Poradna

Co dělat, když vám někdo znečistí vodu ve studni?

Vytvořeno dne 29. 9. 2011.

Pokud se vám stalo, že kvalita vody ve vaší studni náhle prudce klesla, níže najdete stručný návod, jak se s takovou skutečností vypořádat a na koho se obrátit.

Pro zhodnocení situace budou relevantní zejména následující právní předpisy: zákon č. 254/2001 Sb., o vodách (dále jen „vodní zákon“), zákon č. 167/2008 Sb., o předcházení ekologické újmě a o její nápravě (dále jen „zákon o ekologické újmě“), zákon č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“) a zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. V závislosti na příčině zhoršení kvality vody ve studni/znečištění mohou být důležitými právními předpisy i další zákony, jako např. zákon č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu (dále jen „zákonVK“), zákon č. 185/2011 Sb., o odpadech, zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, případně i další.

V zásadě jsou možné dva způsoby postupu. Prvním je cesta veřejnoprávní – cesta správní, která spočívá na podáních ke správním úřadům a vyžaduje jejich kvalifikovanou reakci (kontrolu, zajištění měření, místní šetření, řízení o přestupku, apod.). Druhou možností je cesta soukromoprávní, což by v tomto případě znamenalo obrátit se na civilní soud s žalobou.

Informace k podnětu naleznete zde.

Cesta veřejnoprávní

Postup podle vodního zákona

Na základě § 42 vodního zákona jsou vodoprávní úřady (zde obecní úřady obcí s rozšířenou působností – seznam obcí s rozšířenou působností je uveden v příloze č. 2 zákona č. 314/2002 Sb.) a Česká inspekce životního prostředí (dále jen ČIŽP) povinny ukládat původcům opatření k nápravě k odstranění následků závadného stavu, tj. nedovoleného vypouštění odpadních vod, nedovoleného nakládání se závadnými látkami nebo havárií. Právě tak mají ukládat opatření k zajištění náhradního odběru vod, pokud to vyžaduje povaha věci. V případě, že původce závadného stavu neplní uložená opatření, musí podle vodního zákona zabezpečit opatření k nápravě vodoprávní úřad nebo Česká inspekce životního prostředí na náklady původce.

V případě, že se jedná o nakládání se závadnými látkami, pak podle § 39 odst. 1 vodního zákona musí každý, kdo zachází se závadnými látkami, učinit přiměřená opatření, aby nevnikly do povrchových nebo podzemních vod a neohrozily jejich prostředí. Stejné ustanovení definuje i závadné látky jako látky, které nejsou odpadními ani důlními vodami a které mohou ohrozit jakost povrchových nebo podzemních vod (což je i sůl používaná k solení silnic v zimním období). Pokud proto dojde ke vzniku závadného stavu (zhoršení kvality vody ve studni), může se každý obrátit na výše zmíněné orgány s podnětem, aby z moci úřední uložily nápravná opatření.

Správní orgány jsou povinny přijímat podněty k tomu, aby bylo zahájeno řízení z moci úřední. Tento podnět se podává podle § 42 správního řádu. V souladu s tímto ustanovením platí, že pokud podatel podnětu chce, aby jej správní orgán informoval ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy podnět obdržel, že řízení zahájil, nebo že neshledal důvody k zahájení řízení z moci úřední, popřípadě že podnět postoupil příslušnému správnímu orgánu, musí o to v podnětu požádat.

Jestliže správní orgán, kterému byl podnět adresován, sám řízení nezahájí/opatření k nápravě neuloží, můžete se obrátit na jeho nadřízený správní orgán, tj. v případě vodoprávního úřadu (obce s rozšířenou působností) na krajský úřad, v případě České inspekce životního prostředí na Ministerstvo životního prostředí, a dát mu podnět k postupu podle § 80 správního řádu. Na základě § 80 učiní opatření proti nečinnosti nadřízený správní orgán v takovém případě, že příslušný správní orgán sám nezahájil řízení z moci úřední ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy se o skutečnostech odůvodňujících jeho zahájení dozvěděl.

