ZpravodajZpět na hlavní stránku zpravodaje

Zaměstnanci Hyundaie si stěžují na šikanu

Z médií

Korejská automobilka Hyundai v Nošovicích má problém.

Současní i bývalí zaměstnanci se začínají čím dál častěji ozývat s tím, že ve fabrice vládnou nelidské pracovní podmínky. Redakce Sedmičky proto zkontaktovala pětici lidí, kteří v Hyundaii pracovali nebo jsou stále jejími zaměstnanci. „Je to novodobá otročina. Je to jako v nějakém lágru,“ shrnul pracovní podmínky v automobilce Ondřej Franek z Raškovic. Neustál tlak šéfů a podepsal dohodu o ukončení pracovního poměru. Stejně mluví pod podmínkou anonymity i další zaměstnanci. To, co popisují, označuje právník Jiří Nezhyba z Ekologického právního servisu v Brně za šikanu. „V létě testovali čtyři dny vytápění. V největších vedrech. Bylo tam přes třicet stupňů. Chodili jsme v kombinézách a skomírali žízní, protože na lince nesmíme mít vodu. Jeden člověk zkolaboval a složil se přímo na pás. Jen ho stáhli na zem a čekali na sanitku,“ uvedl současný zaměstnanec pro Sedmičku, která jeho jméno zná, ale slíbila ho nezveřejnit. Jeho kolegové popsali redakci systém strhávání bonusových bodů, vytýkacích dopisů nebo povinných přesčasů, které následují za každou denní směnou. „Je to za hranicí zákona,“ uvedl právník Jiří Nezhyba. Další právník Tomáš Hamele zaměstnancům doporučuje obrátit se na odbory. „Měli by určitě kontaktovat inspektorát bezpečnosti práce a hygienu,“ doporučuje Hamele. Šéf odborů Radek Kuchař připustil, že problémy v Hyundaii řeší. „Denodenně mám telefonáty od lidí. Chyba není v Korejcích, ale v českém managementu,“ uvedl Kuchař. Sedmička zveřejňuje zpovědi tří současných a dvou bývalých zaměstnanců, kteří se rozhodli promluvit o pracovní atmosféře, která vládne za branami automobilky v Nošovicích. Jeden z nich se rozhodl prozradit své jméno, ostatní mluvili pod příslibem anonymity. O práci se totiž bojí, i když je pro ně v mnoha ohledech nesnesitelná. „Mám hypotéku a nemůžu si dovolit přijít o místo. Přesto mi vadí, jak se k nám chovají. Nedávno nám jeden z manažerů vzkázal, že zákony České republiky končí před branou automobilky. Je to demotivující,“ řekl jeden ze zaměstnanců. Stál hodiny na špičkách Třiadvacetiletý Ondřej Franek z Raškovic v automobilce skončil v září tohoto roku. V Hyundaii pracoval půl druhého roku na takzvaném off-line úseku za dvanáct tisíc čistého měsíčně. S prvními problémy se setkal po roce a půl. Vyústily až ve výtku. „Měli jsme v rodině úmrtí a děda chtěl, abych mu pomohl se zařizováním pohřbu. V ten den jsme měli mít nepovinný přesčas. Vysvětlil jsem šéfovi, že na něj nemohu jít, ale on mi ho nařídil povinně. Když jsem mu řekl, že to nejde, odpověděl, že s ním nebudu vyjebávat, a proto půjdu na linku,“ vypráví Franek. Dostal výtku, že neuposlechl, a druhý den ho přeřadili na linku na takzvané „šasi“, což jeho kolegové hodnotí jako jednu z nejtěžších manuálních prací v továrně. „Celý den jsem vestoje na špičkách utahoval závity. Jsem malý a na auto jsem nedosáhl. Denně mně rukama prošla čtyři sta aut. Musíte to stíhat. Když nedotáhnete závit, jak máte, dostanete zase vytýkací dopis. Chlapi, kteří sloužili se mnou, brali prášky proti bolesti,“ říká Franek. Další výtku si Franek vysloužil, když se údajně nevěnoval své práci. „Prý jsem přešlápl čáru, která mi vymezovala pracovní prostor. Poslední