Povinnosti obcí a krajů při nakládání s obecním majetkem

Nakládání s majetkem obcí a krajů je založeno na klasických soukromoprávních úkonech (typicky smlouvě), které jsou ovšem do určité míry ovlivněny veřejnoprávními mantinely. Právní předpisy stanoví obcím a krajům určité povinnosti při nakládání s jejich majetkem. Řada z těchto povinností je zakotvena v zákoně o obcích (zákon č. 128/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a v zákoně o krajích (zákon č. 129/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů). V tomto článku se budeme věnovat povinnostem obcí (krajů) při převodu jejich majetku na jiné subjekty. Zákony stanoví poměrně přísné postupy pro převody obecních (krajských) majetků. Jejich nesplnění pak v mnoha případech sankcionuje neplatností smluvních ujednání, jejichž prostřednictvím k těmto převodům došlo. Účelem tohoto článku je seznámit veřejnost a představitele územních samospráv s některými významnými zákonnými povinnostmi, na které se občas pozapomíná. Důsledkem pak může být žaloba uplatněná před soudem pro nezákonný převod určitého majetku, který může skončit prohlášením neplatnosti smluvního převodu.

Který orgán rozhoduje

Prvním závažným problémem při nakládání s majetkem obce (kraje) je určení orgánu, který je oprávněn o tom kterém majetkoprávním úkonu obce (kraje) rozhodnout. Zákon o obcích (resp. zákon o krajích) přesně stanoví, ktrerý orgán je oprávněn v konkrétním případě rozhodnout.

O převodu (úplatném na základě kupní nebo směnné smlouvy i bezúplatném na základě smlouvy darovací) nemovitých věcí, bytů a nebytových prostorů z majetku obce (kraje) je vyhrazeno rozhodovat zastpitelstvu obce (kraje) – viz ustanovení § 85 písm. a) zákona o obcích a ustanovení § 36 písm. a) zákona o krajích.

O úplatném převodu věcí movitých rozhoduje zásadně rada obce (kraje) – viz ustanovení § 102 odst. 3 zákona o obcích a ustanovení § 59 odst. 2 písm. e) zákona o krajích. Obecní (krajská) rada může rozhodování o těchto záležitostech svěřit starostovi (resp. hejtmanovi), popř. obecnímu (krajskému) úřadu.

O poskytování věcných a peněžitých darů v hodnotě nad 20.000 Kč (u krajů nad 100.000 Kč) jedné fyzické nebo právnické osobě v jednom kalendářním roce je vyhrazeno rozhodovat zastupitelstvu obce (kraje) – viz ustanovení § 85 písm b) zákona o obcích a ustanovení § 36 písm. b) zákona o krajích.

O poskytování věcných a peněžitých darů v nižší hodnotě jedné fyzické nebo právnické osobě v jednom kalendářním roce rozhoduje obecní (krajská) rada – viz ustanovení § 102 odst. 3 zákona o obcích a ustanovení § 59 odst. 2 písm. e) zákona o krajích.

Náležité určení orgánu, který má v konkrétní věci rozhodnout, je poměrně podstatné. V případě nerespektování této povinnosti je smlouva, na základě které k převodu došlo, absolutně neplatná – viz ustanovení § 41 odst. 2 zákona o obcích a ustanovení § 23 odst. 2 zákona o krajích.

Povinnost nakládat s majetkem účelně a hospodárně

Klíčovou povinností obcí a krajů je povinnost využívat majetek účelně a hospodárně v souladu se zájmy a úkoly obce (kraje) vyplývajícími ze zákonem vymezené působnosti. Tato povinnost se vztahuje na jakýkoliv majetek, který je ve vlastnictví územně samosprávného celku, včetně majetku nehmotného (průmyslové a duševní vlastnictví). Obce a kraje tedy nemohou svůj majetek využívat libovolně, jsou vázáni zákonným požadavkem na účelnost a hospodárnost tohoto využívání a požadavkem, aby se takové využívání dělo s cílem plnit jim zákonem svěřené úkoly a činnosti.

Na základě této povinnosti musí obce (kraje) činit všechny kroky, aby svým jednáním nepoškozovaly obecní (krajský) majetek, jakož i (neodůvodněně) nesnižovaly jeho rozsah a hodnotu.

