Chvaletice: spor o neustálé výjimky pro starou uhelnou elektrárnu

Plnit emisní limity? Příliš drahé. Chvaletice předem žádají o výjimku

V letech 2015 a 2016 zažádala elektrárna Chvaletice Ministerstvo průmyslu a obchodu o stavební povolení pro opravu dvou bloků, která by prodloužila jejich životnost o 10 let. Oprava bloků B3 a B4 elektrárny proběhla a Chvaletice se nyní provádí stejné prodloužení životnosti zbývajících bloků B1 a B2. Už dopředu však elektrárna žádá o výjimky z emisních limitů pro všechny čtyři bloky, a to na 6 let. Původně chtěl provozovatel výjimku dokonce na nejdelší možnou dobu, tedy na 8 let. To jednoduše řečeno znamená, že provozovatel opravu bloků B3 a B4 neprovedl dostatečně a ani u zbývajících bloků nemá vůbec v plánu ji provést takovým způsobem, aby elektrárna splňovala zákonné limity, které dle evropské legislativy vstoupily v účinnost v srpnu 2021.

Během doby trvání výjimky by měla elektrárna Chvaletice vypustit o skoro 1 a čtvrt tuny rtuti a přes 1 200tun oxidů dusíku více, než kdyby evropské limity dodržela. Původně provozovatel požadoval výjimku dokonce pro dvojnásobné množství polutantů, po neúspěchu před správními orgány ale svoji žádost mírně upravil. 

Zastupitelé Pardubic k žádosti o emisní výjimky pod tlakem dotčené veřejnosti přijali nesouhlasné stanovisko. Proti udělení výjimky v řízení protestují i další obce a spolky. Přesto krajský úřad výjimku elektrárně v červnu 2019 udělil. Spolky i obce se však proti výjimce odvolaly a uspěly - Ministerstvo životního prostředí ji zrušilo jako nezákonnou. Ministerstvo zároveň rozhodlo, že o výjimce bude v novém řízení rozhodovat Krajský úřad Olomouckého kraje, úředníky z Pardubického kraje označilo za podjaté.

Krajský úřad Olomouckého kraje v září 2020 výjimku chvaletické elektrárně znovu udělil, a to téměř ve stejném rozsahu, jako předtím Krajský úřad Pardubického kraje. Místní spolky a obce se proti výjimce již podruhé odvolaly k Ministerstvu životního prostředí.  V březnu 2021 ministerstvo výjimku podruhé zrušilo, a to ze závažných důvodů: výjimka je neodůvodněně dlouhá a emisní limit nepřiměřeně vysoký.

Po druhém zrušení výjimky odvolacím orgánem provozovatel své požadavky mírně snížil - zkrátil její délku z 8 na 6 let a drobně upravil požadovaný emisní limit. Napotřetí Krajský úřad Olomouckého kraje žádosti opět zcela vyhověl a znovu zanedbal pokyny Ministerstva životního prostředí, kterými se měl při rozhodování řídit. Spolu s místními občanskými spolky a obcemi jsme již potřetí podali odvolání, o kterém bude opět rozhodovat Ministerstvo životního prostředí. Rozhodnutí očekáváme na podzim 2021.

Nové emisní limity, tzv. Závěry o BAT, však vstupují v účinnost již 18. 8. 2021. Krajské úřady mají povinnost tyto limity (případně výjimku) promítnout do povolení všech uhelných elektráren. Dokud nebude mít elektrárna Chvaletice ve svém povolení buď pravomocně povolenou výjimku, nebo nové přísnější emisní limity, dopouští se ČR porušení směrnice o průmyslových emisích.

Elektrárna v květnu 2019 žádala také o navýšení emisních limitů pro vypouštění rtuti do Labe. Proti rozhodnutí, které umožňovalo elektrárně vypouštět o 1 kg rtuti ročně více, jsme se odvolali a uspěli jsme.

Modernizace, která znamená ještě více škodlivin?

Pří přípravě oprav prvních dvou bloků elektrárny v letech 2015 a 2016 zažádal provozovatel Ministerstvo průmyslu a obchodu o stavební povolení. Ministerstvo vydalo toto povolení, aniž by vyžadovalo provedení posouzení vlivů na životní prostředí, tzv. EIA. Dokonce aniž by bylo zahájeno zjišťovací řízení, v rámci kterého se má rozhodovat, zda se EIA vůbec musí provádět.

Po prodloužení životnosti má podle podkladů ke stavebnímu povolení elektrárna Chvaletice nově (v důsledku modernizace) vypouštět 57 tun zapáchajícího amoniaku ročně a také navýší emise jedovatého oxidu uhelnatého o 50 %. Protože takové množství znečištění může mít významný vliv na životní prostředí, nelze jen tak od stolu stavbu povolit. Vydáním stavebního povolení bez posouzení vlivů na životní prostředí byla z celé události současně také vyšachována odborná i laická veřejnost a dotčené obce.

Frank Bold proto v roce 2016 zažaloval Ministerstvo průmyslu a obchodu a domáhal se zrušení stavebního povolení pro nezákonnost z důvodu chybějícího posouzení vlivů na životní prostředí (EIA). U první instance jsme v roce 2018 napoprvé neuspěli. Soud žalobu zamítl s tím, že pokud modernizace elektrárny vede ke snížení emisí některých polutantů (v tomto případě oxidů dusíku), není třeba posuzovat vedlejší negativní účinky instalovaných technologií (zde emise amoniaku a oxidu uhelnatého). Následně jsme však uspěli u Nejvyššího správního soudu s kasační stížností a celý spor se tak vrátil k soudu první instance. Nejvyšší správní soud konstatoval, že nelze předem vyloučit, že i technologie na snížení emisí může mít negativní vliv na životní prostředí a lidské zdraví. Městský soud v Praze musel rozhodovat znovu, zejména se měl zabývat našimi výhradami k rozptylové studii předložené provozovatelem elektrárny. 

Nejvyšší správní soud však spor ukončil, když 28.února 2020 zamítl druhou kasační stížnost. V řízení jsme namítali, že pro prodloužení životnosti bloků B3 a B4 elektrárny Chvaletice mělo být provedeno alespoň zjišťovací řízení podle zákona o EIA. Soud však konstatoval, že postup správních orgánů byl v souladu se zákonem. Svým rozhodnutím tak posvětil současnou praxi, kdy se provozovatelé při prodlužování životnosti zastaralých uhelných elektráren snaží prostřednictvím kliček a výjimek vyhnout normám práva životního prostředí, které by na ně měly dopadat.

Elektrárna Chvaletice

Elektrárna Chvaletice byla v roce 2019 největším znečišťovatelem rtutí v celé ČR. Za rok vypustila do ovzduší celkem 537 kg neurotoxické rtuti. 

Uhelné elektrárny v ČR využívají řady skrytých právních kliček, které jim umožňují zatajovat informace o emisích a obcházet emisní limity. Více si můžete přečíst v naší právní analýze nebo v článku “Měření jen občas, odchylky velkorysé. Jak elektrárny dle právníků obchází limit emisí”.