Kompas firem na cestě k udržitelné ekonomice: taxonomie a evropské standardy reportingu

„Přichází naprosto bezprecedentní změna ekonomiky a i malé zpoždění v českém prostředí může mít zásadní důsledky pro konkurenceschopnost. Naopak firmy, které se ve změnách souvisejících s udržitelností rychle zorientují, se mohou dostat k novým trhům a obchodním příležitostem,” popsal v podcastu Hospodářských novin vedoucí sekce Odpovědných firem ve Frank Bold Filip Gregor.

V rozhovoru odpovídá na zásadní otázky pro budoucnost českých firem, investorů a bank a vysvětluje,  že orientaci v zelené transformaci jim mají usnadnit právě nové nástroje Evropské unie: taxonomie udržitelných aktivit a standardy reportování o udržitelnosti.  Přinášíme výtah nejdůležitějších částí rozhovoru. 

HN (Martin Ehl): Představme si majitele menší české firmy, který je vyděšený z každého nařízení státu či Evropské unie. Co se na něj z Bruselu pod tím podivným slovem taxonomie řítí?

Taxonomie je přehled aktivit, které zásadně přispívají ke zmírnění klimatické změny a budou proto hrát klíčovou roli v transformaci a dekarbonizaci evropské ekonomiky. Zároveň určuje, které aktivity do tohoto seznamu nepatří. K jednotlivým činnostem jsou vymezená speciální technická kritéria, která určují, od jaké hranice lze dané aktivity považovat za zelené nebo přispívající ke zmírnění klimatické změny. Například v oblasti energetiky se do taxonomie řadí obnovitelné zdroje. Ve stavitelství se zase  klasifikace řídí hlavně energetickou náročností budov. Taxonomie obsahuje i kritéria pro těžký a stavební průmysl, výrobu cementu nebo oceli, zkrátka klíčové aktivity, které z ekonomiky nelze vyřadit a které jsou ze své podstaty spojeny s významnými dopady nebo emisemi skleníkových plynů.

HN: Máte pro taxonomii a další regulaci, která firmy v oblasti udržitelnosti čeká, nějaké přirovnání?

Nejlépe by se to dalo přirovnat ke kompasu. Iniciativy EU, ať už je to taxonomie nebo standardy pro reportování o udržitelnosti, ukazují firmám, co se bude dít, a jak se v tom vyznat. Zodpovídají otázky jako „kde se na trhu začnou objevovat finanční rizika a obchodní příležitosti“ nebo „co se bude očekávat od odběratelů a poskytovatelů finančního kapitálu, bank i investorů". Na firmy se neřítí evropská regulace, řítí se na ně celosvětové změny v ekonomice. A evropská pravidla fungují jako vyjasnění. Jako kompas, který firmám ukazuje, jak se v měnícím se prostředí orientovat, co je podstatné a co ne.

„Na firmy řítí se celosvětové změny v ekonomice a evropská pravidla fungují jako vyjasnění. Jako kompas, který firmám ukazuje, jak se v měnícím se prostředí orientovat, co je podstatné a co ne.”

HN: Čili je to nějaká příprava na změnu ekonomiky, která přijde v příštích deseti letech?

Přesně tak, nadcházející změna ekonomiky je zcela bezprecedentní. Dění na Západě, které do Česka začíná probleskovat hlavně z finančního sektoru, bude pokračovat v míře a rozsahu, který jsme ještě nezažili. Nastane to všechno velmi rychle. Než české firmy zjistí, o co tady jde, jaké aktivity taxonomie zahrnuje, nebo jaká data musí mít připravená pro jednání s obchodními partnery, může to mít zásadní důsledky pro jejich konkurenceschopnost.

Taxonomie vysvětluje, co se rozumí udržitelnými aktivitami a co ne. Záleží na každém podnikateli, jakou cestu si zvolí.

HN: Popišme si situaci třeba na příkladu malé firmy, která vyrábí plastové obaly. Na co se má připravit?

