Hrubě urážlivé podání
Starosta odpověděl na naši stížnost, přičemž označil náš dopis za „hrubě urážlivé podání“. Prosím o sdělení Vašeho názoru, zda je možné označit přiložený dopis za hrubě urážlivé podání.
Odpověď poradny
Podle ustanovení § 62 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, lze uložit pořádkovou pokutu až do výše 50 000 Kč tomu, kdo učinil vůči úřadu hrubě urážlivé podání. Tento pojem však správní řád nijak nedefinuje. Záleží tedy na konkrétním podání, okolnostech případu a posouzení (správním uvážení) správního orgánu. Proti rozhodnutí o uložení pokuty se lze odvolat, resp. se poté ještě obrátit na soud.
Od úředníků, kteří vykonávají státní správu, lze důvodně očekávat vyšší míru odolnosti vůči kritice jejich práce, tato by však měla být vždy pokud možno věcná.
Žádnou judikaturu, která by pojem „hrubě urážlivé podání“ vykládala se mi nepodařilo dohledat. Pro Vaši informaci níže uvádím úryvek z článku Jana Potměšila, Svazek měst a obcí, z roku 2007, který se pojmem zabývá.
Osobně se domnívám, že ve Vašem případě se o zjevně „hrubě urážlivé podání“ nejednalo, přísně nahlíženo by se tomu mohl Váš dopis blížit.
Jan Potměšil, Svazek měst a obcí, 2007:
Hypoteticky přichází v úvahu i uložení pořádkové pokuty pro hrubě urážlivé podání. Pojem urážlivé, a to hrubě urážlivé, podání však správní řád nedefinuje, a čeká se proto na judikaturu. K ukládání pokut dle tohoto ustanovení je třeba přistupovat velmi opatrně, a zvažovat je lze pouze v případě, že byť i neoprávněná, přehnaná nebo i vulgární kritika nesměřuje pouze proti způsobu výkonu veřejné správy, ale je už pouze neospravedlnitelným osobním útokem, např. na soukromí úředníka, jeho rodinu, původ, údajnou sexuální orientaci apod.
Zároveň je u úředníka, který je při vedení řízení v pozici oprávněné úřední osoby veřejným činitelem (viz § 89 odst. 9 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů), nutno očekávat jistou míru profesionality a odolnosti proti urážkám a osobním útokům (podobně jako např. u policistů), tzn. se na něj kladou vyšší nároky než na běžného občana, který se oprávněně může cítit uražen nebo ublížen na cti i méně intenzivními útoky na svoji osobní integritu.
Uložení pokuty by v ideálním případě mělo předcházet i poučení o protiprávnosti podobného jednání (podatel tak jako tak zpravidla neskončí u jediného podání, ale bude jich úřadu adresovat více, jak bude řízení pokračovat).
Osobní útoky lze též řešit podáním návrhu na projednání přestupku ublížení na cti dle § 49 odst. 1 písm. a) zákona o přestupcích nebo podáním oznámení pro podezření ze spáchání přestupku proti občanskému soužití dle § 49 odst. 1 písm. c) zákona o přestupcích (projednávanému z úřední povinnosti), nejde-li o urážku, ale o vyhrožování újmou na zdraví, drobné ublížení na zdraví, schválnosti či jiné hrubé jednání. Úředník z titulu výkonu své funkce neztrácí základní lidská práva a svobody, deklarovaná Listinou (srovnej čl. 7 a čl. 10 ústavního zákona č. 23/1991 Sb., kterým se uvozuje Listina základních práv a svobod jako ústavní zákon FS ČSFR, ve znění ústavního zákona č. 163/1998 Sb.), a jakkoliv je vztah občan-úředník v mnohém asymetrický, i zde platí určitá všeobecně uznávaná pravidla slušnosti a občanského soužití. Není důvod, aby byl úředník z ochrany garantované ustanoveními § 49 zákona o přestupcích vylučován.
Po zahájení řízení však může nastat problém s nepodjatostí svědků a oprávněné úřední osoby, neboť k řešení přestupku bude zpravidla věcně a místně příslušný tentýž úřad, kterému bylo urážlivé podání doručeno nebo kde k incidentu došlo, nemluvě o tom, že dotčený úředník a svědkové budou i nadále obtěžování dalším řízením, potažmo pachatelem urážky či napadení.
Postup při ukládání pořádkových pokut dle správního řádu je také podrobně rozpracován v metodickém pokynu Ministerstva vnitra ČR „Metodika k ukládání pořádkových pokut podle § 62 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád“, dostupném na stránkách ministerstva.“