Společnost Danone prohrála u Vrchního soudu

Vrchní soud v Praze rozhodoval o sporu, ve kterém je společnost Danone, a. s. žalována za to, že až do roku 2001 neoprávněně užívala značku BIO, která je vyhrazena pro produkty ekologického zemědělství. 

Společnost Danone tak činila, a to až do nabytí účinnosti zákona o ekologickém zemědělství v roce 2001, jenž takovouto činnost zcela zakázal pod hrozbou sankcionování.

Vrchní soud vyhověl odvolání společnosti Pro – Bio, s. r. o. zastoupené právníkem Pavlem Francem z GARDE – programu globální odpovědnosti, Ekologického právního servisu.

Společnost Danone, a. s. podle názoru Pavla France, využila nedokonalé právní úpravy fungování ekologického zemědělství, která zde existovala až do nabytí účinnosti zákona o ekologickém zemědělství a klamala spotřebitele tím, že označovala své výrobky značkou BIO, jenž je vyhrazena pro produkty ekologického zemědělství.

„Rozhodnutí Vrchního soudu v Praze vítáme. Jde o zásadní posun v celé kauze. Nadnárodní korporace musí být volány k zodpovědnosti za bezohledné a neodpovědné chování vůči společnosti, potažmo spotřebitelům“, říká Pavel Franc – právník GARDE – programu globální odpovědnosti.

Rekapitulace případu Danone:

1. V listopadu roku 1999 podala společnost Pro – Bio, s. r. o., KEZ – kontrola ekologického zemědělství, sdružení Ekologický právní servis a Ars Aequi et Boni žalobu proti nekalé soutěži na společnost Danone, a. s. Nekalosoutěžního jednání se společnost Danone, a. s., dle názoru shora uvedených subjektů, dopouštěla klamavým a zavádějícím označováním jogurtů obchodním názvem BIO bifidus aktiv.

Žalobci proto požadovali na soudu, aby společnosti Danone, a. s. uložil zdržet se takového počínání. Danone, a. s. podle názoru žalobců využila nedokonalosti české právní úpravy, a to konkrétně vyhlášky ministerstva zemědělství, která zakazovala používat značku „bio“ a „eko“ jako předponu na produktech nepocházejících z ekologického zemědělství (viz pozn. pod čárou č. 3).

Společnost Danone tak podle názoru žalobců obcházela tuto právní normu, neboť používala značku „BIO“ jako samostatně stojící slovo. Společnosti Danone, a. s. vznikala tímto jednáním podle názoru žalobců soutěžní výhoda.

Ostatní soutěžitelé byli následně nuceni k tomu,aby se chovali podobným způsobem. Značku „BIO“ začali proto používat také společnosti Olma, a. s. či společnost Galas, a.s. (Yoplait). Podle názoru žalobců tak došlo ke zdivočení mravů soutěže, kdy vedle skutečných biopotravin byly takto označovány produky, které neměly s produkty ekologického zemědělství nic společného.

2. Postup soudu v celé věci byl natolik pomalý až liknavý, že dříve než ve věci zahájil jednání, došlo ke změně právní úpravy – v účinnost vstoupil zákon o ekologickém zemědělství, který pod hrozbou sankcionování zakázal používání značky „BIO“ na produkty, které nepocházejí ze systému ekologického zemědělství. Po nabytí účinnosti zákona o ekologickém zemědělství všechny společnosti výrobky nesoucí značku BIO stáhly z trhu.

3. S ohledem na právní úpravu práva proti nekalé soutěži a nabytí účinnosti zákona o ekologickém zemědělství musela obě občanská sdružení (Ekologický právní servis a Ars Aequi et Boni) vzít žalobu zpět, neboť ztratila aktivní legitimaci tím, že společnost Danone přestala používat značku BIO. Pro – Bio, s. r. o. spolu s KEZem – kontrola ekologického zemědělství se svou žalobou setrvaly a požadují po společnosti Danone, a. s. veřejnou omluvu.

4. V květnu roku 2003 Městský soud v Praze ve věci rozhodl, a to tak, že žalobu zamítnul s tím, že mezi společnostmi Pro – Bio, s. r. o. a Danone, a. s. neexistuje soutěžní vztah. Proti tomuto rozhodnutí se žalobce prostřednictvím svého zástupce – právníka GARDE – programu globální odpovědnosti - odvolal k Vrchnímu soudu v Praze, který ve věci rozhodl tak jak bylo uvedeno výše.