Imperium Romanum

Celá éra Martina Romana v čele ČEZ je spjata se zahraniční expanzí, a to převážně na Balkán.

A právě tato část Evropy dnes představuje pro manažery firmy jeden z velmi citlivých bodů. Pokud obří investice dopadnou výrazně hůř, než se původně čekalo, mohlo by je to stát pozice ve vedení firmy.

Jihovýchodní tažení bylo ale narýsováno už předtím, než Roman do firmy nastoupil, a to za časů jeho předchůdce Jaroslava Míla.

Vše začalo krátce po neúspěšném pokusu o privatizaci ČEZ (zastavena roku 2002). Tehdejší vláda došla k názoru, že firma by se měla spojit s domácími distributory elektřiny a také se rozšířit do ciziny.

Bulharské otazníky

První pokus směřoval na Slovensko a do Bulharska. Zatímco snaha o ovládnutí Slovenských elektráren skončila v roce 2004 neúspěchem (v tendru zvítězil italský Enel), zprivatizovat tři bulharské distributory elektřiny se ČEZ ve stejný rok podařilo.

U obou případů už Martin Roman byl. Propojení české energetiky se slovenskou či polskou má i po letech logiku, průnik na jihovýchod se dál jeví jako náplast plná rizik.

»Šli jsme tam proto, že jde o trh nám poměrně blízký, který dává velké příležitosti k růstu,« říká týdeníku Ekonom Bohdan Malaniuk, který je v ČEZ zástupcem ředitele úseku fúzí a akvizic.

Malaniuk nezastírá, že na Balkáně je podstatně větší problém s platební morálkou, ale i tyto aspekty se prý odrazily v relativně nízkých cenách, za něž ČEZ nakupoval.

Zahraniční dcery podle Malaniuka sice nevydělávají enormní částky, ale všechny investice se vracejí. Jako doklad uvádí čísla: kumulovaná EBITDA ze zahraničních akvizic za léta 2005 až 2009 ve výši 30 miliard korun a vyplacené dividendy na úrovni devíti miliard. V cizině přitom ČEZ proinvestoval 70 miliard korun.

V Bulharsku byla v roce 2006 za zhruba šest miliard korun přikoupena i černouhelná elektrárna ve Varně, největší, kterou ČEZ nyní má.

Dnes ala také pro firmu představuje i jeden z největších problémů. Vždy sice byla koncipována jako takzvaná studená rezerva (záložní zdroj), která se uvádí do chodu na základě potřeb místního regulátora. Potíž je v tom, že nevydělává zdaleka tolik, kolik by mohla, přičemž vztahy s bulharským regulátorem i vládou nejsou vůbec idylické.

Ve Varně už také nedávno byla pozastavena plánovaná výstavba paroplynového bloku, který měl nahradit uhlí dovážené hlavně z Ukrajiny.

»V Bulharsku chceme zůstat, ale kdybychom dostali zajímavou nabídku, určitě bychom ji zvažovali,« nevylučuje pro týdeník Ekonom možný exit Martin Pacovský, šéf útvaru zahraničních majetkových účastí ČEZ.

Albánie za pár korun

Bulharsko se pro ČEZ stalo vstupní branou na celý Balkán, kde se český energetický gigant etabloval nebývale silně.

Zvláště v Rumunsku, kde dnes ČEZ vedle zprivatizované distribuce buduje obří větrné farmy v lokalitách Fantanele a Cogealac s celkem 240 turbínami v přepočtu za 27 miliard korun, největší svého druhu na evropské pevnině.

První půlka je už dokončena, ale druhá fáze výstavby se zasekla kvůli protestům občanů a samosprávy.

Management ČEZ přesto věří, že z hlediska povolovacího řízení již nic nestojí v cestě dokončení.

Dalším trhem je Turecko, kde ČEZ vstoupil do distribuce a s tureckými partnery staví hydroelektrárny, a rovněž Albánie. Tam ČEZ ovládl jediného místního distributora elektřiny, firmu OSSH. Právě v Albánii se ale ČEZ potýká s miliardovými dluhy domácností i firem. I tak šéf útvaru zahraničních účastí Pacovský mluví o ziskové investici, podle původního očekávání.

Arbitráž s bosenskými Srby

Za úspěšný záměr už ale rozhodně nemůže být považován nesmírně ambiciózní bosenskosrbský energetický projekt Gacko, zahrnující modernizaci elektrárny, výstavbu nového zdroje o výkonu 660 megawattů a také otevření povrchového dolu.

