Poradna

Jak uspořádat nebo se účastnit shromáždění

Aktualizováno k právnímu stavu 8. 1. 2017

Máte právo se pokojně shromažďovat

V souladu s řadou mezinárodních dokumentů (např. Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod) a čl. 19 Listiny základních práv a svobod je právo pokojně se shromažďovat zaručeno. Na tato ustanovení navazuje zákon č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím (dále jen „zákon“), který obsahuje podrobnější úpravu shromažďovacího práva.

Ve smyslu § 1 odst. 2 zákona slouží výkon shromažďovacího práva k využívání svobody projevu a dalších ústavních práv a svobod (např. práva na svobodu projevu), k výměně informací a názorů a k účasti na řešení veřejných a jiných společných záležitostí vyjádřením postojů a stanovisek.
Za shromáždění jsou považovány i pouliční průvody, pokud slouží k výše uvedeným účelům shromažďovacího práva. Za shromáždění se ve smyslu tohoto zákona naopak nepovažují:

  1. shromáždění osob související s činností státních orgánů upravená jinými právními předpisy (např. zasedání poslanecké sněmovny); 
  2. shromáždění související s poskytováním služeb (např. prodej na tržišti)
  3. jiná shromáždění nesloužící účelu uvedenému v § 1 odst. 2 (viz výše).

Ke shromáždění nepotřebujete předchozí povolení státního orgánu. Určité kroky ale podniknout musíte.

Kdo může svolat shromáždění?

Shromáždění může svolat tzv. svolavatel. Svolavatelem může být občan starší 18 let nebo právnická osoba se sídlem na území České republiky, anebo skupina osob. 
V souladu s čl. 42 Listiny základních práv a svobod, požívají cizinci v České republice lidských práv a základních svobod zaručených Listinou, pokud nejsou výslovně přiznána pouze občanům. Zatímco právo zakládat politické strany a politická hnutí a sdružovat se v nich, přiznává Listina v čl. 20 odst. 2 pouze občanům, právo pokojně se shromažďovat je v souladu s čl. 19 odst. 1 Listiny zaručeno každému.

Přestože zákon používá u svolavatele pojem občan, v souladu s výše uvedeným a také s čl. 42 odst. 3 Listiny („Pokud dosavadní předpisy používají pojmu "občan", rozumí se tím každý člověk, jde-li o základní práva a svobody, které Listina přiznává bez ohledu na státní občanství.“) se tím rozumí každý člověk.

Co musí svolavatel splnit?

Konání většiny shromáždění musí být předem oznámeno příslušnému úřadu.

Oznamována nemusejí být:

  • shromáždění pořádaná právnickými osobami přístupná jen jejich členům či pracovníkům a jmenovitě pozvaným hostům; 
  • shromáždění pořádaná církvemi nebo náboženskými společnostmi v kostele nebo v jiné modlitebně, procesí, poutě a jiné průvody a shromáždění sloužící k projevům náboženského vyznání (nikoli tedy shromáždění pořádaná církvemi k projevu něčeho jiného, například politických názorů); 
  • shromáždění konaná v obydlích občanů; 
  • shromáždění jmenovitě pozvaných osob v uzavřených prostorách.

Dále nemusí být oznamována konání shromáždění na místech, které k tomu účelu ve svém územním obvodu nařízením určí Rada obce (přitom může ale zároveň stanovit dobu, kdy se taková shromáždění vůbec konat nesmějí).

Oznámení musí být písemné a úřad ho musí obdržet alespoň 5 dnů předem. V odůvodněných případech může úřad přijmout oznámení i v kratší lhůtě (není k tomu ale povinen). Naopak, nemůže svolavatel podat úřadu oznámení dříve než 6 měsíců přede dnem konání shromáždění, k takovému oznámení se nepřihlíží.

Co musí svolavatel v oznámení uvést

  • účel shromáždění, den a místo jeho konání a dobu zahájení; jde-li o shromáždění na veřejném prostranství, také předpokládanou dobu jeho ukončení; 
  • předpokládaný počet účastníků shromáždění; 
  • opatření, která provede, aby se shromáždění konalo v souladu se zákonem, zejména potřebný počet pořadatelů starších 18 let, které k organizaci shromáždění určí, a způsob jejich označení; 
  • má-li jít o pouliční průvod, výchozí místo, cestu a místo ukončení; 
  • jméno, příjmení a trvalý pobyt svolavatele, u právnické osoby její název a sídlo a jméno, příjmení a bydliště toho, kdo je zmocněn v této věci jednat jejím jménem; 
  • jméno, příjmení a trvalý pobyt toho, kdo je zmocněn jednat v zastoupení svolavatele
  • a přiložit souhlas toho, kdo je vlastníkem, resp. uživatelem pozemku, na kterém se má konat shromáždění pod širým nebem – tento souhlas není třeba dokládat, pokud se má shromáždění konat na veřejném prostranství.

