Do you speak English? Switch to english version Ponechat českou verzi

Poradna

„Provokace“ korupčního jednání

Vytvořeno dne 18. 7. 2018.

V poslední době je v souvislosti s bojem proti korupci často skloňované téma "vyprovokování korupčního jednání", "testů korupční odolnosti" či využití tzv. "agenta provokatéra", a to jak v politických kruzích, tak v nejrůznějších právních rozborech a analýzách. Názory se často diametrálně liší. Tento text má za cíl podat základní přehled platné právní úpravy a judikatury soudů v této věci.

Institut agenta (policisty) v trestním řádu

Koncept „agenta provokatéra“ je do trestního řádu jistým způsobem zakotven, pouze však s monitorovacími pravomocemi (viz § 158e zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu). Nejedná se tedy fakticky o „agenta provokatéra“, spíše o agenta v utajení (trestní řád používá označení „agent“). § 158e odst. 2 a 6 upravuje činnost agenta:

Agentem je příslušník Policie České republiky nebo Generální inspekce bezpečnostních sborů plnící úkoly uložené mu řídícím policejním orgánem, vystupující zpravidla se zastíráním skutečného účelu své činnosti. Je-li to k použití agenta, jeho přípravě nebo k jeho ochraně nutné, je k zastírání jeho totožnosti možné

  1. vytvořit legendu o jiné osobní existenci a osobní údaje vyplývající z této legendy zavést do informačních systémů provozovaných podle zvláštních zákonů,
  2. provádět hospodářské činnosti, k jejichž vykonávání je třeba zvláštní oprávnění, povolení či registrace,
  3. zastírat příslušnost k Policii České republiky nebo ke Generální inspekci bezpečnostních sborů.

Použití agenta povoluje na návrh státního zástupce vrchního státního zastupitelství soudce vrchního soudu, v jehož obvodu je státní zástupce, podávající návrh, činný. V povolení musí být uveden účel použití a doba, po kterou bude agent použit, a údaje umožňující identifikaci agenta. Na základě nového návrhu, obsahujícího vyhodnocení dosavadní činnosti agenta, lze dobu povolení prodloužit, a to i opakovaně.

Agent je povinen při své činnosti volit takové prostředky, které jsou způsobilé ke splnění jeho služebního úkolu a jimiž není jiným osobám způsobována újma na jejich právech nad míru nezbytně nutnou. Jiné povinnosti podle zvláštního zákona upravujícího postavení příslušníků Policie České republiky nebo podle zvláštního zákona upravujícího postavení příslušníků Generální inspekce bezpečnostních sborů nemá. 

Další důležitou podmínkou pro využití tohoto institutu je stanovení účelu použití agenta a doby, po kterou bude agent činný. Zároveň musí být jeho činnost vystavena pravidelné kontrole, jejímž smyslem je zjištění, zda důvod použití agenta stále trvá.

Státní zástupce je povinen od příslušného policejního orgánu vyžadovat údaje potřebné pro posouzení, zda trvají důvody pro použití agenta a zda je jeho činnost v souladu se zákonem. Tyto údaje je povinen pravidelně, nejméně jednou za tři měsíce, posuzovat, a pominou-li důvody pro použití agenta, dá policejnímu orgánu pokyn k bezodkladnému ukončení činnosti agenta. Policejní orgán je povinen předložit státnímu zástupci záznam o výsledku použití agenta.

Základní podmínka pro použití agenta provokatéra je ovšem stanovena již v § 158e odst. 1, neboť „agent provokatér“ může být použit pouze ve fázi již zahájeného trestního řízení, tedy tehdy, existuje-li podezřelá osoba, a to pro vymezené trestné činy.

Je-li vedeno trestní řízení pro zločin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně osm let, pro trestný čin spáchaný ve prospěch organizované zločinecké skupiny, pro trestný čin pletichy v insolvenčním řízení podle § 226 trestního zákoníku, porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže podle § 248 odst. 1 písm. e) a odst. 2 až 4 trestního zákoníku, zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 trestního zákoníku, pletichy při zadání veřejné zakázky a při veřejné soutěži podle § 257 trestního zákoníku, pletichy při veřejné dražbě podle § 258 trestního zákoníku, zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 trestního zákoníku, přijetí úplatku podle § 331 trestního zákoníku, podplacení podle § 332 trestního zákoníku, nepřímého úplatkářství podle § 333 trestního zákoníku nebo pro jiný úmyslný trestný čin, k jehož stíhání zavazuje vyhlášená mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, je policejní orgán, pokud jím je útvar Policie České republiky nebo Generální inspekce bezpečnostních sborů, oprávněn použít agenta.

