Do you speak English? Switch to english version Ponechat českou verzi

Poradna

Veřejná prostranství

Vytvořeno dne 29. 9. 2011.

Pokud se potýkáte s tím, že je Vámi vlastněný pozemek využíván jako veřejné prostranství a nemáte s obcí uzavřenou nájemní či jinou smlouvu k užívání Vašeho pozemku jako veřejného prostranství, níže najdete podrobný rozbor, jaké kroky lze v takových případech učinit.

Veřejná prostranství jsou ve smyslu § 34 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, v platném znění, takové prostory, které slouží obecnému užívání, ať už je jejich vlastníkem kdokoliv.  Přitom všechna náměstí, ulice, tržiště, chodníky, veřejná zeleň a parky jsou veřejným prostranstvím ze zákona, veřejným prostranstvím jsou i další prostory obdobného charakteru přístupné každému bez omezení. Pro všechny tyto prostory platí, že je mohou užívat všechny osoby, nikdo není z jejich užívání předem vyloučen.

V případech, kdy je pozemek, který je ve vlastnictví soukromé osoby, využíván jakožto veřejné prostranství a vlastník pozemku nemá s obcí uzavřenou nájemní smlouvu, měla by obec s takovým vlastníkem nájemní smlouvu uzavřít, protože dané soukromé pozemky jsou fakticky využívány všemi občany obce. Pokud k uzavření takové nájemní smlouvy, nebo jiné dohodě nedojde, je obec povinna vydat vlastníkům veřejných prostranství finanční částku, o kterou se takto bezdůvodně obohatila (a to ve výši odpovídající průměrnému nájmu). (1)

Vlastníci veřejných prostranství tak mohou obec žalovat, aby jim bezdůvodné obohacení vydala.

Režim veřejného prostranství je režimem veřejnoprávním, tyto prostory totiž slouží k zabezpečování významného veřejného zájmu, kterým je právě jejich obecné užívání, a to zejména občany obce. Proto podléhají tyto prostory značné veřejnoprávní regulaci. V nálezu sp. zn. Pl. ÚS 21/02 ze dne 22. března 2005 (č. 211/2005 Sb.) Ústavní soud s odkazem na Listinu základních práv a svobod deklaruje, že "vlastnictví není absolutním a ničím neomezeným právním panstvím nad věcí, nýbrž má plnit a současně též plní i jiné funkce."

Vychází z koncepce sociální závaznosti vlastnictví a sociálního právního státu (kterým dle jeho názoru Česká republika je), když konstatuje, že nemůže být protiústavní, pokud režimu veřejného prostranství podléhají také prostory vlastněné osobami soukromého práva (neboť vlastnictví zavazuje a je omezeno zákonem chráněnými obecnými zájmy.)

Z toho ovšem vyplývá toliko fakt, že vlastník je povinen respektovat tuto veřejnoprávní regulaci související s institutem obecného užívání a podrobit se jí. Nikde však Ústavní soud ve výše cit. nálezu netvrdí, že vlastníku za takovéto jeho omezení nepřísluší náhrada.

Naopak z judikatury Nejvyššího soudu, kterou již lze označit za konstantní, vyplývá, že soukromý vlastník veřejných prostranství má právo na vydání bezdůvodného obohacení, které obci vzniká, pokud prostřednictvím svých občanů tato veřejná prostranství užívá, aniž by ji k tomu opravňoval nějaký občanskoprávní titul, například smlouva s vlastníkem pozemku.

Vlastník není dle názoru Nejvyššího soudu povinen strpět bezplatné užívání svého pozemku, který je součástí veřejného prostranství, neboť by tak šlo o nucené omezení vlastnického práva bez náhrady. Povinnost strpět omezení vlastnického práva v důsledku uplatnění institutu veřejného užívání tak vlastník má, ale toliko za náhradu. Nejvyšší soud v těchto případech dovodil povinnost k náhradě soukromoprávního, nikoli veřejnoprávního charakteru.

