Jak poskládat smysluplnou podporu pro obnovitelné zdroje

27. 1. 2025 Aktuálně

V minulém článku jsme vysvětlili princip a mechanismus fungování rozdílových smluv, tzv. contracts for difference (CfD), které umí zajistit předvídatelné investiční prostředí pro výrobce elektřiny ze slunce a zároveň zabránit překompenzacím. Z jakých dílků se taková “rozdílová smlouva” skládá a jak by do sebe jednotlivé dílky měly zapadat?

Za kolik? Problematika nastavení cen

Jedním z nejdůležitějších parametrů je garantovaná (realizační) cena smluvená mezi výrobcem a státem, která má reflektovat náklady na výrobu elektřiny a očekávané tržní podmínky.

Realizační cena přitom nemusí být jen pevná částka, ale státy mohou využít i tzv. cap-and-floor systém, kdy stanoví horní a dolní limit (“koridor”), ve kterém se má cena pohybovat. Když se realizační cena drží v tomto limitu, stát výrobci nic nedoplácí a ani výrobce státu nic nevrací.

Realizační cena jako fix a koridor

Dalším významným prvkem je způsob stanovení referenční ceny, tedy ceny, oproti které se výše zmíněná garantovaná cena vyrovnává. Ta velmi záleží především na stanovení referenčního trhu (ceny, na jakém trhu se vezmou v potaz) a referenčního období (zda se cena stanoví jako hodinová či se průměruje za delší období).

Osvědčenou praxí je stanovovat ji jako průměrnou cenu v rámci delšího časového horizontu, což přispívá k tomu, aby výrobce více reagoval na aktuální situaci na trhu. Uvažovat lze období měsíční, čtvrtletní, sezónní nebo roční. Referenční trh je pak často trh denní, ale lze zvažovat i částečnou referenci na trh vnitrodenní.

Jak vypočítat objem podpořené elektřiny?

Velké debaty vyvolává otázka, jak stanovit objem elektřiny, pro který se má podpora formou rozdílových smluv poskytovat. Může se totiž určovat na základě různých faktorů, jako je skutečná výroba daného zdroje, či jeho výrobní potenciál nebo instalovaná kapacita.

Ve všech dosud známých implementacích rozdílových smluv se tato hodnota definuje jako skutečná naměřená výroba zdroje elektřiny, pro který je smlouva uzavřena (tzv. generation based, založená na výrobě). Teoreticky se však smlouva může uzavřít i na potenciál výroby daného zdroje či zdroje referenčního (tzv. generation-independent, nezávislý na výrobě).

Výhodou druhé varianty je, že neváže výplatu podpory na množství reálně vyrobené elektřiny a díky tomu lépe začleňuje podporované zdroje do trhu. Motivuje je reagovat na výkyvy na trhu, na negativní ceny apod. a tím pádem nepodporuje pouze maximalizaci výroby ve všech časech.

Zároveň však platí, že čím vzdáleněji od skutečné výroby je rozdílová smlouva nastavena a vyhodnocována, tím většímu investičnímu riziku se výrobce vystavuje (odhad výroby zdroje se může odchylovat od jeho reálné výroby).

Existují však i další dílky skládačky, které vytváří celkovou podobu rozdílových smluv. Jde zejména o dobu trvání smlouvy, zákaz výplaty podpory v období negativních cen na trhu, možnost souběhu rozdílových smluv s tzv. PPA kontrakty či stanovení podmínek předčasného ukončení rozdílové smlouvy.

Složení/design rozdílové smlouvy

Zpracováno dle grafiky Florence School of Regulation

Inspirace ze zahraničí: Chytrá kombinace alokačních metod

Rozdílové smlouvy se používají již v 9 členských státech EU, např. v Dánsku, Francii, Řecku nebo Maďarsku. Další země, jako Litva, Rumunsko a Belgie, se na zavedení tohoto mechanismu aktivně připravují. Mimo EU mají s aplikací rozdílových smluv zkušenosti například Velká Británie, Austrálie a Norsko.

Jaká doporučení lze dovodit pro český kontext na základě osvědčené praxe?

Pro úspěšné zavedení rozdílových smluv se některým státům osvědčilo začít s administrativní alokací (přímým přidělováním) a po získání zkušeností a rozšíření povědomí o nich postupně přejít na aukční proces. Aukční systém, kdy projekty o podporu soutěží, je běžnou praxí, jelikož umožňuje stanovit realizační cenu odrážející aktuální tržní podmínky a podporuje nákladovou efektivitu projektů. Při nastavování aukcí je klíčové pečlivě definovat podmínky aukčních výzev, včetně stanovení cenového stropu (maximální cena za elektřinu, kterou je stát ochoten zaplatit, např. 3500 Kč/MWh).

Inspiraci lze čerpat z maďarského modelu, kde se menší projekty do 500 kW řeší administrativní alokací, zatímco větší projekty podléhají aukcím. Pro menší projekty v Maďarsku byly objemy smluv specifické pro jednotlivé technologie s dobou trvání 5 až 25 let a s ročním limitem na dotovanou energii.

Důležitým a v českém kontextu i aktuálním aspektem je chytré propojení rozdílových smluv s chystanými akceleračními zónami, což pomůže zachovat pobídky pro investory.

Klíčem k úspěchu je vhodné nastavení smluv

Pro úspěšné zavedení rozdílových smluv je nezbytné pečlivě nastavit parametry smlouvy, zejména realizační cenu, referenční cenu a dohodnutý objem, aby se výrobci zajistila výhodnost investice, ale přitom stále reagoval na tržní vývoj.

V zahraničí se osvědčila délka smluv mezi 15 a 20 lety. Rozdílové smlouvy rovněž dobře funkčně koexistují s jinými dlouhodobými smlouvami, především PPA. Cílem je totiž zachovat živý soukromý smluvní trh s elektřinou.

Jak ubrat motivaci pro zvyšování výroby v hodinách s vysokými cenami? Doporučuje se omezit veřejnou podporu v hodinách s negativními cenami, s výjimkou menších OZE. Osvědčenou praxí je stanovení referenční ceny (resp. referenčního období) na základě průměrných cen denního trhu za uplynulý měsíc. Systém rozdělování příjmů z rozdílových smluv by měl podporovat snižování celkové spotřeby energie a její přesun do období nižších cen, aniž by narušoval soutěž mezi dodavateli.

Inspiraci můžeme čerpat z francouzského modelu, který zahrnuje roční strop produkce a pozastavení podpory během záporných cen, pokud zařízení nezastavilo výrobu během alespoň 20 hodin záporných cen, s přizpůsobením podle typu OZE.

Rozdílové smlouvy jsou slibný nástroj podpory rozvoje OZE

Rozdílové smlouvy představují slibný nástroj pro podporu rozvoje obnovitelných zdrojů energie v EU. Jejich správná implementace může významně přispět k dosažení klimatických cílů a zároveň zajistit stabilitu pro investory v sektoru OZE. Klíčem k úspěchu je pečlivé nastavení parametrů a zohlednění specifik jednotlivých trhů a technologií.

Zavedení rozdílových smluv zároveň nezpůsobí zázračnou a kompletní eliminaci rizika investic do OZE, zejména solárních elektráren. Je potřeba hledat synergie se stávajícími možnostmi na trhu a moudře kombinovat dlouhodobé finanční nástroje v závislosti na potřebách zajištění odběru vyrobené elektřiny.