Investice měly dosáhnout téměř 40 miliard korun, ovšem vše teď neslavně končí arbitráží ve Vídni, kde proti sobě stojí ČEZ a Republika srbská. Vzájemně se obviňují z nedodržení dohod.

Český energetický gigant se letos rozhodl stáhnout se i z Kosova, kde od prosince roku 2006 v partnerství s americkou firmou AES usiloval o vstup do projektu obnovy kosovské energetiky. A z původních záměrů ČEZ lze - alespoň prozatím - škrtnout i další země: Srbsko, Chorvatsko, Makedonii, Ukrajinu, Rusko.

Z nynějšího pohledu lze možná říci bohudík. »Je to , jako kdybyste se rozhodli všechny své peníze vložit do rizikových akcií,« myslí si nejmenovaný vysoký český vládní činitel, podle něhož se měl ČEZ daleko více držet domácího trhu a střední Evropy.

Názory ale nejsou vůbec jednotné. »Už dávno platilo, že v byznysu na Balkáně vítězí ten, kdo má výdrž. ČEZ to tam možná vzdal zbytečně brzo,« míní ovšem jiný nejmenovaný politik z ODS.

Bezpečí střední Evropy

Plně spokojeni jsou manažeři ČEZ s investicemi do polských elektráren Elcho a Skawina, stejně jako s akvizicí německé těžební a elektrárenské společnosti Mibrag (do ní vstoupili společně s finanční skupinou J&T). Osud dalších středoevropských investic je nejistý.

Z privatizace v Polsku se už ČEZ stáhl. O podílu na výstavbě nového bloku slovenské jaderné elektrárny Jaslovské Bohunice má rozhodnout studie proveditelnosti. Nadále jsou v přípravě projekty dvou paroplynových elektráren chystaných ve společném podniku s maďarskou firmou MOL (jedna má být v bratislavském Slovnaftu, druhá v maďarské rafinerii Százhalombatta).

Vše se teď má podřídit dostavbě jaderné elektrárny Temelín, tedy tomu, aby na ní firma vůbec měla peníze. To v nedávném vyjádření pro týdeník Ekonom uvedl i Peter Bodnár, šéf investiční divize ČEZ.

»Společnost omezila zahraniční investice také proto, aby byla připravena zaplatit dostavbu Temelína. Tu považuje za klíčový projekt,« uvedl.

Hledat v tom všem nepřímé doznání managementu ČEZ, že vysoká sázka na divokého balkánského koně nebyla zcela rozumná, ale zřejmě nelze.

»Po bitvě je snadné být generálem. Z dnešního pohledu bych akviziční snahu ČEZ označil také za příliš překotnou a roztříštěnou, s podceněním faktu, že cena elektřiny nemusí obdobně jako celá ekonomika stále jen růst,« říká analytik Tomáš Sýkora z Patria Finance.

Připomíná ale také, že akvizice byly poplatné tehdejší nabídce.

Pomalá obnova domácích zdrojů

Romanovi je často vyčítáno, že zahraniční expanzi jeho management mnohdy upřednostňoval před obnovou zastaralých domácích zdrojů. Takové názory lze zaslechnout i ze současné vlády.

Nejmladší uhelnou elektrárnou v Česku jsou totiž severomoravské Dětmarovice, kterým už je 34 let. Podle zpráv ČTK z roku 2007 měla být letos dokončena třeba komplexní obnova elektrárny Tušimice II na Chomutovsku, hotovo však stále není.

Management ČEZ ale odmítá, že by český trh zanedbával. Uvádí, že i přes poměrně vysoké investice v cizině ty domácí stále velmi výrazně převažují a že nyní oznámené škrty se českých projektů nedotknou.

Podle sdělení mluvčího ČEZ Ladislava Kříže bylo mezi roky 2004 až 2009 na domácím trhu proinvestováno 220 miliard korun. ČEZ v rámci úspor nyní oznámil, že během příštích pěti let chce utratit »jen« 333 miliard korun (oproti plánovaným 425 milardám). Kříž ale podotýká, že v absolutních číslech to stále ještě znamená navýšení, nikoli snížení investic.

