Kompletní průvodce právem na informace

Využijte on-line průvodce žádostí o informace. Žádost vygenerujete na míru a pomůžeme i s řešením odmítnutí žádosti. — zdarma

Otevřít průvodce

Právo na informace je jedním ze základních práv garantovaným Listinou základních práv a svobod. Podle ní má každý právo informace svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat. Toto právo lze omezit pouze zákonem, jde-li zároveň o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví či mravnosti.

Právo na informace také napomáhá tomu, aby veřejná správa dodržovala zákony. Slouží také občanům ke kontrole její činnosti. Taktéž jim umožňuje se kvalifikovaně (protože informovaně) podílet na správě věcí veřejných.

Na jaké informace máte právo?

Rozlišujeme dva režimy poskytování informací. Jako žadatelé o informace máte:

• obecné právo na informace, vztahující se především k působnosti státních orgánů, podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím („informační zákon“) a k tomu
• speciální právo na informace o životním prostředí, a to na základě zákona č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí.

Pokud si nejste jisti, do působnosti kterého zákona vámi požadovaná informace spadá, nemusíte mít obavy. Je totiž na povinném subjektu, aby aplikoval správný zákon nehledě na to, podle kterého zákona o informaci požádáte.[1]

V tomto manuálu se budeme zabývat právem na informace obecně. Jak se dostat k informacím o životním prostředí popisuje náš manuál Kompletní průvodce právem na informace o životním prostředí. Srovnání obou režimů poskytování informací obsahuje manuál Právo na informace o ŽP vs. obecné právo na informace.

Definice informace podle informačního zákona je velmi široká. Informací je jakýkoliv obsah nebo jeho část v jakékoliv podobě. Informace mohou být zaznamenány na jakémkoliv nosiči. Zejména jde o obsah:

• písemného záznamu na listině (např. stavební povolení),
• záznamu uloženého v elektronické podobě (např. záznam o prodeji určitého pozemku) nebo
• záznamu zvukového, obrazového nebo audiovizuálního (např. audiovizuální záznam ze zasedání zastupitelstva).

Kdo musí poskytovat informace a jaké?

Od koho můžete informace požadovat?

Ti, kteří jsou podle informačního zákona povinni vám informace poskytnout, se nazývají povinné subjekty. Podle § 2 odst. 1 a 2 informačního zákona jimi jsou:

• státní orgány,
• územní samosprávné celky (obce a kraje) a jejich orgány,
• veřejné instituce,
• subjekty, kterým zákon svěřil rozhodování o právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech fyzických nebo právnických osob v oblasti veřejné správy, a to pouze v rozsahu této jejich rozhodovací činnosti (např. veřejná stráž).

Podrobnější informace o tom, kdo všechno se řadí mezi povinné subjekty, včetně příkladů, naleznete v našem manuálu Kdo má povinnost poskytovat informace?

První tři kategorie (tj. státní orgány, územní samosprávné celky i jejich orgány a veřejné instituce) jsou tzv. povinnými subjekty úplné informační povinnosti. Podle rozsudku Krajského soudu v Praze[2] mají tyto povinné subjekty povinnost poskytovat informace „…ze všeho, co mají nebo by měly mít. […] Informací se míní to, co v okamžiku dotazu je, anebo býti má, v úřadu k dispozici. Pokud úřad zjistí, že nemá informaci, kterou podle svých povinností stanovených právními předpisy má mít, je povinen ji okamžitě doplnit a poskytnout.“ Oproti tomu subjekty čtvrté kategorie (tzv. povinné subjekty částečné informační povinnosti) musí poskytnout jen ty informace, které se týkají rozsahu jejich rozhodovací činnosti.

Jaké informace můžete od povinných subjektů požadovat?

Pro všechny platí, že jsou povinny vám poskytnout pouze ty informace, které se vztahují k jejich působnosti. Povinnost poskytovat informace se také netýká dotazů na názory a budoucí rozhodnutí. Povinný subjekt tak nemusí na vaši žádost vytvářet nové informace.[3] O tom, co spadá pod působnost povinného subjektu a kdy je uvedený důvod pro odmítnutí žádosti oprávněný, pojednává náš manuál Musí úřad zjistit informaci, kterou nemá?

