Ústavní soud dal za pravdu penzistce v bitvě za lepší ovzduší na Ostravsku

Ústavní soud včera vyhověl penzistce z Radvanic-Bartovic v případě, v němž žena od roku 2018 bojuje za zlepšení kvality ovzduší na Ostravsku. V žalobě na Ministerstvo životního prostředí žádala zadostiučinění za újmu, kterou vlivem nekvalitního ovzduší utrpěla, konkrétně za onemocnění rakovinou plic a ztrátu manžela, který rakovině podlehl. 

Žena a její zesnulý manžel bydleli v Ostravě Radvanice-Bartovice, kde jsou dlouhodobě výrazně překračovány zákonné imisní limity karcinogenního benzo(a)pyrenu a polétavého prachu. Imisní limit karcinogenního benzo(a)pyrenu je v Radvanicích-Bartovicích trvale překračován osmi až desetinásobně a Ostrava podle studie z roku 2021 dokonce patří mezi deset evropských měst s největším počtem úmrtí způsobených znečištěním ovzduší. 

Ministerstvo životního prostředí mělo od vstupu České republiky do EU v roce 2004 povinnost vypracovat tzv. akční plány a později také tzv. programy zlepšování kvality ovzduší. Ty měly obsahovat účinná opatření vedoucí k tomu, aby byly imisní limity splněny v co nejkratším čase. Ani po více než 16 letech však není znečištění ovzduší na Ostravsku imisních limitů nedosahuje. 

Spor postupně prošel celou soudní soustavou, zastání našla obyvatelka Ostravy až u Ústavního soudu. Ten jí dal za pravdu a vrátil věc zpět k Nejvyššímu soudu, který se věcí původně obsahově vůbec nezabýval a odmítl ji jako nepřípustnou. Takový postup je podle Ústavního soudu zásahem do práv ženy. 

„Podle odůvodnění nálezu Ústavního soudu by se nyní Nejvyšší soud měl zabývat dovoláním po obsahové stránce. Především se má soustředit na otázku, zda předložená epidemiologická studie potvrzuje vztah příčinné souvislosti mezi újmou na zdraví žalobkyně a nesprávným úředním postupem orgánů státu,” vysvětluje advokát Frank Bold Pavel Černý, který ženu zastupuje.

Rekapitulace soudních rozhodnutí

Soudy prvního a druhého stupně sice souhlasily s penzistkou, že se Ministerstvo životního prostředí dopustilo nesprávného úředního postupu, když včas nepřijalo program zlepšování kvality ovzduší, a že jí vznikla nemajetková újma spočívající v onemocnění rakovinou plic a úmrtí manžela. Žalobu a následující odvolání však zamítly, protože žena dle jejich názoru neprokázala příčinnou souvislost mezi pochybením státu a svou újmou. Nejvyšší soud potom dovolání odmítl jako nepřípustné s tím, že žaloba napadá skutková tvrzení a nikoli právní otázky. Toto hodnocení nyní Ústavní soud odmítl s tím, že Nejvyšší soud se má znovu zabývat otázkou příčinné souvislosti.