Jestliže správní orgány postupují podle Vás nezákonně, můžete se zkusit obrátit na veřejného ochránce práv (ombudsmana). Můžete také zkusit postupovat podle zákona o předcházení ekologické újmě a o její nápravě.

Vodní zákon pamatuje také na speciální náhradu škody tomu, u koho došlo ke ztrátě podzemní vody či zhoršení její jakosti a zároveň má povoleno odebírat podzemní vodu z tohoto zdroje. Tato povinnost je zakotvena v  § 29 odst. 2 vodního zákona. Uvedené se tedy nevztahuje na nepovolené studny.

Uplatnění nároku na náhradu škody je nutné směřovat přímo vůči osobě, která ji způsobila v důsledku vlastní provozní činnosti (provozovatel odpadního potrubí, správce pozemní komunikace). Náhrada škody v tomto případě spočívá v opatření náhradního zdroje vody a opatření k obnovení původního stavu (vyčištění studny). Pokud však není možné nebo účelné tento náhradní zdroj vody poskytnout, je původce škody povinen poskytnout odpovídající finanční odškodnění. Jestliže původce znečištění nesplní svou povinnost (opatření náhradního zdroje vody, vyčištění studny) dobrovolně, lze se obrátit s žalobou na soud. Zákon též stanoví, že pokud výše uvedenou žádost na náhradu škody podle vodního zákona uplatníte, není vyloučeno, abyste dále žádali i o náhradu škody podle občanského zákoníku (viz níže – Soukromoprávní cesta).

Rovněž není vyloučeno, že za kontaminaci podzemní vody bude s pachatelem vedeno správní řízení ohledně spáchání přestupku (u fyzické osoby) či jiného správního deliktu (u právnických osob) a pachateli bude uložena pokuta dle zákona o přestupcích, zákona o vodách či dle jiných speciálních zákonů.

Postup podle zákona o předcházení ekologické újmě a o její nápravě

Na základě zákona o předcházení ekologické újmě a o její nápravě (zákon o ekologické újmě) je možné domáhat se nápravy ekologické újmy na povrchových nebo podzemních vodách v případě, že byla tato újma způsobena provozní činností (tj. činnost vykonávaná v rámci hospodářské činnosti, obchodu nebo podnikání) uvedenou v příloze č. 1 k tomuto zákonu. V této příloze je mezi provozní činnosti zařazeno i vypouštění odpadních vod do vod povrchových nebo podzemních, nakládání s nebezpečnými chemickými látkami a přípravky či zacházení se závadnými látkami. Závadné látky jsou definovány na základě § 39 vodního zákona jako látky … které mohou ohrozit jakost povrchových nebo podzemních vod (viz výše).

Podle § 2 písm. a) bodu 2 zákona o ekologické újmě se ekologickou újmou na povrchových nebo podzemních vodách rozumí nepříznivá měřitelná změna na podzemních nebo povrchových vodách nebo měřitelné zhoršení jejich funkcí, které má závažný nepříznivý účinek na ekologický, chemický nebo množstevní stav vody nebo na její ekologický potenciál.

V případě aplikace zákona o ekologické újmě tedy nestačí jakékoliv byť jen drobné znečištění podzemních vod, ale naopak musí jít o poměrně silnou intenzitu znečištění. Protože závažný nepříznivý účinek není zákonem nijak definován, bude jeho posouzení vždy záležet na uvážení správního orgánu, který bude věc řešit (typicky ČIŽP, případně správa chráněné krajinné oblasti či národního parku, pokud se znečištění projeví na jejím území).

Je nutno zdůraznit, že aplikace zákona o ekologické újmě může být značně problematická, protože podmínky jsou nastaveny poměrně přísně. Na základě § 8 zákona o ekologické újmě má řízení o uložení preventivních opatření nebo nápravných opatření zahájit příslušný správní orgán z moci úřední, jakmile se dozví o skutečnosti, která nasvědčuje tomu, že mohlo dojít k ekologické újmě nebo pokud bezprostředně hrozí její vznik.

