Hlukové výjimky a ochranná hluková pásma

Osoba, která provozuje stroje a zařízení, které jsou zdrojem hluku, je povinna dodržovat hlukové limity (maximální hodnoty hluku) uvedené v nařízení vlády č. 272/2011 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací.

V některých případech však nemusí provozovatel hlukové limity dodržovat. Jde o dvě zvláštní situace:

1. jestliže krajská hygienická stanice vydá povolení nadlimitního zdroje hluku, 
2. v případě tzv. ochranných hlukových pásem v okolí některých letišť.

Povolení nadlimitního zdroje hluku - hluková výjimka

Podle § 31 odst. 1 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, v situaci, kdy nelze z vážných důvodů dodržet hygienické limity, je možné nadlimitní zdroj hluku provozovat na základě povolení. Povolení vydává krajská hygienická stanice (§ 82 odst. 2 písm. a zákona o ochraně veřejného zdraví). Ta jej vydá, jestliže provozovatel zdroje nadlimitního hluku prokáže, že hluk nebo vibrace budou omezeny na tzv. rozumně dosažitelnou míru. Rozumně dosažitelnou mírou se rozumí poměr mezi náklady na protihluková opatření a jejich přínosem ke snížení hlukové nebo vibrační zátěže.

Orgán ochrany veřejného zdraví by měl stanovit časový harmonogram provedení úprav, minimálně datum do kdy musí být úpravy provedeny, a stanovit i způsob, jakým investor prokáže funkčnost provedených opatření. Poslední velmi důležitou součástí rozhodnutí o povolení provozu nadlimitního zdroje hluku musí být určení doby jeho platnosti – povolení musí být časově omezené.

Zákon nepamatuje výslovně na situaci, kdy by po vydání povolení podle § 31 odst. 1 zákona provozovatel zdroje hluku “opomněl” navržená opatření realizovat. V takové situaci je možné, aby krajský hygienik využil § 84 odst. 1 písm. b) zákona a zakázal činnost, kterou byly porušeny povinnosti v ochraně veřejného zdraví do doby odstranění závad, anebo aby s odkazem na § 84 odst. 1 písm. l) odejmul povolení, nesplňuje-li osoba podmínky, za kterých bylo povolení vydáno, nebo je-li ohroženo veřejné zdraví.
Účastníkem řízení vedeného podle § 31 odst. 1 zákona je podle § 94 odst. 2 pouze navrhovatel, veřejnost se tedy dle dikce zákona vyjádřit v řízení nemůže.

V případě, že se dozvíte o rozhodnutí, kterým byla povolena hluková výjimka, lze teoreticky použít dvě možné strategie:

1. podat žalobu podle § 65 odst. 1  zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní 
2. tvrdit bez ohledu na znění zákona č. 258/2000 Sb. své účastenství v řízení a po odmítnutí tohoto tvrzení ze strany KHS podat odvolání, případně následně ústavní stížnost.

Ochranné hlukové pásmo

Na problematiku hluku produkovaného letištěm pamatuje § 31 odst. 3 a 4 zákona o ochraně veřejného zdraví. Adresátem povinnosti je zde provozovatel:

• veřejného mezinárodního letiště, které zajišťuje ročně více než 50 000 startů nebo přistání a 
• provozovatel vojenského letiště.

Provozovatel takového letiště může sice svým provozem překročit hygienické limity hluku, je v takovém případě ovšem povinen navrhnout tzv. ochranné hlukové pásmo. Ochranné hlukové pásmo zřídí opatřením obecné povahy obecný stavební úřad, u vojenského letišti pak Úřad pro civilní letectví v dohodě s krajskou hygienickou stanicí nebo Ministerstvo obrany .

V tomto hlukovém pásmu musí provozovatel letiště u vyjmenovaných druhů staveb (u bytových domů, rodinných domů, staveb pro školní a předškolní výchovu, staveb pro zdravotní a sociální účely a funkčně obdobných staveb; účel staveb je dán kolaudačním rozhodnutím) postupně provést nebo zajistit provedení protihlukových opatření v takovém rozsahu, aby byly alespoň uvnitř staveb hygienické limity hluku dodrženy. Pro tento účel je povinen na svůj náklad nechat vypracovat odborný posudek.

U staveb výše vyjmenovaných nacházejících se v tomto ochranném pásmu, u nichž by podle odborného posudku protihluková opatření nezajistila dodržování hygienických limitů, může příslušný správní úřad zahájit řízení o změně v užívání stavby nebo o jejím odstranění.
Provozovatelé ostatních typů letišť jsou vázáni hygienickými limity (v chráněném venkovním prostoru 60 dB pro denní dobu a 50 dB pro noční dobu, v chráněném vnitřním prostoru 40 dB) a není možné dalším řízením rozhodovat o povolení případné nadlimitní imise hluku.