vytýkací dopis se týkal mobilu. „Na mém pracovišti ho u mne ale nenašli,“ krčí rameny Franek. Dohodu o ukončení pracovního poměru podepsal nakonec sám, protože se chtěl vyhnout nepříjemnostem spojeným s okamžitým vyhazovem. Jeho bývalí kolegové se svěřují s obdobnou zkušeností. Problém vidí v tom, že si nemohou zajít na záchod podle potřeby. „Pokud nemá člověka na lince kdo vystřídat, je to problém. Museli jsme to proto stíhat v desetiminutové přestávce. Zaměstnanec si musí dobře rozmyslet, jestli půjde čurat, na velkou potřebu nebo poletí k barelu s vodou se napít. Obojí nestíhá. Na záchodech bývá velká fronta. Je jich tam málo,“ popisuje podmínky muž, který už ve fabrice nepracuje. Současná zaměstnankyně potvrzuje, že především v létě bylo v halách nadměrné horko. „Pití na pracovišti máme zakázané. Náš nadřízený naštěstí nad tímhle přimhouří oko. Stalo se ale, že nám přímo z flašky upíjeli, aby otestovali, co v ní máme,“ svěřuje se mladá žena. Říká, že v práci musí nosit čepici, kterou si smí sundat, pouze když je nad šestadvacet stupňů celsia. „Blůzu můžu svléct jen nad devětadvacet stupňů, ale to se musím zeptat nadřízeného,“ říká žena. Podle ní se jednu dobu plastová lahev s pitím trestala vytýkacím dopisem. „Vytýkací dopisy jsou tady běžná praxe. Často nevíme, za co jsme trestáni. Taky nás posílají na linku za trest. Něco jsi udělal, tak půjdeš. A to minimálně na půl roku. Když se chtějí někoho zbavit, dostane vytýkačku a je jedno, jaký mají důvod,“ charakterizuje poměry v automobilce žena. Co asi vadí zaměstnancům, které Sedmička zpovídala, nejvíc, jsou povinné přesčasy. „Sloužíme co druhý týden od pondělí do čtvrtka dvě hodiny navíc,“ vysvětluje další zaměstnanec. Domů se dostává kolem osmé. Autobusy, co Hyundai zajišťuje, totiž jedou kolečko po celém kraji. Například člověk z Frýdecko-Místecka jede domů přes Český Těšín, Třinec, a dokonce Nový Jičín. „O přesčase se dozvíme na poslední chvíli.Lidé, co mají děti ve školce, to nemají jak dát vědět domů, protože mobil nesmějí mít u sebe a o přestávkách se k němu nedostanou,“ uvádí muž. Nespokojení na fóru Nespokojení zaměstnanci automobilky založili internetové fórum. Objevují se na něm pochvalné i hanlivé příspěvky. Příkladem toho druhého jsou slova Paula Rokyty. „Držte huby a makejte tak, jak vám nařídíme, jste tu jen od toho. Za dveřmi čekají stovky opic, které chtějí makat místo vás.“ Co na to Hyundai? Mluvčí Hyundaie Petr Vaněk nejprve Sedmičce slíbil poskytnout rozhovor. Později si vše rozmyslel a do redakce poslal pouze oficiální vyjádření automobilky: „Společnost Hyundai Motor Manufacturing Czech věnuje svým zaměstnancům a kvalitě jejich pracovního prostředí maximální pozornost. Je ovšem pochopitelné, že v závodě, který dnes má už přes dva tisíce zaměstnanců, se vždy najdou lidé, kteří nejsou ochotni a schopni akceptovat zavedené postupy, systémy a principy. Zhruba polovina zaměstnanců, kteří rozvazují pracovní poměr, odchází na vlastní žádost, druhá polovina mívá problémy s pracovní morálkou, neomluvenými absencemi, alkoholem, krádežemi a podobně. S těmi nemá zájem nadále spolupracovat zaměstnavatel. V našem závodě jsou nastaveny přesné směrnice, jak postupovat v případě stížnosti či jiného pracovního roblému. Kromě nich tady existují i schránky, do kterých je možné vhodit svou stížnost, jsou zde