Poradna

Volný přístup do krajiny a veřejné komunikace

Vytvořeno dne 20. 7. 2011.

Tento manuál se zabývá situacemi, kdy vlastník či nájemce pozemku zabraňuje veřejnosti v průchodu přes tento pozemek. Cílem je určit, kdy je takový postup legální, a kdy je naopak v rozporu se zákonem. Dále se pokusíme stručně popsat možnosti obrany proti takovémuto postupu.

Vlastnické právo k pozemkům a průchod přes pozemek

Ochrana vlastnického práva jakožto jednoho ze základních lidských práv je garantována Listinou základních práv a svobod. Vlastnické právo jako takové může být vždy omezeno jen ve stanovených mezích, na základě zákona a za náhradu.

Podle § 1012 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, má vlastník v mezích právního řádu právo se svým vlastnictvím libovolně nakládat a jiné osoby z toho vyloučit. To znamená, že vlastník může svůj pozemek držet a užívat   dle své libosti, je mu dovoleno též odepřít ostatním vstup na něj. To však neplatí v případech, kdy nějaký předpis veřejného práva vlastníkova oprávnění omezuje a v takovém postupu mu brání.

Oprávnění veřejnosti vstupovat na některé pozemky a do lesů

Pokud jde o průchod přes pozemek, základní omezení vlastníkových práv v tomto směru stanoví § 63 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny:

Každý má právo na volný průchod přes pozemky ve vlastnictví či nájmu státu, obce nebo jiné právnické osoby, pokud tím nezpůsobí škodu na majetku či zdraví jiné osoby a nezasahuje-li do práv na ochranu osobnosti či sousedských práv. Je přitom povinen respektovat jiné oprávněné zájmy vlastníka či nájemce pozemku a obecně závazné právní předpisy.

Podle tohoto ustanovení je tedy stát, obec a každá jiná (i soukromá) právnická osoba povinna umožnit všem volný průchod přes pozemky, které má ve vlastnictví či nájmu, za podmínek tam uvedených:

  1. Při tomto průchodu nesmí být zasahováno do práv na ochranu osobnosti či sousedských práv.
  2. Průchod nesmí způsobit škodu na zdraví či majetku jiné osoby.
  3. Při průchodu je nutno respektovat jiné oprávněné zájmy vlastníka či nájemce a další obecně závazné předpisy.
  4. Povinnost umožnit průchod se nevztahuje na zvláštní typy pozemků vyjmenované § 63 odst. 3 (např. stavební), odlišné jsou též podmínky, pokud jde o lesy
  5. Orná půda, louky a pastviny jsou z oprávnění vyloučeny v době, kdy může dojít k poškození porostů či půdy nebo při pastvě dobytka.

Jak je patrno z výše uvedeného, předmětné ustanovení se týká všech pozemků, které má ve vlastnictví stát, obec, či jiná právnická osoba (kdo je vlastníkem možno zjistit v Katastru nemovitostí). Dále se však týká i pozemků, které jsou sice ve vlastnictví fyzických osob, avšak stát, obec či jiná právnická osoba je má v nájmu.

Orná půda, louky a pastviny jsou z oprávnění podle § 63 odst. 2 zákona o  ochraně přírody a krajiny vyloučeny v době, kdy může dojít k poškození porostů či půdy nebo při pastvě dobytka. V právním řádu neexistuje další konkretizace tohoto ustanovení, je třeba tedy vždy v konkrétním případě posuzovat, zda případný průchod nemůže způsobit poškození porostů.

Veřejnosti je také zajištěno právo volně vstupu do lesů, a to na základě zákona č. 289/1995 Sb., lesního zákona. § 19 cit. zákona stanoví:

Každý má právo vstupovat do lesa na vlastní nebezpečí, sbírat tam pro vlastní potřebu lesní plody a suchou na zemi ležící klest. Při tom je povinen les nepoškozovat, nenarušovat lesní prostředí a dbát pokynů vlastníka, popřípadě nájemce lesa a jeho zaměstnanců.

Kromě toho, že při průchodu nesmí být les a lesní prostředí nijak poškozovány, a každý musí při průchodu dbát pokynů vlastníka, stanoví zákon v § 20 další podmínky. Z nich je možno zmínit například povinnost každého zachovávat klid a ticho, zákaz znečišťovat les odpady a odpadky, zákaz jezdit na kole, na koni, na lyžích či saních mimo lesní cesty a vyznačené trasy, zákaz jezdit a stát motorovými vozidly a také např. zákaz kouřit, rozdělávat nebo udržovat otevřené ohně a tábořit mimo vyhrazená místa. Porušení těchto povinností by bylo přestupkem ve smyslu § 53 lesního zákona, za nějž může být uložena pokuta až do 15 000 Kč.

Omezení vyplývající ze zákona o pozemních komunikacích

V souladu s § 24 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích nesmí nikdo uzavřít místní či veřejně přístupnou účelovou komunikaci bez příslušného povolení silničního správního úřadu. Znaky těchto typů komunikací jsou v zákoně dále vymezeny, přičemž v praxi se bude většina sporů týkat tzv. veřejně přístupných účelových komunikací.

Znaky účelové komunikace jsou 4 (první 2 vyplývají ze zákona, zbylé jsou dovozovány judikaturou):

1) jde o dopravní cestu ve smyslu §2 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích, cesta tedy musí být zřetelná, patrná v terénu

2) spojuje jednotlivé nemovitosti pro potřeby vlastníků či spojuje jednotlivé nemovitosti s ostatními pozemními komunikacemi či slouží k obhospodařování zemědělských a lesních pozemků.

