Budou investoři snadněji prosazovat své projekty?

Ministerstvo pro místní rozvoj chce pro územní plánování a povolování staveb zmírnit administrativní zátěž – plánuje sloučit územní a stavební řízení.

Aktuální znění stavebního zákona je složité a často neuchopitelné i pro odborníky. Dnes je třeba nejprve získat územní rozhodnutí a potom stavební povolení, takový postup chce MMR zrušit. Při posuzování, zda je zamýšlená změna dobrá či špatná, i zde platí, že nic není černobílé a všechno má své klady a zápory. ČR má více než padesátileté zkušenosti s vydáváním dvou výše zmíněných rozhodnutí na povolování staveb. Při úvahách o sloučení obou procesů se dávají často za vzor jiné státy, kde je vydáváno jen jedno povolení.

Současný systém je v zásadě funkční a nabízí různé možnosti pro povolování staveb, od řešení veřejnoprávní smlouvou, přes klasické či zjednodušené řízení až po možnost společného řízení (územního a stavebního – tato možnost existuje již dnes). Jednodušší stavby nemusí procházet oběma řízeními, velké záměry naopak ano. Pro každý z obou typů řízení jsou vyžadovány jiné podklady ze strany investora, což by ale mohlo být navrhovanou novelou odstraněno tak, aby dokumentace stavby byla jen jedna a vyhovovala oběma řízením, resp. jednomu spojenému.

Za problémy s povolením může často sám investor

Spíše jde o to, aby byl úřad schopen nově navrhované řízení sám zvládnout v rozumném čase. Z naší vlastní zkušenosti, ať už se jednalo o účast v řízení našeho spolku či klientů naší poradny, vyplývá, že za průtahy v řízeních týkajících se větších záměrů (továrny, silnice, obchodní domy apod.) může obvykle sám investor, neboť není řádně na řízení připraven (chybí mu různé podklady včetně dokumentace, potřebná povolení od jiných úřadů, u silnic a dalších veřejně prospěšných staveb chybí souhlasy majitelů či vykoupené pozemky, což trvá i několik měsíců až let). Kvůli těmto nedostatkům je řízení na několik měsíců až let přerušeno.

Dalším subjektem, který řízení v drtivé většině případů prodlužuje, je úřad nedodržující lhůty dané zákonem č. 500/2004 Sb., správní řád (např. pro vydání rozhodnutí 30 dní, postoupení spisu nadřízenému orgánu do 30 dní, atd.). Do toho ale nejsou započítány chyby úřadů, kvůli kterým je rozhodnutí zrušeno a řízení se musí vést celé znovu. Až na chvostu jsou další účastníci řízení. Z výše uvedeného vyplývá, že pokud se nezlepší připravenost investora pro dané řízení a pokud úřady nebudou dodržovat zákonné lhůty, k žádnému výraznému zrychlení povolování staveb v praxi nedojde.

Uvědomuje si MMR úskalí?

Naopak vedení spojeného řízení bude pro (stavební) úřad složitější než vedení dvou řízení, ve kterých se řeší dílčí záležitosti a klade zvýšené nároky na odborné znalosti a vzdělání úředních osob. Již nyní jsou pro stavební úřady některá řízení prakticky nad možnosti a schopnosti jejich pracovníků. Čím obsáhlejší a složitější řízení, tím je větší chybovost úředních osob v daném řízení, a tím více času budou úředníci potřebovat na vydání rozhodnutí. Nejsem si jist, zdali si MMR toto úskalí uvědomuje.

Při povolování staveb ale nejde jen o územní a stavební řízení. Na počátku všeho je územní plán, který má ve své režii zastupitelstvo. Kromě toho je u větších záměrů zapotřebí provést také posouzení vlivů na životní prostředí (tzv. EIA), což předchází územnímu řízení. Stavební zákon ale nově umožňuje spojit proces EIA s územním řízením, což dává smysl, neboť dokumentace pro proces EIA, překládaná investorem, je v tomto případě shodná s dokumentací pro územní
řízení. Pokud bychom ale měli všechny tyto tři procesy (případně ještě také integrované povolení) sloučit do jednoho "superřízení", pak si dovoluji tvrdit, že spis bude tak obsáhlý, že se v něm nevyznají ani úřady, ani občané a možná ani investor.

Budou garance pro občany?

Co je ale nutným předpokladem pro možnost spojení územního a stavebního řízení, je přiznávání odkladného účinku žalobám proti takovému rozhodnutí. Pokud by totiž bylo vydáno rozhodnutí, u kterého panují důvodné pochybnosti o vydání zákonným způsobem, musí mít další účastníci řízení (vlastníci, občané, spolky) možnost obrátit se na soud.

Zároveň musí být zajištěno, že investor nemůže započít s realizací stavby, dokud soud nerozhodne, zda bylo povolení vydáno zákonným způsobem. V opačném případě (bez odkladného účinku) by prakticky nebylo možné domoci se nápravy a než by soud rozhodl, tak by stavba mohla být již postavena a občané by v reálu vždy ztratili možnost se svými výhradami uspět a naopak by vždy profitoval investor. Čekání na rozsudek ovšem celý proces může o nějakou dobu protáhnout a jediným řešením je zřejmě určení lhůty pro vydání rozsudku přímo zákonem.

Sloučení obou řízení do jednoho tedy možné je. Musely by ale existovat garance pro občany a jejich spolky, aby se mohli domoci účinné ochrany před předimenzovanými projekty u soudu (odkladný účinek žaloby) a muselo by se zajistit, aby v takovém řízení rozhodovaly skutečně odborné a kvalifikované úřední osoby.

Nepřehlednost řízení

Prostor pro "podstatné zkrácení povolovacího procesu u velkých investic", jak píše MMR, ani pro "výrazný ekonomický přínos" s ohledem na výše uvedené zde nevidím. To jsou podle mě jen líbivá slova založená na nepodložených datech a spekulacích. Ani pro investory nemusí být celý proces nutně jednodušší, neboť z jejich strany bude pravděpodobně vyžadováno doložení více podkladů v precizní kvalitě. Pokud je nebudou mít k dispozici, může jim trvat stejně dlouho jejich pořízení jako v případě dvou- či vícestupňového řízení.

Pro občany bude náročnější se v celém spisu zorientovat a lhůta pro podání námitek a zřejmě také pro podání odvolání by musela být v tomto případě prodloužena (z dosavadních 15–30 dní), což bude mít opět vliv na délku celého procesu. Je pravdou, že v případě rozděleného procesu mají účastníci řízení možnost podat námitky i odvolání dvakrát, ale pokud by byla zajištěna účinná soudní ochrana, tak by sloučení procesů v podstatě neškodilo. Záleží tedy na precizní přípravě novely ze strany MMR, zejména zda má svůj nápad promyšlený do důsledků nebo zda jde jen o pokus vyhovět investorům a neřeší se nutné souvislosti jako účinná soudní ochrana, odbornost úředních osob, atd.

Tento text vyšel 3. října v časopisu Moderní obec.