Jak postupovat proti znečištění studny blízkou skládkou?

Odpověď poradny

V zásadě jsou možné dva způsoby postupu.

Prvním je cesta veřejnoprávní - cesta správní, která spočívá na podáních ke správním úřadům a vyžaduje jejich kvalifikovanou reakci. Důležitými zákony jsou především zákon č. 254/2001 Sb., o vodách (vodní zákon), zákon č. 167/2008 Sb., o předcházení ekologické újmě a o její nápravě a zákon č. 500/2004 Sb., správní řád.

Druhou možností je cesta soukromoprávní, což by v tomto případě znamenalo obrátit se na civilní soud s žalobou. Nejdůležitějším zákonem zde je zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník.

Cesta veřejnoprávní

Postup podle vodního zákona

Na základě ustanovení § 42 vodního zákona jsou vodoprávní úřady (zde obecní úřady obcí s rozšířenou působností) a Česká inspekce životního prostředí povinny ukládat původcům opatření k nápravě k odstranění následků závadného stavu, tj. nedovoleného vypouštění odpadních vod, nedovoleného nakládání se závadnými látkami nebo havárií. Právě tak mají ukládat opatření k zajištění náhradního odběru vod, pokud to vyžaduje povaha věci.

V případě, že původce závadného stavu neplní uložená opatření, musí podle vodního zákona zabezpečit opatření k nápravě vodoprávní úřad nebo Česká inspekce životního prostředí na náklady původce.

Pokud proto dojde ke vzniku závadného stavu, může se každý obrátit na tyto orgány s podnětem, aby z moci úřední uložily nápravná opatření. Správní orgány jsou povinny přijímat podněty k tomu, aby bylo zahájeno řízení z moci úřední. Tento podnět se podává podle § 42 správního řádu V souladu s tímto ustanovením platí, že podatel podnětu chce, aby jej správní orgán informoval ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy podnět obdržel, že řízení zahájil, nebo že neshledal důvody k zahájení řízení z moci úřední, popřípadě že podnět postoupil příslušnému správnímu orgánu, musí o to v podnětu požádat.

Jestliže správní orgán, kterému byl podnět adresován, sám řízení nezahájí / opatření k nápravě neuloží, můžete se obrátit na jeho nadřízený správní orgán, tj. v případě vodoprávního úřadu: obce s rozšířenou působností na krajský úřad, v případě České inspekce životního prostředí na Ministerstvo životního prostředí, a dát mu podnět k postupu podle § 80 správního řádu. Na základě § 80 učiní opatření proti nečinnosti nadřízený správní orgán v takovém případě, že příslušný správní orgán sám nezahájil řízení z moci úřední ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy se o skutečnostech odůvodňujících jeho zahájení dozvěděl.

Problém při nečinnosti úřadů je v tom, že podle judikatury správních soudů není v současnosti možné podat v těchto případech (kdy správní orgán nezahájí řízení z moci úřadní) správní žalobu na nečinnost. Není tak možné se u soudu domáhat, aby správní orgány řízení z moci úřední zahájily. Jestliže správní orgány postupují nezákonně, je možné se proto obrátit na veřejného ochránce práv (ombudsmana), jak je to popsáno níže.

Postup podle zákona o předcházení ekologické újmě a o její nápravě

Na základě zákona o předcházení ekologické újmě a o její nápravě (zákon o ekologické újmě) je možné domáhat se nápravy ekologické újmy na povrchových nebo podzemních vodách, v případě, že byla tato újma způsobena provozní činností uvedenou v příloze č. 1 k tomuto zákonu. V této příloze je mezi provozní činnosti zařazeno i provozování skládky odpadů („provozování zařízení k využívání, odstraňování, sběru nebo výkupu odpadů podléhajících souhlasu podle zákona o odpadech“).

Podle ustanovení § 2 písm. a) bodu 2 zákona o ekologické újmě se ekologickou újmou na povrchových nebo podzemních vodách rozumí:

nepříznivá měřitelná změna na podzemních nebo povrchových vodách nebo měřitelné zhoršení jejich funkcí, které má závažný nepříznivý účinek na ekologický, chemický nebo množstevní stav vody nebo na její ekologický potenciál.

Aplikace daného zákona však může být problematická, protože podmínky jsou nastaveny poměrně přísně. 

Na základě § 8 zákona o ekologické újmě má řízení o uložení preventivních opatření nebo nápravných opatření zahájit příslušný správní orgán z moci úřední, jakmile se dozví o skutečnosti, která nasvědčuje tomu, že mohlo dojít k ekologické újmě nebo pokud bezprostředně hrozí její vznik.

