Jak si ekotrpaslík dupnul na obra

Z médií

Myslím, že každý by měl věnovat trochu času veřejnému životu, říká advokát Ekologického právního servisu Pavel Franc. Rozhovor s Pavlem Francem v MF Dnes.

Brno - V listopadu 2006 přiměl Ekologický právní servis a jeden z jeho klíčových vyjednavačů – brněnský advokát Pavel Franc – korejskou automobilku Hyundai podepsat smlouvu, která v zemi nemá obdoby. Automobilka se v ní zavázala, že při stavbě závodu v Nošovicích bude chránit životní prostředí.

Pokud smlouvu poruší, zaplatí Hyundai inzeráty v tuzemských i zahraničních novinách, kde oznámí světu, že porušil dohodu. Noviny pak psaly o tom, jak si ekotrpaslík dupnul na korejského obra.

Do salonku brněnského hotelu Holiday Inn vloni 3. listopadu už někdy kolem půlnoci vstoupil generální ředitel korejské automobilky Hyundai, aby doladil konečné znění smlouvy nazvané Deklarace porozumění. Právě za ni Pavel Franc nedávno dostal Cenu Josefa Vavrouška, bývalého ministra životního prostředí.

Kdo pronajal ten salonek?

Korejci. Zpočátku jsme jezdili do Ostravy, ale když to nikam nevedlo, řekli jsme, že pokud chtějí jednat dál, musí jezdit oni za námi. Poslední den jsme začínali v deset dopoledne a končili v jednu v noci.

Hádali jste se o slovíčka?

Hyundai přišel s návrhem deklarace o tom, že se bude chovat slušně. Tak jsme se jich zeptali, jestli si z nás dělají srandu. Pokud chtějí jednat, musí předložit závazky, které budou nějakým způsobem vyhodnotitelné a uchopitelné. Tak jsme ji začali společně tvořit. Za naši stranu jsme to v podstatě táhli jen dva, Jiří Nezhyba a já, a postupně jsme jednali asi s patnácti lidmi. Bylo to úmorné.

Dosáhli jste, čeho jste chtěli?

Hyundai na to dost tlačil, v časové tísni se nepodařilo všechny věci pohlídat. Ve smlouvě jsou mezery, ale dosáhli jsme toho, že se z původní obecné deklarace stala smlouva.

Ale je vymahatelná?

V některých bodech vymahatelná je. Je třeba říct, že původně naším cílem nebylo se s automobilkou dohodnout. Chtěli jsme celou investici zastavit.

Vyšlo však najevo, že automobilka nezákonně stavěla kanalizaci. Můžete jí tedy udělat mezinárodní ostudu?

Kdyby z její strany nedošlo k okamžité nápravě, tak bychom se o to určitě pokusili.

Také jste napadli, že nechala položit betonové potrubí. Proč?

Především jsme odhalili, že ho staví nelegálně. Hyundai o tom dlouho nepravdivě informoval a přiznal se až pod tíhou argumentů a našeho tlaku. Donutili jsme jej, aby stavbu zastavil a počkal na odborný posudek.

...pak není divu, že vám i vašim kolegům říkají „nošovická potíž, kverulanti“...

A radikálové, extremisti, samozřejmě...

Překvapuje vás to?

Já to chápu. Už v minulosti platilo, že lidi, kteří poukazují na nepravosti, ostatní moc nechápou. Ale podívejte se třeba na globální oteplování. Ještě nedávno to bylo téma extremistů a jakýchsi šílenců a nyní ho veřejnost, tedy kromě Václava Klause, bere jako vážný problém. Možná by se lidé měli zamyslet, jestli ti extremisté spíš někdy nevidí trochu dál.

Ekologický právní servis má sice na dvacet právníků, ale nevyskakujete si až příliš, když se pouštíte do boje s nadnárodními společnostmi?

Velký protivník, velká čest. My se ale moc neohlížíme na velikost toho, kdo proti nám stojí. Nás zajímá to, že velká investice může ohrožovat nejen ekonomickou stabilitu země, protože její úspěšnost závisí na několika málo subjektech, ale i fungování demokratického právního státu.

Co tím máte na mysli?

Čím větší je subjekt, který investuje, tím více může ovlivňovat chování státu. Může na něm vymáhat různé výhody a tím nabourávat rovnost i před zákonem. Když jsme analyzovali případy velkých zahraničních investic, zjistili jsme, že se stát zavazoval kde k čemu. Neměl, a přesto to dělal, protože velcí investoři mají nad státy ve své podstatě převahu. Vždy mohou pohrozit, že budou investovat jinde, mohou stát svým způsobem vydírat.

Tak uveďte konkrétní příklad.

Druhou největší zahraniční investicí v zemi je Toyota Peugeot Citroën a vedoucí stavebního úřadu, který ji povoluje, je členem jejího realizačního týmu! Kdybych se s ním domluvil, aby mi pohlídal stavbu domku, byl by to skandál, a tady to prochází, přestože dopady stavby jsou mnohem závažnější. Kde je nezávislost státní správy? Většina lidí namítne, že investice vytvoří tisíce pracovních míst. A já někdy říkám, stojí ta místa za to?

A nestojí?

