Na udržitelné financování dosáhnou jen firmy s “ESG due diligence”. Co to znamená a jak mohou firmám pomoci nové evropské standardy pro reporting?

Dopady na lidská práva a životní prostředí v globálních dodavatelských řetězcích se stávají zásadním obchodní rizikem a narušují férovou hospodářskou soutěž. Evropská unie si klade za cíl přesměrovat soukromé a veřejné finance do činností podporujících transformaci směrem k udržitelné ekonomice. Obchodní aktivity firem však nesplní požadavky na udržitelnost, pokud jejich dodavatelské a potažmo hodnotové řetězce budou spojeny s odlesňováním, nucenou a dětskou práci a podobnými dopady. Nástroj, který podnikům může pomoct vyrovnat se s těmito riziky a kvalifikovat se pro a udržitelné financování, je “ESG due diligence“.

Due diligence v oblasti lidských práv a životního prostředí je koncept vyvinutý OSN, jehož cílem je pomoci firmám identifikovat a řešit jejich dopady na lidská práva a životní prostředí. Podporují ho lídři v udržitelnosti mezi firmami a investory, reportovací standardy jako je GRI, evropské státy i samotná EU - Evropská komise na podzim představí návrh nové due diligence legislativy. Díky tomu se ESG due diligence velmi rychle stává důležitou součástí proměny podnikání. Pro firmy však může být obtížné pochopit, co přesně mají v rámci due diligence dělat a co reportovat, a to zejména kvůli rozdílným požadavkům investorů a nejasnostem v právních předpisech.

K řešení tohoto problému významně přispěje připravovaná směrnice EU o reportování o udržitelnosti (CSRD) a s ní spojené reportovací standardy. Nová legislativa reaguje na poptávku investorů po informacích o dopadech a plánech firem v klíčových oblastech jako je klimatická změna a lidská práva. Zároveň připravované standardy pomůžou podnikům identifikovat významné sociální a environmentální problémy a informace, které by měly zveřejňovat, a vyhnout se tak reputačním rizikům. 

ESG due diligence umožní firmám i investorům předcházet rizikům

Due diligence popisuje opatření podniknutá k identifikaci a řešení nastalých i možných negativních dopadů na lidská práva a životní prostředí. Netýká se jen rizik vzniklých v důsledku vlastních aktivit firmy, ale také rizik v dodavatelském řetězci a ve službách, které firma využívá. Due diligence řeší rizika, která se mohou týkat všech firem, jako je obtěžování na pracovišti, zneužití produktů a služeb nebo soukromí osobních údajů, tak i závažné sektorové problémy v globálních dodavatelských řetězcích.

Čím větší je zapojení firmy do vysoce rizikových obchodních činností, dodavatelských řetězců a čím větší je její vliv, tím podrobnější informace musí firma poskytnout, aby prokázala, že jednala v souladu s due diligence. V případě, že společnost sama přispěje ke vzniku negativního dopadu, musí přijmout rázná opatření k jeho odstranění. Dopady v dodavatelském řetězci jsou však často mimo přímou kontrolu dané firmy. Tady je klíčové hledisko, zda společnost vynaložila dostatečné úsilí k dosažení kladných dopadů na lidská práva a životní prostředí. 

Velká část firem nesplňuje due diligence v oblasti lidských práv

Schopnost firem prokázat svým klientům a investorům, že mají spolehlivý systém due diligence, bude zásadní pro jejich růst i udržení obchodních partnerů. Výzkum Alliance for Corporate Transparency pod vedením Frank Bold však ukazuje, že současné reportování o due diligence není dostatečné. Zatímco většina evropských firem je připravená zveřejňovat informace o svých závazcích, už jen 20 % z nich popisuje konkrétní proces due diligence. Relevantní indikátory měřící pokrok podniku pak poskytuje méně než 4 % firem. V České republice se procesu due diligence a indikátorům nevěnuje vůbec žádná z hodnocených společností. 