Omezení plánů se tak podle něho nijak nemá dotknout dokončení obnovy zmíněných Tušimic ani výstavby zcela nového bloku v Ledvicích, stejně tak renovace elektrárny Prunéřov II, přípravy paroplynové elektrárny v Počeradech či teplárenských projektů.

Modernizaci severočeských uhelných elektráren si nyní vzala na mušku nevládní organizace Ekologický právní servis (EPS). Ten tvrdí, že náklady ČEZ jsou mnohem vyšší, než je obvyklé u srovnatelných elektráren v zahraničí. »EPS shromáždil data a studie, které ukazují, že by ČEZ mohl ušetřit desítky miliard korun,« tvrdí Jiří Boudal z EPS.

Jak pro týdeník Ekonom dále uvedl, podle ročenky Mezinárodní energetické agentury staví ČEZ uhelné elektrárny nejdráž ze všech zemí OECD. Nejlevněji se prý staví v Austrálii s průměrnými investičními náklady 1802 dolarů za kilowatt instalovaného elektrického výkonu, přičemž ČEZ má 3485 dolarů. Kdyby se ČEZ dostal na průměr OECD, renovace tří elektráren by stála jen 70 miliard korun, nikoli plánovaných 100 miliard, tvrdí EPS. Ekologická organizace nyní usiluje o to, aby se svými zjištěními seznámila členy dozorčí rady ČEZ i vlády, snaha hovořit s premiérem Petrem Nečasem ale podle Boudala zatím nevyšla.

»Základní problém celé statistiky je v tom, že nikde nejsou uvedeny zdroje dat. My víme, že údaje za Českou republiku jsou nepravdivé a máme tedy pochybnosti o kvalitě údajů i za jiné státy,« reaguje mluvčí ČEZ Ladislav Kříž.

Komu (ne)vadí Rusové

Klíčovou roli v domácí energetice hraje dostavba Temelína. Právě tato obří investice - s opcemi na další reaktory v Dukovanech a Jaslovských Bohunicích jde o zakázku za 500 miliard korun - může být spouštěčem různých vášní.

Nedávný odklad tendru na dodavatele technologie byl zdůvodněn snahou ČEZ poskytnout triu zahraničních uchazečů více času. Nabízí se ale i vysvětlení, že připravena není česká strana.

Za Topolánkovy vlády se zdálo, že při výběru dodavatele bude mít hlavní slovo vedení ČEZ. To dokonce ani dopředu neinformovalo kabinet (v němž seděli i zelení, odpůrci dalšího rozvoje jaderné energetiky) o tom, že posílá projektovou dokumentaci na ministerstvo pro místní rozvoj, čímž se spustilo povolovací řízení.

Politici slyšeli na argument, že ČEZ je obchodní společností, která musí respektovat i zájmy minoritních akcionářů a že politické zásahy vlády by tendr mohly zpochybnit až před Evropskou komisí.

V polovině letošního října nicméně premiér Petr Nečas jasně prohlásil, že rozhodovat bude kabinet, nikoli ČEZ.

Podle informací týdeníku Ekonom se věc komplikuje i proto, že se ohledně Temelína již vytvořily dva politické bloky. Roman údajně stojí na straně prezidenta Václava Klause, který si dovede představit, že by Temelín dostavěly ruské firmy, respektive konsorcium Škoda JS, Atomstrojexport a Gidropress.

Proti stojí jak ministr zahraničních věcí Karel Schwarzenberg, tak premiér Nečas. Ti údajně dávají přednost buď japonsko-americké společnosti Westinghouse či francouzské Arevě. Podobně mluví politici Věcí veřejných. Zdroje Ekonomu také předpovídají, že premiér je ochoten jít kvůli Temelínu s prezidentem Klausem do konfliktu.

Tuto spekulaci částečně potvrzuje červnové šetření týdeníku Ekonom mezi novými poslanci. Na otázku, zda si umí představit podstatnou účast ruských firem, tehdy Petr Nečas odmítl odpovědět. Prý by jeho slova mohla zkomplikovat jednání o ceně.

Ministr financí Miroslav Kalousek (TOP 09) si to představit neumí, stejně jako šéf »topky« Karel Schwarzenberg, který navíc zpochybnil samotné rozšíření Temelína.

O celou problematiku se podle politiků navíc velmi zajímají i tajné služby, což je další faktor, který Romanovi ještě více zkomplikuje již tak složitou manažerskou práci.