Dá se zabránit výstavbě v místě zdroje pitné vody?

Odpověď poradny

K otázce, zda je povinnost uvádět v územních plánech přítomnost ochranného pásma vodního zdroje.

Právní úprava územních plánů je obsažena v zákoně 183/2006 Sb. (stavební zákon) . § 43 odst. 6 uvádí, že náležitosti obsahu územního plánu a obecné požadavky na využívání území stanoví prováděcí právní předpis. Tímto prováděcím předpisem je vyhláška č.500/2006 Sb. (o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a způsobu evidence územně plánovací činnosti), obsah zadání územního plánu je pak uveden v příloze č.6 k této vyhlášce. Z této přílohy se však dozvíme pouze příkladný výčet náležitostí pro zadání územního plánu, pravidelné náležitosti stanoveny nejsou. Proto lze říct, že neuvedení ochranného pásma vodního zdroje v územním plánu není v rozporu se zákonem.

Z toho tedy vyplývá, že ochranné pásmo nemusí být dle zákona v územním plánu vymezeno. Ze zákona je uvedení ochranného pásma vodního zdroje povinné pouze v katastru nemovitostí (§ 20 odst. 2 zákona č. 254/2001 Sb., vodní zákon). Je však žádoucí, aby údaje uvedené v územním plánu byly pokud možno v co největším souladu se skutečným stavem. Uvedení údajů v územním plánu do souladu se skutečným stavem přitom nijak nebrání skutečnost, že územní plán byl vydán již před 10 lety.

Pokud má osoba za to, že územní plán není v souladu se skutečným stavem (tj. není v něm uveden vodní zdroj), může podat k obecnímu zastupitelstvu žádost o změnu územního plánu podle stavebního zákona (č. 183/2006).

V případě změny územního plánu se dle § 55 odst.2 postupuje obdobně podle § 43 až 46 a § 50 až 54 a přiměřeně podle § 47 až 49. To v praxi znamená, že jednotlivé kroky jsou v podstatě stejné, jako při schvalování nového územního plánu. § 45 stavebního zákona navíc stanoví, že pokud je pořízení změny územního plánu vyvoláno výhradní potřebou navrhovatele, může obec podmínit její pořízení částečnou nebo úplnou úhradou nákladů na její zpracování a na mapové podklady navrhovatelem. Zastupitelstvo má právo žádost z jakéhokoli důvodu odmítnout.

Je také možné podat návrh na zrušení části územního plánu v části týkající se ochranného pásma - § 101a zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní hovoří jak o zrušení opatření obecné povahy (jímž územní plán je- § 188 odst. 4 stavebního zákona), tak o zrušení jeho části.

Za situace, kdy údaje v územním plánu souhlasí se skutečným stavem, však takto postupovat není možné (resp. lze požadovat uvedení vodního zdroje, nikoli však ochranného pásma). K možnostem obnovení ochranného pásma se vyjádříme níže.

Pokud jde o konstatování ve stanovisku EIA (proces EIA je upraven zákonem č.101/2001 Sb.), podle kterého vodní zdroj neexistuje a není možné se k němu tedy ani vyjadřovat, je třeba jej hodnotit jako nesprávné. Vodní zákon (zákon č. 254/2001 Sb.) v § 2 odst. 8 definuje vodní zdroj takto: "Vodním zdrojem jsou povrchové nebo podzemní vody, které jsou využívány nebo které mohou být využívány pro uspokojení potřeb člověka, zejména pro pitné účely." 

S povolením nakládání s vodami nemá tedy existence vodního zdroje nic společného. Není ani rozhodné, zda je vodní zdroj ve skutečnosti využíván k uspokojení potřeb člověka nebo není.

Důležité je, zda by potenciálně využíván být mohl – a to by, jak vyplývá z uvedených informací, mělo být možné. Proto tvrzení, že vodní zdroj neexistuje, není pravdivé a EIA se s existencí vodního zdroje podle našeho názoru měla vypořádat. Další informace o proceduře EIA najdete v samostatné sekci.

Na existenci vodního zdroje by měl především v územním řízení upozornit vodoprávní úřad jako tzv. dotčený orgán, který bude podávat závazné stanovisko. Jestli se tak nestane, jako účastník územního řízení tedy může osoba v rámci námitek uplatnit veškeré výhrady vůči postupu vodoprávního úřadu, jestliže na existenci vodního zdroje neupozorní a nebude požadovat jeho ochranu.

