Miliardy uložené v rumištích

Jednadvacet milionů za jedno pracovní místo. Výrobny na zdroji pitné vody nebo továrny ležící na drahé zemědělské půdě a zásobách uhlí.

I tak mohou vypadat české průmyslové zóny. Za posledních deset let jich vyrostlo více než sto. Slibovaly tisíce pracovních míst, v některých případech ale zklamaly. A to i přes miliardy, které dnes vypadají jako vyhozené v rumišti.

Pole zarostlé travou, sem tam haldy suti, silnice odnikud nikam. Po chvilce jízdy se v dálce vynoří podivná krabice. Cesta uhýbá k ní. Před halou s nápisem Panasonic to začíná vypadat konečně jako v civilizaci.

Tento výrobce elektroniky je jedinou fungující firmou ve velkolepé průmyslové zóně Triangle na severu Čech.

Zóna, s jejíž přípravou se začalo už před deseti lety, měla být zázračným lékem na nezaměstnanost v regionu. Ústecký kraj si od ní sliboval, alespoň podle dobových zpráv, až 13 tisíc pracovních míst. Těšil se i Žatec, který je nejbližším městem v dosahu. „Čekali jsme všichni víc – že přijde investor, který spolkne půlku zóny a zaměstná tisíce lidí,“ krčí rameny místostarosta Žatce Jan Novotný.

Dnes je i po letech v Trianglu ticho. Osamělá hala Panasoniku působí mezi 364 hektary rumiště jako UFO, co právě přistálo na Marsu. Jediné stopy života lze najít ve vrátnici hlídající vstup do oploceného areálu. Přes ostrahu agentury ABL se ale dovnitř nedá dostat. Vyfotit si tak můžeme alespoň parkoviště a autobusovou zastávku, kde nikdo nečeká.

„Pracovalo nás tu několik tisíc. Zaměstnavatelé měli velké plány, dokonce tu chtěli stavět samostatné městečko pro zaměstnance, aby nemuseli dojíždět,“ ukazuje přes prázdné pole bývalý zaměstnanec Pavel Vokoun.

Zóna na vodě

Podobná „pole duchů“ najdeme po celé republice. Třeba takzvaná strategická průmyslová zóna v Holešově na Zlínsku. Její výstavba stála 1,6 miliardy korun a jediná tamní fungující firma Pokart zatím zaměstnává 75 lidí. Jedno pracovní místo tak vychází v přepočtu na astronomických 21 milionů korun. Fakt, že průmyslový komplex stojí přímo nad zdrojem pitné vody pro celý okolní region, je už jen třešnička na dortu. Proti holešovské zóně se navíc bouří několik lokálních iniciativ, které tvrdí, že se jedná o zbytečný, nebezpečný a megalomanský projekt.

Triangle a Holešov ale nejsou jediné průmyslové areály, od nichž si stát sliboval příliv miliardových investic a vyřešení nezaměstnanosti v regionech. Kde se stala chyba? „Faktorů je víc,“ říká Marian Piecha, ředitel Odboru inovací a investic Ministerstva průmyslu a obchodu ČR. „Jednak přišla krize a zároveň se změnil zákon o investičních pobídkách. Takže příliv investorů polevil,“ dodává.

Uhlí, ornice a nakonec krabice...

Asi mediálně nejznámější je průmyslová zóna v Hranicích na Moravě. A to hlavně díky společnému podniku firem LG a Phillips, které zde chtěly vyrábět televizní obrazovky. Továrna měla nabídnout práci dvanácti stovkám, později až třem tisícům zaměstnanců. Sedm let poté ale investor, který měl zmírnit vysokou nezaměstnanost v celém regionu Přerovska, zkrachoval. Továrnu koupila nizozemská developerská společnost CTP, která osiřelé prostory pronajímá. Třetinu plochy se jí však dosud nepodařilo zaplnit.

Odchod zásadního investora potkal v Česku celou řadu průmyslových zón, nejčerstvěji v severočeské Kadani. V tamní průmyslové zóně Královský vrch se chystá skončit britský výrobce čisticích prostředků pro domácnost a osobní hygienu Jeyes Holdings. Pokud se pro závod nenajde kupec, přijde do října o práci všech 427 zaměstnanců. Očekávání nenaplnila ani průmyslová zóna Joseph. Město Most má kvůli ní vrátit státu téměř 50 milionů korun. Ministerstvu financí se nelíbí, že projekt za bezmála tři čtvrtě miliardy nepřinesl dostatek pracovních míst.