Pokud svolavatel požadované údaje neuvede anebo je uvede neúplně či nepřesně, musí na to úřad svolavatele neprodleně upozornit. Svolavatel je pak povinen ve lhůtě stanovené úřadem oznámení potřebným způsobem doplnit nebo upravit. Pokud svolavatel takto neučiní, úřad oznámení odloží. To má za následek, že shromáždění není řádně ohlášené. Proti odložení se lze odvolat a úřad musí o odvolání rozhodnout do 3 pracovních dnů.

Zákon pro oznámení nestanovuje určitou formu, lze jej tedy podat:

  • písemně – tedy v papírové podobě poštou (z důkazního hlediska bude nejvhodnější zaslat oznámení doporučeně s dodejkou),
  • e-mailem nebo
  • osobně.

Za právnickou osobu musí předložit oznámení ten, kdo je v této věci zmocněn jednat jejím jménem (zpravidla statutární orgán nebo osoba zmocněná statutárním orgánem na základě plné moci).

Komu se shromáždění oznamuje?

Shromáždění musí být oznámeno správnému úřadu, a to podle „velikosti“ shromáždění:

  • obecnímu úřadu obce, pokud se má shromáždění konat v územním obvodu jedné obce; na území statutárních měst a v hlavním městě Praze bude zásadně příslušný úřad městské části nebo městského obvodu, pokud se má shromáždění konat pouze na území této městské části nebo tohoto městského obvodu
  • pověřenému obecnímu úřadu, pokud místo konání shromáždění přesahuje územní obvod obecního úřadu; na území statutárních měst a v hlavním městě Praze bude v případě, že místo shromáždění bude přesahovat území jedné městské části nebo jednoho městského obvodu, zásadně příslušný  magistrát
  • pokud místo konání shromáždění přesahuje správní obvod pověřeného obecního úřadu, oznamuje se krajskému úřadu
  • přesahuje-li shromáždění hranice kraje, je nutné jej oznámit Ministerstvu vnitra.

Svolavateli a účastníkům vyplývají ze zákona některá práva a povinnosti, úřadu pravomoci.

Jaká práva a povinnosti má svolavatel?

Pokud bylo shromáždění platně oznámeno a nebylo zakázáno, svolavatel má právo:

  • činit všechna opatření směřující ke svolání shromáždění, a to zejména je v souladu s oznámeným účelem shromáždění osobně, písemně nebo jinak zvát k účasti na něm,
  • na poskytnutí pomoci od úřadu podle jeho možností a okolností,
  • dále má právo
  • požádat úřad nebo policii, aby byla shromáždění poskytnuta ochrana, pokud existuje důvodná obava, že shromáždění bude rušeno, 
  • vydávat přímo nebo s pomocí pořadatelů účastníkům pokyny k zajištění řádného průběhu shromáždění.

Povinnosti svolavatele:

  • poskytnout úřadu na jeho žádost součinnost nezbytnou k zajištění řádného průběhu shromáždění a splnit povinnosti stanovené zvláštními právními předpisy; 
  • zajistit potřebný počet způsobilých pořadatelů starších 18 let; 
  • být přítomen na jím oznámeném shromáždění a řídit průběh shromáždění tak, aby se podstatně neodchylovalo od účelu shromáždění uvedeného v oznámení; 
  • dávat závazné pokyny pořadatelům; 
  • dbát o pokojný průběh shromáždění a činit opatření, aby nebyl narušován; 
  • shromáždění ukončit,
  • pokud se při narušení pokojného průběhu shromáždění nepodaří svolavateli zjednat nápravu, požádat bez zbytečného odkladu o potřebnou pomoc úřad nebo polici a vlastními prostředky vyzvat účastníky k obnovení pokojného průběhu shromáždění; totéž může učinit, jestliže se účastníci po ukončení shromáždění pokojně nerozejdou.

Tyto povinnosti se přiměřené vztahují i na ta shromáždění, která nemusí být oznamována (viz výše).

Jaké povinnosti má účastník shromáždění?

