Poradna

Co vše si lze představit pod památkovou péčí?

Vytvořeno dne 20. 6. 2016.

Ochranu kulturních památek zajišťuje stát autoritativním stanovením a prosazováním práv a povinností osob ve vztahu ke kulturním památkám. Vedle toho ale stát poskytuje také finanční a odbornou pomoc vlastníkům kulturních památek při jejich ochraně a péči o ně. 

Základním předpisem pro oblast památkové péče je zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči (dále jen ,,ZoSPP“), ve kterém nalezneme především kategorizaci památek a památkových území, konkrétní nástroje ochrany nebo kompetence jednotlivých orgánů památkové péče.

Státu náleží předkupní právo ke kulturní památce (§ 13 ZoSPP). Každý vlastník památky má právo žádat o příspěvek na zachování a obnovu kulturní památky (§ 16 ZoSPP).

Nezbytnou související činností je také evidence kulturních památek, regulace restaurátorství a archeologických výzkumů.

Chráněné objekty zákon člení do následujících kategorií:

Kulturní památka

Za kulturní památku může být prohlášena movitá nebo nemovitá věc, která má určitou kulturní hodnotu (případně může být za kulturní památku prohlášen celý soubor těchto věcí). Kulturní hodnota pak spočívá buď ve věcech samotných, nebo v tom, že tyto věci mají určitý vztah k významné osobnosti nebo historické události. V prvním případě tak půjde o lidské výtvory, jejichž hodnota je umělecká, historická, technická nebo jiná (například obrazy, sochy, klenoty, architektonická díla). Ve druhém případě půjde o věci, které by samy o sobě kulturní hodnotu neměly, ale významné jsou proto, že patřily známé historické osobnosti nebo byly použity při významných historických událostech. (1) Určitá věc či stavba se stává kulturní památkou se až ve chvíli, kdy jí Ministerstvo kultury formou správního rozhodnutí za tuto památku prohlásí.

Národní kulturní památka

Jedná se o kulturní památky (tedy také splňovat výše uvedené podmínky prohlášení za kulturní památku), které navíc tvoří nejvýznamnější součást kulturního bohatství národa. (2) Národní kulturní památky prohlašuje vláda formou nařízení vlády, ve kterém může nad rámec zákona stanovit konkrétnější podmínky ochrany vyhlašované památky.

Památková rezervace

Území s vyšší koncentrací nemovitých kulturních památek nebo archeologických nálezů, které určují celkový jeho charakter a jsou v jeho prostředí dominantní, tvoří památkové rezervace. Nejčastěji se jedná o historická centra měst či vesnic (například Praha, Olomouc nebo Český Krumlov). (3) Památkovou rezervaci prohlašuje vláda formou nařízení, ve kterém současně stanoví podmínky ochrany.

Památková zóna

Jde o území s menším podílem kulturních památek nebo s jinými významnými kulturními hodnotami. Bude se jednat o území nějakého sídelního útvaru či jeho části, nebo krajinné celky s historickým nebo kulturním významem (příkladem může být území bojiště u Slavkova, nebo krajina Lednicko-valtického areálu). (4) Památkovou zónu prohlašuje Ministerstvo kultury a zároveň stanovuje podmínky ochrany.

Nástroje ochrany památek

Povinnost vlastníků kulturních památek či vlastníků nemovitostí v památkově chráněných územích a ochranných pásmech spočívá například v:

  • Povinnosti péče o kulturní památku, ochrany a využívání v souladu s jejím významem
  • Povinnosti součinnosti s orgány památkové péče (například informovat o ohrožení nebo poškození kulturní památky či o zamýšlené změně užívání, umožnit přístup ke kulturní památce, umožnit kontrolu apod.)
  • Povinnosti provádět nápravná opatření uložená orgánem památkové péče v případech, kdy vlastník neplní povinnosti řádné péče o kulturní památku
  • Povinnosti prevence – povinnost předcházet ohrožení a nepříznivým změnám stavu kulturních památek

To se pak projevuje zejména tím, že k některým činnostem je potřeba povolení, souhlas či závazné stanovisko:

