ZpravodajZpět na hlavní stránku zpravodaje

Senát schválil novelu zákona o podporovaných zdrojích energie

Aktuálně

Novela upravuje pravidla pro výrobu energie z obnovitelných zdrojů a postupy při regulaci cen v elektroenergetice. Bude mít přímé dopady do podnikání tisíců firem, ať již výrobců energie, či spotřebitelů.

Jedná se po dlouhé době o první kus energetické legislativy, který je v podnikatelské sféře vnímán spíše příznivě a nekonfliktně, a to jak na straně tradiční fosilní energetiky, tak i mezi výrobci elektřiny z obnovitelných zdrojů.

Jediným hlasitým kritikem je paradoxně Energetický regulační úřad, neboť novela ukončuje období chaotického samoděržaví, které představuje vedení úřadu v rukou současné předsedkyně, a jako nejvyšší kolektivní orgán úřadu zavádí Radu ERÚ. Paradoxní je odpor ERÚ proti novele zejména proto, že se mu na druhé straně podařilo do zákona prosadit paragrafy, které posilují jeho autoritu a činí z něj jednu z nejuzavřenějších a nejtajemnější institucí naší veřejné správy.

ERÚ: nedobytný úřad

Zásadním úkolem Energetického regulačního úřadu je stanovit závazným rozhodnutím ceny za distribuci elektřiny, obnovitelné zdroje a další služby v elektroenergetice, které tvoří více než polovinu celkové ceny elektřiny pro konečného spotřebitele. Pro stanovení cen je zásadní, jaké vstupní údaje úřad použije. Je tedy ve veřejném zájmu, aby ERÚ odkryl karty a umožnil veřejnosti přezkum svých výpočtů. Namísto toho dělá pravý opak. Prosadil si v novele zákona institut „chráněné informace“, který je natolik obecný, že pod něj lze podřadit téměř jakákoliv data, s nimiž pracuje. Tyto informace pak podle schválené novely nehodlá nikomu poskytovat.

Proces tvorby cen se tím stane pro podnikatele i pro veřejnost zcela neprůhledným a nepředvídatelným. Spotřebitelé  si nebudou moci ověřit, zda za distribuci elektřiny, činnost operátora trhu, OZE a další služby neplatí více, než je nutné.

Tento záměr ERÚ kritizovala v dřívějších fázích legislativního procesu velmi silně Legislativní rada vlády (LRV), podle níž jde o institut, který je dokonce v rozporu s právem na informace, jak je zakotveno v Listině základních práv a svobod. Po zásahu LRV byl tento záměr z návrhu zákona vypuštěn, aby se do něj oklikou vrátil přes poslanecký pozměňovací návrh ve sněmovně. Podle názoru vládních legislativců je zvláštní utajování informací o činnosti ERÚ nejen v rozporu s Listinou, ale je i nadbytečné, protože citlivé informace jsou dostatečně chráněny stávajícími předpisy.

Mohou se elektrárny opravovat?

Energetický regulační úřad a jeho výklad zákonů je i nepřímou příčinnou dalšího zaznamenáníhodného ustanovení schválené novely. Podle opakovaně vyjadřovaného právního názoru ERÚ je v podstatně jakákoliv výměna nefunkčního zařízení solárních elektráren, byť by se jednalo o jediný panel, rekonstrukcí a modernizací výrobny, která ve svém důsledku znamená ztrátu podpory výroby elektřiny. Očividnou snahou úřadu je snížit náklady na podporu elektřiny z OZE na nejnižší možnou úroveň, nemělo by se však tak dít na základě poněkud fantaskních výkladů práva.

Podle názoru ERÚ v důsledku prakticky každé opravy výrobny, při níž dochází k výměně komponent, dojde k novému uvedení do provozu a v důsledku toho ke ztrátě výkupních cen, platných v době prvního uvedení výrobny do provozu. Takový výklad producentům energie z obnovitelných zdrojů prakticky znemožňoval provádět údržbu a opravy výroben.

Schválený pozměňovací návrh sice říká, že oprava a údržba se nepovažuje za modernizaci, jejímž důsledkem by muselo být nové uvedení výrobny do provozu. Zároveň ovšem dodává, že může jít jen o takovou opravu nebo údržbu, která je vyvolána požadavky právních předpisů. Je otázkou, co si pod pojmem „oprava nebo údržba vyvolaná požadavky právních předpisů“ představit. Žádná norma výslovně neukládá například vlastníku solární elektrárny vyměnit vadný panel za nový. Existuje pouze obecná povinnost výrobce elektřiny provozovat zdroj tak, aby byl zajištěn jeho spolehlivý a bezpečný provoz. Pokud se tím myslí i výměna vadných komponent výrobny, pak je vše v pořádku. Pocit právní jistoty podnikatelů ovšem příliš neposiluje, pokud je nutné takto ožehavou věc překlenovat krkolomným právním výkladem.

Malé domácí výrobny elektřiny: dva kroky dopředu, jeden zpět

Pozitivně lze vnímat zjednodušení administrativy výroby elektřiny pro vlastní spotřebu v domácnostech. Novela zákona zbavuje provozovatele s výkonem, který bohatě postačuje k zásobení rodinného domu elektřinou, povinnosti opatřit si licenci  k podnikání v energetice. Je to logický krok, protože od domácností vytápěných uhlím nebo plynem také nikdo nechce, aby měli licenci pro podnikání při výrobě tepla. Nebyli bychom ovšem v Česku, kdyby snížení zbytečné administrativy na jedné straně nebylo zákonodárcem kompenzováno zavedením nové administrativy na straně druhé. Tak je tomu bohužel i v tomto případě.

Zelená elektřiny byla dosud osvobozena od daně. Toto opatření novela ruší. Automaticky tak nastupuje povinnost pro každého vlastníka malé domácí solární elektrárny přihlásit se k placení daně z elektřiny a každý měsíc podávat daňové přiznání. Rázem nám tedy přibude přibližně dvacet tisíc poplatníků daně z elektřiny. Absurdní je toto opatření zejména, uvědomíme-li si, že ani státní rozpočet si z nových daní moc nepolepší, spíše naopak. Daň z elektřiny je tak nízká, že průměrná roční výše daně se bude pohybovat u domácího zdroje kolem 150 Kč. Je zjevné, že náklady státu na administraci velkého počtu nových poplatníků přesáhnou výnosy z této daně.

Schválená novela míchá koktejl paragrafů, které lze považovat za pozitivní, s vyloženými nesmysly natolik vyváženě, že ji nelze jednoznačně přivítat ani odsoudit. Lze v ní však vysledovat jeden pozitivní trend, kterému se touto novelou Česká republika pomaličku otevírá. Energetikou budoucnosti je výroba elektřiny z obnovitelných zdrojů pro vlastní spotřebu domácností i firem a omezení závislosti na velkých fosilních či jaderných zdrojích.

Přečtěte si více o našich službách v oblasti energetiky obnovitelných zdrojů.