Informační zákon obsahuje výčet informací, na jejichž poskytování se nevztahuje. Pomocí žádosti o informace například nezískáte informace o vynálezech, průmyslových známkách a ochranných známkách.

Informační zákon se také nevztahuje na informace, jejichž poskytování upravuje komplexně jiný zákon. Komentářová literatura uvádí, že tento jiný zákon zároveň musí upravovat režim, jak se bránit, pokud vám informace nebyly poskytnuty. Tak tomu je například v případě, kdy se vaše žádost týká kompletního spisu či jeho podstatné části. V takovém případě se nepoužije úprava informačního zákona, ale použije se ustanovení § 38 správního řádu, které upravuje nahlížení do spisu. To znamená, že v tomto rozsahu budete moci informace získat pouze nahlížením do spisu, nikoli žádostí o informace.[4]

Jakým způsobem povinný subjekt informace poskytuje?

Povinné subjekty poskytují informace zveřejněním nebo na základě žádosti Nejprve se pokuste informace sami dohledat (mohou být totiž již zveřejněné). Až pokud se vám je najít nepodaří, podejte žádost.

Některé informace musí povinné subjekty povinně zveřejňovat

Povinné subjekty mají povinnost některé informace zveřejňovat rovnou. Jedná se například o informace o tom, jak příslušné informace získat a kde lze podat žádost či stížnost. Povinně se zveřejňuje i sazebník úhrad za poskytování informací nebo elektronická adresa podatelny.[5]

Informace se poskytuje ve všech formátech a jazycích, ve kterých byla vytvořena. Při zveřejnění v elektronické podobě musí být jeden z těchto formátů otevřený (např. PDF nebo JPEG) a, pokud to je možné, též strojově čitelný (např. HTML).

O informace můžete povinný subjekt požádat

Informace poskytované na žádost se poskytují zejména v podobě listiny, elektronického dokumentu, poskytnutím kopie dokumentu nebo nahlédnutím do něj, poskytnutím datového (počítačového) souboru nebo sdílením dat. Můžete tedy žádat nejen o informace v listinné podobě.

Obecně platí, že informace se poskytují ve formátech a jazycích podle obsahu žádosti. To znamená, že jako žadatelé si můžete sami určit, v jaké podobě (listinné, elektronické apod.) chcete informace obdržet. Povinný subjekt ale není povinen měnit formát ani jazyk informace, pokud by to pro něj znamenalo nepřiměřenou zátěž. Pokud je požadovaná informace součástí většího celku a její vynětí by bylo pro povinný subjekt nepřiměřenou zátěží, poskytne povinný subjekt takový celek v souladu s informačním zákonem.

Jak můžete o informace požádat?

Žádost o informace může podat jak fyzická, tak právnická osoba (př. spolek). Žádost můžete podat ústně nebo písemně, a to i e-mailem.[6] Pokud vám povinný subjekt na ústně podanou žádost informaci neposkytne nebo pokud nepovažujete informaci poskytnutou na ústně podanou žádost za dostačující, musíte podat žádost písemně.

Žádost je podána dnem, kdy ji povinný subjekt obdrží. Ze žádosti musí být zřejmé, kterému povinnému subjektu je určena, a že se žadatel domáhá poskytnutí informace ve smyslu tohoto (informačního) zákona.[7]

Informační zákon také vyžaduje, abyste vy jakožto žadatelé do žádosti uvedli své identifikační údaje. Které to jsou, uvádí § 14 odst. 2 informačního zákona. Jako fyzická osoba musíte v žádosti uvést:

• jméno a příjmení,
• datum narození,
• adresu místa trvalého pobytu (v případě, že není přihlášena k trvalému pobytu, uvede adresu bydliště),
• a adresu pro doručování, liší-li se od adresy místa trvalého pobytu nebo bydliště (adresou pro doručování se rozumí též elektronická, tj. e-mailová, adresa).

