Rozhovor s Pavlem Francem v Respektu

„Lepší je tvrdě hájit své zájmy“ je název rozhovoru Marka Švehly s Pavlem Francem v aktuálním vydání Respektu.

Tématem rozhovoru je vedle předvolební kampaně Rekonstrukce státu Blabla nevolím a blížících se voleb i smělá vize, jak změnit Česko. 

Vybíráme některé zajímavé otázky, celý rozhovor si přečtěte v Respektu.

MŠ: Zvětšily předčasné volby šanci na přijetí Rekonstrukce státu?

To bude hrozně záviset na výsledku voleb, jaké uskupení z nich vzejde. Proto děláme maximum, co lze v dané chvíli udělat. Snažíme se co nejvíce kandidátů zavázat k podpoře Rekonstrukce státu, aby jakýkoli volební výsledek udržoval pravděpodobnost toho, že se potřebné zákony nakonec přece jen prosadí. Tuhle informaci pak doručíme do téměř čtyř milionů poštovních schránek domácností v České republice. Až na úplné výjimky by se tedy náš leták měl dostat ke každému.

MŠ: Jak při zkoumání názorů politických stran postupujete?

Máme hodnocení stran a kandidátů. U stran dáváme vždy detailní dotazník, kde jsou různé otázky související s osmi zákony Rekonstrukce státu, za jakých okolností by pro to hlasovali apod. Právě tento výsledek dostane každý občan České republiky do schránky. Dále oslovujeme všechny kandidáty, a to plošně přes sekretariáty stran, kdy je žádáme, aby naše dotazníky rozeslali všem svým kandidátům a ti měli možnost se k tomu vyjádřit. Kromě toho přímo oslovujeme volební lídry. V podstatě jsou to tisíce kandidátů, kteří dostanou dotazník a mohou jej vyplnit. Nikdo tady nic důkladnějšího nedělá.

MŠ: Do jaké míry je česká korupce věcí mentality a životních návyků? Jinak řečeno, jak realistické je očekávat, že dojde ke zlepšení, pokud se přijmou lepší zákony?

Kdyby se všechny námi navrhované zákony přijaly, tak by došlo k obrovským změnám. Tvrdím - a odkazuji při tom na známý stanfordský vězeňský experiment -, že korupce závisí na podmínkách, jaké lidem vytvoříte. Pouze minimum lidí má tak silnou osobní integritu, že se chová pořád stejně bez ohledu na podmínky. Nejde tedy pouze o otázku mentality, i když hraje určitou roli. V okamžiku, kdy změníte pravidla hry, mění se také chování lidí. Neocitneme se sice najednou ve Švýcarsku, ale začneme měnit svoji sestupnou trajektorii až do okamžiku, kdy se to zastaví a začne zlepšení. Mohli bychom jít zákon po zákonu: zveřejněním všech smluv na internetu by se všichni mohli podívat, kdo a jak uzavírá s veřejnou správou smlouvy. Utrácení peněz by bylo transparentní. Nebo financování politických stran - kdyby tam existoval sankční mechanismus, který chceme zavést, strany by měly daleko menší možnost, aby jim někdo anonymně zaplatil billboardy a skrytě je podporoval. Kdybychom obsadili místa ve státem vlastněných firmách podle daných kritérií, tak by vlastně kauza kolem Nagyové a poslanců vůbec nevznikla, atd.

MŠ: Jakého vítězství u soudu si ceníte?

Je jich více. Šlo třeba o rušení územních plánů Jihomoravského kraje nebo Břeclavska. Z poslední doby si rozhodně cením sporu kolem Šumavy či vítězství u Nejvyššího soudu proti Hyundai. Jinak ročně poskytujeme asi tisíc právních rad. Z nich potom vybíráme případy, které jsou ve veřejném zájmu a jsme schopni ty věci dlouhodobě tlačit. Takovým lidem pomáháme. Příkladem je případ z Plzně, kde jsme loni lidem pomohli, aby mohli uspořádat referendum, protože plzeňští radní nechtěli referendum připustit.