Všichni účastníci shromáždění musí

  • dbát pokynů svolavatele a pořadatelů (viz výše),
  • zdržet se všeho, co by narušilo řádný a pokojný průběh shromáždění,
  • po ukončení shromáždění se pokojně rozejít,
  • pokud je shromáždění rozpuštěno, neprodleně opustit místo shromáždění (v rozchodu jim naopak nesmí být žádným způsobem bráněno).

Účastníci shromáždění nesmí:

  • mít u sebe střelné zbraně, výbušniny, nebo pyrotechniku,
  • mít u sebe jiné předměty, kterými je možné ublížit na zdraví, pokud lze z okolností nebo z chování účastníků usuzovat, že mají být užity k násilí nebo pohrůžce násilím,
  • mít obličej zakrytý způsobem ztěžujícím nebo znemožňujícím jejich identifikaci

Za maskování (obličej zakrytý způsobem ztěžujícím nebo znemožňujícím identifikaci osoby) není možno automaticky považovat jakékoliv maskování. Pokud by bylo toto ustanovení zákona o shromažďování vykládáno doslovně, bylo by možné rozpustit například maskové průvody, recesistická shromáždění nebo průvody muslimských žen. Proto je nutné tento zákaz aplikovat v souladu s jinými ústavně zaručenými právy.
Na druhou stranu může zamaskování na shromáždění způsobovat u účastníků pocity anonymity, nebo vyvolat v souladu s psychologií davu pocit beztrestnosti u páchání trestných činů (například útoky na policisty, narušování občanského soužití, nenávistné projevy, atd.).

(stanovisko odboru bezpečnostní politiky MV č. 57 k problematice maskování během shromáždění  ze dne 19/7/2012)  

Jaké pravomoci mají úřady?

Na shromáždění, které podléhá oznamovací povinnosti, může úřad vyslat svého zástupce. Tomuto zástupci je svolavatel povinen vytvořit podmínky pro řádné plnění jeho úkolů. Zejména mu musí umožnit sledování průběhu shromáždění, případně provedení úkonů nezbytných k nezbytnému rozpuštění shromáždění.

Úřad může dále s ohledem na místní podmínky nebo na veřejný pořádek svolavateli navrhnout, aby se shromáždění konalo na jiném místě nebo v jinou dobu. 
Rovněž může svolavateli uložit, aby bylo shromáždění konané ve večerních hodinách ukončeno tak, aby nedošlo k nepřiměřenému rušení nočního klidu. O tomu musí úřad rozhodnout bezodkladně, nejpozději však do tří dnů od okamžiku, kdy obdržel platné oznámení. V nezbytných případech může úřad pro účely pro účely ochrany veřejného pořádku nebo práv a svobod jiných rozhodnutím stanovit podmínky konání shromáždění. K tomu dojde zejména tehdy, pokud se má na stejném místě a ve stejnou dobu konat jiné shromáždění a mezi 

Za určitých okolností může úřad shromáždění zakázat (viz dále).

Listina v čl. 19 stanoví, že právo pokojně se shromažďovat je zaručeno, ovšem toto právo „lze omezit zákonem v případech shromáždění na veřejných místech, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, ochranu veřejného pořádku, zdraví, mravnosti, majetku nebo pro bezpečnost státu. Shromáždění však nesmí být podmíněno povolením orgánu veřejné správy.“

Na toto ustanovení navazuji i zákon o právu shromažďovacím, když stanoví, která shromáždění jsou nebo mohou být zakázána.

Co úřady nemohou?

„V případě konání oznámených shromáždění je postavení ozvučovací aparatury, postavení stolků s peticemi, propagačními materiály a jiné, automaticky povolené. Po svolavateli shromáždění nelze žádat povolení příslušného silničního úřadu z důvodu, že by se jednalo o zvláštní užívání pozemní komunikace, ani nelze žádat poplatek za užívání veřejného prostranství. Tyto činnosti jsou integrální součástí výkonu práva shromažďovacího.“[1] 

(stanovisko č. 59 k některým problémům zákona o právu shromažďovacím – oznamování shromáždění, rozpouštění, přestupky  ze dne16/7/2012)

Akcesorické činnosti během shromáždění

(z textu stanoviska)
„V případě konání oznámených shromáždění, a to i v případě tzv. akcesorických činností na shromáždění, jako je postavení ozvučovaní aparatury, postavení stolků s peticemi, propagačními materiály apod., nelze po svolavateli/pořadateli žádat povolení příslušného silničního správního úřadu z důvodu, že by se jednalo o zvláštní užívání pozemní komunikace (§ 25 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích), ani nelze žádat poplatek za užívání veřejného prostranství (§ 4 zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích). Návazně logicky nelze ani postihovat za přestupek dle § 42a odst. 1 písm. b) zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích nebo postihovat za neoprávněný zábor veřejného prostranství dle 47 odst. 1 písm. g) přestupkového zákona či vymáhat („nezaplacený“) místní poplatek správcem daně po pořadateli/svolavateli dle zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích a daňového řádu.

