Do you speak English? Switch to english version Ponechat českou verzi

Poradna

Vyhlášky zakazující pití alkoholu nebo žebrání

Aktualizováno k právnímu stavu 1. 1. 2018

Obce se mnohdy snaží regulovat veřejný život nejrůznějšími směry, ať už pro to mají jakékoli důvody. Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích jim umožňuje vydávat obecně závazné vyhlášky, kterými chrání veřejný zájem (veřejný pořádek).

V případě veřejných akcí je k vydávání obecně závazných vyhlášek také výslovně zmocňuje § 13 zákona č. 379/2005 Sb.: „Obec v samostatné působnosti může v případě konání kulturní, společenské nebo sportovní akce přístupné veřejnosti s důvodným rizikem nárůstu problémů a negativních společenských jevů způsobených jednáním fyzických osob pod vlivem alkoholu obecně závaznou vyhláškou omezit nebo zakázat v určitých dnech nebo hodinách nebo na určitých místech prodej, podávání a konzumaci alkoholických nápojů.“

Ne vždy jsou ale obecně závazné vyhlášky v souladu se zákony a Ústavní soud se k jejich platnosti mnohokrát vyjadřoval. Ne vždy však takové vyhlášky, které zakazovala pití, žebrání nebo prostituci na veřejnosti zrušil. Vždy se totiž musel zabývat tím, jak města a obce svoje vyhlášky formulovaly nebo zda ve svých zákazech nešly nad rámec některého speciálního zákona, který už danou oblast upravoval.

Ústavní soud tedy konstatoval, že obce mohou na svém území omezit určité aktivity, které jsou svou intenzitou schopny výrazně narušit veřejný pořádek nebo především ochranu dětí a mládeže.

Z judikatury

Výtky Ústavního soudu se vztahovaly především k tomu, že obce nebyly ve svých vyhláškách dostatečně konkrétní. Soudci se k tomu vyjádřili např. v nálezu Pl. ÚS 50/03.

Podle něj zákonné zmocnění k tomu, aby obec závaznou vyhláškou zakázala činnosti, jež by mohly narušit veřejný pořádek v obci nebo být v rozporu s dobrými mravy, ochranou bezpečnosti, zdraví a majetku, obsažené v ust. § 10 písm. a) zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, je limitováno tím, že takový zákaz se musí vztahovat "na některá veřejná prostranství v obci".

Imperativ určitosti právního příkazu či zákazu vyžaduje, aby takové prostranství bylo v obecně závazné vyhlášce určeno co možná nejpřesněji, tj. tak, aby jeho lokalizace byla dostatečně konkrétní a nevyvolávala žádné interpretační pochybnosti. Některá ve vyhlášce příkladmo uváděná místa, jako jsou dvorní trakty, lávky, vodní plochy, parkoviště, letiště, nádraží, hřiště, koupaliště, dětská hřiště, pískoviště nebo jiná místa, kde si hrají děti, nemusí mít nutně povahu veřejného prostranství, protože jejich zpřístupnění záleží na vůli vlastníka nebo provozovatele.

Podle Ústavního soudu taktéž z žádné zákonné normy nelze odvodit paušální zákaz veškeré konzumace alkoholu na všech veřejných prostranstvích. Jak známo, konzumace alkoholu má mnoho kvalitativně a kvantitativně odlišných forem a stupňů, z nichž jistá část je společensky tolerována i na veřejných prostranstvích. Stanovení těch forem konzumace alkoholu, které by svou intenzitou mohly narušit veřejný pořádek nebo být v rozporu s dobrými mravy, ochranou bezpečnosti, zdraví a majetku, by vyžadovalo precisnější definici v právním předpise.

Z dalšího nálezu Ústavního soudu Pl. ÚS 69/04 vyplývá, že znění § 10 zákona o obcích neobsahuje výslovné pravidlo, podle kterého by obec nesměla činnosti, které by mohly narušit veřejný pořádek v obci nebo být v rozporu s dobrými mravy, ochranou bezpečnosti, zdraví a majetku, zakázat na všech veřejných prostranstvích. Tento argument však nelze použít bezvýhradně. V citovaném ustanovení se zákonodárce pokoušel zejména řešit střet ústavně zaručené svobody jedince, jeho práva na podnikání na jedné straně a ochrany veřejných zájmu a práva obce na samosprávu na straně druhé. Tento střet rozhodl zásadně tak, že obec může výkon určitých činností omezit, přizpůsobit svým podmínkám, nikoli však úplně zakázat. To však nemůže platit absolutně. Zcela zřejmé je to u ochrany takových ústavně chráněných právních statků jako je zdraví a život.

