ZpravodajZpět na hlavní stránku zpravodaje

Právní experti k Turówu: Vláda nepostupuje v souladu se směrnicí o ekologické újmě. Porušuje tím i český zákon

Aktuálně

Vláda Petra Fialy má v kauze Turów právní nástroje, které musí podle zákona využít, a napravit tak protiprávní stav, který vznikl za vlády Andreje Babiše. Právníci Frank Bold Ministerstvo životního prostředí pod vedením Richarda Brabce dlouhodobě upozorňovali, že neplní povinnosti, které plynou z evropské směrnice o odpovědnosti za životní prostředí a z českého zákona o předcházení ekologické újmě. Jejich ignorování je nejen v rozporu s předpisy na ochranu životního prostředí, ale také s povinností péče řádného hospodáře. 

Ministerstvo životního prostředí má povinnost informovat Evropskou komisi 

Státy mají povinnost nepůsobit škody na životním prostředí na území jiného státu. Pokud k takové škodě, která přesáhne hranice země, dojde nebo její vznik hrozí, má členský stát EU povinnost o tom vyrozumět Evropskou komisi i zemi, která je původcem škody. Oba státy si v následujícím řízení pod dohledem Evropské komise vymění všechny potřebné informace a data a domluví se na řešení, které vzniklé škody napraví a zajistí, že hrozící škody budou odvráceny. 

Podle českého zákona o ekologické újmě připadá povinnost informovat Evropskou komisi Ministerstvu životního prostředí. Stejně je tomu také u povinnosti určit výši nákladů, které České republice v souvislosti s přijímáním preventivních nebo nápravných opatření vznikly, a požadovat jejich náhradu. 

K tomuto vyčíslení pro účely následného zahájení řízení, vyzvali Ministerstvo životního prostředí s ohledem na jeho nečinnost poslanci Výboru pro životní prostředí už v červnu 2020. Liberecký kraj poskytl MŽP potřebnou součinnost a kalkulace předložil. Vzhledem k nečinnosti ministerstva následně v říjnu 2020 kalkulace zveřejnil, společně s vyzývacím dopisem obsahujícím potřebnou právní argumentaci i expertní analýzou o vlivu dolu Turów na české území.

Řízení podle směrnice o odpovědnosti za životní prostředí nebylo dosud zahájeno

I přesto, že Ministerstvo životního prostředí mělo připravené kompletní podklady, pod vedením Richarda Brabce nikdy Evropskou komisi a dokonce ani Polsko oficiálně neinformovalo, že na jeho území škody vznikly. Řízení podle směrnice o odpovědnosti za životní prostředí tak nebylo do dnešního dne zahájeno. Také z toho důvodu pak ČR neuplatnila porušení povinností Polskem v souvislosti se vznikem škod na českém životním prostředí ani v žalobě podané k Soudnímu dvoru EU. 

“Oba státy mají v tuto chvíli, ale i po vydání rozsudku, povinnost dohodnout se na ochraně českých vod a přijmout potřebná opatření, aby na české straně přestaly hladiny podzemních vod klesat. Situace nestojí tak, že se buď v krátké době uzavře dohoda ve stávající podobě, nebo se nechá věc rozhodnout soudem. Soudní dvůr EU totiž o porušených povinnostech Polska a ochraně českého území před dalšími škodami nerozhodne. V této věci má povinnost konat Ministerstvo životního prostředí, které to pod předchozím vedením zanedbalo,”  říká Petra Urbanová, právnička Frank Bold. 

Tím, že Polsko nadále odmítá přijmout a do stávajícího textu dohody začlenit opatření, která by vedla k ochraně zdrojů pitné vody na české straně a k zastavení stále klesajících hladin, porušuje evropské právo. České vládě nyní nezbývá, než napravit dříve nesplněné povinnosti, a zahájit řízení o škodách u Evropské komise. Pokud Polsko svůj postoj nezmění a v dohodě se k přijetí nezbytných opatření nezaváže, může ČR po tomto řízení opět podat žalobu, tentokrát už na porušení povinností v souvislosti s ochranou českého území. 

Vzhledem k urgentnosti situace je klíčové vynutit na Polsku jeho povinnosti co nejdříve. “Byl to právě tlak Evropské komise a Soudního dvora EU, který donutil Polsko vrátit se k jednacímu stolu. Po dalším více než půl roce neúspěšné snahy vynutit na Polsku jeho povinnosti v dohodě je více než zřejmé, že se ČR bez Evropské komise neobejde ani tentokrát. Navíc na základě českých zákonů ani nemůže. Věříme, že stávající vláda Petra Fialy přistupuje k zákonům a vládě práva v ČR jinak než ta předchozí a nebude tento nezákonný stav nadále udržovat,” doplnila Urbanová. 

Hydrogeologové potvrzují, že voda dál klesá

Závazky vyplývající ze směrnice o odpovědnosti za životní prostředí v kauze Turów jasně stanovují Polsku nejen povinnost poskytnout například chybějící informace o odčerpávání vod, ale zejména povinnost bezodkladně zamezit stále pokračujícímu klesání hladin českých podzemních vod. Zároveň musí zajistit, že v těžbou postiženém vodním zdroji nebude znemožněn odběr pitné vody pro tisíce rodin žijících v pohraničí. 

Prohlášení České geologické služby (ČGS) na základě dat naměřených v roce 2021 potvrzuje, že hladiny jsou v důsledku podstatného a dlouhotrvajícího vlivu dolu Turów na svém historickém minimu. Data, která má ČGS k dispozici, ukazují, že budovaná podzemní stěna nemá žádné pozitivní účinky, protože poklesy hladin pokračují dále, navíc jsou ještě zrychlené. 

Skutečnost, že budovaná podzemní bariéra, která je jediným opatřením zakotveným ve stávajícím znění česko-polské dohody, nemůže ochránit zdroje pitné vody před jejich odtokem, potvrzuje znovu také Výzkumný ústav vodohospodářský TGM (VÚV). Podzemní bariéra je totiž umístěna více než o tři kilometry vedle a navíc v jiné podzemní vrstvě, než kde by to bylo potřeba. Také VÚV na tuto nedostatečnost v stávajícím znění dohody upozorňuje dlouhodobě, problematiku shrnul v přehledné prezentaci již v létě 2021.  

Směrnice o odpovědnosti za životní prostředí

  • Směrnice stanovuje povinnost předcházet škodám na životním prostředí. Pokud taková škoda hrozí, mají dotčené subjekty včetně orgánů státu povinnost přijmout bezodkladně veškerá opatření, kterými zajistí, že hrozící škoda nenastane. Jedná se o zásadu tzv. prevenční povinnosti.

  • V případě, že se dotčené subjekty o škodě dozví, směrnice stanovuje jejich povinnost bezodkladně vhodnými opatřeními zamezit dalšímu prohlubování škody, a zároveň přijmout kroky k její nápravě. Jedná se o zásadu tzv. nápravné povinnosti.

  • V případě, že v této souvislosti vzniknou třetím stranám náklady, je ve směrnici stanovena povinnost tyto náklady nahradit na základě zásady “znečišťovatel platí”.