Když se průmyslová zóna Joseph budovala, město prý nepočítalo s tím, že přijde tak velká hospodářská krize. Také se počítalo s tím, že stát vybuduje dopravní napojení na zónu, což se nestalo. Most ale za současný největší problém, se kterým se průmyslová zóna Joseph potýká, považuje výši odvodů za vynětí ze zemědělského půdního fondu. Areál totiž stojí na kvalitní orné půdě. „Odvody oproti roku 2010 vzrostly více než 14krát, což areál znevýhodňuje,“ tvrdí František Jirásek, vedoucí oddělení rozvoje a územního plánu města Most.

Naděje stále žije, poloopuštěné areály se mají ještě zaplnit

V případě Mostu je situace ještě složitější, protože pod úrodnou půdou leží zásoby hnědého uhlí. 

Navíc stavět na ornici se už jednou nevyplatilo. Zemědělec Jan Rajter z Havraně, který kvůli nezákonnému postupu úřadů podal celou řadu žalob, nakonec při vyrovnání dostal za svou půdu zhruba čtvrt miliardy korun.

Průmyslová zóna Ostrava-Mošnov o 290 hektarech je zaplněna zatím z jedné třetiny. Ve srovnání cena/výkon je na tom celkem dobře. Stála jednu miliardu korun a aktuálně dává práci 1500 lidem. „K dnešnímu dni se městu vrátilo zhruba čtyřicet procent investovaných prostředků, očekáváme ale stoprocentní návratnost,“ říká primátor Ostravy Petr Kajnar s tím, že do budoucna počítá až s pěti tisíci nových pracovních míst.

Čekání na obra

Podle agentury CzechInvest je dnes neobsazených asi třicet procent všech průmyslových zón v Česku. Podílí se na tom i gigantické projekty, které spoléhaly na velké investory. Ti ale často nepřišli. Například Ústecký kraj původně počítal s tím, že většinu plochy zmiňované zóny Triangle zabere stavba továrny jihokorejské automobilky Hyundai, která se o lokalitu zajímala. Jenže Hyundai nakonec dala přednost severomoravským Nošovicím.

Zklamáním se netajili jen obyvatelé okolních měst, ale i místní politici. Tehdejší hejtman Jiří Šulc označil rozhodnutí automobilky za ránu do vazu.
Kraj tak nakonec vzal zavděk dvěma japonskými výrobci plochých panelových televizorů IPS Alpha a Hitachi. Každá z nich slibovala zaměstnat dva tisíce lidí a podle Šulce to měl být jen začátek.

Velké plány měl v souvislosti s rozvojem Trianglu i nedaleký Chomutov. Zdejší radnice například pro japonské manažery přebudovala panelový dům v centruměsta na luxusní byty. Jenže další investoři nepřišli, navíc i stávající dvě zmiňované firmy se začaly potýkat s ekonomickými problémy. Dnes není v Chomutově po japonských šéfech ani památky. Jejich byty v současnosti využívá místní klub ledního hokeje Piráti.

„Pamatuji si, když nás v roce 2009 propouštěli. Lidé se bouřili, museli kvůli tomu volat ochranku,“ vzpomíná Vokoun.

Výrobu televizí pak částečně převzal výrobce elektroniky Panasonic. Neuplynuly ale ani dva roky a propouštět musel i on. Výrobu televizí přesunul do mateřského závodu v Plzni, v Žatci ponechal jen výrobu LCD panelů. Bez práce zůstalo asi 400 lidí. „Sesterská společnost Panasonic AVC Networks se sídlem v Plzni, která u nás v budově měla organizační složku, ukončila v Žatci svou činnost,“ říká Helena Suková, mluvčí Panasonic LCD Czech.

Panasonic, který nyní v Trianglu zaměstnává zhruba šest stovek lidí, tak zůstal v podstatě jedinou vyrábějící firmou v krajské průmyslové zóně. Náklady na její výstavbu se dnes pohybují okolo 2,5 miliardy, přitom podle původního plánu to mělo být jen 1,3 miliardy korun.

Že se projekt zatím příliš nevydařil, připustilo loni i vedení kraje. Zvlášť kriticky vystupoval náměstek hejtmanky Arno Fišera (ČSSD). „Zónu jsme po volbách na podzim 2008 přebírali v žalostném stavu,“ řekl před pár měsíci ČTK.