Zmíněné „akcesorické“ činnosti jsou integrální součástí výkonu práva shromažďovacího (a contrario by muselo být povolení či poplatek i za samotné shromáždění, tedy dav lidí fakticky zabírající veřejné prostranství) což vyplývá i z judikatury soudů, např. z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 5. června 2008, čj. 1 As 32/2008 – 116.“

Která shromáždění jsou nebo mohou být zakázána?

Ze zákona jsou zakázána všechna shromáždění v okruhu 100 m od budov zákonodárných sborů nebo od míst, kde tyto sbory jednají. Dle § 25 zákona o Ústavním soudu je též zakázáno shromáždění  v okruhu 100 m od budov Ústavního soudu nebo od míst, kde Ústavní soud jedná. Úřad, kterému bylo shromáždění oznámeno, musí toto shromáždění zakázat v případě, že oznámený účel shromáždění směřuje k výzvě:

  • popírat nebo omezovat osobní, politická nebo jiná práva občanů pro jejich národnost, pohlaví, rasu, původ, politické nebo jiné smýšlení, náboženské vyznání a sociální postavení nebo k rozněcování nenávisti a nesnášenlivosti z těchto důvodů; 
  • dopouštět se násilí nebo hrubé neslušnosti; 
  • jinak porušovat ústavu a zákony
  • a v případě, že
  • se má konat na místě, kde by účastníkům hrozilo závažné nebezpečí pro jejich zdraví nebo
  • se má na stejném místě a ve stejnou dobu podle dříve doručeného oznámení konat jiné shromáždění a mezi svolavateli nedošlo k dohodě o úpravě doby jeho konání a stanovení podmínek konání shromáždění by bylo zjevně neúčelné – pokud není možné určit, které oznámení bylo doručeno dříve, musí se rozhodnout za účasti zástupců obou svolavatelů losováním (to neplatí, pokud úřad toto místo svolavateli sám navrhl).

Úřad může shromáždění zakázat, jestliže má být konáno v místě, kde by nutné omezení dopravy a zásobování bylo v závažném rozporu se zájmem obyvatelstva, a přitom je možné bez nepřiměřených obtíží konat shromáždění jinde, aniž by se tím zmařil oznámený účel shromáždění (to neplatí, pokud úřad toto místo svolavateli sám navrhl).

Zákaz konání shromáždění

O zákazu shromáždění musí úřad rozhodnout bezodkladně, nejpozději však do tří pracovních dnů od okamžiku, kdy obdržel platné oznámení. 
Písemné vyhotovení rozhodnutí musí úřad doručit veřejnou vyhláškou – tj. vyvěšením na úřední desce. Okamžikem vyvěšení je rozhodnutí doručeno. Úřad rovněž zašle svolavateli písemné vyhotovení rozhodnutí bez zbytečného odkladu na vědomí.

Do 15 dnů od doručení rozhodnutí úřadu, kterým zakáže konání oznámeného shromáždění, se může svolavatel obrátit na správní soud s žalobou, žaloba ovšem nemá odkladný účinek. Na druhou stranu je soud povinen rozhodnout o ní do tří dnů. Soud rozhodnutí úřadu zruší, jestliže nebyly dány důvody k zákazu shromáždění.
Svolavatel je pak oprávněn shromáždění uspořádat podle původního oznámení nebo později tak, aby shromáždění bylo uskutečněno do 30 dnů od právní moci rozhodnutí soudu. Pokud shromáždění uspořádá v pozdější době, vyrozumí o tom úřad nejpozději 1 pracovní den před konáním shromáždění.

Za jakých podmínek mohou být shromáždění rozpuštěna?

Neoznámené nebo zakázané shromáždění

V případě, že by se shromáždění konalo, přestože je ze zákona zakázáno nebo jej úřad zakázal, vyzve zástupce úřadu svolavatele, aby shromáždění neprodleně ukončil.

Neoznámené shromáždění, u kterého jsou dány důvody pro jeho zákaz, může rozpustit zástupce úřadu. To platí i pro shromáždění, která se neoznamují.