Pokud žádost podáváte prostřednictvím právnické osoby, musíte v žádosti uvést:

• název,
• identifikační číslo osoby,
• adresu sídla,
• a adresu pro doručování, pokud se liší od adresy sídla (adresou pro doručování se rozumí též elektronická adresa).

Pokud žádost podáváte elektronicky, musíte ji podat prostřednictvím elektronické adresy podatelny povinného subjektu, pokud ji zřídil. Jestliže elektronická adresa podatelny není zveřejněna, postačí žádost podat na jakoukoli elektronickou adresu povinného subjektu.[8]

Stáhněte si náš vzor žádosti o informace.

Kdy vám povinný subjekt informace neposkytne?

Všechny důvody pro neposkytnutí informací včetně jejich popisu naleznete v našem manuálu Obvyklé důvody neposkytnutí informací.

Které informace vám povinný subjekt nesmí poskytnout?

Podle §§ 7 a násl. informačního zákona vám povinný subjekt nesmí poskytnout zejména:

• utajované informace,
• informace týkající se osobnosti (ty se poskytují jen v souladu s právními předpisy upravujícími jejich ochranu),
• obchodní tajemství,
• informace o majetkových poměrech osoby, která není povinným subjektem,
• informace vzniklé bez použití veřejných prostředků, které byly předány osobou, jíž takovou povinnost zákon neukládá (pokud tato osoba s poskytnutím informace nesouhlasila),
• informace, které povinný subjekt získal od třetí osoby při plnění úkolů v rámci kontrolní, dozorové, dohledové nebo obdobné činnosti, jež prováděl na základě zvláštního právního předpisu,
• informace o probíhajícím trestním řízení,
• informace o činnosti orgánů činných v trestním řízení,
• informace o rozhodovací činnosti soudů s výjimkou rozsudků,
• informace, které jsou předmětem ochrany autorského práva, pokud jsou v držení zákonem vymezených osob.
• Informace, které se vztahují výlučně k vnitřním pokynům a personálním předpisům povinného subjektu.
• Nové informace, které vznikly při přípravě rozhodnutí povinného subjektu (pokud zákon nestanoví jinak). To platí jen do doby, kdy se příprava ukončí rozhodnutím.
• Informace získané od NATO nebo EU, které jsou v zájmu bezpečnosti státu, veřejné bezpečnosti nebo ochrany práv třetích osob chráněné zákonem stanoveným označením.
• Informace, které významně nebo přímo ohrožují účinnost bezpečnostního opatření stanoveného na základě zvláštního předpisu pro účel ochrany bezpečnosti osob, majetku a veřejného pořádku.
• Informace, jejichž poskytnutí významně nebo přímo ohrožuje výkon zahraniční služby při ochraně zájmu České republiky a jejích občanů v zahraničí.

Které informace vám povinný subjekt nemusí poskytnout?

Do jaké míry lze právo na informace omezit?      

Vždy když informační zákon právo na informace omezuje, platí současně, že míra omezení musí být co nejnižší. Informace vám tedy povinný subjekt musí poskytnout v nejširším možném rozsahu. Povinný subjekt postupuje tak, že nejprve vyloučí ty informace, které informační zákon poskytnout neumožňuje. Vše, co zbude, vám pak musí zpřístupnit, a to včetně informací, které s těmi požadovanými úzce souvisí (například informace o jejich existenci nebo původu).[9] Pokud například požadovaná listina obsahuje osobní údaje třetí osoby, měl by je povinný subjekt znečitelnit (začernit) a poté listinu (její kopii) poskytnout.

Právo odepřít informace trvá tak dlouho, dokud trvá důvod odepření. V odůvodněných případech musí povinný subjekt ověřit, zda důvod odepření trvá. Podle komentářové literatury jde o odůvodněný případ například tehdy, pokud by mohlo být poskytnutí informace ve prospěch chráněné osoby nebo bude z hlediska charakteru požadovaných informací převažovat veřejný zájem na jejich zpřístupnění (např. informace týkající se platů ve veřejné správě u konkrétního orgánu). Zda se jedná o odůvodněný případ, si ovšem povinný subjekt posuzuje sám.

