Jak si pohlídat lhůty v jednání s úřady a soudy?

S ohlídáním lhůty vám pomůže naše kalkulačka lhůt.

Otevřít kalkulačku

Ať už jakýmkoliv způsobem komunikujete s úřady nebo soudy, nebo jste přímo účastníkem některého ze správních nebo soudních řízení, pravděpodobně se setkáte s lhůtami. Lhůtám je třeba věnovat náležitou pozornost. Plynutí lhůt totiž vymezuje čas, ve kterém můžete uplatnit své právo nebo učinit úkon v řízení. Tento manuál vám poskytne přehled různých druhů lhůt a pomůže vám zorientovat se v jejich počítání.

1. V čem se liší hmotněprávní a procesní lhůta?

Rozdíl mezi hmotněprávní a procesní lhůtou spočívá v jejich účelu – hmotněprávní lhůta je zásadně lhůtou k uplatnění práva, zatímco procesní lhůta je lhůtou k učinění určitého úkonu v řízení. Praktický rozdíl spočívá především v tom, dokdy je možné dané jednání vykonat.

Úřad nebo soud při stanovení lhůty výslovně neuvede, zda se jedná o hmotněprávní nebo procesní lhůtu. Účastníci by ji měli umět rozpoznat sami. Pokud si nejste jisti, o jakou lhůtu se jedná, je vhodné činit potřebné úkony s časovou rezervou.

Jak si spočítat lhůtu?

Rozdíl při počítání hmotněprávních a procesních lhůt spočívá v tom, zda se započítává i doba potřebná pro doručení daného úkonu úřadu nebo soudu (zpravidla jde o dobu poštovní přepravy).

V případě hmotněprávní lhůty je potřeba, aby byl daný úkon doručen úřadu nebo soudu nejpozději poslední den lhůty. Například lhůta pro podání žaloby k uplatnění náhrady škody uplyne v pátek 2. ledna. Jde o lhůtu hmotněprávní, proto je nutné uplatnit toto právo nejpozději tento ten. Nejpozději v pátek 2. ledna musí být tedy žaloba na náhradu škody již fyzicky doručena soudu (buď poštou, nebo např. e-mailem s uznávaným elektronickým podpisem).

V případě procesní lhůty se doba poštovní přepravy do běhu lhůty naopak nezapočítává. Například lhůta pro podání námitek v územním řízení uplyne také v pátek 2. ledna. Jde o lhůtu procesní, proto stačí, když budou námitky tento den (v pátek 2. ledna) předány k poštovní přepravě. Fakticky tedy budou soudu nebo úřadu doručeny až v pondělí nebo úterý, ale lhůta zůstane zachována.

Pokud si nejste jisti, o jakou lhůtu se ve Vašem konkrétním případě jedná, doporučujeme vždy postupovat tak, jako by se jednalo o lhůtu hmotněprávní, tj. nechat si dostatečnou rezervu na doručení úkonu příslušnému správnímu orgánu nebo soudu.

Hmotněprávní lhůty:

• Příklad: Podání žaloby k uplatnění práva na náhradu škody, uplatnění práva na vrácení zboží.
• Kde ji hledat: Je stanovena v předpise hmotněprávní povahy (tj. v předpise, který stanovuje práva a povinnosti – např. občanský zákoník).
• Lze její zmeškání prominout? NE. Jejím uplynutím právo buď ze zákona zaniká, nebo mu po uplatnění námitky promlčení nemůže být přiznána soudní ochrana (viz níže).

Procesní lhůty:

• Příklad: Navržení důkazů, podání odvolání, přistoupení do procesu EIA.
• Kde ji hledat: V předpise procesní povahy, který upravuje postupy řízení při uplatňování práv a povinností – např. správní řád).
• Lze její zmeškání prominout? ANO, ale jen ve výjimečných případech, pokud to zákon výslovně nezakazuje. Úřad nebo soud může zmeškání procesní lhůty prominout, pokud účastník, který lhůtu zmeškal, podá návrh na prominutí zmeškání lhůty.