Usnesením Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Odo 872/2003 bylo odmítnuto dovolání obce, žalované ve věci vydání bezdůvodného obohacení za užívání prostor soukromého vlastníka tvořících veřejné prostranství, neboť jak soud prvého stupně, tak odvolací soud věc vyřešily v souladu s dosavadní judikaturou, když právo na vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni přiznaly. Nejvyšší soud zde konstatoval, že:

"Obec nemá podle ustanovení § 34 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, právo na to, aby vlastník pozemku, který je součástí veřejného prostranství, strpěl jeho bezplatné užívání. Obci vzniká bezdůvodné obohacení plněním bez právního důvodu, není-li užívání takového pozemku upraveno smlouvou mezi jeho vlastníkem a obcí."

Toto usnesení bylo následně napadeno ústavní stížností, která však byla Ústavním soudem jako zjevně neopodstatněná odmítnuta. V tomto usnesení sp. zn. III ÚS 338/2004 Ústavní soud stanovil, že:

"Prohlásil-li stěžovatel předmětné pozemky za veřejná prostranství a tyto pozemky stěžovatel, resp. jeho prostřednictvím obyvatelé ... města ... užívali ke své každodenní rekreaci bez toho, že by stěžovatel měl k těmto pozemkům právní titul, který by ho opravňoval tyto pozemky užívat, a stěžovatel náhradu za užívání neplatil, učinily obecné soudy správný závěr o tom, že na straně stěžovatele dochází k bezdůvodnému obohacení ve smyslu ust. § 451 obč. zák. (nově § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., obč. zák.), neboť předmětné pozemky užívá bez právního důvodu."

Obdobnou argumentaci naleznete také v rozsudcích Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Odo 823/2003, sp. zn. 32 Odo 872/2003, sp. zn. 33 Odo 396/2004, sp. zn. 33 Odo 1253/2005, sp. zn. 33 Odo 1064/2005 a sp. zn. 28 Cdo 3382/2010, kde soud dospěl k závěru, že:

„Není-li v občanskoprávní rovině upraveno obecné užívání veřejného prostranství, zahrnující i jen z části pozemky vlastnicky náležející třetí osobě, má to za následek vznik bezdůvodného obohacení na straně obce plněním bez právního důvodu, neboť i když existuje právní důvod užívání veřejného prostranství, nejde o titul, podle kterého by obci vzniklo oprávnění, aby takové plnění ze strany třetí osoby (strpění užívání jejího majetku) bylo poskytnuto bezplatně“.

Pokud jde o výši bezdůvodného obohacení, tato je v těchto případech soudy zpravidla stanovována ve výši nájemného, které by v případě existence nájemní smlouvy byl povinen žalovaný zaplatit podle příslušných cenových předpisů.

Poznámky

(1) Viz například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 5. 2014 sp. zn. 28 Cdo 3684/2013: Není-li v občanskoprávní rovině (např. smlouvou) upraveno obecné užívání veřejného prostranství, zahrnující i jen zčásti pozemky vlastnicky náležející třetí osobě, vzniká bezdůvodného obohacení na straně obce plněním bez právního důvodu, neboť i když existuje právní důvod užívání veřejného prostranství, nejedná se o titul, podle něhož by obci vzniklo oprávnění, aby takové plnění ze strany třetí osoby (strpění užívání jejího majetku) bylo poskytováno bezplatně.

Nadřazené kategorie:

Fungování obcí a úřadů

Pomohl Vám manuál?

Podpořte nás

Nenašli jste?

Položit nový dotaz

Do pěti pracovních dnů se vám ozveme.

Položit dotaz

Občan 2.0?

Zajímáte se o problémy kolem vás? Možná jste Občan 2.0.

Chcete se zapojovat efektivněji?
Buďte Občan 2.0!

Přečtěte si více

Jde do tuhého?

Potřebujete pomoc advokáta?

Součástí konsorcia je i advokátní kancelář
Frank Bold Advokáti.

Pomoc advokáta