Ve vodním zákoně se nám podařilo dohledat ustanovení, podle něhož správci povodí a jiné odborné subjekty pověřené MZ a MŽP jsou povinny vést aktualizovanou evidenci zachycující vodní zdroje, které se využívají jako zdroje pitné vody nebo se u nich také využití předpokládá. Tato evidenci má pak sloužit jako podklad pro správní řízení (§ 21 vodního zákona). Není nám však bohužel známo, které orgány nebo osoby tuto agendu vykonávají v praxi a zda mohou mít vliv na územní řízení. Povinnost vést aktualizovanou evidenci by však dle našeho názoru mohla eliminovat nedostatky způsobené zaládáním rozhodnutí na starých a neaktuálních podkladech. Pokud jde o ochranné pásmo vodního zdroje, které je opatřením obecné povahy, lze je podle § 30 vodního zákona zrušit buď:

a) tehdy, pokud odpadl důvod ochrany (§ 30 odst. 9)
b) nebo ze závažných důvodů (§ 30 odst. 1).

Vzhledem k tomu, že podle § 30 odst. 1 je důvodem ochrany existenci vodního zdroje, který je využívaný nebo využitelný pro zásobování pitnou vodou, dovozujeme, že není možné, aby zrušením povolení k nakládání s vodami odpadl důvod ochrany. Zrušení ochranného pásma tedy mohlo legálně proběhnout pouze v případě závažných důvodů. Výstavba logistického centra přitom dle našeho názoru za takový závažný důvod považovat nelze.

Je tedy možné, že zrušení ochranného pásma proběhlo v rozporu s právem. V takovém případě je možné podat podle § 94 zákona č, 500/2004 Sb., správní řád orgánu nadřízenému tomu, který o zrušení rozhodl, podnět k přezkumu, popř. lze orgánu, který o zrušení rozhodl, podat stížnost . Není nám známo, jakou formou se ochranné pásmo ruší (např. zda jde o rozhodnutí), podnět k přezkumu i stížnost by však mělo být možné podat vždy.

Existuje také možnost obrátit se na Českou inspekci životního prostředí. Ta má podle § 66 zákona č, 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny pravomoc stanovit podmínky pro určitou činnost nebo ji zakázat, jestliže hrozí nedovolená změna části přírody. ČIŽP může azsáhnout i v případě, kdy je nějaká činnost již výslovně povolena. Takového rozhodnutí se však nelze domoci, záleží na uvážení ČIŽP. ČIŽP je ve vodním zákoně přímo uvedena jako orgán dozor nad ochranou vodních zdrojů (§ 112 odst. 1 písm. a) bod 5.). Nelze tedy vyloučit, že by takové rozhodnutí vydala.

K otázce, zda se dá opomenutí vodního zdroje napadat ještě nějak jinak než v rámci územního řízení, či zda je možné pomocí vodního zákona mimo územní řízení zamezit stavbě (např. znovu vyhlásit ochranné pásmo vodního zdroje). Zabývali jsme se také otázkou, zda existuje pravomoc vodoprávního úřadu, ČIŽP nebo jiného úřadu zakázat stavbu pro porušení ustanovení vodního zákona. Až na výše uvedenou možnost pokusit se zvrátit zrušení ochranného pásma se nám však ve vodním zákoně jiný způsob ochrany nepodařilo najít.

Co tedy můžete dělat?

a) podat podnět k přezkumu (popř. stížnost) ve smyslu napadení rozhodnutí o zrušení ochranného pásma vodního zdroje, neboť zrušením povolení nakládání s vodami vodní zdroj nezanikl a měl by být nadále chráněn
b) podat návrh na změnu nebo zrušení části územního plánu (v okamžiku, kdy ochranné pásmo bude opět vyhlášeno)
c) účastnit se územního řízení a namítat nejen veškeré skutečnosti, které výstavbou zasahují do Vašich vlasnických práv, ale také se ohradit proti neúplným stanoviskům dotčených orgánů a stanoviska EIA
d) obrátit se s podnětem na ČIŽP jako na orgán dozoru nad ochranou vodních zdrojů a požádat o rozhodnutí ve smyslu § 66 zákona o ochraně přírody a krajiny.

Až na účast v územním řízení jde pouze o nepřímé právní nástroje, kterým úřady nejsou povinny vyhovět.