Salámová metoda

Odpověď poradny

Domnívám se, že v daném případě jde o postup tzv. “salámovou metodou”.

Často jsou dílčí části (úseky) jednotlivých záměrů posuzovány v procesu EIA a následně povolovány bez posouzení „v kontextu vlivů záměru jako celku“, jak zákon EIA vyžaduje. Na základě tohoto postupu jsou tak méně sporné nebo problematické části záměrů povoleny a zrealizovány nejdříve, a to pak de facto určuje i pokračování záměru.

V daném případě nebyly přípojky záměru logistického parku zahrnuty do tohoto záměru jako jeho součást (ačkoliv se domnívám, že by do něj zahrnuty být měly a měly by být posuzovány současně s ním), proto ani nepodléhaly posuzování v procesu EIA. Zatímco záměr logistického parku je tak teprve posuzován v procesu EIA, bylo na přípojky vydáno územní rozhodnutí.

Takový postup není správný. Zejména se domnívám, že jde v daném případě o obcházení účelu zákona a porušení zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí.

V souladu s ustanovením § 5 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí, se v dlouhodobém záměru jeho jednotlivé etapy posuzují „samostatně a v kontextu vlivů záměru jako celku“. Podle přílohy 2 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí bodu I. 2. Parametry záměru musí být zváženy zejména s ohledem na „kumulaci jeho vlivů s vlivy jiných známých záměrů (realizovaných, připravovaných, uvažovaných)“. Podle přílohy 3 zákona o posuzování vlivů na životní bodu I. 4. Je základním údajem o záměru „Charakter záměru a možnost kumulace s jinými záměry“. Toto jsou klíčová ustanovení, ze kterých lze dovozovat, že v procesu EIA by měl být záměr posuzován komplexně.

Domnívám se proto, že správní orgán, který záměr v procesu EIA posuzoval (krajský úřad nebo MŽP) měl zejména vůči předkladateli uplatnit požadavek na vypracování společné dokumentace pro logistický park i přípojky a celý záměr měl být posuzován v procesu EIA.