Rozdíl oproti postupu podle zákona o vodách spočívá mimo jiné v tom, že řízení podle zákona o ekologické ujmě je vedle toho možné zahájit rovněž na žádost fyzické nebo právnické osoby, která je ekologickou újmou dotčena nebo u níž je takové dotčení pravděpodobné. Žádost musí být doložena relevantními informacemi a údaji, ze kterých je patrné, že došlo k ekologické újmě nebo taková újma bezprostředně hrozí.

V souladu s ustanovením § 44 správního řádu je řízení o žádosti zahájeno dnem, kdy žádost nebo jiný návrh, kterým se zahajuje řízení dojde věcně a místně příslušnému správnímu orgánu. V důsledku toho je pak možné domáhat se, aby správní orgán vydal ve lhůtě rozhodnutí, případně se proti takovému rozhodnutí odvolat nebo jej napadnout správní žalobou.

Veřejný ochránce práv

Pokud se osoba domnívá, že správní úřady (např. vodoprávní úřad, Česká inspekce životního prostředí, Ministerstvo životního prostředí) neplní své povinnosti a jsou nečinné, můžete se zkusit obrátit na veřejného ochránce práv.

V souladu s ustanovením § 1 zákona č. 349/1999 Sb., o Veřejném ochránci práv, působí ochránce k ochraně osob před jednáním správních úřadů, pokud je v rozporu s právem, neodpovídá principům demokratického právního státu a dobré správy, jakož i před jejich nečinností, a tím přispívá k ochraně základních práv a svobod. 

Takový podnět musí podle § 11 zákona o Veřejném ochránci práv obsahovat:
a) vylíčení podstatných okolností věci (§ 10 odst. 1) , včetně sdělení, zda věc byla předložena také jinému státnímu orgánu, popřípadě s jakým výsledkem,
b) označení úřadu, popřípadě jméno a příjmení nebo jiné údaje o totožnosti osoby, jíž se podnět týká,
c) doklad o tom, že úřad, jehož se podnět týká, byl neúspěšně vyzván k nápravě,
d) jméno, příjmení a bydliště, u právnické osoby název, sídlo a osoby oprávněné jejím jménem jednat, toho, kdo podnět podává ("stěžovatel").
Pokud se podnět týká rozhodnutí, musí stěžovatel přiložit jeho stejnopis.

V souladu s ustanovením § 12 zákona o Veřejném ochránci práv ochránce podnět odloží, jestliže věc, které se podnět týká, nespadá do jeho působnosti anebo se netýká osoby, která podnět podala, a může jej odložit, pokud
a) náležitosti podle § 11 nebyly doplněny ani ve stanovené lhůtě,
b) je zjevně neopodstatněný,
c) od právní moci rozhodnutí nebo od opatření či události, kterých se podnět týká, uplynula v den doručení podnětu doba delší jednoho roku,
d) věc, které se podnět týká, je projednávána soudem nebo již byla soudem rozhodnuta, nebo
e) jde o podnět ve věci, která již byla ochráncem přešetřena (§ 17 a 18) a opakovaný podnět nepřináší nové skutečnosti.

Cesta soukromoprávní

Náhrada škody

Na základě § 420a občanského zákoníku je možné se u soudu domáhat náhrady škody, která znečištěním studny vznikla. Podle tohoto ustanovení každý odpovídá za škodu, kterou způsobí jinému provozní činností [viz poznámka], provoz skládky odpadů přitom spadá pod termín provozní činnost. Původce škody se může zprostit odpovědnosti pouze pokud prokáže, že škoda byla způsobena neodvratitelnou událostí nemající původ v provozu anebo vlastním jednáním poškozeného.

Jako žalobce domáhající se náhrady škody musí naopak osoba prokázat, že škoda vznikla a že vznikla právě v důsledku provozní činnosti.

Narozdíl od zákona o vodách nebo zákona o předcházení ekologické újmě a o její nápravě, však je při náhradě škody podle občanského zákoníku dávána přednost náhradě v penězích. Podle ustanovení § 442 občanského zákoníku se škoda hradí v penězích; pouze v případě, že o to poškozený požádá a zároveň je to možné a účelné, se hradí škoda uvedením do předešlého stavu.

Poznámka

(2) Škoda je způsobena provozní činností, je-li způsobena
a) činností, která má provozní povahu, nebo věcí použitou při činnosti,
b) fyzikálními, chemickými, popřípadě biologickými vlivy provozu na okolí,
c) oprávněným prováděním nebo zajištěním prací, jimiž je způsobena jinému škoda na nemovitosti nebo je mu podstatně ztíženo nebo znemožněno užívání nemovitosti.