  • Pokud se vlastník chystá provést údržbu, opravu, rekonstrukci nebo jinou úpravu kulturní památky nebo jejího prostředí, musí si nejdříve vyžádat závazné stanovisko obecního úřadu obce s rozšířenou působností (v případě národní kulturní památky krajského úřadu) (5)
  • Vlastník, správce, či uživatel nemovitosti, která není kulturní památkou, ale je v památkové rezervaci, v památkové zóně nebo v ochranném pásmu nemovité kulturní památky, nemovité národní kulturní památky, památkové rezervace, nebo památkové zóny, je povinen k zamýšlené stavbě, změně stavby, terénním úpravám, umístění nebo odstranění zařízení, odstranění stavby, úpravě dřevin nebo udržovacím pracím na této nemovitosti si předem vyžádat závazné stanovisko obecního úřadu obce s rozšířenou působností (6)

V případě souhlasu a povolení se jedná o správní rozhodnutí, proti kterému je možno se bránit odvoláním dle správního řádu (7) a eventuálně i žalobou proti rozhodnutí správního orgánu ve správním soudnictví. Závazná stanoviska naproti tomu nejsou správním rozhodnutím a nelze je samostatně napadat opravnými prostředky, například odvoláním (v úvahu připadá pouze podání podnětu k zahájení přezkumného řízení, v rámci kterého může nadřízený orgán nezákonné stanovisko zrušit či změnit). Napadnout tak lze až konkrétní rozhodnutí, jehož podkladem bylo právě předmětné závazné stanovisko. Závazná stanoviska je tedy možné napadat až v rámci opravných prostředků proti správnímu rozhodnutí, kterého je stanovisko podkladem, nebo v rámci přezkumného řízení.

Pouze v případě závazných stanovisek obecního úřadu obce s rozšířenou působností zákon stanovuje, že tato stanoviska jsou samostatným rozhodnutím v případech, kdy byla vydána orgánem státní památkové péče ve věci, o které není příslušný rozhodovat stavební úřad. (8)

Opatření k zajištění péče

Pokud vlastník kulturní památky v určené lhůtě neučiní nápravné opatření uložené orgánem památkové péče, může obecní úřad obce s rozšířenou působností (jde-li o národní kulturní památku, krajský úřad) rozhodnout, že se nezbytná opatření pro zabezpečení kulturní památky provedou na náklad jejího vlastníka. (9)

Dále, vyžaduje-li to důležitý společenský zájem, může krajský úřad z vlastního podnětu uložit vlastníku povinnost určitým způsobem s památkou nakládat, popřípadě mu přímo uložit, aby ji bezplatně svěřil na nezbytně dlouhou dobu do úschovy odborné organizaci, kterou zároveň určí. (10)  

Pokud vlastník nemovité kulturní památky trvale zanedbává své povinnosti a ohrožuje tím její zachování nebo užívá-li kulturní památku v rozporu s jejím kulturně politickým významem, památkovou hodnotou nebo technickým stavem, může se ve společenském zájmu, nedojde-li k dohodě s vlastníkem o jejím prodeji státu, výjimečně kulturní památka na návrh obecního úřadu obce s rozšířenou působností rozhodnutím vyvlastňovacího úřadu vyvlastnit. (11)

Je-li kulturní památka bezprostředně ohrožena, provede obec s předchozím souhlasem obecního úřadu obce s rozšířenou působností nutná opatření k její ochraně. Jde-li o nemovitou kulturní památku, která je stavbou, dá obec, podnět stavebnímu úřadu k nařízení udržovacích prací nebo nezbytných úprav nebo k nařízení neodkladných zabezpečovacích prací podle zvláštních předpisů. (12)

Ochranné pásmo

Vyžaduje-li to ochrana nemovité kulturní památky nebo jejího prostředí, vydá obecní úřad obce s rozšířenou působností po vyjádření Národního památkového ústavu územní rozhodnutí o ochranném pásmu. Jde-li o ochranu nemovité národní kulturní památky, památkové rezervace nebo památkové zóny nebo jejich prostředí, vymezí obdobně obecní úřad obce s rozšířenou působností ochranné pásmo na návrh krajského úřadu po vyjádření Národního památkového ústavu. Zákon stanoví další podrobnosti, kdy není potřeba vyžadovat si výše uvedené stanovisko k některým činnostem. (13)

Pokuty

Významným nástrojem k vynucování povinností v oblasti ochrany památek je možnost ukládat pokuty (14) a ukládat sankce za přestupky (15) (například právě za porušení podmínek stanovených v rozhodnutí o vymezení ochranného pásma, za nedostatečnou péči o památku nebo nedostatečnou ochranu před poškozením, za nesplnění oznamovací povinnosti či za provádění úprav bez potřebného závazného stanoviska apod.).