Co může bránit poskytnutí informace?

Pokud vyřízení žádosti brání nedostatek údajů o vás jakožto žadateli, musí vás povinný subjekt vyzvat k jejich doplnění ve lhůtě sedmi dnů ode dne podání žádosti. Pokud žádost do 30 dnů ode dne doručení této výzvy doplníte, povinný subjekt se jí bude zabývat, jinak žádost odloží.

Pokud je žádost:

• nesrozumitelná,
• není zřejmé, jakou informaci požadujete, nebo
• je žádost formulována příliš obecně,

musí vás povinný subjekt ve lhůtě do sedmi dnů ode dne podání žádosti vyzvat k jejímu upřesnění. Neupřesníte-li žádost do 30 dnů ode dne doručení této výzvy, žádost odmítne.[10]

Pokud jste žádali o informace, které jsou již zveřejněné, může vám povinný subjekt místo poskytnutí informace sdělit, kde informace vyhledat a získat (např. vám poskytne odkaz na internetovou stránku). Povinný subjekt tak musí učinit co nejdříve, nejpozději však do sedmi dnů.[11]

Jestliže s takovým postupem nesouhlasíte, můžete povinnému subjektu sdělit, že trváte na přímém poskytnutí informace. V takovém případě vám ji povinný subjekt musí poskytnout. To neplatí, jestliže jste o zveřejněnou informaci požádali elektronicky a povinný subjekt vám zašle odkaz na internetovou stránku.[12] Pokud s postupem povinného subjektu nebudete souhlasit, můžete podat stížnost na postup při vyřizování žádosti o informace. Ta se podává povinnému subjektu do 30 dnů od doručení sdělení o tom, kde je informace zveřejněná.[13]

Co se stane, když podáte žádost na nepříslušný úřad?

Pokud se vámi požadované informace nevztahují k působnosti daného povinného subjektu, povinný subjekt žádost odloží. Odůvodněnou odpověď na žádost vám sdělí do sedmi dnů ode dne doručení žádosti.[14]

Informační zákon neobsahuje žádné ustanovení, ze kterého by bylo možné dovodit, že by povinný subjekt musel žádost postoupit tomu „správnému“ povinnému subjektu. Informační zákon navíc výslovně stanoví, že nelze použít ani ustanovení správního řádu, které toto „předávání“ upravuje.[15]

Proti odložení žádosti můžete podat do 30 dnů stížnost.[16] O stížnosti rozhoduje nadřízený orgán, ale podává se u povinného subjektu.

K podání stížnosti na postup při vyřizování žádosti o informace můžete využít náš vzor.

Do kdy vám musí povinný subjekt informace poskytnout?

Pokud nejsou dány důvody pro odmítnutí, musí vám povinný subjekt informaci poskytnout nejpozději ve lhůtě do 15 dnů ode dne přijetí žádosti nebo ode dne, kdy jste žádost doplnili.[17] Tuto lhůtu může úřad povinný subjekt prodloužit ze závažných důvodů, nejvýše však o 10 dní. O prodloužení i o jeho důvodech vám musí včas informovat. Závažnými důvody pro prodloužení jsou:[18]

• vyhledání a sběr požadovaných informací v jiných úřadovnách, které jsou oddělené od úřadovny, jež žádost vyřizuje,
• vyhledání a sběr objemného množství oddělených a odlišných informací požadovaných v jedné žádosti,
• konzultace s jiným povinným subjektem, který má závažný zájem na rozhodnutí o žádosti, nebo mezi dvěma nebo více složkami povinného subjektu, které mají závažný zájem na předmětu žádosti.

Pokud jsou dány důvody pro odmítnutí žádosti o informace, musí povinný subjekt vydat ve lhůtě pro vyřízení žádosti (15 dnů) rozhodnutí o odmítnutí žádosti. Jestliže jsou důvody pro odepření poskytnutí informace dány jen zčásti, musí povinný subjekt vydat rozhodnutí o odmítnutí žádosti a ve zbylé části informace poskytnout.

Jak se bránit proti odmítnutí žádosti?