MŠ: Z vaší nynější činnosti je patrné, že jste se od životního prostředí posunuli mnohem více k transparentnosti, boji proti korupci, za lepší státní správu. Řešíte nakládání s veřejnými penězi, tunelování státních firem, lobbujete ve veřejném zájmu. Z jakého důvodu jste tuto změnu udělali?

Ekologií se nadále zabýváme. V případě ochrany životního prostředí jsme však neustále naráželi na klientelismus a nefunkčnost státních institucí. Úředníci dostávali politické pokyny, které často nebyly v souladu se zákony. Takže jsme byli nuceni se tím začít zabývat. Konkrétně: zabývali jsme se účastí veřejnosti na rozhodování, tím jsme se dostali k otázce, jak je možné, že úředníci vydávají vadná rozhodnutí a není z toho vyvozena jejich odpovědnost. Tak jsme se dostali k zákonu o úřednících. Potom jsme začali zjišťovat, jakým způsobem jsou úředníci a politici zlobbovaní, a začali jsme řešit lobbing. Zjistili jsme také, že ČEZ a další firmy se chovají ekologicky neodpovědně a navíc ekonomicky nerentabilně. Začali jsme tedy řešit, kdo tyto státní firmy řídí. A tak dále.

... Máme vizi svobodné, odpovědné a trvale udržitelné společnosti, kde má každý mít možnost osobního rozvoje a dosahování osobního štěstí. Teď je pro mě například výzvou docílit, aby firmy skutečně převzaly odpovědnost za to, jak tady fungují ...

MŠ: Co jim nabízíte?

Že by se spolu měly začít setkávat. Chceme ty lidi začít dávat dohromady, aby vznikala silná síť občanské společnosti lidí, kteří se navzájem podporují. Tak vznikl projekt Občan 2.0. Je důležité, aby se tito občansky aktivní lidé spojovali, vznikla spolupráce, měli pocit sounáležitosti. To Češi moc neumějí. Historicky tady vždycky bylo pár izolovaných lidí, kteří dělali heroické činy, a potom mlčící většina. Některé slušnější firmy narážejí na to, že jsou v prostředí byznysu, které je tlačí a strhává k tomu, aby dělaly nesprávné věci. Je důležité, aby ty firmy začaly udávat nový tón ve společnosti a říkaly, co je správné. Příkladem pro mě byl Zdeněk Pohlreich se svým pořadem, kde objížděl restaurace a ukazoval základní principy jednoduchého byznysu a říkal, jak se má to řemeslo dělat. Nabádal, že vyhrávat se dá na kvalitě a slušnosti, ne na šizení. To je pro nás Čechy v podstatě nová informace. Myslím, že nikoho nebaví ráno vstát, jít do práce a tam uplácet a mít pocit, že je vše v pořádku. A děje se to právě proto, že společnost má špatně nastavená pravidla. Ta se však dají změnit.

MŠ: Jsou firmy ochotny se o tom s vámi bavit?

Teprve s tím začínáme. Nedávno jsme se kvůli tomu přejmenovali z Ekologického právního servisu na Frank Bold. V překladu to znamená "upřímnost, smělost" a má vyjadřovat hodnoty stylu naší práce.

MŠ: Proč to není "smělost" česky?

Důvod byl několikerý. Skutečná šíře našich aktivit neodpovídá starému názvu, navíc je vlastně zavádějící. Byť jsme pořád právníci a řešíme věci právní povahy, zdaleka už ale nejde jen o ekologii. Už teď působíme kromě Česka i v Bruselu a v Polsku a chtěli jsme mít sjednocenou značku pro případ, že půjdeme do dalších zemí. Také bychom byli rádi, aby se odstranily předsudky, které byly dány pouze tím názvem, a nikoli obsahem toho, co děláme. Další věc je, že spolupracujeme s advokátní kanceláří Šikola a partneři, jež má stejné etické principy jako naše organizace a hlásí se k vizi, kterou naše organizace podporuje. Proto jsme se dohodli, že vytvoříme konsorcium, jež bude mít stejné hodnoty a bude skrze tyto hodnoty spolupracovat.

Celý rozhovor najdete v Respektu 42/2013 Poprvé u voleb