Shromáždění oznámené a nezakázané

Shromáždění, které bylo oznámeno a nebylo zakázáno, může být rozpuštěno tehdy, jestliže se podstatně odchýlilo od oznámeného účelu takovým způsobem, že v průběhu shromáždění nastaly okolnosti, které by odůvodnily jeho zákaz.

Shromáždění může být dále rozpuštěno, jestliže se lze důvodně domnívat, že jeho účastníci při něm páchají trestné činy, pokud se účastníci neřídí rozhodnutím úřadu nebo nebyly splněny povinnosti účastníků shromáždění a nápravu se nepodařilo zjednat jiným způsobem, zejména zákrokem proti jednotlivým účastníkům shromáždění.

Rozpuštění je zásahem na místě. Shromáždění rozpouští zástupce úřadu výzvou svolavateli, aby shromáždění ukončil. Pokud svolavatel neučiní účinná opatření, aby se účastníci pokojně rozešli, zejména je nevyzve k rozchodu, sdělí zástupce úřadu účastníkům, že shromáždění je rozpuštěno, a vyzve je, aby se pokojně rozešli. Sdělení musí obsahovat důvody k rozpuštění a upozornění na následky neuposlechnutí této výzvy a musí být učiněno takovým způsobem, aby bylo účastníkům srozumitelné a aby se s ním všichni účastníci shromáždění mohli seznámit.

Nekoná-li zástupce úřadu nebo je-li zástupce úřadu nepřítomný, může shromáždění rozpustit i policista a dále zástupce krajského úřadu, v jehož správním obvodu se shromáždění koná, nebo Ministerstva vnitra. Jestliže byl úkon směřující k rozpuštění shromáždění proveden bez přítomnosti zástupce úřadu, policista, zástupce krajského úřadu nebo Ministerstva vnitra vyrozumí do 15 dnů úřad o provedeném zákroku.

Do 15 dnů od rozpuštění shromáždění může svolavatel nebo účastník shromáždění podat žalobu k soudu proti rozpuštění shromáždění. Soud rozhodne o tom, jestli shromáždění bylo nebo nebylo rozpuštěno v souladu se zákonem.

Lze se dopustit přestupku proti shromažďovacímu právu?

Přestupku se může dopustit pouze fyzická osoba (nikoliv tedy osoba právnická), za spáchání přestupku hrozí pachateli sankce. Vedle shromažďovacího zákona (§ 14) se použije i zákon č. 200/1990 Sb., přestupkový zákon.

Přestupku se dopustí ten,

  • kdo neuposlechne pokyn svolavatele anebo určených pořadatelů shromáždění nebo těmto osobám brání v plnění jejich povinnosti,
  • kdo brání účastníkům shromáždění, aby se pokojně rozešli, nebo neoprávněně ztěžuje účastníkům shromáždění přístup na shromáždění nebo jim v něm brání,
  • kdo jako účastník má u sebe střelnou zbraň, výbušninu nebo pyrotechnický výrobek anebo jiné předměty, jimiž lze ublížit na zdraví,
  • kdo nesplní pokyn zástupce úřadu nebo policisty,
  • kdo nepřístojným chováním brání účastníkům shromáždění ve splnění účelu shromáždění,
  • kdo neoprávněně úmyslně brání jinému v podstatném rozsahu ve výkonu práva shromažďovacího,
  • kdo jako účastník má zakrytý obličej způsobem ztěžujícím nebo znemožňujícím jeho identifikaci,
  • kdo jako účastník neuposlechne výzvy svolavatele k pokojnému rozchodu z ukončeného shromáždění anebo neuposlechne výzvy zástupce úřadu nebo policisty k pokojnému rozchodu z rozpuštěného shromáždění,
  • kdo svolá nebo pořádá shromáždění bez oznámení,
  • kdo pořádá nebo svolává shromáždění, které bylo zakázáno,
  • kdo jako svolavatel bez vážného důvodu nesplní povinnosti mu uložené zákonem,
  • kdo jako svolavatel nesplní některou z podmínek konání,
  • kdo jako svolavatel neučiní účinná opatření, aby se účastníci shromáždění pokojně rozešli.

Za tyto přestupky lze uložit pokutu až do výše 15 000 Kč.

 

Správního deliktu proti právu shromažďovacímu se nově může dopustit také právnická osoba jako svolavatel. Jednotlivé skutkové podstaty jsou totožné jako u výše uvedených přestupků, kterých se může dopustit svolavatel coby fyzická osoba. Za správní delikt může být právnické osobě uložena pokuta až do výše 30 000 Kč.