Povinnost zajistit otevřenou veřejnou soutěž

Ustanovení § 39 odst. 1 zákona o obcích (resp. ustanovení § 18 odst. 1 zákona o krajích) zakotvuje významnou povinnost pro nakládání s obecním (krajským) majetkem. Podle těchto ustanovení „Záměr obce (kraje) prodat, směnit nebo darovat nemovitý majetek, pronajmout jej anebo poskytnout jako výpůjčku obec (kraj) zveřejní po dobu nejméně 15 (30) dnů před rozhodnutím v příslušném orgánu obce (kraje) vyvěšením na úřední desce, aby se k němu mohli zájemci vyjádřit a předložit své nabídky“.

Účelem tohoto ustanovení je zabezpečit transparentní převod nemovitého majetku obce (kraje) na jiné osoby a tím jeho účelné a hospodárné využití. K tomu může vést jen výběr nejvýhodnější nabídky ve veřejné soutěži otevřené všem potenciálním zájemcům. Podstatné je, že daná povinnost se vztahuje na všechny zmíněné typy nakládání s nemovitým majetkem obce (kraje).

Převod majetku bez zajištění veřejné soutěže otevřené všem potenciálním zájemcům fakticky vylučuje možnost, aby pro realizaci záměru na využití konkrétního majetku uspěli ostatní zájemci, kteří by předložíli své (možná lepší) nabídky. Podstatné je, že každý takový převod, ke kterému dojde v rozporu s touto povinností, je ze zákona absolutně neplatný.

Aktivní legitimace pro podání žaloby na neplatnost – kauza Lidl Tábor

Na základě nedávného rozhodnutí krajského soudu může neplatnost převodu majetku obce (kraje) u soudu napadat žalobou každý občan této obce (kraje). Krajský soud vyslovil pro mnohé právníky překvapivý názor - občané města mohou žádat soudy, aby přezkoumaly, zda byl při prodeji (či jiném převodu) obecních nemovitostí dodržen zákon a zda volení zástupci řádně spravují majetek města.

Soud rovněž považoval za důležité, že musí existovat subjekt, který může nehospodárné úkony obce napadat: „Je možné souhlasit s tím, že při výkladu přijatém okresním soudem by skutečně nebyl subjekt, který by tvrzené nezákonné nakládání s majetkem obce mohl soudně napadnout (vyjma samotných účastníku smlouvy, kteří však mají zpravidla protichůdný zájem). Odvolací soud je z těchto důvodu přesvědčen, že právě občan má za daného tvrzeného stavu naléhavý právní zájem na požadovaném určení, bez kterého by zůstaly porušeny jak jeho práva občana ve vztahu k obci, tak principy fungování obecního společenství vytvářeného občany.“

Kauza Boletice – další na řadě?

Smlouva o sdružení „Chlum – středisko zimních sportů“, uzavřená mezi Jihočeským krajem a společností Lipnoservis, s.r.o. k realizaci výstavby lyžařského areálu ve vojenském prostoru Boletice, obsahuje ujednání, která jsou v rozporu se zákonem o krajích. Konkrétně se jedná se o články VII., bod 7.3. a článek V., bod 5.3. písm a) této Smlouvy. Jihočeský kraj se zavazuje k převodu určitých pozemků na společnost Lipnoservis, s.r.o., aniž by se k němu mohli vyjádřit všichni potenciální zájemci a předložit své nabídky pro využití tohoto území. Kraj svým jednáním diskriminuje ostatní potenciální zájemce, jejichž nabídky by mohly být vhodnější pro dané území.

Takový postup je však v rozporu s ustanoveními § 17 odst. 1 a § 18 odst. 1 zákona o krajích. Smluvní závazek převést část pozemků na společnost Lipnoservis, s.r.o., předem fakticky vylučuje možnost, aby pro realizaci záměru na využití boletického prostoru uspěli ostatní potenciální zájemci, kteří by předložili své (možná lepší) nabídky. Účelem ustanovení § 18 odst. 1 zákona o krajích je zajistit výběr nejvhodnější nabídky ve veřejné soutěži otevřené všem zájemcům. Závazek převést pozemky na společnost Lipnoservis, s.r.o., a poté jakoby formálně naplnit literu zákona tím, že bude záměr převodu zveřejněn, je porušením účelu tohoto ustanovení.

Platnost konkrétní smlouvy o převodu těchto pozemků by mohla být zpochybněna před soudem. Aktivní legitimaci k podání určovací žaloby na neplatnost smlouvy bude mít v tomto případě každý občan Jihočeského kraje. Z důvodů procesní ekonomie a zachování dobré víry všech zúčastněných subjektů lze uvažovat o žalobě již proti zmíněné Smlouvě o sdružení, která závazek převodu majetku z kraje na Lipnoservis, s.r.o. zakládá.