Při použití agenta dle § 158e trestního řádu je však ještě nutné přihlédnout k ustanovení, které obecně vymezuje použití operativně pátracích prostředků, mezi něž použití agenta patří. Takovým je především § 158b odst. 2, z jehož znění lze dovozovat, o jak citlivé téma se v souvislosti se základními lidskými právy a hodnotami a zásadami právního státu jedná.

Používání operativně pátracích prostředků nesmí sledovat jiný zájem než získání skutečností důležitých pro trestní řízení. Tyto prostředky je možné použít jen tehdy, nelze-li sledovaného účelu dosáhnout jinak nebo bylo-li by jinak jeho dosažení podstatně ztížené. Práva a svobody osob lze omezit jen v míře nezbytně nutné.

Tento postup je tedy možné použít pouze ve fázi zahájeného trestního řízení, vedeného vůči konkrétně podezřelé osobě, na povolení soudce vrchního soudu, kdy osobou agenta může být pouze příslušník Policie ČR nebo Generální inspekce bezpečnostních sborů. Ve vztahu k „provokaci“ nezákonného jednání je třeba zdůraznit, že agent se nemůže sám dopustit provokačního jednání. Ačkoli by se mohlo na první pohled zdát, že právě k provokaci je agent určen, v podmínkách českého právního řádu tomu tak není.

Provokace korupčního jednání a trestní zákon

Otázka provokace nezákonného jednání představuje velmi problematickou oblast, neboť jednání směřující k vyvolání spáchání trestného činu jinou osobou se dostává do konfliktu se základními lidskými právy chráněnými na vnitrostátní i mezinárodní úrovni. Provokace je trestním právem obecně zakázána. „Provokatér“ se totiž svým chováním zásadně sám dopouští spáchání trestného činu, aby vyvolal spáchání trestného činu u jiného (provokovaného).

Trestní zákoník (zákon č. 40/2009 Sb.) upravuje několik skutkových podstat trestných činů spojených s problematikou úplatkářství.

První z kategorie těchto trestných činů představuje přijetí úplatku v § 331. V roli pachatele trestného činu se tak ocitá osoba, která přijme nebo si dá slíbit úplatek, pro sebe nebo pro jiného.

Kdo sám nebo prostřednictvím jiného v souvislosti s obstaráváním věcí obecného zájmu pro sebe nebo pro jiného přijme nebo si dá slíbit úplatek, nebo kdo sám nebo prostřednictvím jiného v souvislosti s podnikáním svým nebo jiného pro sebe nebo pro jiného přijme nebo si dá slíbit úplatek, bude potrestán odnětím svobody až na čtyři léta nebo zákazem činnosti. (§ 331 odst. 1 trestního zákoníku)

Odnětím svobody na tři léta až deset let nebo propadnutím majetku bude pachatel potrestán,

  1. spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2 v úmyslu opatřit sobě nebo jinému značný prospěch, nebo
  2. spáchá-li takový čin jako úřední osoba. (§ 331 odst. 3 trestního zákoníku)

Jak je vidět z textu právní normy, trestný čin přijetí úplatku se nevztahuje pouze na veřejnou sféru, ale předpokládá se její praktikování i v soukromém sektoru. V pozici toho, kdo přijímá či si nechá slíbit úplatek, nestojí pouze vykonavatel státní moci, tzv. úřední osoba. Pokud „vystupuje v roli pachatele“ tato úřední osoba, jde o přitěžující okolnost vztahující se k takovému jednání, což znamená podmínku pro možné aplikování vyššího trestu odnětí svobody soudem či trestu propadnutí majetku (tzv. kvalifikovaná podstata trestného činu).

Nabídnutím úplatku se ten, kdo jej nabízí, sám dopouští trestného činu úplatkářství, konkrétně trestného činu podplácení podle § 332 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákona, a může být za jeho spáchání trestně stíhán.

Kdo jinému nebo pro jiného v souvislosti s obstaráváním věcí obecného zájmu poskytne, nabídne nebo slíbí úplatek, nebo kdo jinému nebo pro jiného v souvislosti s podnikáním svým nebo jiného poskytne, nabídne nebo slíbí úplatek, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo peněžitým trestem. (§ 332 odst. 1 trestního zákoníku)

Odnětím svobody na jeden rok až šest let, propadnutím majetku nebo peněžitým trestem bude pachatel potrestán,

  1. spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 v úmyslu opatřit sobě nebo jinému značný prospěch nebo způsobit jinému značnou škodu anebo jiný zvlášť závažný následek, nebo
  2. spáchá-li takový čin vůči úřední osobě. (§ 332 odst.2 trestního zákoníku)

Stejně tak i trestný čin podplácení nesouvisí pouze s veřejným sektorem, ale jednání pachatele vůči úřední osobě má za následek možné zpřísnění trestu.

