Rakousko chce nejpozději v roce 2030 vyrábět veškerou energii z obnovitelných zdrojů, pomůže mu komunitní energetika

Na podzim roku 2020 zveřejnil rakouský parlament návrh zákona o podpoře obnovitelných zdrojů energie. Zákon má Rakousko dovést k cíli vyrábět nejpozději od roku 2030 veškerou energii z obnovitelných zdrojů. Aby byl tento ambiciózní závazek splněn, identifikovala země ve svém národním klimatickém plánu významný potenciál komunitní energetiky.

Právě komunitní energetika je proto jedním z témat, kterým se připravovaný zákon o podpoře obnovitelných zdrojů věnuje. Pokud vše půjde podle plánu, měl by být návrh rakouského zákona v první čtvrtině roku 2021 schválen. Přečtěte si základní shrnutí toho, jak rakouští zákonodárci ke komunitní energetice přistupují, a stručné zamyšlení nad otázkou,  jak by tento přístup mohl inspirovat Českou republiku, která ohledně výroby energie z obnovitelných zdrojů zatím ani zdaleka nevyužívá svůj potenciál. 

Rakouské komunity: společenská prospěšnost v mnoha formách

Základní definiční znaky komunitní energetiky jsou obsaženy v evropské směrnici o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů, konkrétně v části o společenstvích pro obnovitelné zdroje. Rakouský návrh zákona, který z evropské právní úpravy výrazně čerpá, definuje energetické komunity (Erneuerbare-Energie-Gemeinschaften) jako  sdružení dvou nebo více členů nebo akcionářů, které má právní formu spolku, družstva, osobní nebo kapitálové obchodní korporace, společenství vlastníků jednotek nebo obdobné právnické osoby. Jejich hlavním účelem není tvorba zisku, ale především environmentální, ekonomické nebo sociální přínosy svým členům nebo oblastem, ve kterých působí. To znamená, že rakouský zákonodárce umožňuje existenci energetických komunit v nejrůznějších podobách - od menší energetické komunity v domě vlastněném společenstvím vlastníků jednotek, přes sociálně zaměřená družstva, až po obchodní společnosti, na kterých se budou podílet také obce a větší investoři. Zatímco právní formy se mohou výrazně lišit, středobodem všech energetických komunit zůstává jejich společenská prospěšnost, přesahující myšlenku maximalizace zisku, na které je založeno tradiční podnikání v energetickém sektoru.   

Nárok na připojení k síti

Co se týče oprávnění energetických komunit, uvádí návrh zákona, že každá komunita “může vyrábět energii z obnovitelných zdrojů, kterou spotřebovává, skladuje nebo prodává. Může být také aktivní v oblasti agregace a poskytovat další energetické služby.” Aby byla realizace těchto práv v praxi umožněna v plném rozsahu, je pro energetické komunity zcela zásadní spolupráce s distributory elektřiny, tj. se společnostmi, které vlastní elektrická vedení potřebná pro přenos elektrické energie z výrobny ke koncovým zákazníkům, případně členům energetické komunity. Proto rakouský návrh zákona výslovně uvádí, že energetické komunity mají ve vztahu k provozovateli distribuční soustavy právní nárok na připojení k síti a na poskytování informací o té části distribuční soustavy, k níž jsou připojeny jejich systémy spotřeby nebo výroby. Zároveň však výrobny energetických komunit musejí splňovat základní technické a bezpečnostní parametry a provozovatel distribuční společnosti musí být informován o všech zásadních skutečnostech a změnách, které se energetické komunity týkají. 

Česko: nutná je flexibilita forem a spolupráce s distributory

Zatímco podíl energie z obnovitelných zdrojů v Rakousku výrazně roste, Česká republika v tomto ohledu zatím ani zdaleka nevyužívá svůj potenciál. Situace se však může výrazně zlepšit, pokud Česká republika přijme vhodný právní rámec pro fungování komunitní energetiky. Podle směrnice o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů by tak měla učinit nejpozději do poloviny roku 2021. Zatím však ještě neznáme ani návrh paragrafového znění nového energetického zákona a vzhledem k délce legislativního procesu je tak velmi pravděpodobné, že ministerstvo průmyslu a obchodu lhůtu pro transpozici evropského práva nestihne.

Zásadnější než přesné dodržení termínu je nicméně obsah. Ten by podle názoru expertní skupiny Frank Bold měl po vzoru Rakouska klást důraz především na flexibilitu právních forem energetických komunit a stavět na vzájemné spolupráci s provozovateli distribuční soustavy, bez toho se rozvoj české komunitní energetiky neobjede.