Proti rozhodnutí se můžete odvolat

Proti rozhodnutí o odmítnutí žádosti se můžete odvolat. Odvolání můžete podat povinnému subjektu do 15 dnů ode dne oznámení rozhodnutí[19] (tj. ode dne, kdy vám bylo doručeno jeho rozhodnutí). Pokud povinný subjekt odvolání sám nevyhoví tím, že svou chybu uzná, napadené rozhodnutí zruší a žádost znovu vyřídí (což není moc pravděpodobné), předá odvolání svému nadřízenému (odvolacímu) orgánu. Odvolání musí nadřízenému orgánu předat ve lhůtě do 15 dnů od jeho doručení.

Nadřízený orgán bude mít na rozhodnutí 15 dnů ode dne předložení odvolání. Pokud vám odvolací orgán vyhoví, vydá informační příkaz. To znamená, že přikáže povinnému subjektu, aby vám požadovanou informaci poskytl ve lhůtě maximálně 15 dnů ode dne, kdy bylo rozhodnutí o odvolání oznámeno povinnému subjektu.[20] Tímto způsobem zákon zamezuje dříve častému ping-pongu mezi povinným subjektem a nadřízeném orgánem. Ten spočíval v tom, že nadřízený orgán opakovaně rušil rozhodnutí povinného subjektu, ale povinný subjekt přesto opakovaně vydával odmítavé rozhodnutí.

K podání odvolání můžete využít náš vzor.

Co když není možné nadřízený orgán určit?

V praxi může nastat situace, kdy povinný subjekt žádný nadřízený orgán nemá. Buď stojí na vrcholu soustavy úřadů (jedná se například o ministerstva), nebo je ve svém fungování nezávislý a nikdo další jej nekontroluje. Pokud není možné nadřízený orgán určit postupem podle § 178 správního řádu, máte na výběr dvě možnosti. První z nich spočívá v tom, že své odvolání adresujete osobě stojící v čele povinného subjektu – například ministrovi nebo řediteli.

Druhou variantou je podat odvolání k Úřadu pro ochranu osobních údajů („ÚOOÚ“).[21] Odvolání se podává skrze povinný subjekt, který vám neposkytl informace. Obsahem se nijak neliší od běžného odvolání nadřízenému orgánu, pouze v něm uvedete, že je adresované ÚOOÚ. Doporučujeme odvolání poslat na vědomí rovnou i ÚOOÚ.

Pokud Vám například informace neposkytlo ministerstvo, pošlete odvolání tomuto ministerstvu, a uveďte v něm, že se odvoláváte k Úřadu pro ochranu osobních údajů.

Co když odvolání neuspěje?

V případě, že vám odvolací orgán nevyhoví, můžete proti rozhodnutí o odvolání podat do dvou měsíců od jeho doručení[22] správní žalobu ke správnímu soudu. Jestliže soud dojde k závěru, že nebyly dány žádné důvody pro odmítnutí žádosti, rozhodnutí o odvolání a rozhodnutí o odmítnutí žádosti zruší a povinnému subjektu nařídí, aby vám požadované informace poskytl.[23]

Alternativu k soudnímu řízení, kterou doporučujeme využít, představuje od roku 2020 možnost podat podnět k přezkumu k ÚOOÚ. Přezkum zahajuje ÚOOÚ z moci úřední a může ho provést i u již pravomocného rozhodnutí.

Při podání podnětu můžete využít náš vzor podnětu k provedení přezkumného řízení.

ÚOOÚ na podnět přezkum nemusí zahájit vždy. Přezkum provede pouze tehdy, pokud po úvodním posouzení dojde k závěru, že existují důvodné pochybnosti, že rozhodnutí nadřízeného orgánu není v souladu s právnímu předpisy.

ÚOOÚ může rozhodnout jedním z následujících způsobů:

• Zruší rozhodnutí nadřízeného orgánu (příp. též povinného subjektu) a vrátí věc se závazným právním názorem, jak dále postupovat.
• Zruší obě rozhodnutí a vydá informační příkaz (tj. nařídí povinnému subjektu, aby informaci žadateli poskytl ve stanovené lhůtě, ne delší než 15 dnů ode dne, kdy bylo oznámení o rozhodnutí povinnému subjektu doručeno). [24]

Co když je nadřízený orgán nečinný?

