Právní bitva za lepší ovzduší na Ostravsku pokračuje odvoláním. Rozhodne Městský soud v Praze

Spor o zlepšení ovzduší proti Ministerstvu životního prostředí vede celoživotní sportovkyně, nyní penzistka, z Radvanic-Bartovic na Ostravsku od prosince 2018.  Po státu požaduje přiměřené zadostiučinění za utrpěnou újmu, spočívající v onemocnění rakovinou plic a ve ztrátě manžela, který rakovině podlehl. Na konci roku 2020 její žalobu prvoinstanční obvodní soud pro Prahu 10 zamítl. Proti  rozsudku podal na konci ledna advokát žalobkyně z expertní skupiny Frank Bold  odvolání, neboť soud podle něj rozhodl o odpovědnosti státu chybně. 

Žalobkyně a její zesnulý manžel bydleli v Ostravě Radvanice-Bartovice, kde jsou dlouhodobě a výrazně překračovány zákonné imisní limity karcinogenního benzo(a)pyrenu a polétavého prachu. Imisní limit karcinogenního benzo(a)pyrenu je v Radvanicích-Bartovicích trvale překračován osmi až desetinásobně a Ostrava dokonce patří mezi deset evropských měst s největším počtem úmrtí způsobených znečištěním ovzduší. “Kdyby stát plnil své zákonné povinnosti a snížil znečištění ovzduší na úroveň právně závazných imisních limitů, bylo by riziko vzniku onemocnění rakovinou v Ostravě výrazně nižší,” uvádí advokát Pavel Černý, který ženu zastupuje.

Ministerstvo životního prostředí mělo od roku 2004, tj. od vstupu ČR do EU, povinnost vypracovat tzv. akční plány a později také tzv. programy zlepšování kvality ovzduší. Ty měly obsahovat účinná opatření vedoucí k tomu, aby byly imisní limity dosaženy v co nejkratším čase. Ani po více než 16 letech však imisních limitů nebylo dosaženo. 

Prvoinstanční soud sice souhlasil s žalobkyní, že se Ministerstvo životního prostředí dopustilo nesprávného úředního postupu, když včas nepřijalo program zlepšování kvality ovzduší, a že žalobkyni vznikla nemajetková újma spočívající v onemocnění rakovinou plic a úmrtí manžela. Žalobu však zamítl, protože žalobkyně údajně neprokázala  příčinnou souvislost mezi pochybením státu a svou újmou. 

“Závěr soudu nebere v úvahu, že stát neodpovídá pouze za vydání plánu zlepšení kvality ovzduší, ale i za výsledek, kterého tím má být dosaženo, tedy za nepřekračování imisních limitů. Soudní dvůr EU již v řadě rozsudků potvrdil, že tohoto cíle má být dosaženo maximálně během několika let. Například více než čtyři roky trvající překračování limitů již shledal jako porušení evropského práva. Pokud tedy stát trestá občany, kteří porušují zákony, není možné, aby sám nenesl žádnou odpovědnost za situaci, kdy předpisy sám dlouhodobě nedodržuje. Doufáme, že se nám o tom městský soud podaří přesvědčit,” vysvětluje Černý.