2. V čem se liší prekluzivní a promlčecí lhůta?

Lhůty dělíme dále na prekluzivní a promlčecí, a to podle toho, zda právo uplynutím lhůty zcela zaniká nebo jen ztrácí svou ochranu ze strany státních orgánů. Právo, které nezaniklo, ale pouze ztratilo právní ochranu, stále existuje, ale není možné jej již soudně vymáhat.

Prekluzivní lhůta

V případě prekluzivní lhůty právo po jejím uplynutí zcela zaniká.

Příklad: Příkladem prekluzivní lhůty je lhůta pro uplatnění předkupního práva.[1] Pokud není toto právo uplatněno ve lhůtě šesti měsíců, zcela zanikne a není jej tak možné později uplatňovat žádným způsobem.

Promlčecí lhůta

V případě lhůty promlčecí právo jejím uplynutím nezaniká, ale ztrácí ochranu ze strany státních orgánů. Dlužník tedy může dobrovolně splnit svůj závazek a věřitel může přijmout jeho plnění. V případě že po vás někdo vymáhá promlčené právo, můžete vznést námitku promlčení práva. Pak už se není možné domáhat tohoto práva soudní cestou.[2]

Příklad: Příkladem promlčecí lhůty je lhůta pro uplatnění nároku na náhradu škody. Promlčí se za deset let ode dne, kdy škoda nebo újma vznikla, a současně za tři roky ode dne, kdy se o ní poškozený dozvěděl).[3]

3. Jak se liší lhůta subjektivní a objektivní?

Dále rozlišujeme lhůty tzv. subjektivní a objektivní podle toho, zda je jejich (u)plynutí spojeno s nějakou subjektivní okolností, o které se neví přesně kdy a jestli nastane, nebo zda je ohraničeno pevně stanoveným časovým okamžikem.

Objektivní lhůta

Objektivní lhůta se odvíjí od okolnosti objektivní, o níž se bez pochybnosti ví, že k ní skutečně došlo. Typicky se jedná o den vydání rozhodnutí nebo den doručení písemnosti.

Příklad: Podání žádosti o obnovu řízení je správním řádem omezeno tak, že ji lze podat nejpozději do 3 let ode dne právní moci rozhodnutí.[4] Jedná se o lhůtu objektivní, protože víme, že právní moc rozhodnutí nastala, i kdy přesně se tak stalo.

Subjektivní lhůta

Subjektivní lhůta se odvíjí od okolnosti, která je subjektivní na straně účastníka a neví se o ní, zda a kdy nastane. Typicky se jedná o okamžik, kdy se osoba dozví o existenci určité události.

Zpravidla se setkáváme s kombinací subjektivní a objektivní lhůty.

Příklad: Účastnili jste se správního řízení, ale nebylo vám doručeno rozhodnutí správního orgánu. O rozhodnutí jste se dozvěděli až se zpožděním. V této situaci máte právo odvolání podat do 30 dnů ode dne, kdy jste se o vydání rozhodnutí dozvěděli (subjektivní lhůta), nejpozději však do 1 roku ode dne, kdy úřad rozhodnutí oznámil poslednímu účastníkovi (objektivní lhůta).[5]

Právo podat odvolání zanikne v okamžiku, kdy uplyne jedna z lhůt. Nejpozději k tomu dojde uplynutím 1 roku od oznámení rozhodnutí poslednímu účastníkovi. Pokud se ale v průběhu této doby dozvíte o existenci správního rozhodnutí, začíná běžet třicetidenní subjektivní lhůta, jejímž uplynutím právo podat odvolání zaniká, i když objektivní lhůta ještě neuplynula.

Pokud uplyne objektivní lhůta, nelze již úkon učinit, To platí i v případě, že subjektivní lhůta ještě neuplynula, nebo dokonce ještě ani plynout nezačala.

Ve styku s úřady a soudy jsou klíčové, protože jejich promeškání má za následek buď ztrátu možnosti učinění úkonu anebo úplnou ztrátu možnosti uplatnění práva. Je tedy dobré vědět, o jaký druh lhůty se jedná, a podle toho následně postupovat.