Na danou problematiku se také vztahuje úprava trestného činu nepřímého úplatkářství, uvedeného v § 333 trestního zákoníku, který stanoví:

Kdo žádá, dá si slíbit nebo přijme úplatek za to, že bude svým vlivem nebo prostřednictvím jiného působit na výkon pravomoci úřední osoby, nebo za to, že tak již učinil, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta. (§ 333 odst. 1 trestního zákoníku)

Kdo z důvodu uvedeného v odstavci 1 jinému poskytne, nabídne nebo slíbí úplatek, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta. (§ 333 odst. 2 trestního zákoníku)

Jedním ze znaků tohoto trestného činu se tedy stává závazek působit na výkon pravomoci jiného, a to úřední osoby.

Pokud by tak měly být osobami, které se budou snažit úředníka „vyprovokovat“ ke korupčnímu jednání (byť jen proto, aby si opatřily důkazy pro trestní řízení apod.), soukromé fyzické osoby, samy riskují trestně právní postih.

Pokud by měly být do budoucna těmito osobami policisté, či jimi vedení „nastrčení civilisté“, muselo by nejprve dojít ke změnám v legislativě (viz výše bod 1). Provedení těchto změn je však samo o sobě předmětem diskusí, zejména je namítán rozpor s Listinou základních práv a svobod a Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv a svobod. Na tento rozpor poukazují nálezy Ústavního soudu i Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku.

Judikatura Ústavního soudu ČR a Evropského soudu pro lidská práva

Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 597/99 ze dne 22. 06. 2000 uvedl:

„Nutno též připomenout a zdůraznit, že jednání fyzické osoby nutno považovat za trestný čin, pakliže je za takové označeno zákonem (čl. 39 Listiny základních práv a svobod, č. 7 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod). Podmínky trestnosti jsou dány podmínkami trestní odpovědnosti, mezi něž patří i protiprávní jednání, následek kauzální nexus a zavinění. Je nepřípustným porušením čl. 39 Listiny a čl. 7 odst. 1 Úmluvy, pakliže jednání státu (v dané věci Policie) se stává součástí skutkového děje, celé posloupnosti úkonů, z nichž se trestní jednání skládá (např. provokace či iniciování trestného činu, jeho dokonání, apod.). Jinými slovy nepřípustný je takový zásah státu do skutkového děje, jenž ve své komplexnosti tvoří trestný čin, resp. takový podíl státu na jednání osoby, jehož důsledkem je trestní kvalifikace tohoto jednání.

Ústavní soud již dříve ve svých rozhodnutích jednoznačně dovodil, že výrazným znakem právního státu je také to, že vymezení trestného činu, stíhání jeho pachatele a jeho potrestání je věcí vztahu mezi státem (jím reprezentovanou státní mocí) a pachatelem, a to za nepostradatelné podmínky, že totiž právě stát svými orgány rozhoduje podle pravidel trestního řízení o tom, zda byl trestný čin spáchán.“

Ústavní soud v této věci tedy především zdůrazňuje význam a smysl jedné ze zásad právního státu, zakotvenou v čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, a to že „Nikdo nesmí být stíhán nebo zbaven svobody jinak než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon“. Situace, kdy bylo jednání stěžovatele vyprovokováno policejními složkami, a navíc bez předchozího zahájení trestního řízení, je v rozporu s platnou právní úpravou – trestní řád takový postup policii neumožňuje. Ústavní soud označil jednání policie nejen za protizákonné, ale také za protiústavní. Dle ústavního soudu tak nemůže policie sama protizákonné (a tedy ani korupční) jednání „vyprovokovat“.

K obdobným závěrům a shrnutím Ústavní soud došel v nálezu sp. zn. IV. ÚS 407/07 ze dne 29. 10. 2009:

