Rozebíráme Omnibus: Jaké jsou důsledky pro legislativní rámec udržitelnosti v EU

Na konci února jsme na mezinárodním webináři představili, jak nedávno zveřejněné návrhy Evropské komise známé jako Omnibus plánují upravit náležitou péči podniků (sustainability due diligence), ESG reporting a EU taxonomii, a jaký dopad budou mít na účinnost těchto klíčových právních rámců.

Několik dní před představením balíčku Omnibus unikly na veřejnost návrhy, které vyvolaly značné obavy. Mnozí se obávají, že Evropská komise nejde jen cestou zjednodušení legislativy, ale ve skutečnosti směřuje k úplné deregulaci a ustupuje od svých závazků spojených s Green Deal.

Shrnutí aktuální situace jsme se věnovali 28. února na webináři, který jsme ve Frank Bold pořádali společně s ShareAction, Evropskou kanceláří WWF, Evropskou koalicí pro spravedlnost podniků a Světovou aliancí pro srovnávací hodnocení. Za Frank Bold vystupovala Julia Otten, Senior Policy Officer.

Níže najdete přehled hlavních témat probíraných během webináře o třech nařízeních, na které se soustředí tento první návrh Omnibusu (další návrhy se očekávají), nebo si můžete přehrát celý záznam webináře.

1. Omezení směrnice o náležité péči podniků v oblasti udržitelnosti (CSDDD) pod úroveň standardů OECD a UNGP

Richard Gardiner, WBA

Návrh Omnibusu odrazuje společnosti od důkladného prověřování dodavatelů nad úroveň 1, čímž je v rozporu s přístupem založeným na riziku, který určují mezinárodní normy.

Richard poukázal na to, že zákaz firmám požadovat od svých dodavatelů informace mimo rozsah CSDDD odrazuje společnosti od snahy jít nad rámec stanovených požadavků. To představuje výrazný krok zpět oproti původní verzi CSDDD, která podniky motivovala k zaměření na nejzávažnější problémy v jejich hodnotových řetězcích, jako je dětská či nucená práce.

Pokud firmám dovolíme pouze dočasně přerušit smlouvy s rizikovými dodavateli a provádět revizi procesu hloubkové kontroly jednou za pět let, poskytneme jim prostor pro pokračování v obchodních vztazích s rizikovými partnery bez výraznější odpovědnosti.

To znamená, že společnosti nejsou povinny ověřovat, zda zavedená due diligence skutečně funguje. Mezinárodní standardy a pokyny sice doporučují průběžné nebo pravidelné prověřování, ale nejde o závazný požadavek. Navíc byla povinnost ukončit smlouvy s dodavateli s vysokým rizikem nahrazena pouze dočasným pozastavením obchodních vztahů. Tato změna politiky v podstatě eliminuje poslední nástroj, který by mohl zabránit spolupachatelství při porušování lidských práv a ničení životního prostředí, a umožňuje firmám pokračovat ve spolupráci s problematickými dodavateli bez zásadních dopadů.

Omezení účasti menších dodavatelů zvyšuje riziko porušování práv pracovníků a ohrožení životního prostředí, aniž by existovala možnost nápravy.

Definice „řetězce činností“ v CSDDD se dostala dostatečně hluboko do hodnotového řetězce, aby pomohla firmám zlepšit jejich výkonnost v oblasti odpovědnosti za náležitou péči. Komise ale nyní navrhla, aby společnosti výrazně omezily kontrolu rizik u malých a středních dodavatelů s méně než 500 zaměstnanci, což by vedlo k vyššímu riziku porušování lidských práv a ochrany životního prostředí v dodavatelských řetězcích bez efektivní nápravy.

2. Závod o co nejnižší úroveň v oblasti občanskoprávní odpovědnosti a sankcí

Marion Lupin, ECCJ

Zrušení pravidel týkajících se občanskoprávní odpovědnosti v rámci celé EU představuje zřetelný krok zpět v procesu harmonizace a v úsilí o odstranění fragmentace trhu EU.

Marion upozornila, že zrušení této celoevropské doložky by mohlo vést k tomu, že firmy budou muset provádět 27 různých posouzení pro 27 jednotlivých členských států, přičemž každé bude vycházet z odlišných národních právních předpisů. To by situaci spíše zkomplikovalo, než zjednodušilo. Pro oběti to znamená, že se budou muset spoléhat pouze na národní právní předpisy, které v praxi často nevedou k tomu, aby společnosti nesly odpovědnost. Jak Marion zdůraznila, vnitrostátní předpisy nejsou navrženy pro řešení otázky s mezinárodním rozměrem, což velmi ztěžuje vnitrostátním soudcům možnost stíhání mezinárodních subdodavatelských vztahů.

Zrušení povinnosti zajistit mechanismy zastupování zkomplikuje obětem možnost být zastupováni nevládními organizacemi a odbory.

Zrušení této povinnosti představuje klíčovou překážku pro efektivní pomoc obětem porušování lidských práv a životního prostředí, které nemají dostatek prostředků na to, aby se mohly správně hájit u soudu. Tento změněný přístup je opět v rozporu se základními cíli CSDDD, jehož hlavním cílem je zajistit, že společnosti, které se dopustily nezákonného jednání, budou postaveny před soud.