Taxonomie není nařízení nějakých konkrétních aktivit, je to čistě klasifikace pro účely investic do modernizace a do inovací. Pro tu malou firmy je taxonomie relevantní v okamžiku, když se rozhodne získat peníze na modernizaci. V takovém případě kritéria taxonomie velmi pravděpodobně ovlivní, jak se banky a investoři budou na její žádost o finance dívat, a také jaké budou dotační tituly v dané oblasti. Tím nechci říct, že dotační tituly jsou nutně cestou k modernizaci, ale kritéria taxonomie budou i v dotacích hrát poměrně zásadní roli. V případě, že ta firma dodává do odvětví, ve kterém se budou dít zásadní změny, je pro ni taxonomie ukazatelem změn, na které se má připravit.

HN: Takže Česká republika může očekávat velké změny, jelikož se bude měnit podstata průmyslu a například automobilový sektor bude směřovat k elektromobilitě. Firmy, které se na to budou chtít připravit, modernizovat a inovovat, se budou muset taxonomií nějak zabývat.

Je to tak. Ale jak přesně to na konkrétní firmu dopadne, záleží na její pozici na trhu. Pro některé firmy může být taxonomie velmi významná, jiných se týkat nebude. Celá transformace evropské ekonomiky se dá dobře vysvětlit z makroekonomického hlediska. Komise pro byznys a udržitelnost při OSN odhadla hodnotu příležitostí v rámci transformace ekonomiky na 10 bilionů eur ročně, a to až do roku 2030. Společnost CDP zase sečetla data více než osmi set evropských firem odhadující ekonomické příležitosti a rizika související s nadcházejícími změnami na trhu, například s přechodem na elektromobily. A vyčíslila hodnotu ekonomických příležitostí na 1,2 bilionu eur. Ekonomické náklady odhadla na 192 miliard eur. Jsou to samozřejmě makroekonomická čísla, která trhem prostoupí. Změny povedou především velké firmy, ale k menším českým firmám doputují také, a to prostřednictvím požadavků velkých evropských podniků, na které jsou české firmy napojené především přes dodavatelské řetězce a automobilový průmysl.  Záleží na konkrétním podnikateli, aby si našel vyhovující cestu a vyhodnotil, zda jeho byznys bude úspěšný, ať už se budou vyrábět klasická auta nebo elektromobily. V tomto ohledu je taxonomie velice jemným nástrojem – vytváří pouze rámec, aby lidé chápali, co se rozumí udržitelnými aktivitami a co ne. Aby zkrátka byznys věděl, kam směřovat a co očekávat. 

EU jde cestou trhu a svobodné volby firem

HN: Firmy se obávají, že nová regulace pro ně bude představovat nové náklady a také další byrokratickou zátěž. Jak se budou nařízení kontrolovat nebo vymáhat?

Celý systém je postavený na rozhýbání trhu, nikoli na kontrole ze strany státu. Existuje poměrně velký zájem ze strany investorů a bank o přesměrování investic do transformačních a zelených aktivit. Finanční instituce si dokážou spočítat, že pokud nezmění svoje portfolio, tak se v budoucnu dostanou do zásadních problémů. Jenomže teď se nemají při investování čím řídit. Existují sice firemní aktivity, které by se daly označit za zelené a transformační, ale nikdo nemá jasná kritéria, co tyto pojmy přesně znamenají. To má vyřešit právě taxonomie. Nová pravidla tedy bude vymáhat primárně trh. Firmy samy budou potřebovat informace o udržitelnosti shromažďovat, aby měly přístup k půjčkám, k investicím, nebo aby se dokázaly domluvit se svými odběrateli.

HN: Proč se chystá taková zásadní změna právě teď?

Tím nejpodstatnějším důvodem je, že současný systém nefunguje. Existují desítky a možná i stovky iniciativ, které se snaží nastavit kritéria nebo indikátory pro zelené investice. Když sečteme všechna doporučení od všech iniciativ, dostaneme přes pět tisíc různých indikátorů. Což žádná firma reportovat nezvládne. Většina těch indikátorů se týká stejných věcí, překrývají se, což situaci dělá ještě chaotičtější. Druhým důvodem je, že už nám nezbývá čas. Buď dokážeme ekonomiku transformovat na bezuhlíkový model, nebo to nedokážeme. Pokud to nezvládneme, nebude naše budoucnost příliš přívětivá. Je proto nejvyšší čas, abychom udělali krok směrem k bezuhlíkové ekonomice. Evropa si k tomu vybírá specifickou cestu, která je založená na tržním řešení a svobodném rozhodování. EU pouze nastavuje parametry systému a nechává trh, aby se s tím vypořádal sám. Což je přívětivé jak k lidem, tak samozřejmě k byznysu.