Rozdíl oproti postupu podle zákona o vodách spočívá mimo jiné v tom, že řízení podle zákona o ekologické újmě je vedle toho možné zahájit rovněž na žádost fyzické nebo právnické osoby, která je ekologickou újmou dotčena nebo u níž je takové dotčení pravděpodobné. Zatímco v případě „podnětu“ není na zahájení řízení právní nárok, v případě „žádosti“ je řízení zahájeno automaticky dnem, kdy žádost dojde věcně a místně příslušnému úřadu. V důsledku toho je pak možné domáhat se, aby správní orgán vydal ve lhůtě rozhodnutí, a v případě, že je žádost zamítnuta se proti takovému negativnímu rozhodnutí odvolat nebo jej napadnout správní žalobou.

Žádost musí být doložena relevantními informacemi a údaji, ze kterých je patrné, že došlo k ekologické újmě nebo taková újma bezprostředně hrozí (podrobný popis souvisejících událostí, výsledky měření kvality vody, atd.).

K vedení uvedeného řízení je příslušná Česká inspekce životního prostředí (resp. správy národních parků nebo chráněných krajinných oblastí na těchto územích).

Cesta soukromoprávní

Náhrada škody

Náhrady škody, která Vám znečištěním vody ve studni vznikla, se lze u soudu domáhat na základě § 2894 a násl. občanského zákoníku. Podle § 2910 škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva. Způsobí-li škůdce poškozenému škodu porušením zákonné povinnosti, má se podle § 2911 občanského zákoníku za to, že škodu zavinil z nedbalosti. Tato ustanovení se použijí např. tehdy, když Váš soused zamoří svůj pozemek ropnými látkami z prasklého barelu, které posléze vsáknou do země a znečistí podzemní vodu, kterou ve studni odebíráte.

Podle § 2924 kdo provozuje závod nebo jiné zařízení sloužící k výdělečné činnosti, nahradí škodu vzniklou z provozu, ať již byla způsobena vlastní provozní činností, věcí při ní použitou nebo vlivem činnosti na okolí.  § 2925 pak upravuje odpovědnost za škodu provozem zvlášť nebezpečným. Pod termín provozní činnost přitom spadá i provoz silnic, resp. jejich solení v zimním období či závada na kanalizačním potrubí, která způsobí znečištění podzemních vod odpadními vodami z kanalizace

Původce škody z provozní činnosti se může zprostit odpovědnosti, pouze pokud prokáže, že vynaložil veškerou péči, kterou lze rozumně požadovat, aby ke škodě nedošlo. Žalobce domáhající se náhrady škody musí u soudu prokázat, že škoda vznikla a že vznikla právě v důsledku provozní činnosti (např. rozbory látek ze studny, vyjádření správce/majitele kanalizačního potrubí, vyjádření správce pozemní komunikace ze společných jednání apod.).

Škoda se podle § 2951 nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích. Poškozený tak má na výběr. Hradí se skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Pokud byste se rozhodli pro podání žaloby na náhradu škody, doporučujeme obrátit se na advokáta. Seznam advokátů naleznete na stránkách České advokátní komory.

Nadřazené kategorie:

Životní prostředí

Pomohl Vám manuál?

Podpořte nás

Nenašli jste?

Položit nový dotaz

Do pěti pracovních dnů se vám ozveme.

Položit dotaz

Občan 2.0?

Zajímáte se o problémy kolem vás? Možná jste Občan 2.0.

Chcete se zapojovat efektivněji?
Buďte Občan 2.0!

Přečtěte si více

Jde do tuhého?

Potřebujete pomoc advokáta?

Součástí konsorcia je i advokátní kancelář
Frank Bold Advokáti.

Pomoc advokáta