Dle § 7 odst. 2 dále veřejně přístupnými nejsou ty komunikace, které se nacházejí v uzavřeném prostoru nebo objektu a slouží potřebě vlastníka nebo provozovatele uzavřeného prostoru nebo objektu

3) existuje souhlas vlastníka s užíváním komunikace veřejností

K tomuto otázce souhlasu se vyjádřil např.  Nejvyšší soud ČR, č.j. 22 Cdo 1173/2005 ze dne 21. 2. 2006:

Byla-li účelová komunikace zřízena nepochybně za souhlasu předchozího majitele pozemku, není její existence vázána na souhlas současného majitele.

Pokud tedy nastane situace, kdy vlastník či nájemce uzavře stezku nebo silnici, kterou lze označit jako veřejně přístupnou účelovou komunikaci, má každý možnost obrátit se na místně příslušný silniční správní úřad (kterým je dle § 40 odst. 5 zákona o pozemních komunikacích obecní úřad) a podat mu podnět k prošetření věci. V podnětu je vhodné upozornit, že vlastník pozemku se svým postupem zřejmě dopustil porušení povinností vyplývajících pro něj ze zákona o pozemních komunikacích či dokonce přestupku (§ 24 cit. zákona) a navrhnout úřadu, aby vlastníkovi nařídil odstranit všechny překážky a uvést komunikaci do původního stavu, popřípadě aby vlastníkovi uložil pokutu ve smyslu §42a odst. 1 písm. a) a §42a odst. 7 bod a) cit. zákona.

4) je zde nutná komunikační potřeba (tj. komunikace musí být nezbytná pro obhospodařování či dopravní obsluhu jiných nemovitostí)

K tomuto např.  Nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 268/06 ze dne 09. 01. 2008, dle něhož  „Lze souhlasit s názorem Nejvyššího správního soudu, který se ve shora citovaném rozhodnutí inspiroval prvorepublikovou judikaturou svého předchůdce, že vedle nezbytného souhlasu vlastníka je podmínkou veřejného užívání soukromého pozemku též existence nutné a ničím nenahraditelné komunikační potřeby. Z dnešních hledisek posuzování legitimních omezení základních práv se totiž jedná o nezbytnou podmínku proporcionality omezení. Zjednodušeně řečeno, existují-li jiné způsoby, jak dosáhnout sledovaného cíle (zajištění komunikačního spojení nemovitostí), aniž by došlo k omezení vlastnického práva, je třeba dát před omezením vlastnického práva přednost těmto jiným způsobům.

K tomu, aby se komunikace stala účelovou, postačí splnění výše uvedených znaků. Není tedy nutné, aby o její existenci bylo vydáno rozhodnutí. K tomuto např. rozhodnutí 

Nejvyššího soudu, č. j. 22 Cdo 2191/2002 ze dne 7. 10. 2003:

Účelovou komunikací je pozemní komunikace, která splňuje znaky uvedené v § 7 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, a to i v případě, že o charakteru této pozemní komunikace nebylo vydáno správní rozhodnutí. Veřejnou cestou- účelovou komunikací se pozemek v soukromém vlastnictví stává věnováním. Je-li cesta věnována obecnému užívání, nemůže mu být odňata soukromoprávní dispozicí vlastníkovou. Byla-li cesta vedoucí přes pozemek v soukromém vlastnictví od nepaměti veřejně užívána z naléhavé komunikační potřeby, jde o účelovou komunikaci.

Z těchto čtyř znaků veřejně přístupné účelové komunikace vychází také aktuální judikatura, např. rozsudek NSS ze dne 20. 10. 2015 č. j. 6 As 280/2014.

Komunikace a zákon o ochraně přírody a krajiny

Vedle zákona o pozemních komunikacích se může zrušení existující stezky dostat do rozporu s § 63 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, který stanoví:

Veřejně přístupné účelové komunikace, stezky a pěšiny mimo zastavěné území není dovoleno zřizovat nebo rušit bez souhlasu příslušného orgánu ochrany přírody. Obce vedou přehled o veřejně přístupných účelových komunikacích, stezkách a pěšinách v obvodu své územní působnosti.

Pokud tedy vlastník příslušnou cestu či pěšinu uzavřel, aniž by měl povolení příslušného orgánu ochrany přírody, dopustil se tím porušení zákona. V tomto případě je na místě podat příslušnému obecnímu úřadu s rozšířenou působností, jako orgánu dohlížejícímu ve smyslu § 77 odst. 1 písm. o) ve spojení s § 85 odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny na dodržování všech povinností z něj vyplývajících, podnět k prošetření věci. Úřadu je možno navrhnout, aby, pakliže zjistí pochybení v tomto smyslu, přikázal vlastníkovi uvést komunikaci do původního stavu ve smyslu § 86 daného zákona a v případě nesplnění tohoto rozhodnutí jej pokutoval v souladu s § 88 odst. 2 písm. g).

 

„Program švýcarsko-české spolupráce podporuje sub-projekt Satelity právního ekoporadenství.“ „Supported by a grant from Switzerland through the Swiss Contribution to the enlarged European Union.“

Nadřazené kategorie:

Životní prostředí

Pomohl Vám manuál?

Podpořte nás

Nenašli jste?

Položit nový dotaz

Do pěti pracovních dnů se vám ozveme.

Položit dotaz

Občan 2.0?

Zajímáte se o problémy kolem vás? Možná jste Občan 2.0.

Chcete se zapojovat efektivněji?
Buďte Občan 2.0!

Přečtěte si více

Jde do tuhého?

Potřebujete pomoc advokáta?

Součástí konsorcia je i advokátní kancelář
Frank Bold Advokáti.

Pomoc advokáta