Co si myslí osobnosti Ostravska o znečištěném vzduchu

MF DNES položila osobnostem těchto šest dotazů:

1. Považujete současnou situaci se stavem ovzduší na Ostravsku za vážnou?
2. Jste přesvědčen(-a), že z titulu své funkce, pozice či profese, kterou zastáváte, jste učinil(-a) vše, co je možné pro zkvalitnění ovzduší v regionu?
3. Jaké konkrétní kroky by se podle vás měly učinit pro ozdravění ovzduší na Ostravsku? Myslíte, že úřady plní svou roli, například při vydávání integrovaných povolení?
4. Co byste doporučil(-a) či poradil(-a) lidem, kteří bydlí v nejvíce znečištěné části Ostravy a kraje? Mají prodat své domy, odstěhovat se (v takovém případě kam?), nebo mají čekat, až se situace zlepší?
5. Jak by podle vás měly kraj a města naložit s penězi získanými od největších znečišťovatelů ovzduší? Připomeňme, že jen od firmy ArcelorMittal (AMO) dostal kraj cca 250 milionů korun, desetitisícové částky dostávají některé ostravské obvody.
6. Čím dál více se objevují názory, že dnešní hutě limitují další rozvoj regionu, a nejvíce se v té souvislosti hovoří o firmě ArcelorMittal. Myslíte si, že ArcelorMittal je přínosem pro region, nebo naopak je spíše přítěží a brání dalšímu rozvoji kraje, vstupu čistých technologií a rozvoje regionu jako turisticky zajímavé oblasti?

Jan Šrytr:

1. O vážnosti situace na Ostravsku není třeba diskutovat. Nehovoříme totiž o jakémsi neurčitém stavu „zhoršeného ovzduší“, ale o situaci, kdy jsou na mnoha místech opakovaně překračovány zákonné (imisní) limity koncentrací škodlivých látek. Tento nezákonný stav ovzduší navíc dosahuje na některých místech téměř absurdních hodnot – např. situace Radvanic a Bartovic téměř nemá v EU obdoby.
2. Program GARDE – Globální odpovědnost, občanského sdružení Ekologický právní servis se ve spolupráci s místními občany již nějaký čas věnuje katastrofální situaci obyvatel Radvanic a Bartovic, žijících v těsném sousedství hutního závodu vlastněného největší nadnárodní ocelářskou korporací ArcelorMittal. V poslední době např. právníci programu vypracovali podněty k zahájení přezkumu integrovaných povolení vydaných pro tohoto znečišťovatele.
3. V případě většiny integrovaných povolení vydaných pro ArcelorMittal se domníváme, že krajský úřad nesplnil svou zákonnou povinnost a nezohlednil katastrofální stav ovzduší v okolí závodu a celém Moravskoslezském kraji. V takto závažné situaci je skutečně nezbytné (a zákon to vyžaduje), aby úřady při vydávání povolení nastavil limity na úrovni limitů dosahovaných „nejčistějšími“ hutními závody v oboru a důsledně a kontinuálně monitorovaly jejich plnění, případně tyto limity ještě zpřísnily.
4. Ani jedno, ani druhé. Neexistuje jediný myslitelný důvod, proč by občané měli kapitulovat stěhovat se z míst kde trvale žijí. Občané nejsou odpovědní za nezákonný stav ovzduší ve kterém jsou nuceni žít a měli by se důrazně bránit porušování svých práv. Inspirací v tomto směru jim mohou být aktivity občanského sdružení „Vzduch“ v Radvanicích a Bartovicích a Ekologického právního servisu, na které se také případně mohou obrátit.
5. Především by tyto subjekty, namísto přijímání sponzoringu od znečišťovatelů, měly důsledně trvat na ekologizaci jejich provozů. Případné „nadstandardní“ vztahy mezi samosprávou a znečišťovateli mohou „snížit ochotu“ těchto subjektů problém aktivně řešit (platí to zejména pro malé obce). Samospráva oblastí postižených znečištěním by měla jasně deklarovat, že životní prostředí občanů „není na prodej“.
6. Ekonomický přínos hutí ArcelorMittal nechci a ani nemohu hodnotit. Obecně lze však říci, že pokud by někdo ztotožňoval rozvoj tohoto regionu s budováním nových průmyslových komplexů na „zelené louce“ (tak jako tomu bylo v případě průmyslových zón Nošovice, Mošnov a Dolní Lutyně), pak i přínos tohoto „rozvoje“ je více než diskutabilní.

Celý článek na idnes.cz