EU Observer: EU razí novou cestu odpovědnému chování firem

Zákazníci a investoři by měli mít možnost dozvědět se o vedlejších dopadech činnosti firem na společnost. Právě to je cílem evropské směrnice o nefinančním reportingu. 

Podvádění s emisemi u Volkswagenu, prolomení hráze u odpadní laguny společnosti BHP-Billiton v Brazílii nebo podpora popírání klimatické změny z dílny společnosti Exxon. To jsou skandály velkých společností, jež si nedávno vyžádaly pozornost médií po celém světě a poskytly nám poměrně dobrou ilustraci toho, jaké negativní vlivy může mít činnost korporací na společnost a životní prostředí. Poučení z nich je zřejmé: skutečná cena jejich zboží nebo služeb je podstatně vyšší, než co stojí na účtenkách. 

Proč směrnice

Směrnice se snaží stávající situaci změnit tím, že donutí velké společnosti, aby zveřejňovaly informace o dopadu své činnosti a činnosti svých dodavatelů na životní prostředí, dodržování lidských práv a na společnost obecně. Směrnice tedy pokrývá řadu témat, jako jsou meze planety, dětská práce, korupce nebo zabírání půdy. 

Směrnice využívá koncept náležité péče (due diligence) a díky tomu se zaměřuje i na předcházení rizikům. Společnost působící v oblasti náchylné ke korupčnímu chování podle ní například bude nově povinna zveřejňovat, co koná, aby se korupci vyhnula. Výrobci oblečení budou zase muset osvětlit, jak funguje jejich dodavatelský řetězec od textilek ve třetím světě až po pulty obchodů. 

Rizika volných definic

Povinnosti, které směrnice firmám ukládá, jsou jen volně definované, aby se z reportingu nestalo byrokratické cvičení. V tom však může spočívat i její nedostatek, neboť široký manévrovací prostor může vést k tomu, že firmy se ve výkazech vyhnou tomu podstatnému nebo zvolí příliš obecný styl. Je na členských státech, zda se rozhodnou ve svých zákonných úpravách povinnosti dané směrnicí zpřesnit a zpřísnit. 

Text je zkráceným překladem článku z euobserver.com.