Neexistuje žádný racionální důvod, proč by obec měla mít povinnost trpět na některých svých veřejných prostranstvích činnosti, které ohrožují tyto základní chráněné hodnoty. Bylo by v rozporu s ústavně zaručenou ochranou nedotknutelnosti osoby (čl. 7 Listiny), která zahrnuje ochranu proti zásahům do osobní integrity každého jedince, aby obec byla povinna vymezit na svém území taková veřejná prostranství, kde nezakazuje činnosti, které by mohly být v rozporu s ochranou zdraví. To samé platí i pro činnosti jsoucí v rozporu s ochranou majetku (srov. čl. 11 Listiny). Ustanovení § 10 písm. a) zákona o obcích je proto nutno interpretovat tak, že pokud činnosti narušující ochranu zdraví, majetku či bezpečnosti do těchto ústavně chráněných právních statků zasahují jen na některých veřejných prostranstvích, je obci zapovězeno zakázat je na celém území obce.

Stejně jako je veřejná moc povinna chránit svobodu jedince, jeho zdraví a majetek, je povinna chránit i veřejný pořádek a dobré mravy. I na zákaz činností narušujících tyto hodnoty je nutno aplikovat výše uvedené závěry týkající se ochrany zdraví a majetku. Pokud tedy předmětná činnost může být na určitých veřejných prostranstvích obce provozována, aniž by narušila veřejný pořádek či byla v rozporu s dobrými mravy, nesmí ji obec zakázat na všech veřejných prostranstvích obce. Pokud naproti tomu provozování určité činnosti představuje potenciální zásah do chráněného statku, ač je provozována na kterémkoli veřejném prostranství obce, muže ji obec zakázat provazovat na všech veřejných prostranstvích. Vždy je též třeba hodnotit i intenzitu zásahu a význam ohroženého právem chráněného statku na straně jedné a význam činnosti, která má být zakázána na straně druhé.

Ústavní soud také v tomto nálezu poskytl vodítko, jak hodnotit, zda některá činnost je způsobilá ohrožovat veřejný pořádek do té míry, že může být zakázána na všech veřejných prostranstvích. V Ústí nad Labem bylo zakázáno na všech veřejných prostranstvích nabízení sexuálních služeb. Podle soudců nabízení této služby ohrožuje dobré mravy obecně a velice výrazně ohrožuje mravní výchovu dětí a mládeže. Již samotné nabízení prostituce, které je zřejmé dětem a mládeži, v nich muže vyvolat pocit něčeho „normálního“, přípustného. Význam zejména tohoto právem chráněného statku, tj. mravní výchovy dětí a mládeže, je třeba hodnotit velice vysoce. Extrémním způsobem jsou tak dotčeny etické hodnoty, které je společenství občanů, kterou obec je, oprávněno chránit.

Podobné extrémnosti zásahu do záležitostí veřejného pořádku tak podle názoru Ústavního soudu nedosahuje žádná z dalších v čl. 3 napadené vyhlášky uvedených činností, a to ani žebrání. Tyto ohrožené právem chráněné hodnoty, statky je dále třeba poměřit se zásahem do svobody jedinců poskytujících sexuální služby. Ochrana nabízení této aktivity na očích veřejnosti však nemůže ve sporu s ochranou mravní výchovy dětí a mládeže obstát.

Problematice vydávání tohoto typu obecně závazných vyhlášek se Ústavní soud věnoval také v nálezu Pl. ÚS 45/06 ze dne 11. 12. 2007. Podle Ústavního soudu nesmí vyhlášky upravovat otázku, která je již upravena zákonem. Pokud vyhláška upravuje podobnou problematiku jako zákon, zkoumá se, zda se liší v předmětu nebo cíli regulace. Vyhlášky tak v některých případech mohou regulovat oblasti zákonem upravené, musí však upravovat „bílá místa“ v zákonné úpravě, anebo mít jiný účel regulace (např. stanovení sečí nikoli z důvodu zamezení šíření škodlivých organismů, ale z estetických důvodů).

Nenašli jste?

Položit nový dotaz

Do pěti pracovních dnů se vám ozveme.

Položit dotaz

Občan 2.0?

Zajímáte se o problémy kolem vás? Možná jste Občan 2.0.

Chcete se zapojovat efektivněji?
Buďte Občan 2.0!

Přečtěte si více

Jde do tuhého?

Potřebujete pomoc advokáta?

Součástí konsorcia je i advokátní kancelář
Frank Bold Advokáti.

Pomoc advokáta