Evropská unie přitom přijímá komplexní strategii udržitelného financování s cílem mobilizovat více než 1 bilion eur veřejných a soukromých investic na podporu udržitelných aktivit. Pro tento účel bylo přijato Nařízení o Taxonomii udržitelných aktivit, které se pro toto financování kvalifikují. Aby se zabránilo tomu, že firmy pouze odsunou rizika negativních dopadů do dodavatelských řetězců, musí firmy doložit, že pro minimalizaci těchto rizik mají zaveden systém due diligence. Tento princip bude kromě taxonomie EU zohledněný i v tvorbě zelených a sociálních dluhopisů EU. Proto je nutné, aby firmy dokázaly informace o due diligence správně a smysluplně reportovat. 

Firmám a investorům pomohou standardy pro reporting

Doposud však chyběly jasné reportovací standardy, kterými by se firmy mohly řídit. Tato nejasnost přináší riziko greenwashingu a znevýhodňuje firmy, jejichž obchodní modely nejsou spjaty se systémovými problémy v oblasti lidských práv a životního prostředí. Týká se to zejména malých a středních podniků, ale také větších firem, které mají robustní strategii udržitelnosti a provádějí due diligence. Bez jasných standardů je pro investory, banky a pojišťovny obtížné mezi těmito společnostmi a jejich méně odpovědnými konkurenty rozlišovat. V praxi dochází k tomu, že finanční instituce, kteří se pokouší do svého rozhodování integrovat posouzení due diligence, používají velmi odlišné metodiky a ukazatele, případně jsou závislí na posudcích ratingových agentur a konzultačních společností.  

Aby se odstranila nejasnost a nejednotnost v této oblasti, má Evropská komise v návaznosti na novou směrnici o reportování o udržitelnosti (CSRD) vyvinout jednotné reportovací standardy, podobně jak je tomu v oblasti finančního reportingu. Tyto standardy objasní, jaké informace by měly firmy zveřejňovat o due diligence, hlavních negativních dopadech a přijatých opatřeních. Klíčovými prvky budou tyto:

• Jak reportovat o identifikaci a hodnocení dopadů s ohledem na rozdílné možnosti velkých a malých firem
• Co by měla firma uvádět o identifikovaných dopadech
• Kritéria pro reportování o výsledcích opatření přijatých firmou pro minimalizaci těchto dopadů
• Specifikace, co jsou hlavní sektorová témata a související reportovací požadavky  (např. vysoce rizikové komodity v potravinářství, pracovní podmínky v dodavatelském řetězci v oděvnictví nebo soukromí koncových uživatelů v oblasti informačních a komunikačních technologií)

Prohlédněte si integrovaný přehled, jak reportovat podle legislativy EU, s konkrétní sekcí k due diligence pro lidská práva a životní prostředí zde. 

Původní článek v nezkrácené verzi v angličtině pod názvem “Sustainability due diligence - what it means for companies and how EU sustainability standards can help” připravil Frank Bold jako součást pravidelného měsíčního seriálu o reportingu udržitelnosti. Více zde.

České verze článků seriálu Frank Bold o reportování o udržitelnosti (nefinančním reportingu):

• První díl zmiňuje hlavní témata plánované reformy směrnice o nefinančním reportingu.
• Druhý díl se věnuje strategickému přístupu k udržitelnosti ve firmách a souvisejícímu reportingu.
• Třetí díl se zaměřuje na spojitost Taxonomie, a legislativy pro investory (SFDR) a firmy (CSRD) a vysvětluje, že standardy pro firmy jsou nezbytným chybějícím článkem skládanky.
• Čtvrtý díl se týká plánů přechodu firem na klimaticky neutrální ekonomiku.
• Pátý díl se věnuje roli malých a středních podniků v nadcházejícíh legislativních změnách reportingu o udržitelnosti. 
• Šestý díl vysvětluje, co je to systém due diligence, proč je pro firmy důležitý a jaké změny chystá EU. 
• Sedmý díl prezentuje výsledky nových studií, které ukazují benefity ESG reportingu.
• Osmý díl vysvětluje proces tvroby standardů pro reporting o udržitelnosti a popisuje obsah prvního prototypu pro reporting klimatických údajů.