Petr Bouda pro Moderní obec: Co obsahuje aktuálně platný zákon o registru smluv

Proč by nás vůbec měl registr smluv zajímat, které smlouvy podléhají zveřejnění, jak v praxi poznat, zda smluvní partner je či není povinným subjektem, či jaký je proces uveřejňování smlouvy. To vše ve stručnosti v následujícím textu Petra Boudy, který otiskl časopis Moderní obec:

Kdo je povinným subjektem zákona o registu smluv

V registru smluv jsou povinně uveřejňovány smlouvy, u kterých je alespoň jedna ze smluvních stran povinným subjektem a jedná se o soukromoprávní smlouvu nebo smlouvu o poskytnutí dotace nebo návratné finanční výpomoci, která není podřaditelná pod některou z výjimek podle § 3 odst. 2 ZRS. Pouze při kumulativním splnění těchto tří znaků je zde povinnost smlouvu uveřejnit. Je ovšem nutno připomenout, že se zde prosazuje pravidlo in dubio pro publico, tedy v pochybnostech zveřejněte. Toto pravidlo by se mělo aplikovat nejen na samotné smlouvy, ale i na informace v nich uvedené.

Na cestě k určení smlouvy povinně zveřejňované v registru smluv je prvním krokem určení smluvní strany smlouvy. Povinný subjekt musí splňovat dvě podmínky – jednak je uveden v taxativním výčtu § 2 odst. 1 ZRS, jednak musí být založen podle českého práva a působí převážně v České republice. Problematickými subjekty jsou příspěvkové organizace zřízené nebo založené obcí s jinou než rozšířenou působností. Podle našeho názoru je potřeba vyjít z přílohy č. 2 zák. č. 314/2002 Sb., která obsahuje výčet obcí s rozšířenou působností. V každém jednotlivém případě se pak bude muset posuzovat, zda například škola je založená obcí s rozšířenou působností či nikoli.

Postup při uveřejnění smlouvy v registru

Při uveřejnění smlouvy v registru je v zásadě potřeba učinit řadu kroků, od určení smluvní strany přes vytvoření elektronického obrazu smlouvy po odeslání smlouvy i metadat do registru. Smlouvu může uveřejnit kterákoli smluvní strana, případně pověřená třetí strana. Pokud se strany nedohodnou, povede to k duplicitnímu uveřejnění, což není chybou.

Elektronický obsah smlouvy musí splňovat tři podmínky: musí být otevřený a strojově čitelný, což je definováno v zákoně o svobodném přístupu k informacím. Musí být způsobilý k přijetí do informačního systému datových schránek (ust. § 5 odst. 3 ZRS).

Technické řešení zákona neumožňuje přijetí jiných než vyjmenovaných formátů. Pokud bude použit scan smlouvy ve formátu .pdf, musí být zachována textová vrstva, jinak dojde ke zveřejnění fotky a nikoli textu. Povinnost otevřeného a čitelného formátu se samozřejmě neaplikuje na mapy či nákresy.

Nevyplnění metadat vede k fikci neuveřejnění smlouvy. Obvykle je možné dovodit je přímo z textu smlouvy, přičemž ZRS v ust. § 5 odst. 5 taxativně vyjmenovává metadata, bez kterých se smlouva nepovažuje za uveřejněnou. Časté chyby při zadávání metadat se dopouštějí obce, když převádí nemovitosti na nepodnikající fyzické osoby, kdy anonymizují jejich osobní údaje, což je špatně. Často se lze setkat s naprosto obecně vymezeným předmětem smlouvy, například „kupní smlouva“, případně je uveden interní kód nebo spisová značka. Ani toto nelze shledat dostatečným.

Smlouvy nepodléhající uveřejnění

Nejčastější smlouvou nepodléhající uveřejnění je smlouva, kdy výše hodnoty jejího předmětu je 50.000 Kč bez DPH nebo nižší. Hodnotu předmětu plnění smlouvy ovšem není možné zaměňovat s cenou, uveřejnění tedy budou podléhat i převody nemovitostí za symbolickou cenu, čímž se předchází obcházení zákona. Uveřejnění dále nepodléhají ani adhezní smlouvy, tedy formulářové, které jsou uzavřené některými vyjmenovanými subjekty. Dále mu nepodléhají ani smlouvy uzavřené ve veřejné dražbě či na burze cenných papírů.

Zveřejnění nepodléhají smlouvy, jejichž smluvní stranou jsou nepodnikající fyzické osoby, vyjma situace, kdy samy nabývají nemovitou věc od některého z povinných subjektů; dále tajné služby, výkonní umělci či banky. Další výjimky se týkají místa plnění, předmětu smlouvy či způsobu uzavření smlouvy.

Přezkum zveřejněných smluv a jejich zrušení

Ust. § 7 odst. 1 ZRS obsahuje obávanou sankci zrušení smlouvy od počátku, pokud smlouva nebude uveřejněna do tří měsíců od uzavření. Samotná sankce zrušení smlouvy je z hlediska soukromého práva atypická, má však stejné účinky jako absolutní neplatnost, čili v momentě, kdy by smlouva byla zrušena, je potřeba vypořádat bezdůvodné obohacení.

Velká obava původně panovala ohledně aktivní žalobní legitimace při přezkumu zveřejněných smluv. Obavy se nakonec ukázaly jako neopodstatněné, neboť napadnout neplatnost smlouvy může pouze omezený okruh osob, a to samotné smluvní strany, třetí osoby, které prokáží svou aktivní legitimaci a naléhavý právní zájem na věci, a konečně státní zastupitelství v případech, kdy při uzavírání smlouvy o převodu vlastnictví nebyla respektována ustanovení omezující volnost účastníků.

Z častých dotazů – podléhá objednávka či rámcová smlouva zveřejnění?

Objednávka - smlouva vzniká až akceptací objednávky, přičemž konkludentní přijetí objednávky není možné. I přes rozvolnění písemné formy v ust. § 8 odst. 2 ZRS stále platí, že smlouva nabývá účinnosti nejdříve zveřejněním, které musí samotnému plnění předcházet.

Rámcové smlouvy - obvykle nejsou smlouvami, ale spíše obchodními podmínkami, v jejichž rámci jsou posléze uzavírané jednotlivé smlouvy. Ty pak de iure smlouvami jsou a jako takové podléhají zveřejnění jako každá jiná smlouva.

Dodatky - nejjednodušší je zveřejnit dodatky všechny, neboť nemusí být jasné, zda se jedná o privativní nebo kumulativní novaci. 

Příspěvek Petra Boudy byl přednesen na konference Právo ve veřejné správě 2017, která se konala v Brně na začátku listopadu. Text publikoval časopis Moderní obec.