Úpravy správní odpovědnosti v rámci CSRD nyní poskytují členským státům značnou volnost při určování maximálních sankčních limitů, což může vést k konkurenci o co nejnižší sankce a dalšímu rozdělení trhu EU.

Členské státy budou povzbuzenymotivovány k tomu, aby stanovily co nejnižší daňové sazby, aby přitáhly podniky, které působí v jejich oblasti, což pravděpodobně povede k riziku dumpingu a závodu o co nejnižší úroveň. Navíc tento krok znamená odchýlení se od harmonizace na trhu EU, protože každý stát může zvolit jiný přístup.

3. Právní nejistota a velké nejasnosti při podávání zpráv o udržitelnosti ze strany společností

Julia Otten, Frank Bold

Takzvaný návrh „Stop the clock“ je pro společnosti zavádějící v tom, co se jich týká a jak se na něj připravit. 

Evropská komise navrhla samostatné opatření pro rychlé schválení dvouletého odkladu pro firmy, které měly podle CSRD podávat zprávy v letech 2026 a 2027. Julia doporučila podnikům, aby i nadále pracovaly v rámci systému ESRS a soustředily se na analýzu dvojí materiality a gap analýzu, aby se vyhnuly nepříjemným politickým překvapením, a zároveň využívaly příležitosti, které jim standardizované vykazování ESG může nabídnout.

Je nezbytné diskutovat o tom, co společnosti se střední kapitalizací skutečně potřebují, a poskytnout jim adekvátní normy.

Julia vyjádřila obavu, že úplné vyloučení středně velkých firem z legislativy by vedlo k výraznému poklesu spolehlivosti a dostupnosti informací o udržitelnosti. Takový krok by také ztížil situaci velkým firmám, které by měly omezený přístup k potřebným datům. Dále upozornila, že dobrovolný standard (VSME) není pro tento účel vhodný, pokud je použit u větších podniků.

Pokud nejsou zahrnuty pokyny pro konkrétní odvětví, znamená to, že Evropská komise delegovala svou pravomoc na mezinárodní tvůrce norem.

Julia upozornila na to, že směrnice pro jednotlivá odvětví firmám nabízí pomoc při určování a zaměřování se na klíčové otázky udržitelnosti, které jsou pro jejich sektor důležité a aktuální. Ukončení této činnosti by znamenalo ztrátu šance poskytnout firmám nezbytnou jasnost a směr.

4. Méně údajů, méně odpovědnosti: oslabená taxonomie EU, která podkopává udržitelné investice

Mariana Ferreira, WWF Europe

Desetiprocentní práh významnosti (materiality) ohrožuje cíle EU taxonomie tím, že ji redukuje na pouhé zaškrtávací políčko a omezuje množství relevantních informací, které budou zveřejněny.

Mariana upozornila, že použití 10% prahu významnosti (materiality) v rámci taxonomie EU je značně neadekvátní, protože 80 % firem bylo z jejího dosahu vyjmuto. Vzhledem k celkovým příjmům velmi velkých společností tvoří 10 % jak obrovskou sumu, tak obrovské množství dat, k nimž už nebudeme mít přístup. To povede ke snížení srovnatelnosti těchto údajů a ztíží schopnost taxonomie podporovat ekologický přechod v EU.

Spojení omezeného rozsahu EU taxonomie a prahu významnosti představuje riziko pro iniciativu zelených dluhopisů, která je na těchto údajích závislá.

Mariana zdůraznila, že tato dvě opatření společně představují výrazné narušení rámce EU, které způsobí trvalý zásah do Green Dealu.

Závěrečné shrnutí

Návrh Omnibusu je prezentován jako usnadnění pro podniky, ale jak upozornila Marion Lupin z ECCJ, ve skutečnosti přináší přesný opak a nutí podniky orientovat se v 27 různých právních systémech s různými pravidly odpovědnosti. Oslabení klíčových opatření týkající se odpovědnosti na nejvyšší úrovni nezbavuje malé a střední podniky jejich povinností, ale spíše zvyšuje složitost a právní nejistotu.

Mariana Ferreira z WWF Europe kritizovala návrh Omnibusu jako čistě politický krok, nikoli jako racionální revizi. Evropská komise během pouhých tří měsíců zničila to, co se budovalo deset let, čímž podkopala důvěru investorů a způsobila zbytečnou nestabilitu. Abychom se posunuli kupředu, musí se debata vrátit k základním důvodům, pro které byla tato legislativa vůbec vytvořena. 

Julia Otten z Frank Bold se v závěru věnovala globálním důsledkům těchto změn a upozornila, že EU musí zvážit, jak si tuto změnu vyloží ostatní velké ekonomiky, včetně USA, Číny a Ruska. Bez silného, na důkazech založeného základu EU riskuje, že v globálních hodnotových řetězcích vyvolá závod o co nejnižší úroveň. 

Důrazně apelujeme na členské státy EU a Evropský parlament, aby korigovaly tento návrh a udržely evropský závazek k podrobnému vykazování udržitelnosti a k rámcům odpovědného přístupu, které zajistí, že evropské firmy zůstanou silné a konkurenceschopné.