Trianglu prý uškodily i vnější vlivy. „Vláda udělala zásadní chybu, že udělala strategické zóny, do nichž se nepodařilo sehnat velké investory. Cesta je přitom v těch malých. A druhá chyba byla v tom, že CzechInvest plnil hlavně soukromé zóny,“ řekl Fišera.

Náměstek chomutovského primátora Jan Řehák ale upozorňuje na ještě jeden háček. „Při jednání s investory vždy zaznívalo, že stát jim přislíbil rozšíření komunikace R7. A dlouho se nic nedělo. Pro investory je napojení na dálniční síť důležité,“ uvedl.

Situace průmyslových zón se liší případ od případu. „Zatímco ve Středočeském kraji si mohou investory vybírat, v Ústeckém nebo Zlínském kraji je situace naprosto opačná,“ tvrdí Milan Damborský z Národohospodářské fakulty VŠE.

Konkrétně žatecký Triangle a Joseph v Mostě mají další nevýhodu v tom, že leží blízko sebe a konkurují si. „Představy, že tyto průmyslové zóny se stanou rozvojovými póly, se rozhodně nenaplnily. Dlouhodobý problém je zde kvalifikace zaměstnanců. Při této vzdělanostní úrovni a ceně práce je pro investory mnohem zajímavější uvažovat o investicích v Polsku nebo například v Rumunsku,“ dodává Damborský. Do lepších časů s malými investory Ministerstvo průmyslu a obchodu i kraje věří, že se i ty poloprázdné průmyslové zóny podaří v průběhu let zaplnit. Nečekají však už na giganty typu Hyundai. „Zásadně se změnil typ investorů, kteří mají zájem do průmyslových zón vstoupit. Jedná se o menší investory, kteří požadují pozemky v rozpětí od dvou do zhruba dvaceti hektarů. Na tuto situaci reagují vlastníci průmyslových zón rozparcelováním pozemků na menší, potřebné části,“ říká Piecha.

Zóny tedy mohou počkat na „lepší časy“, ale jestli nepřijdou, nabídka kapacit převýší poptávku. „Řešením bude razantní snížení nájemných cen, nebo se průmyslové zóny promění zpět v zelené louky, což je naprosto běžnou praxí například ve Švýcarsku,“ říká Marek Mičúch z VŠE.

Pokud jde o Triangle, na lepší časy už se prý blýská. „V minulém roce se Ústeckému kraji podařilo uzavřít několik dalších kontraktů na nové investice,“ říká hejtmanka Jana Vaňhová.

I když to při pohledu na zarostlé pláně průmyslové zóny nevypadá, v červnu by prý mělo v Trianglu zahájit zkušební provoz několik investorů. Jde například o výrobce autodílů JC Interiors Czechia a Gestamp Louny. Fungovat by zde ještě letos mělo začít i opravárenské středisko plynových turbín firmy Solar Turbines.

Plány do budoucna má už ale kraj skromnější a s příchodem obřího investora už nepočítá. „Nyní se musíme zaměřit na menší investice subdodavatelského charakteru,“ míní hejtmanka.

Naděje pro Holešov

Penězovod do Trianglu ale ještě ani zdaleka nevyschl. Krajský úřad počítá s dalšími investicemi, loni kvůli tomu vypsal další zakázky. Světlo na konci tunelu vidí i v Holešově. Kromě stávající firmy Pokart zde ještě v centrální části vzniká Technologický park Progress. Ten nabídne nájemní prostory pro inovačně zaměřené firmy a začínající podnikatele. Otázkou je, kolik lidí tento podnikatelský inkubátor zaměstná. Pokud jde o plochu, obě firmy dohromady zabírají jen čtyři hektary z 360.

Zájem investorů tu prý ale je. „Dalších deset firem projevilo o pozemky zájem a své záměry projekčně připravuje,“ dodává ředitel Strategické průmyslové zóny Holešov Jakub Černoch.

Hodně si od Holešova slibuje i Libor Lukáš, náměstek hejtmana Zlínského kraje. „Vybudování zóny je strategickým projektem s dlouhodobou návratností. Investice se postupně mnohonásobně vrátí,“ tvrdí. Jak k tomu dodává, nevěří, že by zóna skončila neslavně a byla někdy uzavřena.

Jiné velké zóny se o zájem firem bát nemusí. Třeba areál Borská Pole v Plzni. „Průmyslová zóna Borská Pole patří dlouhodobě mezi nejúspěšnější... Vybudování této průmyslové zóny skončilo proměsto Plzeň ziskem,“ vypočítává Milan Damborský. Podle něho tamní investoři využili technicky zdatných lidí, které propustila tamní Škoda.