Kdo dohlíží na ochranu památek?

Na výkonu veřejné správy v oblasti památkové péče se podílí řada orgánů veřejné správy:

Vláda ČR – schvaluje státní kulturní politiku, prohlašuje formou nařízení vlády národní kulturní památky a památkově chráněná území.

Ministerstvo kultury – zejména zpracovává koncepci rozvoje státní památkové péče, podílí se na sestavování rozpočtu a tím zajišťuje její financování, uplatňuje zájmy památkové péče při tvorbě zákonů, ale také například v územním plánování (vydává například stanovisko k politice územního rozvoje, k zásadám územního rozvoje, a také k územně plánovací dokumentaci pro území, na kterém je památková rezervace či památka světového dědictví), je tzv. dotčeným orgánem při projednávání návrhů plánů ochrany památkových rezervací a zón, vykonává pravomoci nařízeného správního orgánu krajských úřadů. Podstatné také je, že odbor památkové inspekce Ministerstva kultury vykonává dozor nad dodržováním předpisů a rozhodnutí orgánů v oblasti památkové péče.

Krajské úřady – přísluší jim tzv. zbytková kompetence v oblasti národních kulturních památek, památkových rezervací a památkových zón. Kromě prohlašování národních památek (vyhrazeno Vládě) a kompetencí udělených Ministerstvu kultury náleží krajským úřadům všechny ostatní pravomoci ve vztahu k národním kulturním památkám. Zejména tedy vydávají stanoviska k územně plánovací dokumentaci k území s nemovitou národní kulturní památkou nebo památkovou zónou nebo například povolují obnovu národních kulturních památek (pokud zrovna nepodléhá povolení dle stavebního zákona). Krajské úřady dále fungují jako nadřízený správní orgán obecních úřadů s rozšířenou působností. To znamená, že se na ně můžete obracet například s odvoláními proti rozhodnutí obecních úřadů, nebo s podněty k přezkumu či s návrhy na opatření proti nečinnosti.

Obecní úřady obcí s rozšířenou působností – jde o nejnižší článek soustavy orgánů státní památkové péče, kterému přísluší zbytková působnost, která není svěřena výše zmíněným článkům. Povolují tedy obnovu kulturních památek (pokud nepodléhá povolení dle stavebního zákona), vydávají stanoviska ve správních řízeních či při územním plánování, případně vykonávají ve své působnosti dozor nad dodržováním zákona (zejm. při obnově kulturních památek, nad prováděním stavebních činností na nemovitostech nacházejících se v památkové rezervaci, památkové zóně nebo památkově chráněném území).

Národní památkový ústav, pak vede Ústřední seznam kulturních památek a uchovává jejich dokumentaci. Vedle toho například poskytuje odbornou pomoc vlastníkům kulturních památek, případně zhotovuje odborná vyjádření pro úřady vydávající závazná stanoviska.

Poznámky

(1) § 2 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči.
(2) § 3 zákona o státní památkové péči.
(3) § 5 zákona o státní památkové péči.
(4) § 6 zákona o státní památkové péči.
(5) § 14 odst. 1 zákona o státní památkové péči.
(6) § 14 odst. 2 zákona o státní památkové péči.
(7) § 81 an. zákona č. 500/2004 Sb., správní řád.
(8) § 44a odst. 3 zákona o státní památkové péči.
(9) § 15 odst. 1 zákona o státní památkové péči.
(10) § 15 odst. 2 zákona o státní památkové péči.
(11) § 15 odst. 3 zákona o státní památkové péči.
(12) § 15 odst. 4 zákona o státní památkové péči.
(13) § 17 zákona o státní památkové péči.
(14) § 35 an. zákona o státní památkové péči.
(15) § 39 an. zákona o státní památkové péči. 

Na zpracování tohoto manuálu se podílel stážista Petr Stejskal

Nadřazené kategorie:

Životní prostředí

Pomohl Vám manuál?

Podpořte nás

Nenašli jste?

Položit nový dotaz

Do pěti pracovních dnů se vám ozveme.

Položit dotaz

Občan 2.0?

Zajímáte se o problémy kolem vás? Možná jste Občan 2.0.

Chcete se zapojovat efektivněji?
Buďte Občan 2.0!

Přečtěte si více

Jde do tuhého?

Potřebujete pomoc advokáta?

Součástí konsorcia je i advokátní kancelář
Frank Bold Advokáti.

Pomoc advokáta