Elektrárna Počerady nedodržela provozní limity, úřady ale odmítají zakročit

Elektrárna Počerady odstavila jeden ze svých bloků do záložního režimu, ve kterém nemusela plnit řádné emisní limity. Po dvou letech ale vyšlo najevo, že značně překračovala limit povolených provozních hodin. Krajský úřad i Česká inspekce životního prostředí však nepovažují jednání elektrárny za nezákonné.

Elektrárna Počerady pod kontrolou skupiny Sev.en Pavla Tykače patří mezi největší znečišťovatele ovzduší skleníkovými plyny v České republice. Podle evropského práva musí provozovatelé uhelných elektráren dodržovat specifické emisní limity a modernizovat svá zařízení, aby vypouštěla méně znečišťujících látek. Aby provozovatel Počerad tuto povinnost oddálil, převedl v červenci roku 2020 jeden ze svých bloků do tzv. záložního režimu. Pro zdroje znečištění v tomto režimu platí výrazně mírnější emisní limity, lze je však provozovat pouze 1 500 hodin za rok.

Elektrárna tak sice může vypouštět do ovzduší vyšší koncentraci nečistot, ale zato ve výrazně menší frekvenci. Tím je vyšší emisní limit kompenzován a nedochází k nadměrnému znečištění životního prostředí. A provozovateli elektrárny je dána možnost svůj odstavený blok modernizovat, aby po ukončení záložního režimu mohl plnit řádné limity.

V srpnu minulého roku však provozovatel elektrárny převedl odstavený blok zpět do běžného provozu. Záložní režim tak trval lehce přes dva roky. Pokud by byl blok Elektrárny Počerady skutečně provozován maximálně 1 500 hodin každý rok, neměla by celková délka provozu za toto období překročit zhruba 3 250 hodin. Porovnání se skutečnými daty o provozu elektrárny však ukazuje, že byl blok po dobu záložního režimu v provozu více než 6 000 hodin. Provozovatel tak překročil povolený limit provozu téměř o dvojnásobek.

Expertní skupina Frank Bold na toto porušení upozornila Krajský úřad Ústeckého kraje i Českou inspekci životního prostředí. Úřady se však po zhruba pěti měsících údajného šetření rozhodly žádné kroky nepodnikat a překročení povoleného provozu ponechat bez sankce. Odvolávají se na znění vyhlášky, podle které se limit 1 500 hodin za rok počítá jako „klouzavý průměr za 5 let.” Toto ustanovení má zajistit větší flexibilitu, kdy není nutné dodržet limit striktně v každém roce. Provoz se tak může rozložit do více let, kdy například v prvním roce bude zařízení v provozu 2 000 hodin a v druhém pouze 1 000 hodin. 

Česká inspekce životního prostředí se odvolává právě na toto ustanovení a uvádí, že dokud neuběhlo 5 let trvání záložního režimu, nelze provozní limit přepočítávat na kratší časové úseky. „Postoj úřadů činí omezení provozu v záložním režimu de facto bezpředmětným,” uvádí právní asistent Václav Prais z Frank Bold a pokračuje: „provozovatel by díky tomuto výkladu mohl převést elektrárnu do záložního režimu třeba jen na jeden rok, provozovat ji sedm a půl tisíce hodin, tedy po většinu roku, bez nutnosti dodržovat řádné emisní limity a na konci roku ji převést zpět do běžného provozu. Zjevné překročení provozního limitu by však úřady odbyly s tím, že záložní režim netrval 5 let a nemohou tak nijak zasáhnout.”

Podle expertů z Frank Bold by se měl klouzavý průměr počítat vždy za období, po které záložní režim trvá. Tím by bylo dosaženo smyslu a účelu provozního limitu, provozovatelům by byla ponechána flexibilita a předešlo by se absurdním závěrům.

Není to poprvé, kdy úřady přistupují k provozovateli elektrárny velmi benevolentně. Například v roce 2021 získala Elektrárna Počerady výjimku z emisní limitů pro rtuť. Může díky ní vypouštět až 4x vyšší koncentraci této toxické látky. Do životního prostředí se tak potenciálně dostane až o 1 250 kg rtuti více než při dodržení řádných emisních limitů. Udělování výjimky provázely pochybnosti o nepodjatosti Krajského úřadu Ústeckého kraje kvůli mnohamilionovým darům poskytnutým Ústeckému kraji skupinou Sev.en. O zákonnosti samotné výjimky nyní musí rozhodnout správní soud.