Právní poradna Franka Bolda v době koronaviru očima studentů

Právní poradna týmu Franka Bolda se rozběhla už od počátku koronavirové krize a za dobu svého fungování zodpověděla víc než 2000 dotazů. Za jejich vyřešením stojí našich 78 smělých a odvážných dobrovolníků, kteří se rozhodli svůj volný čas využít ve prospěch druhých. Mnoho z nich je z řad studentů právnických fakult, někteří jsou stážisté Franka Bolda. Dva z nich, Anička a Mirek, se s námi podělili o to, co pro ně zodpovídání dotazů znamenalo a jak jim pomohlo překonat krizovou situaci. 

Proč jste se rozhodli zapojit do bezplatných konzultací lidem, kteří se potýkají s dotazy vyvolanými koronavirem a řešením situace? 

Mirek: Než přišel koronavirus, měl jsem velké plány. Organizoval jsem mezinárodní konferenci a připravoval se na finále právnické soutěže ve Washingtonu. Pandemie během pár dnů smetla několik měsíců mé práce. Poradna pro mě byla způsob, jak přetavit svoje zklamání do něčeho produktivního – a svým způsobem možnost to tomu drzému viru vrátit.

Anička: V nastalé situaci se mnoho lidí snažilo nabídnout své síly ve prospěch potřebným. Jsem tedy ráda, že mi studium umožnilo pomáhat právě skrze poradnu. Přišlo mi samozřejmé, snažit se prostřednictvím svých schopností a znalostí pomoci nalézat řešení těm, kteří si v dané situaci neví rady.

Utkvěl vám některý z dotazů v hlavě nebo vás nějak zasáhl?

Anička: Nejvíce mě zasáhla série dotazů týkající se OSVČ, kterou jsem zpracovávala ve chvíli, kdy ještě nebyla přijata žádná opatření, která by měla za cíl řešit situaci těchto lidí. Připadalo mi neuvěřitelné, kolik rodin se ze dne na den ocitlo prakticky bez jakéhokoliv příjmu a zarazilo mě, že se touto problematikou nikdo dopředu nezabýval.

Mirek: Nové programy a opatření poskytují podporu lidem v různých situacích, ale existuje nespočet těch, kteří se nekvalifikují do žádné „škatulky“ a na podporu nárok neměli. Lidé, kteří přišli o příjem nebo živobytí, aniž by si to jakkoliv zavinili. Pokud mám zmínit konkrétní případ: klient měl stihnout během nemocenské operaci, ale ta byla kvůli koronaviru zrušena. Nemocenskou už prodloužit nejde – jediné, co mu zbývá, je požádat o invalidní důchod. A to je velký a neradostný krok v životě.

Co si ze svého zapojení do poradny zatím odnášíte?

Anička: Že téměř žádný problém není neřešitelný. Těšily mě také dotazy, ze kterých jsem mohla vycítit, že si lidé naší práce váží.

Mirek: Radit v poradně znamenalo naslouchat problémům velkého množství lidí. Byla to sonda do všech těch nadějných případů vzájemné pomoci, ale i těch, kdy jde o maximalizaci vlastního užitku. Člověk se naučí vždy hledat řešení a nesoudit lidi, které nezná. A z právního hlediska – setkávali jsme se s případy ze všech odvětví. V některých případech jsem si procvičil, s čím jsem se dřív setkal ve škole. V jiných jsem se učil hledat řešení nových otázek, kterými se žádná škola nezabývá a na které žádný soud ještě neodpověděl. 

Myslíte si, že právníci mohou být v těchto situacích užiteční?

Mirek: Nepochybně ano. V uplynulých dnech a týdnech se rozhodovalo o živobytí mnoha lidí a přežití mnoha firem. Věřím, že naprosté většině lze pomoct. Zaměstnavatelé a zaměstnanci si musí být schopni domluvit podmínky, které zajistí budoucnost oběma stranám. Všichni, kdo potřebují pomoc státu, musí vědět, na co mají nárok a jak o to žádat. Obce, lidi, i podnikatelé potřebují znát svá práva a povinnosti. A s tím vším mohou právníci pomoci.

Je pro vás náročné orientovat se v právních předpisech a opatřeních, které se momentálně pořád mění?

Mirek: Ano. Každý den byl pro mě první případ nejtěžší, protože jsem se musel zorientovat v tom kvantu informací, které každým dnem z úřadů proudilo. Někdy šlo o nové informace, což bylo v pořádku. Ale často šlo také o kompletní změny informací a otočení postojů z předchozích dnů. To škodilo laikům, kteří se chtěli v situaci zorientovat, přidávalo to práci právníkům i úředníkům – a hlavně: při lepší komunikaci ústředních orgánů by se tomu dalo zcela vyhnout.

Anička: Bylo náročné uvědomit si skutečnost té proměnlivosti, orientace sama o sobě tak obtížná asi nebyla.

Ovlivní vaše zkušenost z bezplatných konzultací v době pandemie váš postoj k dalšímu studiu?

Anička: Nějakým způsobem určitě ano, každá zkušenost je krokem vpřed. Konkrétně poradna mi pomohla uvědomit si, že je spousta věcí, které člověk neví, což mě motivovalo k dalšímu studiu. Také pro mě bylo příjemné utvrdit se v názoru, že právní profese v prvé řadě spočívá ve službě společnosti.

Pomáhalo vám zapojení se do dobrovolných právních konzultací překonat aktuální krizovou situaci? A jak?

Mirek: Ano i ne. Určitě mi pomáhal pocit, že můžu svůj volný čas využít k pomoci těm, kteří byli krizí zasaženi více než já. Pomáhalo mi mít na co se soustředit. Zároveň mě ale práce v poradně odsuzovala ke sledování jednotlivých případů lidí, kteří byli krizí nejvíce zasaženi.

Anička: Neřekla bych, že jsem měla potřebu situaci překonávat, nicméně jsem ráda, že jsem mohla být nějakým způsobem užitečná.

Jak na vaše zapojení se do bezplatné právní poradny reagovalo okolí?

Anička: Podporovalo mě a vyjadřovalo nadšení nad tím, že mám možnost uplatnit své schopnosti ku prospěchu druhých. Lidé okolo mě se zajímali, jak řešit konkrétní situace, které se v dotazech často vyskytovaly.

Mirek: Jsem obklopený spoustou šikovných lidí, kteří se během krize vrhli na šití, míchání dezinfekcí, výpomoc v nemocnicích. Naopak já si neumím ani zašít ponožku a při míchání dezinfekce bych se pravděpodobně podpálil. Jsem tedy upřímně rád, že byť jsem nemehlem, nemusel jsem se nechat zahanbit a mohl jsem přispět tím, co umím. Reakce okolí byly pozitivní. Někteří ze začátku zcela nerozuměli, jak právo souvisí s koronavirem, ale myslím, že rychlé kouknutí na web poradny tyto pochybnosti zcela rozptýlilo.