MŽP navrhuje, aby uhelné elektrárny mohly vypouštět o 40 % více rtuti. Hraje to do noty Tykačovým Chvaleticím

Dne 16. dubna 2019 zveřejnilo Ministerstvo životního prostředí návrh změny vyhlášky, který by uhelným elektrárnám umožnil odečíst si 40 % z naměřených hodnot toxické rtuti jako "nejistotu měření", a snáze tak “splnit” limity na ochranu zdraví lidí.[1] MŽP s návrhem přišlo bez konzultace se svou pracovní skupinou k velkým spalovacím zdrojům (v níž jsou kromě odborníků a zástupců elektráren také poslanci)[2]. Navíc návrh přichází právě v době, kdy Elektrárna Chvaletice ze skupiny Sev.En podnikatele Pavla Tykače usiluje o výjimku z emisních limitů pro rtuť po roce 2021 a i bez nově navrhované tolerance chce vypouštět 3,5 násobek limitu.

Předmětná vyhláška se týká všech velkých znečišťovatelů, emise rtuti jsou však u nás problémem zejména uhelné energetiky[3] a jsou také jedním z důvodů, proč padesát let staré uhelné elektrárny musejí rekonstruovat bloky, které chtějí udržet v provozu. Česká energetika je v EU na 4. místě co do objemu vypouštěné rtuti.[4] Na prvním místě je Německo a právě od něj se MŽP rozhodlo okopírovat úlevu pro velké znečišťovatele.

Předmětná vyhláška stanoví, že provozovatel zdroje znečištění může od naměřené hodnoty znečišťující látky odečíst určité procento jako “nejistotu měření” a teprve takto uměle sníženou hodnotu porovnat s limitem. Ustanovení se vztahuje na řadu znečišťujících látek, mezi které chce MŽP doplnit rtuť, a to s hodnotou 40 %. Už samotný přístup, kdy se nejistota měření odečítá, je ústupkem provozovatelům uhelných elektráren. Kdyby MŽP chtělo mít jistotu, že se do ovzduší nevypouští jedovaté látky "omylem", nejistotu měření by naopak přičítalo, podle principu předběžné opatrnosti. Navíc je tu jeden podstatný rozdíl mezi českým a německým řešením: v Německu se jako nejistota měření neodečítá celých 40 % automaticky. Němečtí provozovatelé musí zjistit, jakou konkrétní chybu měření má jejich přístroj, a teprve tu mohou odečíst.[5] Co je v Německu maximum, chce MŽP zavést jako normu.

Jedná se o nenápadnou změnu, která ale může mít velmi významný dopad na (ne)plnění nových emisních limitů pro řadu uhelných elektráren v ČR, aktuálně zejména pro Elektrárnu Chvaletice. Právě v těchto dnech Krajský úřad Pardubického kraje posuzuje její žádost o výjimku z emisních limitů pro rtuť, které mají být účinné v roce 2021. Elektrárna žádá o zvýšení limitu ze 7 µg/m3 na 25 µg/m3, to v praxi znamená, že by elektrárna po dobu osmi let vypouštěla namísto 117 kg rtuti až 422 kg ročně.[6]

Jiří Koželouh, programový ředitel Hnutí DUHA:

„Ministerstvo životního prostředí by mělo být tím, kdo razí princip předběžné opatrnosti z hlediska vlivů na zdraví a životní prostředí. Místo toho navrhuje pravý opak - aby výrazně nadlimitní vypouštění toxické rtuti bylo papírově v pořádku. A zrovna ve chvíli, kdy se miliardář Pavel Tykač snaží vyhnout povinnosti snížit emise z elektrárny Chvaletice a k tomu koupit od ČEZ a dlouhodobě provozovat největší zdroj rtuti v ČR, elektrárnu Počerady.“

Laura Haiselová, právnička Frank Bold:
„Postup Ministerstva životního prostředí je přinejmenším zarážející. Na jedné straně ministr Brabec zřídil pracovní skupinu, kde nechává zástupce z řad poslanců, senátorů, nevládních organizací i průmyslu hledat řešení pro omezení emisí z velkých uhelných elektráren. A mezitím za zády této skupiny ministerstvo navrhuje legislativu, která umožní navýšení emisí rtuti o 40 %. Vrcholem absurdity je potom inspirace německou právní úpravou, ze které si MŽP vybralo jen část, která se mu hodí.”

Lukáš Hrábek, tiskový mluvčí Greenpeace:

„To, že s návrhem, který dovoluje více znečišťovat ovzduší rtutí, přichází Ministerstvo životního prostředí, je perverzní. Už samotná praxe plošného odečítání části naměřeného znečištění je ostudná a nelogická. Proto požadujeme změnu tohoto nesmyslného systému, který dává znečišťovatelům možnost škrtnout si u některých škodlivin včetně rtuti jen tak téměř polovinu naměřených emisí. Pokud provozovatelé elektráren odchylku měření chtějí odečíst, měli by mít podobně jako v Německu za povinnost zjistit, jakou skutečnou chybu jejich měření má. Jen tak zajistíme, že znečišťovatelé dodrží emisní limity a že se bude kvalita ovzduší zlepšovat.“