Pokud by byl nadřízený orgán nečinný (ať už při rozhodování o odvolání nebo stížnosti na postup při vyřizování žádosti o informace), můžete požádat ÚOOÚ o uplatnění opatření proti nečinnosti.[25] Žádost podejte po marném uplynutí zákonných lhůt, které zákon nadřízenému orgánu pro konkrétní rozhodnutí stanoví.[26]

ÚOOÚ rozhodne jedním ze způsobů uvedených v § 80 odst. 4 správního řádu. Připadat v úvahu bude zejména to, že nečinnému nadřízenému orgánu přikáže, aby ve stanovené lhůtě zjednal nápravu (resp. aby o odvolání nebo stížnosti rozhodl), nebo to, že sám rozhodne namísto nadřízeného orgánu a vydá informační příkaz.

O nečinnosti a tom, jak se proti ní bránit, se více dočtete v našem manuálu Jak přimět nečinný úřad jednat. Využít můžete náš vzor žádosti o uplatnění opatření proti nečinnosti.

Jak se bránit, pokud povinný subjekt ve lhůtě neodpoví nebo informace poskytne jen částečně?

Jestliže vám po uplynutí lhůty povinný subjekt informace neposkytne ani nevydá rozhodnutí o odmítnutí žádosti, můžete podat do 30 dnů od uplynutí lhůty stížnost na postup při vyřizování žádosti o informace. Stížnost můžete podat také, jestliže vám povinný subjekt poskytne informace jen částečně, ale o zbývající části nevydá rozhodnutí o odmítnutí žádosti (takže se nemůžete odvolat).

Tuto stížnost podle § 16a informačního zákona (tzv. infostížnost) můžete podat ústně i písemně (což lze jen doporučit). Podejte ji přímo u povinného subjektu, který jste o informace požádali. Pokud povinný subjekt stížnosti sám nevyhoví tím, že svou chybu uzná, napadené rozhodnutí zruší a žádost znovu vyřídí (což je velmi nepravděpodobné), předá stížnost svému nadřízenému orgánu.

O stížnosti rozhoduje nadřízený orgán. Ten může rozhodnout takto:

• postup povinného subjektu potvrdí, nebo
• vydá informační příkaz, tj. přikáže povinnému subjektu věc vyřídit ve lhůtě maximálně 15 dnů ode dne doručení rozhodnutí nadřízenému orgánu nebo
• věc převezme a sám informaci poskytne nebo vydá rozhodnutí o odmítnutí žádosti.

Stejně jako v případě odvolání, pokud není možné určit nadřízený orgán postupem podle § 178 správního řádu, můžete stížnost podat přímo Úřadu pro ochranu osobních údajů. [27] I stížnost je třeba podat prostřednictvím povinného subjektu.

Pokud si stěžujete například na postup ministerstva, pošlete stížnost ministerstvu a uveďte v ní, že má být vyřízena Úřadem pro ochranu osobních údajů). Doporučujeme stížnost poslat na vědomí rovnou i úřadu.

Nadřízený orgán nebo Úřad pro ochranu osobních údajů rozhodne do 15 dnů ode dne, kdy mu povinný subjekt žádost předal. Proti jeho rozhodnutí se v zásadě nemůžete odvolat, máte však možnost ho napadnout do dvou měsíců od doručení správní žalobou.[28]

K sepsání stížnosti na postup při vyřizování žádosti o informace můžete využít náš vzor.

Jakou formu musí mít odvolání a stížnost?

Jak již bylo řečeno, žádost o informace můžete podat ústně i písemně, a to i obyčejným e-mailem bez elektronického podpisu. Jak je to ale s formou při podávání odvolání či stížnosti na postup při vyřizování informace?

