Právní výzvy v éře umělé inteligence: dostatek dostupných dat a kvapná regulace

Text vznikl jako součást reportu Digitalizace podniků 2023.

Loňský boom dostupnosti nástrojů postavených na umělé inteligenci (AI), především jazykových modelech, vyvolal v oblasti práva velká očekávání. Často se mluvilo o tom, že nahradí právníky nebo alespoň zefektivní a zlevní právní služby. Realita je nicméně zatím jiná. AI právní služby nepochybně ovlivní, ale snížil už díky tomu váš právník svoji hodinovou sazbu? Sympatické však přesto je, že se tentokrát v souvislosti s „novou" technologií nemluví pouze o jejích právních aspektech, ale rovněž o potenciálu pro právo jako takové.

Ve Frank Bold jsme začali zkoušet jazykové modely loni na jaře, včetně veřejného experimentu v podobě nástroje zodpovídajícího právní dotazy. Jedno z hlavních poučení, které z něj vyplynulo, bylo, že lidé měli často tendenci velmi kladně a ochotně hodnotit odpovědi, které ale byly z právního hlediska chybné. Právo je oborem, kde si jednotliví aktéři velmi střeží své know-how, a není tak divu, že prostor pro AI nástroje „naučit se" něco prakticky použitelného o právu je omezený a znalosti, pokud už jsou k dispozici, jsou spíše akademické.

Oblast práva tak zatím zůstává, podobně jako zbytek businessu, spíše ve fázi využívání AI nástrojů v rámci interních procesů, nikoli přímo v nástrojích, se kterými interaguje přímo klient. O rizicích opačného přístupu se přesvědčili třeba aerolinky v Kanadě, jejichž AI-driven chatbot nasliboval uživatelům nesmysly, které pak aerolinkám soud nařídil skutečně splnit. I u nás jsme se dočkali například soudního rozhodnutí, že obrázek vytvořený AI není standardním autorským dílem.

Vedle soudních rozhodnutí se již objevuje také specifická legislativa, v Evropě je v této souvislosti nejviditelnější AI Act. Toto nařízení zaměřené na obtížně předvídatelný technologický vývoj, začalo vznikat dávno před loňským boomem a mělo nelehkou roli dotáhnout regulaci připravovanou pro přece jen jinou realitu. Jednou z výtek k němu bylo, že AI Act směřoval spíše k regulaci technologie, ne činnosti samotné, což je u tak proměnlivé oblasti krátkozraké. Účinnost nařízení se nicméně očekává až v roce 2026.

Lze rovněž očekávat, že další rozvoj využívání umělé inteligence a nové implementace v různých oborech si vyžádají změny různých oborových předpisů. Spíše ale nemůžeme počítat s tím, že by – ani v českém prostředí – právní úprava technologický vývoj předstihla. V blízké budoucnosti tak bude u řady aplikací nutná zdravá míra vlastní úvahy ohledně obhajitelnosti zvoleného přístupu.

Jako ve všech oblastech, i v právu budou dostupná data a jejich kvalita alfou a omegou pro efektivní využití AI. Právníky tak čeká externalizace know-how. Třeba díky tomu konečně i u nás uvidíme větší množství právně-technologických projektů a startupů.