Poradna

Který orgán řeší vypouštění nečistot do vod?

Vytvořeno dne 22. 5. 2012.

Pokud se ve vašem okolí objevil případ, kdy byly nebo jsou do vodního toku vypuštěny znečišťující látky, níže jsou uvedeny informace, které vám napomohou vzniklou situaci řešit.

Relevantní právní předpisy

•    zákon č. 254/2001 Sb., o vodách (vodní zákon)
•    zákon č. 500/2004 Sb., správní řád
•    zákon č. 167/2008 Sb., o předcházení ekologické újmě a o její nápravě
•    zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník
•    zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník
     

Čím mohou být vody znečištěny?

Ke znečištění vod může dojít například prostřednictvím odpadních vod, závadných látek, specifickým je znečišťování prostřednictvím dusičnanů vznikajících v souvislosti se zemědělskou činnosti (např. hnojiva).


Odpadní vody

Odpadní vody definuje vodní zákon ve svém § 38 jako „vody použité v obytných, průmyslových, zemědělských, zdravotnických a jiných stavbách, zařízeních nebo dopravních prostředcích, pokud mají po použití změněnou jakost (složení nebo teplotu), jakož i jiné vody z těchto staveb, zařízení nebo dopravních prostředků odtékající, pokud mohou ohrozit jakost povrchových nebo podzemních vod“. Dále jsou odpadními vodami např. průsakové vody ze skládek odpadu. 

Vypouštění odpadních vod do vod povrchových nebo podzemních je povoleno pouze na základě povolení vodoprávního úřadu (podle § 8 odst. 1 písm. c) vodního zákona). V tomto povolení jsou stanoveny podmínky pro vypouštění odpadních vod do vod povrchových nebo podzemních – např. povinnost měřit objem vypouštěných vod a míru jejich znečištění, nejvýše přípustné hodnoty jejich znečištění a množství apod. (§ 38 odst. 4 a odst. 8 vodního zákona). Za vypouštění odpadních vod je v zákonem stanovených případech stanovena povinnost platit poplatek (poplatek za znečištění odp. vod a objem odp. vod - § 89 vodního zákona). Za vypouštění odpadních vod bez tohoto povolení hrozí tomu, kdo je vypouští, sankce – viz níže.


Závadné látky

Závadnými látkami se podle zákonné úpravy (§ 39 vodního zákona) rozumí takové látky, které nejsou odpadními vodami ani důlními vodami a které mohou ohrozit jakost povrchových nebo podzemních vod. V rámci závadných látek rozlišujeme kategorii nebezpečných závadných látek – např. kovy a jejich sloučeniny, fluoridy apod. a zvlášť nebezpečné závadné látky – např. persistentní syntetické látky, rtuť a jejích sloučeniny apod. (seznam je uveden v příloze č. 1 vodního zákona).

Zvláštní kategorií jsou tzv. prioritní látky, které představují významné riziko pro vodní prostředí i související ekosystémy (stanoveny v příloze č. 6 nařízení vlády č. 61/2003 Sb.). Zákonná úprava přitom stanoví, že každý kdo zachází se závadnými látkami, musí učinit přiměřená opatření, aby tyto látky nevnikly do pozemních ani povrchových vod, ani neohrozily jejich prostředí (§ 39 odst. 1 vodní zákon). Ten, kdo zachází s nebezpečnými nebo zvláště nebezpečnými látkami, má navíc ještě povinnosti podle § 39 odst. 4 vodního zákona. 


Řešení situace

V případě, že dojde k protizákonnému vypouštění znečišťujících látek do povrchových vod a následně ke znečištění těchto vod, lze tuto situaci v podstatě řešit v několika rovinách, a to: 
a) odpovědnost podle zákona o vodách
b) odpovědnost za ekologickou újmu 
c) trestněprávní odpovědnost
d) občanskoprávní odpovědnost (z hlediska náhrady škody)

Postup podle zákona o vodách

Podle tohoto zákona lze uložit pokutu nebo nařídit opatření k nápravě. 

Pokud dojde ke znečištění povrchových vod – např. v důsledku nedovoleného vypouštění odpadních vod, popř. nedodržení podmínek stanovených v povolení k vypouštění, dopustí se znečišťovatel, pokud se jedná o nepodnikající fyzickou osobu, přestupku, a pokud se jedná o právnickou osobu nebo podnikající fyzickou osobu, jiného správního deliktu. Za toto protiprávní jednání může být příslušným správním orgánem znečišťovatelům uložena pokuta

Příslušnými správními orgány jsou v tomto případě vodoprávní úřad v podobě obecního úřadu obce s rozšířenou působností nebo Česká inspekce životního prostředí. Tyto správní orgány ukládají původcům znečištění kromě pokut i povinnost k odstranění následků jejich protiprávního jednání v podobě opatření k nápravě závadného stavu – znečištění vody (§ 42 vodního zákona), v případě, že původce znečištění opatření k nápravě neplní a hrozí nebezpečí z prodlení, provede opatření k nápravě vodoprávní úřad nebo Česká inspekce životního prostředí na náklady původce znečištění. 

Každý, kdo si všimne znečištění vody, se může na tyto orgány obrátit s podnětem k zahájení řízení o uložení opatření k nápravě. Pokud o to žadatel v podnětu požádá, musí jej správní orgán do 30 dnů ode dne, kdy podnět obdržel, vyrozumět o tom, zda řízení zahájil, nebo neshledal důvody pro jeho zahájení, případně, že podnět postoupil příslušnému správnímu orgánu (§ 42 odst. 1 správního řádu). Pokud je správní orgán, kterému byl podnět adresován, nečinný, je možné obrátit se na jeho nadřízený orgán s podnětem k provedení opatření proti nečinnosti z moci úřední (§ 80 správního řádu).