Větší hodnotou je to, že se nelegální stavba zastaví a klidně i odstraní. Byl by to tak velký precedens, že by si v budoucnu už nikdo nedovolil obcházet zákony. Dostali bychom se na úplně jinou kvalitu společnosti. Jenže to tady nefunguje a pak všichni chodí a brečí, že je tady špatná vymahatelnost práva, že stát pořádně nefunguje a lidé se chovají tak, že jim nemůžete důvěřovat. Na všechno musí být precizní smlouvy, nikdo nikomu nevěří.

A to vás takové ideály i uživí?

No, snažíme se, aby nás to uživilo, ale není to jednoduché. Je to stále těžší.

Napadlo vás, že kdybyste u soudu hájil podvodníky a vrahy, tak takové starosti nemáte?

Jistě, ale s tím jsem na práva nešel. Když padl komunismus, bylo mi deset a dost jsem to prožíval. Zní to komicky, ale chodil jsem i na demonstrace. Říkal jsem si, že teď se šance budovat něco pozitivního zvýší.

Kdy jste se začal zajímat o ekologii?

Už na gymnáziu a v Hnutí Duha. Brzy jsem pochopil, že pokud člověk nezná svá práva a je pouhým aktivistou, všichni mu to budou předhazovat a nemůže být dostatečně efektivní při ochraně veřejných zájmů. Já bych na práva jinak asi vůbec nešel.

Získal jste tak větší respekt?

Myslím, že už nás lidé berou vážněji, i ta deklarace s automobilkou Hyundai je toho, myslím, typickým příkladem.

Proto jste se také nechtěl nechat vyfotografovat v tričku?

To jsem si naběhl, že? Také jsem měl kdysi naivní představu, že je lepší být profesionál a na oblečení už nezáleží, jenže tak to není. Stále bohužel platí, že forma je více než obsah.

A nechcete spíš, aby si vás lidé nespojovali s aktivisty v tričku a v riflích, kteří se přivazovali na brány Temelína, které pak společnost nebrala moc vážně?

Ano, od toho se snažím oprostit. Myslím, že všechno by mělo být založené na racionální a věcné argumentaci. Na druhé straně mám pocit, že ekologický aktivismus je u nás vnímán jinak, než jaký ve skutečnosti je.

V Ekologickém právním servisu jste založil program Garde, cituji: „...upozorňuje na významné společenské změny spojené s globalizací, pomáhá lidem, kteří jsou postiženi negativními dopady globalizace...“ Tak se ptám, pomůžete každému?

Ne.

Tak komu?

Základní právní poradenství se snažíme poskytnout všem, ale v případě, že bychom měli poskytovat komplexní právní pomoc ve větším rozsahu, jak to bylo u Nemaku (Na konci roku 2000 vláda rozhodla, že mexická hliníkárna Nemak může stát na pozemcích, které obdělává soukromý farmář Rajter – pozn. red.), tak případ musí splnit mnoho kritérií. Posuzujeme třeba, jak jsou lidé ochotni se v kauze angažovat a setrvat na svých postojích. To je totiž klíč k úspěchu a ukázalo se to i v Nemaku. Posuzujeme i celospolečenský význam případu, jeho zásahu do osobnostních práv, dopadu na životní prostředí i ohrožení principů demokratického právního státu.

Stalo se vám, že někdo prošel vašim sítem, kauzu jste rozjeli a on z ní pak vycouval?

Měli jsme případy, které se sice neobrátily proti nám, ale lidé neudělali, na čem jsme se dohodli, a pak jsme v tom nemohli udělat tolik, kolik bychom mohli. Tím ovšem nechci říci, že by měli a priori odmítnout nabídku na finanční odškodnění a smír. Za určitých okolností to může být rozumné řešení.

A stává se i to, že někdo přijde s tím, že má problém, a chce, abyste mu ho vyřešili vy a pokud možno zadarmo?

Stává a dost často. Jakmile však nejsou lidé sami aktivní, tak jim okamžitě říkáme, že se nám to nelíbí.

Kdo vaši práci platí?

Neustále na ni sháníme peníze z různých projektů, grantů. Ekologický právní servis se v podstatě rozjel díky americké finanční pomoci a ta ho zčásti i financuje. Máme ale i zdroje z Evropské komise.

A nepoužil to někdy někdo proti vám, že jste placeni ze zahraničních peněz?

To si ještě nikdo nedovolil, no vlastně dovolil. Jednou, vládní zmocněnec Vlastimil Aubrecht se účelově snažil dovozovat, že tím, že jsme někdy obdrželi grant od instituce, v jejímž čele stojí člověk s maďarským původem, tak se snažíme dosáhnout toho, aby investor odešel do Maďarska. Nikdy jsem ale nezažil, že by mne nadace omezovala v tom, co chci dělat.

Tak ještě jeden novinový titulek na závěr. EPS (Ekologický právní servis – pozn. redakce) je hlídacím psem Hyundaie.

Tak nejen Hyundaie. My opravdu patříme mezi organizace, které hlídají věci veřejné, a myslím, že jsou strašně důležité. Většina lidí nemá čas a kapacitu se těmito věcmi zabývat. I když já si myslím, že každý z nás by měl věnovat trochu času veřejnému životu. A byl bych rád, kdyby to v tom rozhovoru zaznělo.

Celý rozhovor v archivu MF Dnes.