Do you speak English? Switch to english version Ponechat českou verzi

ZpravodajZpět na hlavní stránku zpravodaje

Jak v praxi probíhá rozhodování o výjimkách z BAT: případ olomoucké teplárny

Aktuálně

Krajské úřady mají už dva roky v rukou mocný nástroj pro vyjednávání s velkými průmyslovými znečišťovateli ohledně dočasných výjimek z BAT. Krajské úřady mohou totiž rozhodnout o tom, jestli znečišťovatelé (konkrétně velké spalovací zdroje) na území jejich kraje musí používat nejlepší dostupné techniky (BAT, best available technologies) a tím díky pokročilých technologiím omezovat znečišťování, nebo si z nějakého důvodu zaslouží dočasnou výjimku. Většina krajských úřadu však s vyjednáváním o výjimce ještě nemá zkušenost, proto na případu Teplárny Olomouc ukážu, jak v praxi toto vyjednávání probíhá a jak v něm může krajský úřad postupovat.

Nejlepší dostupné techniky

Nejprve trocha teorie: V srpnu 2017 byl Evropskou komisí publikován dokument nazvaný Závěry o nejlepších dostupných technikách pro velká spalovací zařízení (dále jen „Závěry“), který stanoví závazné emisní limity spojené s nejlepšími dostupnými technikami (BAT) pro elektrárny a další velká spalovací zařízení.

Podle zákona o integrované prevenci (1) jsou krajské úřady povinny během čtyř let následujících po publikaci Závěrů uvést s nimi do souladu integrovaná povolení dotčených zařízení, tedy elektráren, tepláren, spaloven odpadu, koksoven a dalších velkých spalovacích zdrojů.

Důvody pro výjimku

Podle zákona o integrované prevenci (2) mohou krajské úřady za přísných zákonných podmínek udělit konkrétnímu zařízení výjimku z dodržování emisních limitů spojených s BAT. Tím jsou ošetřeny výjimečné případy, pro které by dosažení úrovní emisí spojených s nejlepšími dostupnými technikami popsanými v Závěrech vedlo k nákladům, jejichž výše by nebyla přiměřená přínosům pro životní prostředí. Pro udělení výjimky existují dva možné důvody:

  • zeměpisná poloha daného zařízení,

  • technické charakteristiky

Při rozhodování o potenciálním udělení výjimky je důležité mít na zřeteli zásadu striktní interpretace výjimky z pravidla, jakožto jednu ze základních maxim evropského práva, podle které je potřeba při výkladu ustanovení o výjimkách postupovat co nejpřísněji a interpretovat je zužujícím, nikoli rozšiřujícím způsobem. (3) 

Ze striktní interpretace technické charakteristiky zařízení vyplývá, že za nepřiměřené náklady není možné považovat například běžnou investici do modernizace zařízení, bez níž by nebylo možné přísnější emisní limity spojené s BAT splnit, ale pouze taková technická specifika, která jsou ze své podstaty prakticky nezměnitelná, například nemožnost nainstalovat na omezené ploše novou příliš prostornou technologii, anebo případy, kdy zařízení splnění přísnějších emisních limitů téměř dosahuje, a další přestavba by byla s ohledem na pouze malé zlepšení, jehož by zařízení dosáhlo, neúměrně nákladná.

Výjimka pro Teplárnu Olomouc

V kontextu České republiky provozovatelé velkých spalovacích zařízení s podáváním žádostí o výjimky dlouho otáleli. Není také divu, neboť nikdo nedokázal odhadnout, jak se k poměrně komplexní právní otázce krajské úřady postaví, a jaké požadavky budou na provozovatele a další účastníky řízeni kladeny.

První vlaštovkou se na počátku roku 2019 stala výjimka pro Teplárnu Olomouc, udělená Krajským úřadem Olomouckého kraje, která teplárně stanovila mírnější emisní limity pro oxidy dusíku, oxid siřičitý a amoniak.

Průběh ústního jednání

Ústní jednání s účastníky řízení proběhlo u kulatého stolu za poměrně věcné atmosféry. Kromě zástupců teplárny se ho jako rádní účastníci zúčastnili i zástupci spolků na ochranu přírody a krajiny a krajský úřad usiloval o pochopení a vyjasnění argumentů všech zúčastněných stran.

Přestože účastníci řízení zastávali protichůdné pozice, zda výjimku povolit či nikoliv, podařilo se jednáním u kulatého stolu v některých zásadních otázkách dosáhnout kompromisu. Zástupci teplárny například slevili ze svého požadavku o udělení výjimky pro amoniak z původních osmi na čtyři roky a dali ostatním účastníkům řízení k dispozici cenové nabídky, které dostali od potenciálních dodavatelů na základě své poptávky na instalaci kvalitnějších technologií, aby prokázali nepřiměřenost výše nákladů pro životní prostředí.

Dále bylo na jednání vysvětleno, že snížení emisí amoniaku, kterého by bylo možné dosáhnout instalací technologie SCR Low Dust a Tail End, není z dispozičního hlediska možné, neboť technologie je příliš rozměrná a bylo by kvůli ní nutné zbourat značnou část okolní zástavby.

Zařízení tedy skutečně splňuje zákonnou podmínku spočívající v jeho technické charakteristice, která je ze své podstaty závažná a opodstatnitelná pro získání dané výjimky, neboť přesahuje pouhou neochotu provozovatele investovat do modernizace daného zařízení. Po ústním jednání úřad vyzval provozovatele k doplnění některých podkladů, bez nichž by nebylo možné rozhodnout.

Rozhodnutí o výjimce

Při vydání konečného rozhodnutí krajský úřad pouze automaticky nepřevzal veškerá tvrzení žadatele, ale přezkoumal a zvážil jednotlivé zákonem chráněné zájmy. Ačkoliv žadatel výjimku získal, uložil mu úřad zároveň povinnost dodržovat harmonogram postupného snižování emisí, aby bylo zařízení po uplynutí doby trvání výjimky schopné emisní limity spojené s BAT plnit.

Zároveň je žadatel povinen každoročně o snižování emisí krajskému úřadu reportovat, přičemž na základě takto získaných informací bude mít krajský úřad možnost emisní limity stanovené v integrovaném povolení zpřísnit. Dále úřad v rozhodnutí vysvětluje, v čem spočívá technické specifikum daného zařízení, na jehož základě (4) výjimku udělil.

Závěr

Jak bylo podrobněji popsáno výše, na získání výjimky nemá žadatel z podstaty tohoto institutu právní nárok. Dříve než krajský úřad přistoupí k tak závažnému rozhodnutí, jako je žadateli výjimku udělit, měl by se stejně jako v případě Teplárny Olomouc důkladně obeznámit se stanovisky všech zúčastněných stran a hlavně zvážit, zda žádost obsahově skutečně spadá pod jeden ze zákonných důvodů pro udělení výjimky (tj. geografický poloha nebo technická charakteristika zařízení), anebo zda je podání žádosti daného velkého spalovacího zařízení pouze strategií ke snížení jeho nákladů na úkor kvality životního prostředí a zdraví v okolí žijícího obyvatelstva.

Článek vyšel na portálu Průmyslová ekologie

1 § 18 odst. 3 zákona č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci

2 § 14 odst. 5 tohoto zákona. Jedná se o transpozici článku 15 odst. 4 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/75/EU.

3 Viz například rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 26. 10. 2006, Komise v. Portugalsko (C-2006_665, bod 35).

4 V souladu se zákonným ustanovením § 15 odst. 5 písm. b) zákona o integrované prevenci.