Odpovědnost za ekologickou újmu

Uložit pokutu nebo nařídit opatření k nápravě lze i podle zákona o ekologické újmě. Podle zákona o ekologické újmě se ekologickou újmou rozumí „nepříznivá měřitelná změna přírodního zdroje nebo měřitelné zhoršení jeho funkcí, která se může projevit na povrchových nebo podzemních vodách a která má vážný negativní účinek na ekologický, chemický nebo množstevní stav vody nebo její potenciál“ (§ 2 písm. a, bod 2 zákona o ekologické újmě). 

Zákon o ekologické újmě se vztahuje na případy, kdy k ekologické újmě dojde v důsledku provozní činnosti uvedené v příloze č. 1 tohoto zákona, nebo provozní činnosti, která zde sice není uvedená, ale tato činnost prováděná v rozporu s právními předpisy způsobí úhyn zvláště chráněných živočichů nebo rostlin (§ 5 odst. 2 zákona o ekologické újmě).

Jakmile se příslušný orgán, zpravidla Česká inspekce životního prostředí (§ 16 odst. 3 písm. d zákona o ekologické újmě), dozví o vzniku ekologické újmy, měl by zahájit řízení o uložení nápravných opatření. Toto řízení může být zahájeno i na základě žádosti osoby, která je ekologickou újmou dotčena nebo u níž je takové dotčení pravděpodobné. Tato žádost musí být doložena relevantními údaji a informacemi, z nichž je patrné, že došlo, nebo může dojít k ekologické újmě (§ 8 odst. 1, 2 zák. o ekologické újmě). 

Opatření k nápravě, resp. zmírnění újmy je povinen v případě hrozící nebo již nastalé ekologické újmy provést již sám provozovatel ze zákona (dříve než mu to nařídí příslušný orgán). Také je povinen vznik ekologické újmy oznámit Inspekci (§ 6, § 7). Pokud neprovede tyto kroky, může mu Inspekce uložit pokutu dle § 19 zákona o ekologické újmě.


Trestněprávní odpovědnost 

Pokud dojde ke znečištění vod v důsledku porušení právních předpisů ve zvláště chráněném území, evropsky významné lokalitě, ptačí lokalitě, ve vodním zdroji, u něhož je stanoveno ochranné pásmo nebo na větším území mimo tyto lokality, dopustí se znečišťovatel trestného činu poškození a ohrožení životního prostředí (§ 293 nebo § 294 trestního zákoníku). 

V úvahu přichází též spáchání trestného činu poškození vodního zdroje podle § 294a trestního zákoníku: „Kdo, byť i z hrubé nedbalosti, způsobí poškození vodního zdroje, u něhož je stanoveno ochranné pásmo, tak, že tím zanikne nebo je značně oslaben důvod pro zvláštní ochranu vodního zdroje, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.“ 

V případě podezření na spáchání trestného činu můžete podat trestní oznámení na Policii ČR nebo na státní zastupitelství. Přečtěte si podrobnosti o podávání trestních oznámení a vzor trestního oznámení.

 

Povinnost k náhradě škody

Pokud dojde v důsledku znečištění povrchových vod ke škodě, má poškozený nárok na náhradu škody podle § 2910, § 2924 a § 2925 občanského zákoníku. Tento svůj nárok však musí vymáhat soudní cestou (podáním žaloby na náhradu škody) v rámci civilního soudnictví. Podle § 2910 občanského zákoníku škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, je povinen nahradit poškozenému, co tím způsobil.  (například vypouštění nedovoleného množství odpadních vod, v důsledku čehož došlo ke znečištění potoka a následnému úhynu ryb). V rámci soudního řízení poškozený musí prokázat, že došlo ke vzniku škody a že existuje příčinná souvislost mezi vzniklou škodou a porušením právní povinnosti ze strany původce znečištění.


§ 2924 občanského zákoníku stanoví, že každý kdo provozuje závod nebo jiné zařízení sloužící k výdělečné činnosti, nahradí škodu vzniklou z provozu, ať již byla způsobena vlastní provozní činností, věcí při ní použitou nebo vlivem činnosti na okolí (např. vypouštění odpadních látek z průmyslového objektu do potoka). § 2925 občanského zákoníku pak upravuje škodu způsobenou provozem zvlášť nebezpečným. U odpovědnosti podle § 2924 a § 2925 není – na rozdíl od odpovědnosti podle § 2910 – třeba, aby znečišťovatel porušil nějakou právní povinnost. Za škodu znečišťovatel odpovídá už z titulu existence provozní činnosti. Povinnosti k náhradě škody se zprostí, prokáže-li, že vynaložil veškerou péči, kterou lze rozumně požadovat, aby ke škodě nedošlo.

Primárně může poškozený v soudním řízení požadovat náhradu škody uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích (§ 2951 občanského zákoníku).

Nadřazené kategorie:

Životní prostředí

Pomohl Vám manuál?

Podpořte nás

Nenašli jste?

Položit nový dotaz

Do pěti pracovních dnů se vám ozveme.

Položit dotaz

Občan 2.0?

Zajímáte se o problémy kolem vás? Možná jste Občan 2.0.

Chcete se zapojovat efektivněji?
Buďte Občan 2.0!

Přečtěte si více

Jde do tuhého?

Potřebujete pomoc advokáta?

Součástí konsorcia je i advokátní kancelář
Frank Bold Advokáti.

Pomoc advokáta