ZpravodajZpět na hlavní stránku zpravodaje

Dohoda na nových pravidlech EU pro ESG reporting. Státy teď potřebují zajistit rychlé uvedení do praxe

Aktuálně

Evropská unie se v noci 21. června dohodla na finální podobě směrnice pro reporting o udržitelnosti (CSRD), podle které bude téměř 50 tisíc evropských firem zveřejňovat například údaje o svých emisích nebo využívání obnovitelných zdrojů. V České republice se reportování takzvaných “ESG” informací dotkne více než tisícovky společností. Cílem legislativy je zajistit transparentnost na trhu a umožnit efektivní přesměrování financí do zelené transformace ekonomiky. 

Evropský parlament a Rada Evropské unie se 21. června v noci dohodly na konečném znění směrnice CSRD, která pro firmy určuje nová pravidla zveřejňování informací o jejich udržitelnosti a vyjasňuje, jak tato ESG data reportovat. Jde například o emise skleníkových plynů a související cíle nebo o spotřebu energie a závislost na fosilních palivech. Zásadní novinkou je zavedení EU standardů pro reporting, které firmy navedou na klíčová data, a rozšíření množství firem, kterých se požadavky týkají.

V České republice se povinnost reportingu dotýkala okolo dvacítky velkých korporací, nově jich bude více než tisíc. Směrnice požadavky rozšiřuje na všechny velké společnosti splňující alespoň dvě ze tří kritérií: čistý obrat minimálně 1 miliarda korun, více než 250 zaměstnanců, aktiva v rozvaze vyšší než 500 milionů korun. Povinnost bude dopadat i na všechny společnosti, jejichž cenné papíry jsou obchodované na regulovaných trzích na burze (mimo mikro společností). 

Směrnice především reaguje na požadavky bank, investorů, ale i samotných firem. 

Investoři a banky budou mít díky směrnici CSRD lepší nástroj k řízení svých investičních rizik a dostanou šanci přesněji nasměřovat finance do zelených projektů. Naopak firmy si potřebují uvědomit, že ESG informace představují klíč pro přístup k levnějšímu financování, ale také k úspoře nákladů,” uvedl ředitel Frank Bold Pavel Franc.

Důvodem pro úpravy reportingu je snaha zvýšit transparentnost na trhu, omezit greenwashing, a poskytnout jasné vodítko firmám, která ESG data jsou podstatná. Směrnice má vyřešit současné chaotické prostředí, které vytváří ESG ratingové agentury a  dobrovolné standardy, které mají na firmy různorodé požadavky na informace, což pro firmy i investory představuje nadměrnou administrativní zátěž a dodatečné náklady. Nové reportovací standardy řeší tuto situaci podobně jako standardy finančního reportingu. Předběžné návrhy standardů už jsou zveřejněné, finální podobu získají na podzim. 

Finální text po formálním schválení má být členskými státy transponován do 18 měsíců. Směrnice počítá s účinností pro firmy od roku 2024. Nová pravidla se hned od 1. 1. 2024 budou vztahovat na největší korporace, které už nyní reportují podle stávající legislativy NFRD. Kategorie velkých společností nad 250 zaměstnanců má stanovený nejzazší termín pro reporting na 1. ledna 2025, přičemž o tomto zdržení platnosti rozhodnou jednotlivé státy. Kótované malé a střední podniky se k reportingu připojí od roku 2026, mohou ale ještě využít dvouletou výjimku z povinnosti. Dá se očekávat, že i od ostatních malých a středních podniků budou klíčová ESG data vyžadovat finanční instituce i velcí odběratelé, například aby dokázaly dopočítat svou uhlíkovou stopu (Scope 3).

„Je klíčové, aby členské státy co nejdříve přijaly národní transpozici a zajistily, aby všechny firmy byly schopné reportovat od roku 2024, tak jak to Směrnice předpokládá. Navíc se členské státy budou muset rozhodnout, zda využijí možnosti zdržet platnost nových pravidel pro velké firmy, které nejsou na burzách obchodované, o další rok. Pokud by Česká republika tuto možnost využila, zkomplikovala by tím život investorům a bankám, kteří ESG data potřebují již nyní, a znevýhodnila by stovky společností v přístupu k udržitelnému financování, popsal vedoucí sekce Odpovědných firem Frank Bold, Filip Gregor.

Evropská unie plánuje do oblasti udržitelnosti každoročně mobilizovat 500 miliard euro ze strany bank a investorů. Bez toho aby byla co nejdříve k dispozici kvalitní ESG data, nebude možné finance správně nasměrovat, a tím snížit závislost EU na fosilních palivech a na dovozu z Ruska. Masivní investice do zelených projektů jsou jedním ze zásadních pilířů balíčku REPower EU, který má řešit současnou cenovou i bezpečnostní krizi. 

Firmy budou zveřejňovat své strategie i data o emisích 

Jednotné reportovací standardy, které směrnice zavádí, stanoví indikátory pro hodnocení udržitelnosti a odpovědnosti firmy napříč všemi ESG oblastmi. Zahrnou tedy environmentální (E) a sociální oblast (S), včetně řízení, neboli “governance” (G).

Firmy budou zveřejňovat jednak informace o svých strategiích, rizicích, politikách a cílech, a jednak standardizovaná ESG data. Pro první kategorii povinné standardy vymezí, jaké informace mají být poskytnuty, ale konkrétní obsah bude záležet na přístupu firmy. Je například legitimní uvést, že firma klimatický cíl nemá. 

Díky standardům také firmy získají srovnatelná kritéria pro své rámcové dekarbonizační plány. Podle těchto kritérií pak své plány vysvětlí včetně toho, zda jsou v souladu s reálným dosažením klimatické neutrality v roce 2050 a nebo transparentně uvedou, že dekarbonizační plán nemají. Tím se má zamezit greenwashingu, který v současné době dominuje této oblasti reportingu.

Standardy stanoví konkrétní indikátory, podle kterých budou firmy reportovat ESG data. 

Mezi ty hlavní patří:

  • přímé a nepřímé emise skleníkových plynů (uhlíková stopa) a výroba a spotřeba energií

  • spotřeba surovin a odpad (cirkulární ekonomika)

  • využití vody

  • množství případných znečišťujících látek produkovaných firmou

  • přímé dopady na biodiverzitu

  • údaje o vlastní pracovní síle (charakteristika pracovní síly, life-work balance indikátory, úrazovost, mzdová nerovnost)

Informace o klimatu a vlastní pracovní síle budou vzhledem k jejich relevanci de facto povinné pro všechny firmy. V ostatních oblastech budou firmy reportovat na základě posouzení, zda čelí rizikům nebo mají významné dopady. „Například otázka dodržování lidských práv v dodavatelském řetězci je významná pro oděvní průmysl, ale podstatně méně například pro developery. Obdobně znečištění bude podstatné pro těžký průmysl, ale nikoliv pro hotelový řetězec,” vysvětlil Filip Gregor.

Autor

Ondřej Janků

Manažer PR a kampaně, Odpovědné firmy