„…Ústavní soud uvádí, že předstíraný převod dle § 158c trestního řádu patří mezi tzv. operativně pátrací prostředky, jejichž užití již ze své podstaty představuje závažný zásah do ústavním pořádkem garantovaných práv, jenž je přípustný jen v případech, kdy zájem společnosti na ochraně před kriminalitou činí takový zásah do práv konkrétního jednotlivce ospravedlnitelným a slučitelným s hierarchií hodnot demokratické společnosti (čl. 4 odst. 4 a čl. 8 odst. 2 věta první Listiny, čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR, čl. 8 odst. 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod). Použití těchto prostředků musí respektovat zásadu přiměřenosti (zdrženlivosti), vyjádřenou v § 2 odst. 4 trestního řádu věta za středníkem; ustanovení § 158b proto vyžaduje, aby provedení předstíraného převodu sledovalo toliko získání skutečností důležitých pro trestní řízení o konkrétním úmyslném trestném činu, který je jeho předmětem (srov. § 89 odst. 1 trestního řádu). Pro jeho využití se dále s ohledem na výše uvedené ústavní mantinely vyžaduje subsidiarita ve smyslu § 158b odst. 2 věta druhá trestního řádu, tzn. smí k němu dojít jen tehdy, nelze-li sledovaného účelu dosáhnout jinak nebo by dosažení účelu trestního stíhání bylo bez využití tohoto prostředku podstatně ztíženo.

Otázkou tzv. policejní provokace v souvislosti s užitím operativně pátracích prostředků se Ústavní soud již v minulosti zabýval, přičemž v nálezech sp. zn. III. ÚS 597/99 (publikován ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 18, nález č. 97, str. 345 a násl.) a sp. zn. II. ÚS 710/01 (publikován tamtéž, svazek 30, nález č. 100, str. 437 a násl.) formuloval zásadu, dle níž policejní orgány nesmějí při využívání uvedených prostředků provokovat trestnou činnost nebo se jiným způsobem aktivně podílet na vytváření skutkového děje tak, aby vzbuzovaly, vytvářely či usměrňovaly do té doby prokazatelně neexistující vůli pachatele trestný čin spáchat.

V pozdějších rozhodnutích Ústavní soud shrnul uvedenou problematiku tak, že ústavněprávní relevance nabývají až takové postupy policejních orgánů, jež překračují únosnou míru aktivity, jež je dána na jedné straně jejím cílem (přispět k odhalení pachatele trestného činu, resp. prokázání trestné činnosti) a na druhé straně - negativně požadavkem, aby se policejní orgány na trestné činnosti aktivně samy nepodílely ve smyslu jejího iniciování, podněcování či rozvíjení. Jde o to, aby jednání příslušného policisty, byť nutně představuje jeden z dílčích elementů celkového průběhu události, nebylo ztotožnitelné coby určující či podstatný prvek trestného činu (srov. usnesení sp. zn. III. ÚS 323/04, publikováno ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 36, usnesení č. 1, str. 741 a násl., usnesení sp. zn. III. 29/04, IV. ÚS 565/05 a III. ÚS 1285/07, dostupná na http://usoud.cz a další).“ 

Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku potvrzuje, že policie zásadně nemůže sama protizákonné (a tedy ani korupční) jednání „vyprovokovat“. Známý je zejména případ Teixeira de Castro v. Portugal (44/1997/828/1034) 9 June 1998)

„Ve světle těchto úvah Soud uzavírá, že oba dva policisté jednali za hranicí agentů v utajení, protože sami podnítili (vyprovokovali) trestný čin a přitom se z ničeho nedá dovozovat, že bez jejich zásahu by tento trestný čin byl spáchán. Tato intervence a její uplatnění v napadeném trestním řízení znamenali, že již od samého počátku bylo stěžovateli nepochybně odepřeno právo na spravedlivý proces.“

Shrnutí

Z pohledu současné právní úpravy (a v duchu výše citované judikatury) lze využít osoby agenta, ovšem pouze policejním orgánem nebo orgánem Generální inspekce bezpečnostních sborů v trestním řízení za podmínek § 158b trestního řádu a za podmínek, že tento agent sám neiniciuje korupční jednání. Agent může vystupovat pouze jako pozorovatel a sběratel informací, provokace mu není dovolena, a pokud by se takové činnosti dopustil, nebylo by možné „vyprovokovanou osobu“ pro „vyprovokovaný korupční čin“ stíhat.

Pokud by korupční jednání vyprovokovala obecně jiná fyzická osoba, sama by se tak mohla dopouštět trestného činu.

 

Nadřazené kategorie:

Korupce a transparentnost

Pomohl Vám manuál?

Podpořte nás

Nenašli jste?

Položit nový dotaz

Do pěti pracovních dnů se vám ozveme.

Položit dotaz

Občan 2.0?

Zajímáte se o problémy kolem vás? Možná jste Občan 2.0.

Chcete se zapojovat efektivněji?
Buďte Občan 2.0!

Přečtěte si více

Jde do tuhého?

Potřebujete pomoc advokáta?

Součástí konsorcia je i advokátní kancelář
Frank Bold Advokáti.

Pomoc advokáta