Byznys v čase války. Jak se nezaplést a lépe řídit rizika

Po začátku ruské invaze na Ukrajinu se mnoho společností potýkalo s otázkami, zda, kdy a jak opustit ruský trh. V polovině května 2022 oznámilo odchod z Ruska asi 1000 společností. Stažení firem z ruského trhu bylo důležitým krokem, ale nákladným. A zejména v ropném a plynárenském průmyslu přišlo příliš pozdě. Na povrch vypluly i případy, kdy některé firmy obcházely sankce a umožnily vyzbrojení ruské armády západními technologiemi. Ukázalo se, že chybí jasná pravidla pro firmy, jak posoudit, kdy jejich aktivity mohou přispívat k porušování lidských práv, a jak se v takových situacích zachovat. EU v současné době projednává zavedení těchto pravidel pod názvem náležitá péče.

Náležitá péče neboli sustainability due diligence je nástroj, který dává firmám vodítko pro odpovědné podnikání - jde o proces identifikace a hodnocení závažných možných a reálných dopadů obchodních rozhodnutí na lidská práva a životní prostředí. Zároveň firmám pomáhá zvolit vhodný přístup k řešení případných problémů s ohledem na jejich situaci a míru zapojení do problému. Evropská komise v únoru 2022 na základě standardů OSN a OECD navrhla směrnici, která zavádí povinnost due diligence pro největší evropské firmy a firmy z rizikových sektorů, jako je například těžební průmysl. 

Pokud by byl systém navrhovaný Komisí zavedený ještě před začátkem ruské války na Ukrajině, evropské firmy by byly schopné na ruskou agresi reagovat pružněji a s menšími náklady. Evropské firmy by se také vyhnuly riziku přímé podpory ruského režimu, jelikož due diligence po firmách vyžaduje, aby prověřovaly rizika a vyhnuly se zapojení do obzvláště rizikových obchodních vztahů.

Účinná příprava, ne uspěchané reakce

Jako rizikové  se ukázaly zejména vztahy s ruskými státními firmami, které jsou problematické nejen kvůli napojení na vládu, ale také kvůli environmentálním škodám, jež působí. 

Firmy, které se nechtějí ocitnout v situaci, kdy nepřímo financují válku nebo ozbrojený konflikt, potřebují zmapovat své dodavatele a obchodní partnery a ujistit se, že nejsou napojení například na udržování vojenského a bezpečnostního aparátu, výrobu zbraní nebo vojenského materiálu apod.

V krajních případech může firmám hrozit spoluúčast na hrubém porušování lidských práv, jako jsou například válečné zločiny. Toto riziko se týká zejména firem zapojených do společných podniků s Ruskem nebo firem, na něž se vztahují sankce. V kontextu války v Sýrii byla například francouzská společnost Lafarge obviněná ze spoluúčasti na závažném porušování lidských práv, jelikož uzavřela dohody s Islámským státem a několika dalšími ozbrojenými skupinami, aby udržela v provozu svou cementárnu. 

Během ruské války na Ukrajině se objevil případ francouzské firmy Thales, která podle zjištění investigativní skupiny Disclose dodávala do Ruska komponenty pro výrobu vojenského vybavení navzdory sankcím po roce 2014. Zavedení systému due diligence by mělo vést firmy k odpovědnému přístupu, společnosti by se tedy neměly jakkoliv zaplétat do vyzbrojování problematického režimu. Zároveň by byly v rámci due diligence systému za takového chování odpovědné. 

Due diligence také vede firmy k tomu, aby v rizikových oblastech a situacích budovaly své obchodní vztahy způsobem, který jim umožní mít co největší vliv. To jim umožňuje účinněji reagovat v případě, že se prostřednictvím svých obchodních partnerů nepřímo podílejí na podpoře války. Z problematických vztahů se pak dokážou vyvázat s menšími náklady, případně jsou schopné  přerušit své působení v Rusku s co nejmenšími negativními dopady. Due diligence v tomto ohledu poskytuje firmám jasné principy, podle kterých mohou vyhodnotit:

• za jakých okolností by k takovým krokům měly přistoupit,
• co by při tom měly zohlednit,
• a jak postupovat, aby minimalizovaly negativní dopady na své stakeholdery - komunity, zaměstnance a spotřebitele.

Ruská válka na Ukrajině ukázala, že se firmy potřebují naučit s principy due diligence pracovat, aby dokázaly posoudit rizikovost svých aktivit a věděly, jak se v situacích konfliktu zachovat. Zdůraznila se tak potřeba zavedení povinnosti due diligence do evropské legislativy.

Příklady dobré praxe firem

Proces due diligence zdaleka není relevantní jen pro podnikání v Rusku. Zásadní je především pro firmy spoléhající se na výrobu mimo Evropskou unii, a to zejména v rizikových geografických oblastech a odvětvích, jako je například textilní výroba v jihovýchodní Asii.

Typicky rizikovým regionem je například Čína, která je spojená s řadou lidskoprávních problémů, především v provinci Sin-ťiang, kde čínská vláda provádí masové perzekuce Ujgurů považované mnohými za genocidu. Společnosti, které v Číně podnikají, potřebují využívat proces due diligence, aby efektivně předcházely a případně řešily negativní dopady svého byznysu na lidská práva. Příkladem takové společnosti je švédská telekomunikační firma Ericsson, která na čínském trhu působí dlouhodobě. Postup, jakým se firma vypořádává s riziky podnikání v Číně popsal na webináři Frank Bold expert na firemní odpovědnost Théo Jaekel. 

Jako klíčové se pro Ericsson ukázalo důkladné zmapování dodavatelského řetězce. Díky němu mohla firma rychle vyvrátit tvrzení, že spolupracuje s dodavatelem z provincie Sin-ťiang obviněným z využívání nucené práce. Jelikož má Ericsson zavedený proces due diligence, dokázala firma brzy zjistit, že s daným dodavatelem nikdy neobchodovala. 

Due diligence pomohlo společnosti Ericsson rychleji a efektivněji reagovat také na vojenský převrat v Myanmaru. Před vstupem na myanmarský trh provedl Ericsson posouzení lidskoprávních rizik, což mu následně pomohlo vybudovat si v zemi vztahy s lokálními stakeholdery. Po převratu v roce 2021 tak mohla společnost rychle zapojit zainteresované strany, aby lépe pochopila, jaká je nová situace, co znamená pro Ericsson, jaké důsledky by měl odchod Ericssonu z hlediska lidských práv a podobně. „Bez due diligence bychom byli nuceni začít od nuly, což by bylo časově velmi náročné a pravděpodobně by nám stále zbývala spousta práce,” uvedl Jaekel.