odbory nebo zaměstnanecká rada,“ uvádí se v prohlášení. Podle právníka Jiřího Nezhyby korejská automobilka nedrží sliby, které dala lidem Právník Jiří Nezhyba z Ekologického právního servisu (EPS) vidí situaci v Hyundai jako velký problém. EPS se kauze Hyundai v Nošovicích věnuje již od samého počátku a pomáhá lidem řešit spory s korejským gigantem. Před třemi lety EPS uzavřel s firmou Hyundai Deklaraci porozumění, která má odstranit a zmírnit negativní dopady automobilky. Nezhyba říká, že Hyundai závazky a sliby už dávno neplní a ve více případech jednala na hraně zákona. Sedmička položila Jiřímu Nezhybovi několik otázek. Může být zaměstnanec přeřazen na pozici, na kterou fyzicky nestačí? Například, aby šel pracovat na montážní linku,na kterou pořádně nedosáhne, tedy stojí osm hodin na špičkách? Zákoník práce jasně říká, že při převedení zaměstnance na jinou práci je zaměstnavatel povinen přihlížet k tomu, aby tato práce byla pro něho vhodná vzhledem k jeho zdravotnímu stavu a schopnostem. Jsem proto přesvědčen, že takové přeřazení je v rozporu se zákonem. Zaměstnanec by se měl proti takovému jednání ohradit. A jak je to s pitným režimem během pracovní doby. Je v pořádku, aby se směl zaměstnanec automobilky Hyundai napít jen dvakrát za směnu? Lidé si nápoje k lince podle jejich slov nosit nemohou. V tomto případě se domnívám, že takový postup automobilky Hyundai není v pořádku. Zákoník práce sice neupravuje takový detail, kolikrát za směnu se může zaměstnanec napít, nicméně požaduje, aby zaměstnavatel pečoval o vytváření a rozvíjení pracovněprávních vztahů. Bezdůvodně bránit zaměstnancům v možnosti se napít, když je to například s ohledem na teplotu třeba, podle mne k takovým vztahům nepřispívá a lze ho považovat za směřující proti dobrým mravům. Společnost Hyundai navíc na svých internetových stránkách skloňuje pojmy jako je důvěra a zodpovědnost. Je v pořádku, aby zaměst navatel bránil lidem jít na záchod a vykonat potřebu mimo určenou přestávku? Sice lze rozumět tomu, že časté odbíhání na záchod třeba při práci na lince může působit praktické problémy, ale prostě zaměstnavatel nemůže zaměstnanci zakázat odejít na záchod, když to potřebuje. Tady platí totéž, co v předchozí odpovědi. A jak je to s přesčasy? Zaměstnanci tvrdí, že na ně musejí chodit každý druhý týden v pondělí a čtvrtek. V minulosti i v sobotu. Základním pravidlem je, že práci přesčas je možné konat jen výjimečně. Pokud se přesčasy stávají pravidlem, pak to už výjimečné není. Kromě toho lze přesčasy nařídit jen z vážných provozních důvodů. Obávám se proto, že v tomto případě nenastal důvod pro nařízení přesčasů a Hyundai postupuje v rozporu se zákoníkem práce. Jak je to s návštěvami lékaře? Je možné strhávat zaměstnancům body, tedy trestat je, za preventivní prohlídku, nemocenskou nebo akutní návštěvu lékaře? Přijít o body znamená přijít o možnost získat finanční bonus. Finanční bonus není složka základního platu ale něco navíc, co má charakter odměn. Na návštěvu lékaře má zaměstnanec výslovně ze zákona právo a nelze ho trestat za to, že toto právo uplatňuje. Zákoník práce odkazuje na nařízení vlády, podle něhož je návštěva lékaře považována za takzvanou jinou důležitou osobní překážku v práci na straně zaměstnance, na kterou je zaměstnavatel povinen poskytnout zaměstnanci pracovní volno s náhradou mzdy.