Expertka Eliška Beranová komentuje tři roky s REPowerEU: Podíl obnovitelných zdrojů roste, potřebujeme ale chytřejší a silnější síť

Uplynuly tři roky od vyhlášení ambiciózního plánu Evropské komise REpowerEU, jehož cílem bylo zbavit se závislosti na ruské energii a urychlit zavádění obnovitelných zdrojů energie. Dosáhli jsme velkých pokroků, pořád jsou ale oblasti, na kterých nás čeká spousta práce. Bez chytré a moderní elektrizační soustavy nemůže udržitelná transformace energetiky úspěšně pokračovat.

Po ruské invazi na Ukrajinu a následných otřesech na globálních energetických trzích přijala v květnu 2022 Evropská komise plán, jak do budoucna budovat vlastní energetickou nezávislost a zároveň zahrnout do energetického mixu více čistých, obnovitelných zdrojů energie. Po třech letech je čas zhodnotit, co se podařilo.

REPowerEU staví urychlenou výrobu čisté energie do centra úsilí o zvýšení energetické bezpečnosti EU a zajištění dekarbonizace našeho hospodářství. Určitě se dá hovořit o dílčích úspěších, od roku 2022 se v EU vyrobilo více elektřiny z větrné a solární energie než z plynu a v roce 2023 se jen z větru vyrobilo více elektřiny než z plynu. V roce 2024 se solární energie poprvé podílela na výrobě elektřiny v EU více než uhlí. A to není vše.

V říjnu 2023 se EU dohodla na přísnějších právních předpisech pro zvýšení podílu obnovitelných zdrojů v rámci revidované směrnice o obnovitelných zdrojích energie, čímž se závazný cíl EU pro rok 2030 zvýšil na nejméně 42,5 % s ambicí dosáhnout 45 %. Byly také podniknuty kroky k rychlejšímu povolování obnovitelných zdrojů. Už nyní přitom odhady Eurostatu uvádějí, že instalovaný výkon větrných a solárních elektráren se v letech 2021-2024 v EU kumulativně zvýšil o 58 %.

Další výhled působí prozatím také spíše pozitivně. V roce 2025 by se mohl instalovaný výkon obnovitelných zdrojů zvýšit o dalších 16 %, jen nový instalovaný výkon fotovoltaických elektráren byl v roce 2024 s 66 GW rekordní. Pro dosažení cíle v roce 2030 (700 GW instalovaného výkonu solárních elektráren) však bude nutné ještě hodně zrychlit (na konci roku 2024 jsme dosáhli zhruba 338 GW), problémy ale mohou nastat dříve a jinde.

Achillovou patou energetické transformace zůstává rozvoj elektrizační soustavy. Právě nedostatečná kapacita elektrizační soustavy je dnes překážkou, která napříč EU brzdí připojování dalšího instalovaného výkonu obnovitelných zdrojů a může tak včasnou dekarbonizaci evropské energetiky významně zkomplikovat.

Do modernizace sítě je potřeba investovat. Dá se však udělat i řada opatření, která nebudou nic stát a jen v Česku uvolní až 17,8 GW rezervovaného výkonu v síti, čímž ušetří 226 miliard korun na investicích do infrastruktury. To je velmi důležité i z hlediska finančního dopadu na koncové spotřebitele a průmysl. Osmičku nejdůležitějších opatření popisujeme s kolegy z Frank Bold na webu www.sitprobudoucnost.cz. Jejich společným jmenovatelem je chytré zacházení s kapacitou sítě, kterou již nyní máme, mnohdy s ní však nakládáme nehospodárně.

Opatření s největším efektem je uvolnění rezervovaných, ale dlouhodobě nevyužívaných kapacit – typicky u již zasmluvněných projektů, které se ale k síti nikdy reálně nepřipojí, ať už z důvodu spekulací na straně investorů, nebo vlivem objektivních překážek. Těchto ‚‚zombie projektů” může být v České republice až polovina ze všech schválených žádostí o připojení; aktuálně však investorům chybí jakákoliv pozitivní či negativní motivace od smluv o připojení odstoupit.

Dále by bylo vhodné v procesu připojování prioritizovat nové projekty podle jejich přínosu i připravenosti a opustit dosavadní pravidlo „kdo dřív přijde, ten dřív připojuje”, které nezohledňuje kvalitu a připravenost projektů a přispívá k riziku dalšího nárůstu spekulativních žádostí. Pomohlo by také hojnější využívání sdíleného připojení – zejména kombinace větrných a fotovoltaických elektráren v jednom bodě připojení – či větší podpora uzavírání flexibilních smluv o připojení, k němuž investorům aktuálně schází jakákoliv ekonomická motivace.

Tříleté výročí REPowerEU tak na jednu stranu ukazuje, že EU dokáže plnit i ambiciózní dlouhodobé plány v oblasti reformy energetiky, zároveň ale také nastiňuje možná úskalí a témata, na kterých je nutné na úrovni EU dále koordinovaně pracovat. Chytřejší využívání existujících kapacit elektrizační soustavy je jedním z nich.