 

Za přestupek naopak nemůžou být považované projevy, které shromáždění nijak nenarušují, zejména projevy vyjadřující jiné názory. Nesouhlasné transparenty nebo pokojné diskuse mezi shromážděnými a jejich odpůrci jsou prospěšné, a taktéž chráněny ústavními normami. Za přestupek proti právu shromažďovacímu je možné považovat například hlasité rušení projevů píšťalkami, sirénou mající za cíl znemožnit poslech projevů nebo házením vajíček, rajčat apod. Právo taktéž nebrání vulgární projevy a transparenty, protože tyto mohou vzbuzovat veřejné pohoršení a ublížení na cti. Hrubým jednáním nebo vyhrožováním způsobení újmy na zdraví může dojít k trestní činnosti.    

(stanovisko č. 60 k některým problémům zákona o právu shromažďovacím – oznamování shromáždění, rozpouštění, přestupky  ze dne 16/7/2012:

„Není cílem zákona ochrana shromáždění před projevy, které shromáždění nijak nenarušují, jsou pouze vyjádřením jiného názoru a jako takové jsou též pod ochranou ústavních norem. Naopak, shromáždění má sloužit k výměně projevů a výměně informací a názorů, což by nebylo možné, pokud by se nemohli sejít příznivci i odpůrci určitých myšlenek na jednom místě. Pokud jednotlivec nebo skupina osob pouze stojí byť i třeba v místě, kde probíhá shromáždění, má transparenty s nápisy vyjadřující nesouhlas s oznámeným shromážděním, diskutuje s ostatními, nicméně žádným zásadním způsobem jinak nenarušuje shromáždění, nejde o přestupek neoprávněného vniknutí na shromáždění (§ 14 odst 2 písm. e) ShrZ) ani o přestupek rušení výkonu práva shromažďovacího (§14 odst. 2 písm. f) ShrZ). Naopak, vyjádření opačných názorů je plně chráněno v rámci realizace svobody projevu, jde tedy o realizaci ústavního práva. Pouhé stání jednotlivce nebo skupiny osob je tedy naprosto legitimním vyjádřením jiného názoru, což je základním kamenem demokracie.

Obecně lze konstatovat, že se takováto osoba nedopouští žádného přestupku, není zde obvykle ani důvod pro prokazování totožnosti podle ustanovení § 63 odst. 2 písm. a) zákona o Policii ČR. Situaci na místě je třeba pečlivě vyhodnotit, nezpochybňujeme oprávnění policie vyzvat k prokázání totožnosti v závislosti na konkrétním průběhu protestu.

Chráněným zájmem je nerušený výkon shromažďovacího práva před projevy, které by jej mohly narušit či znemožnit. Takovým jednáním může být např. hlasité rušení projevů píšťalkami, sirénou mající za cíl znemožnit poslech projevů, házením vajíček, rajčat apod. Tímto jednáním již dochází k aktivnímu narušování výkonu shromažďovacího práva jiného a takovéto jednání je třeba důsledně postihovat.

  • takovýmto jednáním může dojít mj. k: přestupku podle § 14 odst. 2 písm. f) ShrZ – bránění ve splnění účelu shromáždění;
  • v případě vulgárních projevů, nápisů na transparentech může dojít eventuálně rovněž k souběhu s přestupky podle § 47 odst. 1 písm. c) zákona o přestupcích – vzbuzení veřejného pohoršení, nebo podle § 49 odst. 1 písm. a) nebo c) – přestupek proti občanskému soužití – ublížení na cti nebo hrubé jednání, např. vyhrožování újmou na zdraví Rovněž by mohlo dojít k páchání trestné činnosti, mj.
  • k trestnému činu podle § 179 trestního zákoníku – porušování svobody sdružovací a shromažďovací,
  • k trestnému činu výtržnictví podle § 358 trestního zákoníku.“)

 

Kontaktní osoba

Vojtěch Dědek

Vedoucí servisu pro občany

Nenašli jste?

Položit nový dotaz

Do pěti pracovních dnů se vám ozveme.

Položit dotaz

Občan 2.0?

Zajímáte se o problémy kolem vás? Možná jste Občan 2.0.

Chcete se zapojovat efektivněji?
Buďte Občan 2.0!

Přečtěte si více

Jde do tuhého?

Potřebujete pomoc advokáta?

Součástí konsorcia je i advokátní kancelář
Frank Bold Advokáti.

Pomoc advokáta