Přechod na udržitelnost konkurenceschopnost neoslabí, naopak

HN: A nemůže nucené “zelenání” evropských firem do budoucna omezit jejich konkurenceschopnost? Nehrozí, že bude Evropa jako jediná dodržovat pravidla, která si nastaví, zatímco ostatní státy ne?

Odpověď na tuto otázku má více rovin, od filozofické až po praktickou. Z hlediska filozofické roviny je to jednoduché – pokud bychom v Evropě nezačali něco dělat, jak se můžeme spolehnout na to, že ostatní státy budou dekarbonizovat? Druhou úrovní je, že trend přechodu k udržitelnosti je už teď jednoznačný všude na světě. I v Číně a Americe přijímají plány, jak dekarbonizovat a změnit způsob fungování trhu a výroby. Co se týče praktické roviny, unie počítá s dopadem standardů za hranice EU. Nedávalo by smysl, kdybychom si ozelenili ekonomiku uvnitř EU a „špinavé“ aktivity pouze přesunuli do Číny nebo jinam. Proto jednou z podmínek klasifikace aktivity jako zelené je, že hodnotový řetězec dané činnosti nesmí být spojený s negativními zásahy do životního prostředí nebo lidských práv. To může být například kácení deštných pralesů za účelem těžby surovin. Zároveň není pravda, že přechodem na udržitelnost a moderní technologie se automaticky staneme méně konkurenceschopnými. Naopak, zelené a modernizační aktivity vedou spíše k posílení konkurenceschopnosti. Samozřejmě jsou spojené s počátečními investicemi, což se právě EU snaží vyřešit pomocí taxonomie, která slouží k mobilizaci a lepšímu zaměření soukromých a veřejných investic. Nicméně po překonání tohoto kroku by EU měla být daleko konkurenceschopnější a dostat se do silnější pozice z hlediska exportu technologií do zbytku světa, který se také bude modernizovat a zbavovat neudržitelných aktivit.

„EU se snaží pomocí taxonomie vyřešit nutné počáteční investice do zelených a modernizačních aktivit. Po jejich překonání by Evropa měla být daleko konkurenceschopnější a dostat se do silnější pozice z hlediska exportu technologií do zbytku světa, který se také bude modernizovat a zbavovat neudržitelných aktivit.”

HN: Spotřebitelé se můžou obávat, že se důraz na udržitelnost promítne do vyšší ceny výrobků a služeb. Je tato obava oprávněná?

Udržitelnost je aspektem kvality a každá kvalita něco stojí. Ale velmi záleží na tom, o jak rozšířenou praxi se jedná. Pokud se bavíme například o fair trade nebo bio výrobcích, tak ty jsou dražší nejenom kvůli vyšším nákladům, ale i kvůli tomu, že je pro ně menší trh. V okamžiku, kdy se určitá kvalita výrobku stane mainstreamem, jdou náklady dolů. To je ekonomická zákonitost. Takže pokud bude celá evropská iniciativa úspěšná, nárůst nákladů by neměl být ze střednědobého až dlouhodobého hlediska tak velký. Navíc, ze všech odhadů výše investic vůči návratnosti vychází velice pozitivní výsledky. Na začátku je sice bariéra v podobě investic, ale poté je to pro firmu mnohem více profitabilní. Zároveň, jestliže je udržitelnost kvalitativní aspekt, dá se připodobnit ke všem zlepšením a modernizacím v minulosti. Například pokud se podíváme na vývoj mobilních telefonů nebo automobilů, tak nárůst kvality v posledních dekádách je úplně nepředstavitelný. A přesto jsou mobily i auta výrazně levnější. Takže aby se zelenání firem projevilo výrazným růstem cen pro spotřebitele, muselo by se stát něco mimořádného, co se nestalo ještě v žádném jiném kvalitativním posunu.

Podívejte se také na ucelený přehled Frank Bold, jaká klíčová data o udržitelnosti mají firmy a investoři reportovat podle nové legistivy EU.