Analýza Frank Bold dohody o Turowu: nelze se dohodnout, že pro státy zákonné povinnosti neplatí, jednání s Polskem musí pokračovat

Po zveřejnění česko-polské dohody v kauze Turów její obsah důkladně zanalyzovali právníci expertní organizace Frank Bold, která se případu dlouhodobě věnuje. Z analýzy vyplývá, že česká vláda obětovala část vlastního území výměnou za peníze na krizovou infrastrukturu - vodovody, aby občané v poškozeném území měli alespoň co pít. Dohoda však nezaručuje ochranu území před ztrátou vody, ani před devastací krajiny. Těžba je tak i nadále nelegální, česká vláda ale dohodou souhlasí, že jí to alespoň pět let nebude vadit. Státy se však nemohou společně dohodnout, že své povinnosti vyplývající z národní nebo evropské legislativy nebudou plnit. Česko i Polsko mají i nadále povinnost české území před vznikem škod chránit. Vyjednávání o řešení dopadů těžby tak musí pokračovat, jinak vládě hrozí právní odpovědnost jak v oblasti práva evropského a veřejného, tak odpovědnost za vzniklé škody na majetku obyvatel poškozeného území. 

Podle evropské i národní legislativy musí Polsko v řízeních o prodloužení těžby a o jejím přiblížení k hranicím s Českou republikou prokázat, že v tuzemsku nezpůsobí škody. To Polsko neprokázalo, a proto ČR vyslovila v povolovacích řízeních s další těžbou nesouhlas. Polsko totiž předložilo zastaralý hydrogeologický model a na jeho základě navržená opatření. Ta proto neodpovídala skutečnému vlivu, který těžba na české území měla již v době probíhajících řízení. Polsko navíc dodnes nepředložilo ani aktualizovaný model, ani návrh nových opatření.

Mechanismy k ochraně vody uvedené v uzavřené dohodě stále vycházejí ze stejných zastaralých předpokladů, jako v době řízení o prodloužení těžby. ČR navíc v samotné dohodě nový hydrogeologický model ani nepožaduje. Obavy z hrozících škod se přitom potvrdily, protože hladiny podzemních vod začaly už v roce 2017 rychle klesat a klesají doposud. „Do dnešního dne nemá provozovatel dolu ani řádná povolení. Těžba je tak i nadále nelegální. I přesto ale Česká republika najednou s těžbou uzavřením dohody souhlasí - nově totiž získala od Polska peníze na vodovody. Ty zajistí, že budou mít lidé co pít, ale dalším škodám na českém území nepředejdou,” uvádí právnička Frank Bold Petra Urbanová, která se kauze dlouhodobě věnuje. 

Skutečnost, že Česká republika nebude muset platit vodovody z peněz českých daňových poplatníků, a že dohoda obsahuje alespoň nějaké požadavky na ochranu vod a monitoring, nyní česká vláda považuje za velký úspěch a nejlepší možné, co mohli pro ČR vyjednat. 

„Čeští experti i politici vědí, že data o proudění podzemní vody, ze kterých obsah dohody vychází, jsou zastaralá a neodpovídají realitě. Na prosazení potřebných změn v dohodě ale zcela rezignovali a výsledek navíc ještě označují za uspokojivý kompromis. Není ale na nich, aby rozhodovali, jaká míra poškození českého území a místních obyvatel je podle nich přijatelná výměnou za kompenzace. To stanovuje zákon a odpovědí je - žádná. Takový postup zkrátka není legální. Nelze dělat kompromisy mimo meze zákona, který platí pro všechny stejně,” dodává Petra Urbanová, právnička Frank Bold.

Ani v režimu mezinárodního veřejného práva se členské státy EU nemohou dohodnout, že se na ně budou vztahovat jen ty povinnosti, které si mezi sebou domluví, a těmi ostatními se už nemusí řídit. Dohoda má provedení jejich povinností konkretizovat, nevybírají si v ní které povinnosti budou plnit a které ne. Uzavřením dohody nedošlo k legalizaci těžby, ani k prokázání, že těžba další škody na českém území způsobovat nebude. 

„Rezignací na ochranu životního prostředí tak vláda porušila povinnosti vyplývající z Ústavy i Listiny základních práv a svobod, zákona o životním prostředí, zákona o předcházení ekologické újmě, vodního zákona, i povinnost postupovat s péčí řádného hospodáře. Uzavření mezivládní dohody mimo meze stanovené zákonondárcem navíc naráží na princip dělby moci,” doplňuje Urbanová. 

Za porušení právních předpisů v souvislosti se schválením protizákonné dohody jsou odpovědni všichni členové vlády. Vedle politické odpovědnosti tak mohou nést i odpovědnost právní, a to jak v oblasti veřejného práva správního a trestního, tak v rovině soukromoprávní, kdy budou mít povinnost nahradit vzniklé škody na majetku státu.

Polsko má na základě evropské legislativy stále povinnost těžit jen takovým způsobem, který nevede k poklesu hladin podzemní vody na české straně, i když to v dohodě není zakotveno. Česká vláda má stále povinnost požadovat Po Polsku zamezení vzniku dalších škod na svém území. „Státy tak musejí společné vyjednávání o dopadech těžby na české území bezodkladně obnovit a chybějící povinnosti do dohody zakotvit. Pokud se ČR nepodaří na Polsku zamezení škod vynutit, je povinna se obrátit na Evropskou komisi a iniciovat přeshraniční řízení podle směrnice o odpovědnosti za škody na životním prostředí,” uvedla právnička Frank Bold Laura Otýpková.