každý údaj, který lze z existujících záznamů dovodit. Povinný subjekt by vám tedy měl odpovědět i na dotaz, zda určitá skutečnost nastala. Měl by vám tedy sdělit např. i to, zda byl z určitého jednání pořizován záznam. Můžete se ptát i na to, kdy, kde a jak určitá skutečnost nastala. Povinný subjekt by měl vaší žádosti tudíž vyhovět, pokud se například zeptáte, který den, na jakém místě a v kolik hodin probíhalo jednání rady obce.

Jak se bránit proti rozhodnutí povinného subjektu?

Proti rozhodnutí o odmítnutí žádosti se můžete odvolat. K tomu můžete využít náš vzor Odvolání proti rozhodnutí ve správním řízení. Pokud vám povinný subjekt neodpoví vůbec, můžete podat stížnost. Využít přitom můžete náš vzor Stížnost na postup při vyřizování žádosti o informace.

Podrobnější informace o odvolání i stížnosti naleznete v našem manuálu Kompletní průvodce právem na informace.