Právo vstupovat na pozemek a využívat soukromé cesty

Jak se chovat při přechodu cizího pozemku?

Podle zákona o ochraně přírody a krajiny[1] máte právo na volný průchod přes pozemky ve vlastnictví či nájmu státu, obce nebo jiné právnické osoby. Zároveň tím však:

• Nesmíte způsobit škodu na majetku či zdraví jiné osoby
• Nesmíte zasahovat do práv na ochranu osobnosti (např. zasahovat do soukromí osob)
• Nesmíte zasahovat do sousedských práv (obtěžovat hlukem apod.)
• Jste povinni respektovat jiné oprávněné zájmy vlastníka či nájemce pozemku a obecně závazné právní předpisy.

Jak ale můžete poznat, zda se jedná o pozemek ve vlastnictví právnické osoby či fyzické osoby, abyste správně rozlišili právo vstupu na něj? Pokud se pohybujete ve volné krajině, těžko rozeznáte, kdo je vlastníkem či nájemcem daného pozemku. Obecně se vyplatí dodržovat výše uvedené obecné zásady a nevstupovat na pozemek, který je oplocen nebo jinak specificky označen jako pozemek soukromý. Pokud vás zajímá možnost přechodu přes konkrétní pozemek, můžete bezplatně zjistit jeho vlastníka v katastru nemovitostí.

Kdy nelze přes pozemek přejít?

Povinnost umožnit průchod se nevztahuje na zvláštní typy pozemků.[2] Zvláštní typy pozemků jsou jednak pozemky stavební, tedy pozemky zastavěné a pozemky určené k zastavění. Druhou skupinou vyloučených pozemků jsou pozemky související se zemědělskou činností: dvory, zahrady, sady, vinice, chmelnice, pozemky určené k faremním chovům zvířat. Louky a pastviny jsou z oprávnění vyloučeny v době, kdy může dojít k poškození porostů či půdy nebo při pastvě dobytka.

Na zvláště chráněná území může být vstup omezen

Hrozí-li poškozování území v národních parcích, národních přírodních rezervacích, národních přírodních památkách a v první zóně chráněných krajinných oblastí nebo poškozování jeskyně, zejména nadměrnou návštěvností, může orgán ochrany přírody po projednání s dotčenými obcemi opatřením obecné povahy omezit nebo zakázat přístup veřejnosti do těchto území nebo jejich částí. Zákaz či omezení vstupu musí být řádně vyznačeno na všech přístupových cestách a vhodným způsobem i na jiných místech v terénu.[3]

Omezení při honitbě a v době hnízdění, kladení a odchovu mláďat

Na žádost uživatele honitby může orgán státní správy myslivosti, zejména v době hnízdění, kladení a odchovu mláďat nebo provádění lovů, nařídit přiměřené omezení nebo i zákaz vstupu do honitby nebo jejích částí, omezení jízdy koňmi a tažnými psy a omezení jiných sportovních nebo zájmových činností.[4]

Jak je to s lesy?

Úprava vstupu do lesa je odlišná od výše zmíněné úpravy přechodu přes pozemky. Do lesa má právo vstupovat na vlastní nebezpečí každý. Na rozdíl od ostatních typů pozemků je v lese možné pro vlastní potřebu sbírat lesní plody a na zemi ležící klest.[5]

Dále máte při vstupu do lesa zakázáno:

• rušit klid a ticho,
• znečišťovat les odpady a odpadky,
• jezdit na kole, na koni, na lyžích či saních mimo lesní cesty a vyznačené trasy,
• jezdit a stát motorovými vozidly
• kouřit, rozdělávat nebo udržovat otevřené ohně a tábořit mimo vyhrazená místa.

Porušení těchto povinností by bylo přestupkem,[6] za nějž může být uložena pokuta až do výše 15 000 Kč. Více o pravidlech chování v lese se dozvíte v našem manuálu Les – co smíme a co je zakázáno.

Které cesty smíte využívat?

Mezi nejmenší pozemní komunikace patří veřejně přístupná účelová komunikace. Jedná se o stezky, pěšiny, polní či lesní cesty, ale i příjezdové a přístupové cesty k domům apod. Tyto cesty může využívat každý.

Na rozdíl od výše zmíněného přechodu pozemků zde nehraje roli, zda je vlastník právnickou nebo fyzickou osobou. Veřejně přístupné účelové komunikace totiž vznikají bez jakéhokoliv rozhodnutí, pokud splňují všechny následující požadavky:

• Jejich účelem je spojovat nemovitosti navzájem nebo s ostatními pozemními komunikacemi, případně slouží k obhospodařování zemědělských či lesních pozemků.
• Jedná se o dopravní cestu, která je znatelná, relativně trvalá a nemění svůj průběh v terénu. Nejde tedy o každou vyšlapanou cestičku, ideálně se zde cesta vyskytuje dlouhodobě.
• Existuje souhlas vlastníka pozemku. Tento souhlas nemůže vzít zpět ani nový vlastník pozemku. Dokonce tento souhlas může být vyjádřen mlčky tím, že vlastník neprojevil vůli proti jejímu užívání.
• Je nutnou komunikační trasou, která v posuzovaném okamžiku nemá adekvátní alternativu. To znamená, že například přístup k jiné nemovitosti je bez této cesty nemožný.

To, zda konkrétní cesta výše uvedené požadavky splňuje, a je tak veřejně přístupnou účelovou komunikací či nikoliv, se posuzuje vždy vzhledem k okolnostem konkrétního případu. Může se tak stát, že o povaze cesty vznikne spor. Vlastník pozemku, na kterém se cesta nachází, např. bude toho názoru, že cesta veřejně přístupovou účelovou komunikací není a zamezí na ní ostatním přístup. V takovém případě by o charakteru cesty měl závazně rozhodnout příslušný silniční správní úřad, kterým je obecní úřad obce s rozšířenou působností.[7]

V případě pochybností se na něj obraťte s podnětem.

Vlastník umístil na veřejně přístupnou účelovou komunikaci překážku

Pokud jste přesvědčeni o tom, že cesta je veřejně přístupnou účelovou komunkací, vlastník na ní umístil překážku (př. závoru) a domluva s vlastníkem nestačí, podejte obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností podnět k zahájení řízení o odstranění pevné překážky z pozemní komunikace.[8]

Pokud se jedná o pevnou překážku, pro jejíž umístění nevydal úřad povolení, bude muset vlastník ve stanovené lhůtě překážku odstranit. Pokud by vlastník překážku neodstranil a úřad dále nevymáhal splnění povinností, můžete podat exekuční návrh.[9] Více o správní exekuci se dočtete v manuálu.