V tomto případě si již s obyčejným e-mailem nevystačíte. Judikatura Nejvyššího správního soudu[29] totiž dovodila, že v případě podání odvolání nebo stížnosti se aplikuje § 37 odst. 4 správního řádu. To znamená, že pokud budete podávat odvolání nebo stížnost pomocí e-mailu bez ověřeného elektronického podpisu, je nutné do pěti dnů doplnit toto podání ve formě předvídané správním řádem.

Doporučujeme proto podání rovnou učinit jedním z následujících způsobů:

• datovou zprávou,
• doporučenou poštou s vlastnoručním podpisem nebo
• e-mailem se zaručeným elektronickým podpisem. Takové podání je možné ve vztahu k správnímu orgánu učinit pouze prostřednictvím elektronické podatelny.

Musíte za poskytnutou informaci zaplatit?

Povinné subjekty mohou (ale nemusí) v souvislosti s poskytováním informací žádat úhradu ve výši, která nesmí přesáhnout náklady spojené s pořízením kopií, opatřením technických nosičů dat (např. CD nebo DVD) a s odesláním informací žadateli. Povinný subjekt si může vyžádat i úhradu za mimořádně rozsáhlé vyhledávání informací. [30]

Všechny povinné subjekty musí ve svých úřadovnách na všeobecně přístupném místě zveřejnit sazebník úhrad za poskytování informací. Sazebník musí povinné subjekty zároveň zveřejnit na internetových stránkách.[31] V sazebníku pak musí stanovit sazby, podle nichž budou určovat výši úhrady.[32]

Informaci o výši úhrady musí povinný subjekt žadateli písemně sdělit před poskytnutím informace. Součástí této informace musí být poučení o tom, že proti výši úhrady můžete podat infostížnost. Z poučení musí být dále patrné:

• v jaké lhůtě můžete stížnost podat a od kterého dne se tato lhůtě počítá,
• který nadřízení orgán o stížnosti rozhoduje a
• kterému povinnému subjektu se podává.

Pokud povinný subjekt svou oznamovací povinnost nesplní a předem vás neinformuje o výši případné úhrady, nárok na její zaplacení ztratí.[33]

Určité nejasnosti se mohou objevit, když povinný subjekt vyžaduje úhradu za mimořádně rozsáhlé vyhledání informací, protože tento pojem zákon nedefinuje. Podle komentářové literatury se o takové náklady bude jednat, jestliže shromáždění informací bude pro daný povinný subjekt představovat v jeho konkrétních podmínkách časově náročnou činnost, která se objektivně vzato vymyká běžnému poskytování informací tímto povinným subjektem. Jinými slovy, jde o situace, kdy vyhledání informací již v daném případě nelze považovat za běžnou součást obvyklé agendy, která povinný subjekt nijak nezatěžuje. Tento pojem by se měl každopádně vykládat restriktivně – úhrada by se měla žádat pouze výjimečně, pokud rozsah žádosti významně omezí další činnost povinného subjektu.

Přesto v praxi dochází k situacím, kdy povinný subjekt požaduje zcela neadekvátní částku za samotné vyhledání informací (až 10 000 Kč), někdy i s cílem odradit žadatele od získání informací. S podobným postupem povinných subjektů nelze souhlasit.

Proti celkové výši nákladů spojených s poskytnutím informací se můžete bránit pomocí infostížnosti. Tu musíte podat do 30 dnů ode dne sdělení částky, kterou máte uhradit za náklady na poskytnutí informace.[34] Stížnost se podává povinnému subjektu, který o ní už jednou rozhodl. Pokud povinný subjekt stížnosti sám nevyhoví tím, že svou chybu uzná, napadené rozhodnutí zruší a žádost znovu vyřídí (což není příliš pravděpodobné), předá stížnost svému nadřízenému orgánu. Nadřízený orgán o stížnosti rozhodne do 15 dnů ode dne, kdy mu byla předložena. Nadřízený orgán výši úhrady buď potvrdí, anebo sníží.

Kam pro další informace?

Informace o problematice svobodného přístupu k informacím, o jednotlivých kauzách a významných rozsudcích, včetně elektronické poradny, naleznete na webovém portálu Otevřete, který spravuje Otevřená společnosti, o.p.s.